Benkora
přečtené 175
Radosti zahradníka
2012,
Hermann Hesse
Miluji tuto knihu. Jsem též nadšená zahradnice a vyprávění Hermanna Hesseho bylo poetické a nádherné. Pohlazení pro duši. Užívá krásný květnatý jazyk a vskutku, práce na zahradě podobá se mnohdy vroucí děkovné modlitbě. V knize je také několik básní a akvarelů a vše dýchá jemným citem a téměř vždy nějakým hlubším významem. Dá se říci, že kniha je meditativní, jedná se spíše o lyrickou a náladovou četbu. Děj je spíše potlačen, ale narazila jsem i na nejednu dramatickou událost. Krásné vyznání lásky člověka k přírodě a Stvoření obecně. V lese, obklopena stromy, cítím se tak jako mezi dobrými přáteli. Prostoupena tichým blaženstvím. Jak důvěrně blízko mi v takových chvílích bývají slova Hermanna Hesse právě z této knihy: "V jejich vrcholcích šumí svět, jejich kořeny spočívají v nekonečnu. Ony se však do něho nehrouží, nýbrž veškerou svou životní silou usilují o jediné, naplnit zákon do nich vložený, vytvořit vlastní podobu, být samy sebou." Neplatí snad totéž také pro člověka?... celý text
Ztracená růže
2006,
Serdar Özkan
Tato kniha má pro mne zvláštní kouzlo. Mám ji již několikrát přečtenou a vím, že se k ní zase budu vracet. Je zářnou stálicí mé knihovny a bývá mi vzpruhou a pohlazením pro duši. Pokaždé, jak jde poznání člověk dál, v ní nacházím nové rozměry. Jedná se o citlivý, poetický příběh hledání sebe sama. Být sám sebou je tou nejpřirozenější a přece mnohdy nejtěžší věcí na světe, pokud jsme ztratili napojení na zdroj naší síly - vlastní duši. Kniha se zdá na první pohled nenápadnou, až nezajímavou (dárek od manžela z Levných knih), uvnitř však skrývá skutečný poklad. Vřele doporučuji - pro mne nečekaný klenot.... celý text
Kočičí host
2016,
Takaši Hiraide
Křehký příběh odrážející krásu, poetiku a pomíjivost všedních dní. Jazyk je příjemný, estetický. Četbu jsem si moc užila. Velice mi vyhovovalo klidnější tempo, jímž je kniha napsána. Přesto se jednalo o dramatický příběh plný zvratů, ovšem jakoby podaný japonskou technikou Wabi-sabi, která klade větší důraz na čtenářovu pozornost, citlivost a schopnost číst mezi řádky. S okázalostí a touhou ohromit či šokovat čtenáře jsem se zde nesetkala, což bylo více než příjemné. Také bylo zajímavé setkat se takto (alespoň letmo) s japonským způsobem života, který je v knize vykreslen. K příběhu se ještě ráda vrátím. Zanechal v mé duši velice příjemný dojem. Pohlazení.... celý text
Barevný závoj
1929,
William Somerset Maugham
Nejdříve jsem zhlédla film a poté zakoupila knihu. Čtení bylo velice pohodové, kniha je psána pěkným jazykem, obsahově přiměřeně propracovaná (vzhledem k počtu stran). Je ovšem celá psána jen z pohledu hlavní hrdinky Kitty, což mi přišlo trochu škoda, protože mi tam chyběly niterné procesy i dalších zúčastněných, přinejmenším manžela Waltera. Díky tomu se mi ostatní postavy zdály být cizinci a působilo to mírně jednostranným dojmem. Na druhou stranu to dávalo volnost představivosti čtenáře a bylo zajímavé sledovat charakterový vývoj hlavní hrdinky. Konec je velice pěkný, emotivní. Překvapilo mě, že vztah Kitty k manželovi zůstává po celou dobu (co se lásky týče) prakticky nezměněn, ač z filmu jsem měla dojem, že si ho snad nakonec přece jen zamilovala. V knize to tak není. Stojí však za přečtení. Moc se mi líbilo líčení cizokrajného prostředí a Kittino působení v klášteře a to, jaký na ni měl život jeptišek vliv.... celý text
Opravář osudů
2017,
Robert Fulghum
Kniha je psána velice čtivým stylem tak, jak to Robert Fulghum umí. I její struktura je nápaditá, jak ji znám např. z Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Přesto však musím napsat, že pro mne byla kniha zklamáním. Přitom téma je velice zajímavé a má svůj potenciál. Přijde mi ale, že ho autor nevyužil. Ovšem co bylo pro mne nejzásadnější, tak byl fakt, že mne kniha nutila ke srovnávání se Třetím přáním (svým pojetím i charakterem hlavních postav mi ji v mnohém připomínala, což je dosti nešťastné, protože Třetí přání je autorovým „majstrštykem“, kterému se hned tak něco nevyrovná). Po Alici se mi také trošku přejedlo téma záhadných a nevšedně osobitých žen, které ona naplnila více než po okraj (postava Very a hlavně Luci Mileny). U strejdy Petra jsem zase měla pocit, že jde o přehrávání a byl mi vyloženě protivný – chyběla mi přirozenost a lehkost. Moc se mi líbil příběh policisty Marcuse. Ten byl báječný. Také musím říci, že jsem se v „českém prostředí“ knihy cítila jako cizinka. Nedokázala jsem se s knihou jako Češka ztotožnit (výjimkou byla zmínka o Karlu Mayovi a o tom, jak máme rádi Vinnetoua). Celkově pro mne vykreslení českého prostředí vyšlo jaksi mlhavě a do ztracena. Když jsem přečetla Třetí přání, tak jsem měla obrovskou chuť cestovat a navštívit všechna ta místa, která autor v knize tak nádherně vykreslil a jednoduše tu atmosféru zažít na vlastní kůži (ten pocit se mne drží dosud). U Opraváře toto nenastalo. Kniha mi přišla plytká. Autora mám velice ráda, ale tento příběh mi prostě nesedl.... celý text
