• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Anna Burns

Mlíkař

„Přečteno znovu, po 4 letech (a určitě ne naposledy). Knížka to má v malé městské knihovně těžké, když už se někdo dá nalákat názvem a obrázkem na deskách, vrací ji (zděšený/zděšená) nedočtenou... a já se nedivím, není to obvyklé čtivo. Mně se líbila i podruhé, mám ji pro jistotu svoji doma a ještě jednu, jako případný dárek (až najdu někoho vhodného k obdarování :). Je to parádní kniha, ačkoli přiznávám, že malá krize byla, ohledně rozebírání politiky, ale všechno tam má svoje místo, pocity a pochyby čerstvě dospělé dívky, rodinné a jiné vztahy, skvělý humor, už jen pro něj zkuste vytrvat. Tak zase někdy, prostřední ségro, jakože kluku, třetí švagře, matko, mlíkaři a ostatní.“... celý text
— magnolia

---

Mlíkař

„Také jste pro své okolí za podivína, že si čtete za chůze? Své o tom ví osmnáctiletá hrdinka tohoto románu, která navíc nemá ráda vymoženosti své doby a čte zásadně jen romány z 19. století. Litovala jsem, že bych nebyla schopna číst tento román v originále, protože rozdíl mezi jazykem "naším" a "jejich", který spolu s vhodnými a nevhodnými křestními jmény autorka vysvětluje hned na začátku, musí být v angličtině velmi zajímavý. Nevíte někdo, jak vypadá v originále třeba průpovídka "nebože cože"? Hlavní hrdinka, jejíž jméno se za celou dobu nedozvíme, je prostřední ze sedmi sester a má tři-čtyři bratry. Otec trpěl depresemi a před časem zemřel, nejstarší sestra se provdala za muže, kterého vlastně vůbec nemilovala, a který měl na hlavní hrdinku nevhodné narážky už když jí bylo 12 (a jemu 35, což je stejný věkový rozdíl, který má dívka mít i se svým údajným milencem Mlíkařem), další sestra odešla "k nim", takže je pro zdejší společnost mrtvá. Třetí sestra je sprostá a správně švihlá, zatímco její manžel je fanatický sportovec, který projevuje až přehnaně zbožnou úctu k ženám. Na autorčino slovní chrlení si člověk sice musí trochu zvyknout, ale potom to vůbec není špatné, právě naopak. Sice se s ní neztotožňuji ve většině názorů na život nebo postavení žen a mužů, ale ve spoustě věcí se jí podařilo vystihnout mnoho obecně lidských a společenských rysů. Myslím, že je velká škoda vnímat knihu pouze prizmatem severoirského konfliktu 70. let, protože na sžíravý kolotoč pomluv a zdánlivou vševědoucnost veřejného mínění narážíme přece dnes a denně. Ano, je jedno, co komu říkáte (nebo neříkáte), jak se u toho tváříte (nebo netváříte), okolí si stejně udělá svůj názor a vy s tím nemůžete vůbec nic dělat. V tomto příběhu je vše dovedeno do groteskní krajnosti tím, že zatímco hrdince je připisován milenec v podobě Mlíkaře, její matka nakonec usiluje o mlíkaře skutečného a kupodivu, což jsem od knihy tohoto ražení vůbec nečekala, se dočkáme i jakéhosi happyendu, kdy se politické problémy začínají vytrácet či alespoň ustupovat do pozadí, zatímco na výsluní se objevují témata soukromá a vztahová. Nebo je to tím, že hlavní hrdinka vystoupila ze své čtecí teenagerovské mánie, rozhlédla se kolem sebe a uvědomila si, že všechno není jen my a oni, a že politický boj často ustupuje bojům citovým (jak ukazují například povstalci, co nedokážou postihnout ženy, které se houfně derou za skutečným mlíkařem do nemocnice, protože se jedná o jejich vlastní matky)? A tak je na konci Mlíkař mrtvý, hlavní hrdinka se dál může věnovat oblíbenému běhání a řešit své drobné patálie s matkou, kterou posedla druhá míza a s malými, přemoudřelými sestrami, které mi celou dobu připomínaly personifikované triadické výnosy irské, případně, řečeno slovy tamvodtamtaď za vodou, Shakespearovské čarodějnice z Macbetha. Velmi symptomatické je třeba chování hlavní hrdinky a její matky ve chvíli otravy. Dívka se musí sice opět potýkat s matčinou nedůvěrou, obviňováním a podezíráním z kdečeho, ale nakonec jsou obě rády, že jedna druhou mají, v závěru knihy se navíc propast mezi matkou a dcerou přemosťuje (dcera se stává dospělejší a matku polidští nová láska, vidí jedna druhou shovívavjším a laskavějším pohledem, například díky společnému přehrabování se v šatníku). Oproti tomu nejstarší kámoška, která pro hlavní hrdinku představovala záchytný bod a maják z dob dětsví, se projeví jako někdo, kdo jí vůbec nerozumí a představuje tak jakousi personifikaci ztracených dětských iluzí o pevném přátelství navěky. 203 ...některý lidi si pravdu prostě nezaslouží. Nejsou pro pravdu dost dobrý. Člověk si jich neváží tak, že by jim pravdu svěřil. Lhát nebo neuvádět informace bylo tím pádem v pohodě. 292 Takže Bůh byl podle máti sice báječný a vůbec, ale jen si to představte, vzdát se kvůli Němu mlíkaře! 326 Co se svěřování týče, došla jsem k názoru, že svěřování není k ničemu dobrý, protože jen se na to podívejte, začnu se otvírat, a co udělá on, hned se začne hádat. 360 A tak v naší čtvrti mohlo od tý chvíle dojít k úplnýmu znásilnění, tříčtvrtečnímu znásilnění, polovičnímu znásilnění i čtvrtinovýmu znásilnění 388 ...tohle napětí mezi námi velize záhy povede k fyzickýmu násilí, anebo ještě hůř k násilí verbálnímu...“... celý text
— Sisssi

---

Mlíkař

„Prostě to nedávám... Tu knížku jsem začínala číst asi 3 krát a vždy jsem se zasekla na něčem jiném... Příběh je určitě zajímavý, ale zpracování je děsné. Nebudu ani hodnotit. Bohužel, nepřišlo mi to do noty.“... celý text
— MilaJ

---

---

Mlíkař

„Nebudu se tvářit, že jsem to přečetla na jeden nádech, na jeden zátah či za jeden víkend. Knihu jsem si koupila do čtečky, skoro rok mi tam zrála. Začala jsem ji číst snad třikrát, pokaždé jsem ztroskotala a nedostala se dál než za běh se třetím švagrem kolem parku s nádržemi. Prostě mi to přišlo divné a nějak bez děje. Pak jsem si ale řekla, že když už jsem si to koupila a k tomu ta Man Bookerova cena atp. tak se musím překonat. podařilo se mi zdolat ono kritické místo a nakonec, k mému překvapení, jsem postupně autorčinu neobvyklému stylu naprosto podlehla. Začalo mě to opravdu bavit, zajímat a vyloženě jsem se kochala tím koncertem slov a mazlením se s jejich jemnými či velejemnými významy. Bylo extrémně zajímavé proniknout do toho světa odpůrců, kdy všechno něco znamenalo, kdy člověka určovalo i jaký čaj si vybere a kde ho koupí. Kde jít se zraněním do nemocnice znamenalo přijít o dobrou pověst atp. Každopádně kniha je to spíše pro fajnšmekry a myslím, že i ti budou možná mít co dělat, než se napojí na ty veletoky, řeky, potoky a strouhy slov a úvah, které se prostřední ségře linou z hlavy :D Pro mě osobně to ale byla asi nejlepší přečtená kniha letošního roku. Sice jsem se s ní z počátku docela natrápila, ale po překonání počátečních potíží to pro mě byl zážitek. Překladatelka Ester Žantovská je prostě PŘEKLADATELKA s velkým P. Přeložit takovýto text je umělecké dílo samo o sobě.Opravdu klobouk dolů. Ještě malá ukázka toho mazlení se se slovy: ..........přičemž ho ještě stihla upozornit "já tě asi nenávidím", což znamenalo, že to není pravda, jelikož "já tě asi nenávidím" je to samý jako "je možný, že tě nenávidím", což je to samý jako "nevím, jestli tě nenávidím", což je to samý jako "to není pravda že tě nenávidím, ach Bože má lásko, miluju tě, pořád tě miluju, vždycky, vždycky jsem tě milovala a nikdy jsem tě milovat nepřestala"“... celý text
— kaja77

---

Mlíkař

„cituju vypravěčku: "celý to bylo dost alenkovský a za zrcadlem" v originále bych Milkmana nedal ani náhodou, proto velký zádoplác Ester Žantovské, že dokázala převést tak komplikovanou a vícevrstevnou jazykovou materii románu, která je jeho fundamentálním principem i prostředkem, do přirozeně a uvěřitelně znějící češtiny vyprávění náctileté Irky, "dcery a prostřední sestry", je neuvěřitelně ukecané, každý nový proud řeči se větví a nabobtnává v dalších a dalších odbočkách, takže čtenář musí neustále udržovat pozornost, pokud nechce, aby mu utekly drobné indicie, které postupně odhalují závažnost dění v rigidním společenském a politickém řádu maloměsta sedmdesátých let, z něhož se dívka pronásledovaná nejen stalkerem, ale především "sousedským a rodinným dohledem" pokouší vymanit a poznat sebe sama úžasná a velmi přesvědčivá je v tomto smyslu "přechodová" pasáž, kdy se vypravěčka na hodině francouzštiny popasovává s představou, že "obloha není modrá" - myslím, že právě od tohoto okamžiku se dokáže na sebe a na okolí dívat s kritickým odstupem; doporučuju“... celý text
— los