Benkora
přečtené 175
Pod hvězdami – Povídky z pouště a moře
2015,
Miloš Vacík
Kniha si mne v knihkupectví v Brně našla sama. Doslova. Jako jediná ležela vytažená na regálu a sotva jsem ji zahlédla, věděla jsem, že si ji odnesu s sebou domů. Jako by ji tam pro mne kdosi nachystal. Až takto magicky jsem k ní byla již od prvopočátku přitahována. Pan Miloš Vacík je vskutku všestranně umělecky nadaný, renesanční člověk. Příběhy (mnohé jsou bajkami) mají orientální atmosféru vonící dálkami, tajemstvím, a přesto jsou českému čtenáři zcela srozumitelné. Mají v sobě hloubku a duchovní přesah a žijí bohatým vnitřním životem. Barevné ilustrace pak celý zážitek umocňují. Pro fajnšmekry je ještě k dostání dvoj CD s načtenými příběhy a meditativní hudbou, jíž je Miloš Vacík také autorem (či spoluautorem). V nitru každého člověka je od pradávna ukryt i jakýsi neklid, touha po poznání, ženoucí ho stále vpřed, nedopřávajíc mu klidu a nalezení uspokojení v čistě materiálním prožívání života (hledání vně sebe sama vede mnohdy na scestí). V knize bylo pro mne téma hledání hodně přítomné. Také se mi moc líbil kontrast mezi tím, jak jsou pro nás naše osobní příběhy důležité, jak vážně je (a tím pádem i sebe) bereme a prožíváme. A tyto jsou poté nazírány z pohledu Věčnosti (zastoupené nebeskými světly), tedy z perspektivy, kde čas plyne zcela jiným tempem a veškeré naše pachtění se náhle zdá tak nicotné a bezvýznamné v mocném proudu Života... a zase si musím klást ony otázky… Kdo jsem? Proč tady jsem? A kam směřuji?... celý text
Mlčení
2009,
Teolinda Gersão
Pro mne nevšední zážitek. Knihu jsem začala číst a bylo pro mne opravdu náročné jí zprvu porozumět, neboť jsem se ji snažila pochopit, obsáhnout rozumem (nehledě na to, že jsou věty často nedokončené, ukousnuté, bez tečky – až jsem měla pocit, jestli se náhodou nejedná o vadu tisku – ale ne, nejedná :-)). Čím více jsem se snažila a soustředila se na význam konkrétních vět, tím více jsem se ztrácela. Opravdu začínám chápat neschopnost mužů porozumět ženám a ženské neochotě zjednodušit interpretaci svého vnitřního prožívání, aby byla více srozumitelná a méně podprahová. A ač jsem knize věnovala maximální pozornost a na čtení se opravdu soustředila, tak jsem měla pocit, že mi význam stále více a více uniká. Bylo to frustrující. Jako bych ztratila ženskou intuici a schopnost číst mezi řádky. Říkala jsem si, tak takhle se asi muži mohou cítit, snaží-li se nám porozumět… :-). Když už jsem se chystala, že knihu odložím a vrátím se k ní později (jak to někdy činívám, když je text nad mé síly), tak jsem ve svém snažení polevila a tu najednou se kvalita čtení úplně změnila. Kniha ke mne pojednou začala promlouvat skrze mé emoce a ke svému překvapení jsem ji začala na této úrovni chápat a „cítit“ příběh, který vyprávěla. Bylo to působivé. Přišla jsem si jako Paul v Lucemburské zahradě od Michala Ajvaze, který čte text v řeči, jíž nerozumí, ale po nějaké době začne přece jen cítit, že neznámý jazyk k němu promlouvá a on je jen krůček od toho ho cele pochopit na jiné úrovni vědomí (autor to v knize moc hezky popisuje). Velmi také oceňuji doslov paní překladatelky, která celý děj krásně vysvětluje a pomáhá tak i mé čistě racionální stránce přečtenému nakonec porozumět. Velice obohacující. Stojí za to knihu nyní přečíst znovu a sledovat, jak bude působit dál. Jedná se o hodně hlubokou a působivou prózu a je pro mne až zarážející, jak je možné něco takového napsat. Stává se jednou z perel mé knihovny. Ještě doplňuji, že použitý jazyk je krásný, lyrický, nevšední obraty a spojení, pastva pro fantazii.... celý text
