AdamMez
přečtené 106
Boxer, brouk
2011,
Ned Beauman
Jejda... ta kniha je ale opravdu strašně špatná. Omlouvám se, vím, že se shrnutí většinou píší až na závěr, já to ale ze sebe potřeboval dostat. A teď popořadě. Svým stylistickým výrazem se autor zařadil mezi takové velikány jazyka, jakými jsou Ludlum, Hailey nebo Dan Brown, místy dosahující strhující úrovně rodokapsových příběhů. Ač je kniha zoufale "plot-driven", všechny postavy jsou mírně retardované, aby příběh vůbec fungoval. A to v obou časových rovinách. To jen aby si náhodou někdo nemyslel, že jde o nějakou inteligentní podprahovou kritiku jednoho nebo druhého období. Zmíněná vlastnost ale nebrání například sběrateli fetišů, který celý život tráví u internetových chatů, aby se hravě dostal z bytu, zatímco na něj míří pistolí profesionální zabiják (ano, proboha, v té knize je "profesionální zabiják"!). Dialogy postav jsou na úrovni franchisových superhrdinů hecujících se v multikinech před nelogickou bitvou, ale ještě horší jsou vnitřní monology postav, zejména vypravěče, vysvětlující děj hloupému čtenáři („Věděl jsem, že tohle je moje poslední šance … Velšanovi přestanu být velmi brzy užitečný“). Práce s reáliemi sice svou otravností připomíná Sofiinu volbu, pravdou ale je, že řadu faktů bylo třeba pokroutit, postrčit či upravit, aby kniha zachovala svou všude zmiňovanou humornou šťávu, která působí spíše jako žaludeční šťáva vylitá ve špatné části zažívacího ústrojí (jak by pravděpodobně řekl vypravěč). Kvalita rozvitých přirovnání v knize by si ostatně zasloužila vlastní článek. Pro smíření se s dějem musí čtenář přijmout premisu, že každý potřebuje teď hned souložit, pokud zrovna někoho nemlátí do hlavy. Popsaný sexuální akt pak nemá jiný smysl, než další nepatrné posunutí děje. Žádnou katarzi, žádnou filosofii. Vrátíme-li se k postavám, nelze nezmínit freak-show jednoaktových bytostí, u nichž je jedna (humorná?) vlastnost vždy vypíchnuta tak, že potlačuje jakékoliv jiné potenciální projevy lidskosti. Namísto Millicent, Battla (komorníka), ale i místo Juliema by mohly v knize figurovat vtipně natřené věšáky na kabáty a výsledek by byl stejný. Na závěr bych chtěl poděkovat Benjaminu Slavíkovi, který mi hned po dočtení knihy svým závěrem poskytl kladnou odpověď na otázku, jestli v dohledné době budu číst něco ještě horšího.... celý text
Pan Pip
2008,
Lloyd Jones
Až mi v mé často zpomalené hlavě dojde jiný důvod, proč se pan Pip pokaždé zachová jako všechny ohrožující pitomec, než pro účely posouvání děje vpřed, pokusím se znovu zvážit své hodnocení. Celá kniha nepřekročí stín bílého muže Darwinova typu píšícího o problémech "jakýchsi" domorodých kmenů. Nenávidím samoúčelné násilí a přestože autor popisuje události naprosto příšerné, jeho zvolená vyprávěcí metoda je naprosto bez literární hodnoty a není ničím jiným, než prvoplánovým útokem na city čtenáře. Na ty city, které se nepodařilo příliš pohnout dojemně naivní paralelou s klasickým dílem literatury staré Anglie.... celý text
Čerň a stříbro
2015,
Paolo Giordano
Krátká esej o vlivu lidí na sebe navzájem. Brutálně přímočará i přes to, že rozpad hlavního páru je sledován v podstatě v náznacích jako vedlejší linka té "skutečné katastrofy", která ale popravdě není v knize tím nejdůležitějším. Z pohledu celosvětové literatury je podle mého názoru univerzitní román, ať už klasicky humoristický nebo ten nad budoucností protagonistů čistě lamentující, lehce vyčpělou oblastí i tématem. Na druhou stranu na sto stránkách autor nestihl příliš klišé tohoto žánru využít, a tahle má poznámka je tedy spíše takovým šťouráním pro šťourání...... celý text
Doplavat domů
2014,
Deborah Levy
Knížka, které toho nejde příliš vytknout, ale také toho na ní příliš vyzdvihnout. Z celého vyprávěcího postupu je cítit určitá sterilita, jako kdyby knížka vznikla spíše pro splnění edičního plánu než uměleckou seberealizací autora. S tím je ale spojen i zdánlivě positivní fakt, že se čte příjemně, jednoduše, odsýpá... Představuje tragické zápletky, ale neuchyluje se k hysterii. Což oceňuji ještě víc než nepřítomnost potřeby systematického deskriptivního výkladu děje. V jedné větě tak postavě staví na stůl koktejl, který postava hned v další větě odkládá dopitý. Na čtenáři je domyslet si, co si postavy během pití řekly, nebo spíše neřekly, a jaký to má dopad na vývoj děje. Autorka nemá tendenci nic zásadně vysvětlovat, zároveň ale bohužel nenechává nic otevřené. Fantazie čtenáře je tak zaměstnávaná zásadně doplňováním děje, ale nemá přílišný prostor k jeho rozšiřování. Na to ho kniha drží příliš pevně za ruku. Co by se snad přeci jen vytknout dalo, je jistá genderová nevyrovnanost postav. Zatímco ženy posouvají děj v rámci svého plnohodnotného vnitřního světa vpřed, muži jsou jakýmisi samoúčelnými figurkami při nejlepším neschopnými ovlivnit svět kolem sebe vlastní vůlí, v horším případě hraničícími se schematičností. Kdyby autorka všem svým postavám přiznala alespoň trochu vlastní mentální kapacity k jakékoliv iniciativě, nejspíš by se tu muselo mluvit o velmi dobré knize.... celý text
Slavnost bezvýznamnosti
2020,
Milan Kundera
Podle mého významná kniha o bezvýznamnosti. Milan Kundera zakázal celému světu, aby ho vykrádal, a naštěstí se toho zákazu drží i on sám. V roce 2013 proto představil namísto románu jen lehké jazykové cvičení o těžkých otázkách.... celý text
Mlíkař
2020,
Anna Burns
Jako, prostě... wow. Já fakt nevím. Chtěl bych toho o té knize napsat hrozně moc, ale jednoduše nemám slova. Ta kniha má prostě všechno, vlastní jazyk, originální obsah i formu, katarzi, prospektivní přesah i historický přínos. Prostě si to přečtěte, protože tohle je fakt dobrý. Ne "myslím si, že je to fakt dobrý," tohle fakt dobrý je. Argo neomylně válí v jedné z nejlepších, i když teritoriálně omezených, edic na českém trhu a paní Žantovská má můj obdiv, i když si to musím přečíst ještě jednou v originále.... celý text
Domov
2013,
Toni Morrison
Bez nadsázky lze říct, že Toni Morrison tímto dílem pokračuje v tradici velkých amerických autorů minulého století. Spisovatelka je daleko za hranicí pouhého mechanického naplnění očekávání konkrétního literárního směru, naopak vytváří vlastní cestu, nabízí k přečtení knihu, která je projevem tak velkého talentu, že diskusi, zda má text skutečnou literární kvalitu, lze v podstatě bez dalšího přeskočit a rovnou se posunout k otázce, jaký potenciál má dílo pro nadcházejících sto let literatury. Nic z toho neznamená, že knize nelze přiřknout jednoduché škatulkující nálepky. Kniha je politická, sociálně kritická, výrazně z ní vystupuje postmoderní práce s časovými rovinami, abstrakcí i introspekcí… a ano, jde o černošskou literaturu. Autorka dokázala něco, co se dnes zdá takřka nemožné, předložila rasovou otázku brutálně avšak zcela bez patosu, všudypřítomně ale bez jediného zmínění barvy pleti, přímo z dotčeného kulturního středu a při tom ve formě vysoké literatury zaměřené spíše na malý okruh náročných čtenářů. Jestli se čtenář ztratí mezi vzpomínkami a přítomností, jestli nepochopí, proč na nádraží zbili toho muže cestujícího se svou manželkou, autorka je o něj ochotná raději přijít, než aby se snížila k nějakému coelhovskému vysvětlování pro hloupé. Tím vším se ta poslední nálepka stává obsoletní. V případě Domova je totiž jedno, jestli je autorem běloch, černoch, žena nebo muž. Nejde o aktivistického A. Jafu, ukazujícího hystericky křičícím prstem na americký apartheid, nejde o pouhou artovou část BLM hnutí ani o sofistikovaný rozbor rozpadu společnosti v poválečném kapitalismu, jde v první řadě o umělecky neocenitelný počin. A právě tím podle mého názoru autorka doručí veškerá svá zamýšlená sdělení nejefektivněji.... celý text
Tělo a krev
2014,
Michael Cunningham
Coelho zbavený toho mazlavého přeslazeného nic, možná trošku Faulkner pro pseudointelektuály, bojující s jinými sociálními předsudky na o sto let novější frontě. Pochopil jsem, že autor rád vyvrací své výhradní zařazení mezi queer literaturu. Je ale těžké v tom celém najít nějaký zásadní umělecký přínos a pokusit se posunout tak knihu mimo tuto omezující škatulku. Tím nechci říct, že je kniha zbytečná. Je to politické dílo bojující s problémy, u nichž doufám, že je globalizace sama postupně vytlačuje ze společenských kruhů. Na poli umění ale kniha přináší neodpustitelně málo. Spoustu hysterie, jen slabý vhled do vnitřního světa postav, samoúčelně destruktivní jednání a ještě destruktivnější osud, spoustu velkých básnických přirovnání o nervózních světlech, šeptajících stromech a tmách přesných jako klíčové dírky, která postrádají jakýkoliv smysl, a několik laciných příslibů intelektuálna uspokojujících čtenáře šťastné, že nad knihou nemusí příliš přemýšlet (Mary a Magdaléna, jako vážně?).... celý text
Hledání ztraceného času I. – Svět Swannových
1979,
Marcel Proust
Geniální, urputné a umanuté. Zběsilé vršení vět do souvětí ve snaze dobrat se nejen absolutní pravdy každého popisovaného momentu, ale zejména analýzy dopadu této pravdy na širší okolí lyrického subjektu, na jeho budoucnost a formování této pravdy vším, co se mu událo dříve. O co megalomanštější a ambicióznější tento autorův plán je, o to častěji se čtenář, rozptýlený kolem projíždějícím cyklistou, výkřikem z oken protějšího domu nebo vlastní vzpomínkou podnícenou některou autorovou poznámkou, musí vracet zpátky na počátek souvětí a znovu se pokoušet proniknout systémem vzájemně se rozvíjejících vět. Už v této první knize představuje autor čtenáři svou madlenkovskou teorii, která se stala v intelektuálním prostředí stejně známou a zmiňovanou jako Platonova jeskyně nebo koperníkovský obrat, milovaný to pojem naší pančitelky z gymnázia. Právě v návaznosti na Proustovu teorii asociativní psychologie je nutné říct, že je Svět Swannových zároveň nejsnáze čitelnou učebnicí, jakou jsem kdy v rámci všech odvětví společenských věd četl. Velký dík patří Michalu Rybkovi a jeho nakladatelství za nádhernou edici a krásný úvod k ní.... celý text
Nietzsche v Nice
2015,
Christian Schärf
Beletrizovaný životopis soustředěný na krátké období v Nietzscheho životě. Z pohledu hodnocení knihy jako součásti krásné literatury je kniha bohužel téměř neodpustitelně stylisticky nezajímavá a umělecky nehodnotná. Osobně jsem měl velký problém se systémem rozhovorů tvořených nepřímou (a v některých případech dokonce polopřímou) řečí. Vzhledem k tomu, že originál vznikl v němčině, v níž se tyto stylistické jazykové jevy zásadně neliší od češtiny, nepředpokládám, že by šla tato výtka na vrub překladateli. Životopisná hodnota knihy je zase narušena samotným beletristickým přístupem, díky kterému není nikdy jasné, které popisované události jsou pravdivé a které jsou pouhou uměleckou fikcí. Chtěli-li bychom ke knize přistupovat jako k prostředku nenásilného seznámení s myšlenkami ústředního filosofa, lze knihu shrnout otřepaným schématickým názvem "will to power for dummies".... celý text
Chtělo by to nový jména
2015,
NoViolet Bulawayo
Kniha je výsledkem prolnutí zjevného nevšedního talentu autorky a její osobní zkušenosti s tématem a angažovanosti v něm. Pohled na rozvojový svět je v knize filtrován přes dětskou naivitu a prezentován jako imaginativní svět dětských her a každodenních banalit. Události toho světa jsou však násilné, děsivé, vzdálené, těžko pochopitelné... A i když sny dětí jsou po celém světě podobné, autorka ukazuje, jak moc může prostředí ovlivnit jejich výsledky. Druhá část příběhu odehrávající se ve spojených státech je svědectvím o střetu kultur, které si vzájemně nerozumí a proto s sebou z pohodlnosti pohrdají. Svědectví, které je však podané lehce, obratně a bez hysterie. Práce autorky s dětským jazykem, špatně naučenou angličtinou hlavní postavy i ironií, která jen neznatelně vystupuje v pozadí hrůz sledovaných ne zcela chápajícím dítětem, vybízí k přečtení knihy v jejím originálu. Na druhou stranu i překladatelce patří alespoň jedna pochvalná věta mého komentáře. "...a tak běžíme za autobusem a střílíme se těma novýma americkýma zbraněma..."... celý text
Ticho a vřava
2014,
Nihad Sirees
Nesmyslné jednání postavy, které na rozdíl od Kafkovy apatie evokuje čistou hloupost. Příšerný jazyk i stylistika a snaha o hlubokomyslné myšlenky postrádající obsah. Všude vyzdvihovaný humor, s nímž autor údajně přistupuje k nástupu totalitního režimu, jsem v knize bohužel neobjevil. Jsem rád, že měl autor možnost a čas udělat si jazykové cvičení na téma "kam až zvládnu zajít při popisu erotických scén," avšak ani to neznamená, že je nezbytné s výsledky takového sebezlepšování zacházet jinak než ukládáním do šuplíku svého pracovního stolu.... celý text