AdamMez
přečtené 104
Manžela jsem nezabila
2016,
Liou Čen-jün
K úplnému ocenění knihy a prostředí, které popisuje, je nejspíš třeba dlouhé kulturní studium a o nic kratší studium východní, pro nás tak těžko pochopitelné, literatury. Z nedostatku těchto znalostí tedy snahu o kulturně relativistický přístup s omluvou odkládám a zůstávám ve své pozici čtenáře znalého knih starého kontinentu a jejich detašovaných mladších severoamerických sester. Kafkův Zámek někdo převrátil naruby i se vší obskurností, kterou takový krok může u již tak excentrického díla přinést. Nejen, že se ze zámku stává pekingský Velký sál lidu, člověkem zmateně požadujícím nemožné a vzájemně si odporující je tu jedinec, hlavní postava románu. Systém a jeho byrokracie naopak přemýšlejí konstruktivně a vypočítavě. Jejich racionalita sledující vždy primitivní materiální prospěch každého zapojeného úředníka naráží na nesmyslnost a vzájemný vnitřní rozpor požadavků hlavní postavy. Ničí a decimuje je nepochopitelnost a neřešitelnost situace. Nemůžeme však tvrdit, že systém je nevinným panem K., vláčeným absurdními požadavky jedné občanky. Systém, složený z nekonečné řady masakrovaných úředníků a politických funkcionářů, spouští rozsáhlou „damage control“ s jedinou snahou ochrany vlastního pohodlí, maskovanou za nic neříkající politická hesla a dosahovanou pomocí nezákonných úklad, špehování, klientelismu a úplatků. Celý příběh se pak odehrává na pozadí čínské společnosti působící jako zvláštní hybrid mezi průmyslově revolučním proletariátem, tím nejhorším z krypto-kapitalismu spojených států a Huxleyho post Fordovském Londýně. To vše přikryté neaplikovanými proklamacemi lidového socialismu. Prostý vyprávěcí postup seznamuje okrajově s velkou řadou postav, jako by tím odkazoval na rozsáhlá epická díla připomínající kroniky. Historie zásadních zvratů v knize je opakována pokaždé, když si na ni některá z postav v reálném čase vzpomene. Absurdnost boje za zjištění, zda je hlavní postava skutečně Lotos Pchanovou, známou zápornou literární postavou, je tak komická nejen po své obsahové stránce, ale i formou, jakou je celé pseudodilema podáváno čtenáři v pravidelně se opakujících sekvencích. Je těžké říct, co vše autor v knize na Číně kritizuje, dokonce je těžké říci, jestli to kritizuje vtipně. Rozhodně ale kritizuje chytře.... celý text
Voyeur
2015,
Alain Robbe-Grillet
Stalo se to? Existuje onen ostrov s problémy s elektřinou? A byl to obchodní cestující? Nebo Mathias? Prodal vlastně nějaké z těch hodinek? A je za tou změtí vět vůbec nějaký autor? Myslím, že nic z toho není důležité...... celý text
Město smutku a radosti
2010,
Mika Waltari
Helsinky, politika, jediný den, milión postav, které vlastně tvoří jen jediný velmi úzký příběh narušený několika náhodnými cizinci. Minulost a idealizovaná i obávaná budoucnost. To všechno naprosto precizně, jak to pan Waltari umí.... celý text
Běh věcí
1988,
Helga Königsdorf
Autorce nelze upřít talent při práci z rozličnými formami jednotlivých vyprávěcích postupů. Od lyrického popisu snu, realistických povídek striktně popisujících nesmyslnost byrokracie a politizace vědy, přes experimenty ve formě přesycení čtenáře mozaikovitou strukturou zkrácených jmen postav vytvářejících na pozadí tématický příběh. Stojím si stále za tím, že povídkové knihy jsou svým způsobem prověřením spisovatelových technických schopností. Stručně tedy mohu zhodnotit, že spisovatelka, matematička v této sbírce obstála. Nedostatek tématu a výlučné, i když logické, upnutí se na prostředí, ve kterém autorka sama působila, však nekonzistentní sbírku činí obtížně čitelnou v jednom kuse. Doporučuji proto vždy vybrat jednu dvě povídky, třeba i na přeskáčku a z obou částí sbírky, a ke zbytku se vrátit zas až po nějakém čase.... celý text
Cobainovi žáci
2017,
Miroslav Pech
Stylizovaný obraz devadesátkového vývoje, či spíše systematického zániku, vyprávějící postavy v blíže neurčeném provinčním českém městě ve formě jakéhosi literárního leporela. Co knize vedle Dětí ze stanice Zoo chybí na dokumentární hodnotě, to dohání ve stylistické rovině, kde se může, podle mého vítězně, měřit například s Růží pro Algernon. Jednoduché nespojité věty malého dítěte se postupně s přibývajícím věkem rozvíjejí a ovlivňuje je argot. Po této stránce je kniha zvládnutá naprosto výborně. Ani systém jednotlivých ne vždy zcela zásadních životních scén mě nerušil, naopak přidává knize jistou plastičnost a po přečtení vytváří na svých 196 pidistránkách dojem komplexního pojetí tématu. Po obsahové stránce jde o bezvýhradnou koncentraci devadesátek, takže opět žádný prostor pro výtky. Cobainovi žáci se můžou zařadit na velmi krátký seznam knih, které překročily (historickou) malost české literární scény. Za to si zaslouží, i vhledem k tématu, které je naopak poměrně lokální, ještě kousek další hvězdičky navíc.... celý text
Život a doba Michaela K.
2006,
John Maxwell Coetzee
Výpověď o době a možná společnosti jako takové. Trochu slabá variace Solženicyna trochu Orwellovo putování Paříží a Londýnem.
Tajnosti Paříže
2015,
Katia Chapoutier
Jako cestovatelský inspirační zdroj, podle mne, hodnotné jen pro velmi úzkou skupinu lidí, jako četba na pokračování nepoužitelné. Nevím, zda množství superlativů, mnohdy abstraktních a nic neupřesňujících, má na svědomí autorka nebo překladatelka, v knize nicméně jsou a už u třetí kapitoly jsem získal pocit, že do mě někdo tlačí dvaašedesátou makronku s ještě sladší náplní, než byly všechny předchozí. Třešničkou zalitou do cukrkandlu jsou pak rozhovory na koncích kapitol: "Jaké místo má dnes Fonogalerie ve vašem životě?". Dá se na to odpovědět inteligentně? Pro získání tipů na netradiční cestování po Paříži doporučuji raději S. Clarka a jeho Obnaženou Paříž.... celý text
Za Fidelem na Kubu
2011,
Lenka Procházková
Poměrně nekvalitně popsaný ničím nezajímavý výlet na Cubu a trošku patetická snaha kontaktovat Fidela. Není to sice taková katastrofa jako Adam Lelek v projektu České televize, ale stejně je za tím cítit snaha o vrácení prostředků z nákladné dovolené prodejem knížky, pro kterou není dost podkladů. Kdo chce vědět něco o cestování po Cubě (nebo spíš o tom, jak vypadalo před současným uvolňováním režimu), ať se raději podívá na cestovatelské blogy na internetu. Kdo si chce přečíst zajímavý cestopis, doporučuji hledat mezi jinými autory.... celý text
Jak nechutně zbohatnout v rozvojové Asii
2014,
Mohsin Hamid
Vyčerpávající a přeci rozsahem spíše skromný pohled do života jednoho člověka kdesi v rozvojové, pravděpodobně autorově rodné, asijské zemi. V tomto blíže nespecifikovaném prostředí využívá autor svou hlavní postavu, i přes její neobyčejný životní příběh, k demonstraci všedních problémů a každodenních otázek tamního života. Velice dobře propracované části zaměřené na hlavní postavu a uvádějící do celkového prostředí jsou, bohužel, vyváženy schématickým posouváním děje i averzí k jakémukoliv rozvoji vedlejších postav. Autor se přesto nesoustředí výhradně na postavu hlavní, a nemůžeme mu proto tento nedostatek odpustit coby umělecký záměr. Nesouhlasím s doslovem Pavla Kořínka, v němž vyzdvihuje zejména autorovu specifickou vypravěčskou figuru. Nápad románu ve slibované formě self-made příručky je geniální, technicky ho však autor, vyjma několika úvodních vět kapitol, ani zdaleka nenaplnil. Namísto pasáží ironizujících zároveň realitu vnějšího světa i stupiditu kýžených "příruček k rychlému zbohatnutí" tak čtenář dostává pouze nemnoho neobratných úvahových pasáží o dalším směru, kterým se má kniha ubírat. Stejně tak v doslovu zmiňované vystupování autora z role vypravěče a obracení se na skutečného posluchače ani zdaleka nedosahuje umu, který na této figuře představil například K. Vonnegut ve Snídani šampionů. Přes veškeré výtky se ale těším na další autorovy vypravěčské experimenty v jeho ostatních románech.... celý text
Snídaně šampiónů
2000,
Kurt Vonnegut Jr.
Neuvěřitelná práce s jazykem, dějovými liniemi, časem i samotnou postavou autora. A hlavně čistá satira, výsměch okolí, uměleckému světu, vlastní tvorbě i čtenáři. Stačí číst a přemýšlet.... celý text
