tetecek oblíbené citáty

„ Zato ten, kdo umí bytostně mluvit, protože umí mlčet, nebude mít k mluvení rozmanité náměty, jen to Jedno, a najde si čas k mluvení a čas k mlčení. (Současnost)“
— Søren Kierkegaard

„ My sami si vytváříme svět, a co prožíváme, není dílem náhody. Náš stav přitahuje a vybírá si věci: svět je takový, jak jsme my ustrojeni. Každý z nás tedy dokáže svět změnit – to je neslýchaný význam, který je člověku propůjčen. (Zahrady a ulice, 1940)“
— Ernst Jünger

„ Barvené a hlavně odbarvené vlasy přestávají být úložištěm myšlenek. Barva je ničí a znehodnocuje. Takové vlasy už nemohou ukládat - jsou prázdné a umělé. Bylo by lepší je ostříhat a hned vyhodit. Jsou mrtvé, bez paměti a smyslu.“
— Olga Tokarczuk

„ On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je. (O Janu Karafiátovi v předmluvě k Broučkům v roce 1967)“
— Jan Skácel

„ Život je cesta, která vede domů.“
— Herman Melville

„ Znovu se rozběhl, tentokrát pomaleji, a já se snažil dělat všechno přesně jako on. Postupně jsem zvedl ruce, až jsem je měl u žeber. Dělal jsem jen krátké krůčky a záda jsem narovnal tak, že jsem skoro slyšel, jak mi praská v páteři.“
— Christopher McDougall

„ Jakmile Juan seběhl z prašné cesty a dostal se na pevný povrch, prohnul kolena a zkrátil krok. Výrazně tak omezil nárazy od pohybu nahoru a dolů.“
— Christopher McDougall

„ Vše se trochu změní, sotva to vyslovíme nahlas.“
— Hermann Hesse

„ Je dobré být sám, neboť samota je těžká: to, že je něco těžké, pro nás musí být o důvod víc, abychom to udělali.“
— Rainer Maria Rilke

„ V dobrém manželství si partneři střeží svou samotu. Jakmile si uvědomí, že i mezi nejbližšími bytostmi stále existuje nekonečná vzdálenost, může z toho postupně vzejít nádherný společný život. Stačí, když budou milovat vzdálenost, která mezi nimi zůstává a která umožňuje, aby na pozadí širokého nebe... Vnímali druhého jako celého člověka.“
— Rainer Maria Rilke

„ Na světě není nic těžšího než upřímnost a nic lehčího než lichotky...“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij

„ V rohu map z 15. století bývá prázdný prostor bez tvaru a jména, kde jsou napsána tři slova: hic sunt leones. Onen temný kout je i v člověku. Vášně obcházejí a bouří kdesi v nás, a v tomto temném prostoru duše lze oprávněně říci: zde jsou lvi.“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij

„ Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“
— Karel Čapek

„ Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí.“
— Jaroslava Kolářová

„ Někdy se prostě musíš vychcat do umyvadla...“
— Charles Bukowski

„ Život není ani prostý ani složitý, ani jasný ani temný, ani rozporuplný ani vnitřně jednotný. Život prostě je.“
— Antoine de Saint-Exupéry

„ Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.“
— Antoine de Saint-Exupéry

„ Člověk je sám i mezi lidmi.“
— Antoine de Saint-Exupéry

„ Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné.“
— Antoine de Saint-Exupéry

„ Bez upřímnosti je jakákoli diskuse pouhý žvást.“
— Jean-Jacques Rousseau

„ Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.“
— Platón

„ Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.“
— Ota Pavel

„ Pravej mužskej je vždycky drobet přivožralej, trošku je nastydlej a kapánek smrdí močůvkou.“
— Bohumil Hrabal

„ ... já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru, tak dlouho až ta myšlenka se ve mně rozplývá, tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév.“
— Bohumil Hrabal

„ Povídám si synáčku, už se nepotřebuješ vměšovat do lidských hovorů, už nepotřebuješ, aby ti někdo visel přes rameno a vyříkával ti a ty jemu svoje trápení, už nechci, povídám, aby ti někdo pofoukával bolístku a ty abys v očích těch druhých našel a nacházel obecnost svých ukvapených soudů. Povídám, už nepotřebuješ hledat společného jmenovatele svých bližních, raději, synáčku, předstírej, že jsi němý, že už neslyšíš, že už slyšet nechceš. Raději obklopen přívalem řeči naslouchej vnitřnímu monologu mládí, raději naslouchej tajemství stejnosti a samota, do které vstupuješ, tě nebude děsit. Mlčením se dostaneš za oponu lidského hovoru a staneš tak tváří v tvář ticha.“
— Bohumil Hrabal