bagger95
přečtené 105
Nová Země
2013,
Eckhart Tolle
Vyprávění o tom, jak se necháváme ovládat egem, emocemi, bereme všechno příliš vážně a řešíme vše, jen ne přítomný okamžik. Sám jsem se v knížce bohužel hodně našel a uvědomil si v ní hromadu věcí (tím spíš, že jsem ji četl v docela obtížné životní situaci, jako doplněk ji tedy musím vyloženě doporučit). V průběhu čtení se mnohokrát plácnete do čela, třeba když pochopíte, jak hloupé bylo vybouchnout vzteky kvůli odřenému laku na autě. Na rovinu však říkám, že nečekejte, že po přečtení budete jiní lidé: budete to stále vy. Tato knížka si neklade za cíl vás změnit, naopak. Autor se pouze snaží posunout chápání jednotlivce dál. Po přečtení budete mnohem víc rozumět pochodům ve vaší hlavě, budete chápat, proč jste vzteklí kvůli každé hlouposti, proč si všechno berete tak osobně... Jak se s tím ale naučíte žít, to je už pouze na vás. Jedna věc je jistá, není to čtení pro každého. Někdo, kdo si je jistý sám sebou, správností všech svých rozhodnutí a toho, že je lepší než ostatní lidé, ji rozhodně neocení. Takových lidí znám spousty: starají se především o "racionální věci", umí se na věc dívat jen pragmaticky atd. Tací lidé tyhle stránky nazvou jako blbost či hromadu hloupých řečí. Tím spíš jim ale něco uniká, a to je škoda. Pokud ale máte pocit, že vám celý život utíká něco mezi prsty, pokud v sobě máte dost pokory přiznat si, že jste nejspíš spoustu věcí dělali špatně, pak je tahle knížka právě pro vás.... celý text
Kde létají andělé
2013,
Stanislav Moc
Moc hezké vyprávění člověka, který se za komunistů rozhodl na nějaký čas odejít pryč a poznat kus světa. Jazyk, kterým autor píše, je moc milý a člověk tak dostává pocit, že někdo vážně sedí vedle něj. Asi jen málokdo z nás toho zažije v životě tolik co autor. Moc se mi také líbila nesobeckost vyprávění a jakási energie, která z celého toho příběhu vycházela. Moc mě mrzí, že třetí rok od vydání knihy jsem první, kdo zde dává knize hodnocení... Za mě jde rozhodně o jednu z nejpříjemnějších knížek, jaké jsem četl a už teď se těším, až si ji jednou přečtu znovu.... celý text
Hlava XXII
2005,
Joseph Heller
Nevim, cim to je, ale knizku jsem nedovedl ocenit tak, jako cele me okoli. Ztracel jsem se v mnozstvi postav, nestalosti casove perspektivy... Cim dal se clovek dostava, tim vic dava ta nepochopitelna kopa veci smysl - ale ze bych se vylozene bavil... Jinak jde o valecny roman, ktery s tradicnim pojetim military nema nic spolecneho. Cele to balancuje nekde mezi Svejkem a serialem MASH. Mno, jednou se k tomu vratim a zkusim si to precist jeste jednou, haka haka!... celý text
Větrný zpěvák
2007,
William Nicholson
Knížku jsem docela namátkově koupil v Levných knihách s tím, že se nechám překvapit. Jako jediná na mě totiž působila zajímavě: žádné vraždy, žádné vyšetřování. Chtěl jsem zkusit něco jiného, něco milého a pokud možno pěkného právě "obyčejností" tématu. Knížka je jasně cílená mladším čtenárům, čímž jsem se trochu minul s mým záměrem. Představuje ale poměrně zajímavý příběh. Lidé žijí ve městě, kde o kvalitě jejich života rozhodují známky z každoročních testů (zde patrná cílovka! :-)). Samozřejmě se najdou mladí hrdinové, kterým se takový systém nelíbí, postaví se mu, a... Však asi už tušíte. Prostředí i lokace mi přišky zajímavé a originální (zejména lodě, nebudu blíže vyzrazovat). Autor představil roztomilý, barvitý svět, přesně tak akorát. Pro starší čtenáře budou právě lokace to, co jim utkví v paměti. Slabým místem jsou ale bezesporu dialogy, stejně jako prakticky žádný prostor pro rozvoj postav. Ačkoliv nefandím tlustým knihám, tomuto příběhu by prospělo mít minimálně jednou tolik stránek. Postrádal jsem propracovanost děje - to co by se klidně dalo vyprávět na 20 stran autor smrskl do několika vět. To mě docela mrzí a vnímám to jako nevyužitý potenciál.... celý text
Casino Royale
2006,
Ian Fleming
Bondovkami se pročítám postupně a na přeskáčku (podle aktuální dostupnosti v knihovně). Ano, jde o úvodní díl a podle toho to také "vypadá" (víceméně jednoduchá a předvídatelná zápletka). Tenhle ''pilotní'' díl je třeba brát jen jako rozjezd. Ne, že by postrádal něco z Bondova typického stylu (snad vtipů provokativních poznámek se moc neobjevilo), nicméně ten závěr, nevím... Nesedl mi.... celý text
Smrt je mým řemeslem
2005,
Robert Merle
Dost děsivé čtení, po kterém jsem upadl do docela slušné deprese. Samozřejmě nevím, jak moc přesně se Merlův "hrdina" shoduje s jeho reálnou předlohou, pokud by byla ale postava autentická z pouze 50 %, už to by bylo samo o sobě něco nepředstavitelného. Nejhorší je na tom ale jedna věc: knížka je napsaná (a přeložená) tak bravůrně, že vlastně veškeré počínání hlavní postavy dává smysl a je nějak "obhájeno". Doba, prostředí a způsob myšlení postavy jsou nastíněny tak silně, že vlastně všechno "chápete". V tom podle mě tkví největší síla této knihy. Svým způsobem je tak kniha varováním v tom, že při správné kombinaci náhod není až tak "těžké" stát se nechutnou bestií...... celý text
Ponorka
2001,
Lothar-Günther Buchheim
Knížku (spíš bichli) jsem dostal jako malý kluk, ale tehdy mi Ponorka přišla jaksi nezáživná a tak jsem jí okamžitě odložil. Po x letech jsem se jí rozhodl dát druhou šanci, říkal jsem si ale, jak může autor plavbou popsat 500 stran? Kniha je rozvleklá. Dost rozvleklá. Připravte se na to, že se dlouho, DLOUHO vlastně nic dít nebude. Za to budete už od začátku zaplaveni přívalem postav, ve kterých jsem se poměrně brzy začal ztrácet a chvíli mi trvalo, udělat si v nich pořádek a rozlišit ty méně postatné od důležitějších. To vše ale neuvěřitelně přesně vystihuje rutinní život ponorkáře. Dlouhé týdny nicnedělání a pozorování obohy, kdy autor klidně na několik stran mluví pouze o tom, jak se na nebi vynořuje slunce, jak se pění voda a že fouká ostrý vítr. Druhá polovina knihy je pak výrazně akčnější. To, co musela posádka snášet při nekonečných kličkách před hlubinnými pumami, to si nedovedeme ani představit. Rozhodně doporučuji. A opakuji: rozvleklost není vina autora - je to povaha plavby na ponorce!... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Kdo nečetl tohle, tomu nelze zazlívat zálibu v armádním životě, hraní si na vojáky a představy plné hrdosti a sebeuspokojení, kdy dotyčný společně s kamarády zlikvidoval nepřátelskou jednotku. Prostě mu to nikdo nemůže vyčítat. Pokud nicméně dotyčný nezmení po přečtení této knihy ani o trochu svůj názor, lze uvažovat nad tím, že nejspíš nebude duševně tak úplně v pořádku. Představa nejlepšího přítele rozstříleného na krvavé cáry by měla být všem normálním lidem dostatečná ukázka toho, jaká je válka svinstvo, a v tom je tento román na špici toho, co jsem měl tu čest přečíst.... celý text