Anne Leyyd
přečtené 361
Rudá jako rubín
2012,
Kerstin Gier
Knížku jsem objevila díky recenzi jedné kamarádky. Nejdřív jsem si říkala, že to bude pěkná slaďárna - už i podle růžového obalu (nemám ráda růžovou), ale hned po prvních pár stránkách si mě kniha naprosto získala a já musela svůj názor ZCELA přehodnotit. Nemohla jsem ani věřit, jak rychle ty stránky letěly. Ani jsem se nerozkoukala a byla jsem v polovině. Těžko se mi také věřilo, vzhledem k tomu, v jak krátkém časovém úseku se děj prvního dílu odehrává, že je tam tolik různých zvratů, záhad, napětí a taky spousta humoru. Hlavní hrdinka není žádná naivní husa – má svou hlavu, je vtipná, svá, přirozená. Líbilo se mi, že si nepamatovala všechna jména a všechny věci, které v knize padly, protože ani já jako čtenář si to nedovedla zapamatovat, což ji pro mě udělalo reálnou a velmi sympatickou. Gwendolyn jsem si oblíbila hned, naproti tomu Gideonovi jsem dlouho říkala „arogantní zmetek“, než jsem se přes tu jeho „arogantní fázi“ přenesla a než se začal chovat trochu galantněji. Každopádně mám v plánu si knížku koupit, protože bych ji ráda měla v knihovně jako jeden z klenotů dnešní literatury (nějak mi uniká, proč je v knihovně zařazena mezi „dětské“ knihy…). A ten obal! Krása. Originální. Název na titulní straně i na hřbetu vyražený, takže ho cítíte pod prsty… A jednoduše to je originální název. Navíc se dá změnit prostě jen na „Rubín“ :-) No, prostě skvělá kniha. Na další díl jsem se nemohla dočkat. Vřele knihu doporučuji.... celý text
