1. Domů
2. Autoři
3. Anna Burns
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 1
• Bazar
• Životopis
• Citáty 1
• Diskuze

Nové komentáře u knih Anna Burns

Mlíkař

„Tón vyprávění mi ze začátku připomínal nadsázku Haliny Pawlowské a říkala jsem si, že je dobře, že se o Irsku někdo nevyjadřuje s tragickým patosem typu U2, že nastal čas na změnu tónu, že ty hrůzy vlastně vyvstanou tím zřetelněji. Jenže pak to začal být moc velký kouř. Já prožít jedinou věc jako hrdinka, tak se z toho sbírám minimálně pár měsíců, ona měla jen lehké psychosomatické obtíže. Pozoruhodný intelekt na ten věk, připomínala mi tím Honzlovou. Burnsové se povedlo vyjádřit nejjemnější nuance našeho myšlení a lidského soužití, takové, jaké si člověk často ani sám neuvědomí, brilantní pozorovatelka. Je to tak nesmlouvavě autentické, že se člověk na těch zlověstných cestách úplně vidí, jde s hrdinkou. Krkolomné nepravděpodobné přezdívky přes celý jeden řádek, na které pak musíte pořád myslet, no kdo si to může dovolit? Anna Burns. Jazyk, další kapitola sama pro sebe, skvělý, brutálně těžký překlad. Taky obálka se mi moc líbí, ta holka je podle mě přesně taková, jako v příběhu. Pořád si říkám, když nějaký národ dokáže třicet let přemýšlet a chovat se jako děti na pískovišti (a to urážím děti), určitě to není jediný takový národ, jak je možné, že svět pořád ještě dokáže nějak fungovat? Doufám, že se autorka ze svých traumat aspoň obstojně dostala, každopádně stvořila dílo, ze kterého se budu ještě dlouho vzpamatovávat.“... celý text
— tereza0319

---

Mlíkař

„Tohle je báječná záležitost. Překladová lahůdka. Kniha, která je výborná od začátku do konce, ale nic vám nedá zadarmo. Historie se opakuje a psychicky teror může být mnohem tíživější než fyzické násilí.“... celý text
— Penicuik333

---

Mlíkař

„Na začátku jsem se vůbec nemohla dostat do rytmu textu. Styl psaní mi připadal nezvyklý a chvíli trvalo, než jsem si na něj zvykla. Jakmile se to ale zlomilo, knihu jsem přečetla docela rychle. Bavilo mě číst vnitřní myšlenky dívky, jejíž jméno se vlastně nikdy nedozvíme. To, že hlavní postavy nemají jména, mi přišlo jako originální a zajímavý prvek. Celkově nezvyklý, ale zajímavý čtenářský zážitek.“... celý text
— alishek

---

---

Mlíkař

„Přečteno znovu, po 4 letech (a určitě ne naposledy). Knížka to má v malé městské knihovně těžké, když už se někdo dá nalákat názvem a obrázkem na deskách, vrací ji (zděšený/zděšená) nedočtenou... a já se nedivím, není to obvyklé čtivo. Mně se líbila i podruhé, mám ji pro jistotu svoji doma a ještě jednu, jako případný dárek (až najdu někoho vhodného k obdarování :). Je to parádní kniha, ačkoli přiznávám, že malá krize byla, ohledně rozebírání politiky, ale všechno tam má svoje místo, pocity a pochyby čerstvě dospělé dívky, rodinné a jiné vztahy, skvělý humor, už jen pro něj zkuste vytrvat. Tak zase někdy, prostřední ségro, jakože kluku, třetí švagře, matko, mlíkaři a ostatní.“... celý text
— magnolia

---

Mlíkař

„Také jste pro své okolí za podivína, že si čtete za chůze? Své o tom ví osmnáctiletá hrdinka tohoto románu, která navíc nemá ráda vymoženosti své doby a čte zásadně jen romány z 19. století. Litovala jsem, že bych nebyla schopna číst tento román v originále, protože rozdíl mezi jazykem "naším" a "jejich", který spolu s vhodnými a nevhodnými křestními jmény autorka vysvětluje hned na začátku, musí být v angličtině velmi zajímavý. Nevíte někdo, jak vypadá v originále třeba průpovídka "nebože cože"? Hlavní hrdinka, jejíž jméno se za celou dobu nedozvíme, je prostřední ze sedmi sester a má tři-čtyři bratry. Otec trpěl depresemi a před časem zemřel, nejstarší sestra se provdala za muže, kterého vlastně vůbec nemilovala, a který měl na hlavní hrdinku nevhodné narážky už když jí bylo 12 (a jemu 35, což je stejný věkový rozdíl, který má dívka mít i se svým údajným milencem Mlíkařem), další sestra odešla "k nim", takže je pro zdejší společnost mrtvá. Třetí sestra je sprostá a správně švihlá, zatímco její manžel je fanatický sportovec, který projevuje až přehnaně zbožnou úctu k ženám. Na autorčino slovní chrlení si člověk sice musí trochu zvyknout, ale potom to vůbec není špatné, právě naopak. Sice se s ní neztotožňuji ve většině názorů na život nebo postavení žen a mužů, ale ve spoustě věcí se jí podařilo vystihnout mnoho obecně lidských a společenských rysů. Myslím, že je velká škoda vnímat knihu pouze prizmatem severoirského konfliktu 70. let, protože na sžíravý kolotoč pomluv a zdánlivou vševědoucnost veřejného mínění narážíme přece dnes a denně. Ano, je jedno, co komu říkáte (nebo neříkáte), jak se u toho tváříte (nebo netváříte), okolí si stejně udělá svůj názor a vy s tím nemůžete vůbec nic dělat. V tomto příběhu je vše dovedeno do groteskní krajnosti tím, že zatímco hrdince je připisován milenec v podobě Mlíkaře, její matka nakonec usiluje o mlíkaře skutečného a kupodivu, což jsem od knihy tohoto ražení vůbec nečekala, se dočkáme i jakéhosi happyendu, kdy se politické problémy začínají vytrácet či alespoň ustupovat do pozadí, zatímco na výsluní se objevují témata soukromá a vztahová. Nebo je to tím, že hlavní hrdinka vystoupila ze své čtecí teenagerovské mánie, rozhlédla se kolem sebe a uvědomila si, že všechno není jen my a oni, a že politický boj často ustupuje bojům citovým (jak ukazují například povstalci, co nedokážou postihnout ženy, které se houfně derou za skutečným mlíkařem do nemocnice, protože se jedná o jejich vlastní matky)? A tak je na konci Mlíkař mrtvý, hlavní hrdinka se dál může věnovat oblíbenému běhání a řešit své drobné patálie s matkou, kterou posedla druhá míza a s malými, přemoudřelými sestrami, které mi celou dobu připomínaly personifikované triadické výnosy irské, případně, řečeno slovy tamvodtamtaď za vodou, Shakespearovské čarodějnice z Macbetha. Velmi symptomatické je třeba chování hlavní hrdinky a její matky ve chvíli otravy. Dívka se musí sice opět potýkat s matčinou nedůvěrou, obviňováním a podezíráním z kdečeho, ale nakonec jsou obě rády, že jedna druhou mají, v závěru knihy se navíc propast mezi matkou a dcerou přemosťuje (dcera se stává dospělejší a matku polidští nová láska, vidí jedna druhou shovívavjším a laskavějším pohledem, například díky společnému přehrabování se v šatníku). Oproti tomu nejstarší kámoška, která pro hlavní hrdinku představovala záchytný bod a maják z dob dětsví, se projeví jako někdo, kdo jí vůbec nerozumí a představuje tak jakousi personifikaci ztracených dětských iluzí o pevném přátelství navěky. 203 ...některý lidi si pravdu prostě nezaslouží. Nejsou pro pravdu dost dobrý. Člověk si jich neváží tak, že by jim pravdu svěřil. Lhát nebo neuvádět informace bylo tím pádem v pohodě. 292 Takže Bůh byl podle máti sice báječný a vůbec, ale jen si to představte, vzdát se kvůli Němu mlíkaře! 326 Co se svěřování týče, došla jsem k názoru, že svěřování není k ničemu dobrý, protože jen se na to podívejte, začnu se otvírat, a co udělá on, hned se začne hádat. 360 A tak v naší čtvrti mohlo od tý chvíle dojít k úplnýmu znásilnění, tříčtvrtečnímu znásilnění, polovičnímu znásilnění i čtvrtinovýmu znásilnění 388 ...tohle napětí mezi námi velize záhy povede k fyzickýmu násilí, anebo ještě hůř k násilí verbálnímu...“... celý text
— Sisssi