Aknel26 přečtené 489

Vane vítr z hor 2001, Trygve Gulbranssen

Poslední tango s Carmen 2012, Alena Jakoubková

Já jsem se opravdu snažila číst poctivě, ale nakonec jsem to vzdala a posledních cca sto stran jen zběžně prolistovala až k (ne)překvapivému konci. Co se týká slohu, není to žádná sláva, když už se čtenář(ka) neutopí v záplavě závorek, pak se ztratí v tom davu přátel, jejich partnerů, dětí a rodičů... Nebo možná v až příliš detailních popisech všech těch výborných jídel, jaká vaří na své báječné zahradní party. Přibližně od poloviny knihy jsem navíc z hlavy nemohla dostat závěrečnou scénu z Pytlákovy schovanky, kde pan Nový vysvětluje, že tato komedie se vysmívá kýčovité buržoazní zábavě a pokleslému či schematickému čtivu... Toto ale bohužel není parodie. Carmen má úžasné přátele, kteří mají úžasné rodiny, má naprosto skvělé rodiče s vilou na Ořechovce, velmi šlechetné partnery, kteří jí dávají šlechetné dary (úplně jsem nadskočila, když Michal pozval Carmen do Ambiente, aby se s ní dohodl, že jí dá k Vánocům kožený kabát - a když se s ním ona rozejde, řekne jí, že jí tedy dá kabát jako dobré kamarádce; stejně jako jsem valila oči, když jiný muž při první návštěvě ve vile jejích rodičů přinesl mamince 21 růží v meruňkové barvě, tatínkovi stoletý koňak a Carmen překrásný tyrkysový šál s třásněmi). K tomu pozvání na víkend v Bruggách od muže, kterého zná asi dvě hodiny (Carmen si s sebou bere tři kostýmky, které jí fantasticky sluší, jak jinak), žádost o ruku v Benátkách, pořízení "malého zámečku" v Třeboni, koupě kabrioletu audi... A na konci pár šokujících náhod a zvratů. No zkrátka nuda, nuda, růžová, růžová.... celý text

Vražda při bar micva 2013, Lee Harris (p)

Detektivka se mi líbila, příběh byl napínavý a docela reálný, jen Chris mi lezla na nervy svým obvyklým způsobem - viz můj komentář ke knize Vražda o narozeninách. Hvězdičku navíc přidávám za poměrně podrobné líčení jeruzalémských pamětihodností, přírody či zvyků obyvatel. Jen škoda těch místopisných názvů, jak už poznamenala uživatelka pode mnou.... celý text

Kdo má pod čepicí 2017, Marie Rejfová

Jako ochutnávka to nebylo špatné, navnadilo mě to na "další chod". Nicméně postava Josefíny mi přijde taková rozpolcená - je to matka již dospělého syna, ale chová se a přemýšlí jako bláznivá dvacítka. A také rozuzlení bylo podle mě dost překombinované.... celý text

Vražda o narozeninách 2012, Lee Harris (p)

Tentokrát to bylo trochu toporné... Přijde mi, že zápletka byla vytvořena doslova z ničeho, a kdybych chtěla být vulgární, řekla bych, že autorka postavila z h*** hrad. Dvě úmrtní oznámení lidí, kteří neměli nic společného, by ve mně vyvolala leda pocit, že to pro tetu bylo smutné období. A ejhle, Chris objeví nečekané souvislosti a pustí se do pátrání. Mám tuto sérii detektivek s bývalou jeptiškou Christine ráda, protože jsou napínavé a nutí člověka číst dál a dál (i proto jsem zatím přečetla všechny), dvě věci mě ale velmi rozčilují. Zaprvé, jak si s Chris všichni hned povídají a sdělují jí podrobnosti ze svého života - kdyby za mnou přišla cizí žena s tím, že vyšetřuje nějaký případ, asi bych s ní vyběhla a určitě bych ji nezvala k sobě do bytu. A také policie hned přistupuje na to, že Chris vyšetřuje zločiny, sdělují jí jistě tajné informace, jako by byla jejich zaměstnankyně. A to přesto, že je vlastně pokaždé trumfne a znemožní! No a zadruhé mě vytáčí, jak o sobě i sama Chris uvažuje jako o vyšetřovatelce. Slečna Marplová by se nikdy nechlubila, že se ve volném čase zabývá vyšetřováním vražd a kolik jich už vyřešila.... celý text

Starým láskám nevolej 2009, Alena Jakoubková

Milý soudruhu deníčku, chci ti říct, že se mi knížka líbila. Nejvíc mě zaujala hned ta úvodní pasáž z doby těsně po revoluci a překvapilo mě, jaké časové období nakonec kniha obsáhla. Občas by neškodilo trochu seškrtat popisy míst i postav. Laura byla na můj vkus trochu moc dokonalá (stejně jako celá její rodina), na druhou stranu se mi moc líbilo, že o své matce i v dospělosti stále psala i mluvila jako o mamince, bylo znát, jaký mají pěkný vztah. A soudruh deníček mě pobavil, prostě jsem ho tu musela zmínit!... celý text

Ladič 2017, Anna Vovsová

Často se tady na Databázi podivuju, jak může mít nějaká knížka tak vysoké hodnocení. U této tomu bylo dlouho naopak, nechápala jsem, proč není "v červených číslech". Moc se mi líbil styl, jakým je kniha napsaná - a protože mi nepřišla až tak napínavá, užívala jsem si ten jazyk a dopředu nijak nechvátala. Bohužel posledních 20-30 stran můj dojem pokazilo, děj byl náhle plný zvratů, jako by autorka měla předepsaný počet stran a nutně jej musela dodržet. Navíc se všechny postavy jaksi vybarvily - a ne moc pozitivně. Takže je mi líto, po mém hodnocení kniha určitě nezčervená.... celý text

Odvrácená strana matky 2016, Monika Valentová

Obsah neurazí, provedení nadchne. S fejetony to bylo jako obvykle, některé mi přišly vtipné či výstižné, některé trochu přitažené za vlasy, ty povedené podle mě převažovaly. Ještě víc než text se mi ale líbily ilustrace pana Veselovského, ty jsou opravdu parádní.... celý text

Můj (téměř) dokonalý život 2017, Sophie Kinsella (p)

No páni, to je poprvé, co tady na databázi píšu k nějakému titulu první komentář. A také je to poprvé, co o knížce, kterou Sophie Kinsella vydala pod tímto jménem, musím napsat, že mi přišla smutná. Katie byla sympatická, ano, ale všechno to její předstírání v kontrastu ke skutečnosti vyznívalo nesmírně bezútěšně. Druhá polovina byla o něco veselejší, ale pro změnu se má lítost přesunula na jinou osobu a já se nemohla smát všem těm vedariským kouzlům, která si Katie vymyslela - navíc mi přišly přece jen víc podlé než zábavné. Spíš než legraci přináší knížka poučení, ale myslím, že na čtivosti to neubírá, zvlášť když nás žene dopředu detektivní prvek.... celý text

Čas odpouštění 2011, Táňa Kubátová

Tak tohle ne :-( Zatímco příběh Báry byl nápaditý a díky rodinným příhodám i dost vtipný, kniha o její sestře se táhla jako žvýkačka. Od začátku je jasné, jak to skončí, akorát Jitka, přestože třicetiletá úspěšná stomatoložka, se chová jako káča ze základní školy: Mám s ním jít běhat, nebo ne? Ó bože, on mě políbil, ale já mu radši budu dál vykat, protože on to určitě udělal, aby mě znemožnil... Šmarjá, on si o mně myslí, že nemám žádný rozhled a jsem úplně pitomá! A to tedy je.... celý text

Převozníci 2010, Táňa Kubátová

Knížka ničím nevybočuje z autorčiny tvorby, jak jsem ji popsala přímo u medailonku paní Kubátové tady na databázi. Tuto řadím k těm povedenějším. Byla mi sympatická nejen Bára, ale především její velká rodina, jejíž příhody byly místy opravdu zábavné. Líbil se mi název knížky, jakož i definice oněch převozníků, a taky mě potěšilo jméno jedné z postav - jeden Zbyněk Málek totiž prošel i mým životem.... celý text

Co by můj syn měl vědět o světě 2017, Fredrik Backman

Vypadá to, že s Backmanovými "rodinnými příslušníky" se nějak míjíme. Zatímco neutrální MUŽ jménem Ove mě nadchnul, BABIČKA šla úplně mimo a ani jsem ji nedočetla. SYN skončil o něco lépe, dočetla jsem ho, ale do značné míry i díky formátu knížky, kde bylo volného prostoru víc než samotného textu. Backman syna seznamuje se světem a dává mu různá doporučení a rady, ať už z oblasti mezilidských vztahů, lásky, víry, nakupování, historie či multikulturní společnosti. A tyto krátké kapitolky prokládá ještě kratšími textíky tak nějak o ničem. Autor se snaží o vážných tématech hovořit s humorem a odlehčeným jazykem, ale na mě to nějak nezabírá. Naopak, všechny ty krátké větičky a opakování podle mě literární hodnotu dílka spíš sráží.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Tak Hana je přečtena, nebo spíš zhltnuta, a já vůbec nevím, co bych při hodnocení vyzdvihla dřív. Jestli krásný jazyk, kterým je psaná, samotný příběh, postavy (a to nejen ty hlavní), jejichž charaktery nešustí papírem, ale působí velmi přirozeně a skutečně, nebo to, jak skvěle autorka vystihla atmosféru doby, ve které se dané části knihy odehrávaly. Paní Mornštajnová přitom líčí hrůzy války (i koncentračních táborů), aniž by k tomu potřebovala podrobné popisy zvěrstev a tragédií, k nimž docházelo, a přesto je její vyprávění velmi působivé.... celý text

Věčně zpívají lesy 2000, Trygve Gulbranssen

Moc jsem se na tuto všemi vychvalovanou trilogii těšila, ale po přečtení první knihy jsem trochu rozpačitá. Líbí se mi líčení doby i míst, do nichž je děj zasažen (ať je jakkoli zdlouhavé), ale Dagovy úvahy o pomstě nebo penězích, stejně jako vleklé rozebírání Adelheidiných trablů s láskou, mi občas přišly až únavné. Nicméně už jsem se pustila do druhého dílu a věřím, že do sebe vše krásně zapadne a mé hodnocení půjde nahoru.... celý text

Počkej až za Lyon 2006, Táňa Kubátová

Hlavní zápletka mi přišla nápaditá, i když trochu nevěrohodná. Nadchlo mě líčení putování po Francii - a ráda bych se vydala po stopách Pavly a Marka, kdyby mi to někdo zaplatil :-D Co se mi ale nelíbilo ani trochu, byla hlavní hrdinka. Pavla byla upjatá, zapšklá, paličatá a totálně nedůvtipná a na rozdíl od Marka bych v její společnosti nevydržela ani den. (Navzdory počtu hvězd knihu nezatracuji - pro bližší info viz mé hodnocení přímo u medailonku autorky.)... celý text

Nakresli mi vítr 2015, Eva Urbaníková

Opravdu výborná kniha, přečetla jsem ji jedním dechem. Velmi silný příběh, o to drsnější, že vychází ze skutečnosti, a k tomu osobitý styl psaní paní Urbaníkové, co víc si přát.... celý text

Ten, kdo tě miloval 2016, Marie Poledňáková

Tato česká detektivka mi vůbec nesedla. Moc jsem se těšila na styl vyprávění paní Poledňákové, jak ho znám z knížek Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, které se podle mě svou kvalitou vyrovnají stejnojmenným filmům a v něčem děj i obohacují, doplňují. Bohužel tahle kniha mi nesedla ani jazykově, působí velmi zkratkovitě, ani co se týká postav a nezaujal mě ani samotný příběh.... celý text

Tmavé stěny Willardu 2016, Ellen Marie Wiseman

Devadesát čtyři procent? :-o Tak nevím, jestli do Willardu patřím já, nebo ti, kteří hodnotili přede mnou :-D Byl to typický americký příběh, román pro mládež (nebo jak se dnes říká young adult), který se tváří jako něco víc. Druhou hvězdičku přidávám jen kvůli Ježíškovi, který mi knihu přinesl.... celý text

Agatha Raisinová a manžel na zabití 2014, M. C. Beaton (p)

Na rozdíl od autorů předchozích komentářů jsem si Agathu nezamilovala, spíš naopak, už od prvního dílu mi byla strašlivě nesympatická a ani její parťák James si moje srdce nezískal. No a? Příběhy jako takové mají originální zápletky, takové civilní a odlehčené, prostředí anglického venkova se k detektivkám prostě hodí a pátrání této dvojky je vylíčeno se správnou nadsázkou a humorem. Jen zkrátka nesrovnávat Agathu Raisinovou s Agathou Christie :-)... celý text

Píseň slonů 1996, Wilbur Smith

Lidičky, nenechte se od čtení odradit zdejší nicneříkající anotací!!! Píseň slonů je úžasná kniha s místy až strhujícím dějem, sympatickými postavami (a na druhé straně opravdu odpornými záporáky), odehrávající se v zajímavém prostředí a poskytující spoustu informací o Africe a její přírodě a obyvatelích, ale i politice nebo filmaření. Úvodních asi 40 % jsem četla doslova jedním dechem (nakolik mi syn dovolil), pak přišla trochu slabší pasáž, kdy se děj přesunul do Londýna, resp. na Tchaj-wan, ale po návratu do Afriky se příběh znovu rozjel naplno a už mě nepustil.... celý text