Hermann Hesse citáty

německá, 1877 - 1962

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (47)

„"Slyší, jak za okny žijí lidé a svět, a ví, že je z něho vyřazen, avšak nezabije se, neboť zbytek víry mu říká, že musí toto utrpení, toto zlé trápení vychutnat ve svém srdci až do konce a že toto utrpení je to, nač musí zemřít."“

„„Tak takhle si on obnovuje svět v sobě!“ pomyslel jsem a v témže okamžiku jsem pocítil, jak to bylo myšleno nízce a moralistně. Co já tak vím o jeho snech? Možná jde v tom svém opojení cestou jistější než já v svých úzkostech.“

„(...) a já se kolikrát kloním k tomu, že šťastní lidé jsou vlastně v skrytu moudří, i když se zdají hloupí. Co je hloupější a činí člověka nešťastnějším než chytrost! (Dětství kouzelníka)“

„Ale ať ty cesty směřovaly od vlastního já, na konci dovedly vždy k já zpět. Ať svému já tisíckrát unikl, přebýval v prázdnotě, návrat byl nevyhnutelný, nevyhnutelná byla hodina, kdy se opět se sebou shledal, v záři slunce nebo ve svitu měsíce, opět bylo já a opět cítil trýznivé břemeno.“

„Až nás Země zavolá, až pokyne nám poutníkům k návratu domů, nám neklidným bytostem ke spočinutí, pak náš konec nebude ani loučením, ani váhavým podrobením, nýbrž vděčným a žíznivým vdechnutím toho nejhlubšího prožitku. Jsme zvědaví na Jižní Ameriku, na neobjevené tichomořské zátoky, na zemské póly, na to, abychom porozuměli větrům, proudům, bleskům, lavinám - avšak ještě nekonečně zvědavější jsme na smrt, na ten poslední a nejodvážnější prožitek svého bytí. Neboť máme za to, že ze všeho poznání a ze všech prožitků mohou být opravdu zasloužené a uspokojivé jen ty, za něž rádi obětujeme život.“

„Básníci jsou většinou lidé, kteří nic nezažili.“

„Být starým je stejně krásný a svatý úkol jako být mladým, učit se umřít a umírat je stejně hodnotná činnost jako každá jiná – za předpokladu, že je vykonávána v úctě ke smyslu a posvátnosti všeho živého.“

„Cíl, jehož bylo dosaženo, již není cílem.“

„Cítím v sobě pulz života, ať již na jazyku nebo v podrážkách, ať v rozkoši nebo utrpení, má duše je živá a dokáže se vplížit ve stovkách hříček plných fantazie a mnoha formami do faráře i do poutníka, do kuchařky i do vraha, do dětí i zvířat, zejména do ptáků, a také do stromů; to je podstatné, to chci a potřebuji k životu, a pokud by to mělo jednou skončit a já bych byl odkázán na život v takzvané „skutečnosti“, raději bych zemřel.“

„Co je pohroužení? Co je opuštění těla? Co jsou posty? Co je zadržování dechu? Je to únik před sebou samým, je to krátký únik ze zakletí do vlastního já, je to krátké otupení vůči bolesti a nesmyslnosti života. Tentýž únik, totéž krátké otupení najde honák dobytka v hospodě, když vypije několik misek rýžového vína nebo kvašeného kokosového mléka. Nevnímá pak sám sebe, necítí bolesti života, najde krátké otupení. Dřímaje nad svou miskou rýžového vína najde totéž, co najdou Siddhárthra a Góvinda, když vystoupí po dlouhých cvičeních ze svého těla a prodlévají mimo své já.“

„Co je pohroužení? Je to únik před sebou samým, je to krátký únik ze zakletí do vlastního já, je to krátké otupění vůči bolesti a nesmyslnosti života.“

„Čím více milujeme a darujeme se, tím většího významu a hodnoty nabývá náš život.“

„Člověk, kterého byste nejraději připravil o život, nikdy přece není pan Tenaten, určitě je to pouze nějaký převlek. Jestliže někoho nenávidíme, pak v jeho podobě nenávidíme něco, co vězí v nás samotných. Co není v nás samých, to nás nevzrušuje.“

„Dokud se honíš za štěstím, nedozrál jsi k životu ve štěstí, i kdybys měl všechno sobě nejmilejší. Dokud si stýskáš nad tím, co jsi ztratil, dokud máš cíle a jsi nepokojný, ještě nevíš co je klid. Až když se zřekneš všeho přání, nemáš cíl a ničeho si nežádáš, štěstí už nenazýváš jménem, pak se tok dění nedotýká tvého srdce a tvoje duše v klidu spočívá.“

„Happiness is a how, not a what. A talent, not an object.“

„Jak krásné je překračovat takovéto hranice! Poutník je v mnoha ohledech primitivní člověk, stejně jako je nomád primitivnější než sedlák. V překonávání zápecnictví a opovrhování hranicemi spatřují však lidi mého ražení ukazatele budoucnosti. Kdyby bylo více lidí, kteří by tak hluboce opovrhovali hranicemi zemí jako já, nebyly by války ani blokády. Není nic hodnějšího nenávisti než hranice, nic více omezujícího než ony. Jsou jako děla, jako generálové: dokud žije rozum, lidskost a mír, jsou k ničemu, leda lidem k smíchu – jakmile však propukne válka a šílenství, stanou se důležitými a svatými. Jak bolestným žalářem staly se nám, poutníkům, za válečných let! Aby je vzal čert!“

„Je dobré okusit všeho, co má člověk zapotřebí vědět. (Siddhartha)“

„Ještě jsi nedospěl tam, kdy člověk pozná, co vlastně znamená „dovoleno“ a „zakázáno“. Zatím jsi vycítil jen kousek pravdy. To další přijde, spolehni se! Například ted už asi rok máš v sobě pud, silnější než všechny ostatní, a ten patří mezi „zakázané“. Řekové i mnoho jiných národů naopak z toho pudu udělali božstvo a uctívali ho velkými slavnostmi. U jiných národů je tomu jinak dodnes. Proto musí každý z nás sám pro sebe najít to, co je dovoleno a co zakázáno – pro něj zakázáno. Někdo nemusí nikdy udělat nic zakázaného a přesto přitom může být velký ničema. A stejně i naopak. Je to jen otázka pohodlnosti. Kdo je příliš pohodlný, než aby sám myslel a byl si sám soudcem, ten se prostě přizpůsobuje běžným zákazům. Má to snadné. Jiní v sobě sami pociťují vlastní zákazy, jim jsou zakázané věci, jaké denně koná každý poctivec, a je jim zas dovoleno to, co je jinak zapovězené. Každý si to musí zodpovědět sám.“

„Jistě, byli ti dokonalí, byli lidští bohové, byl nějaký Buddha, byl nějaký Ježíš a byl nějaký Sokrates. Ale i ti byli dokonalí a proniknuti vševědoucností jen v jednom jediném okamžiku, v okamžiku svého umírání. Jejich umírání nebylo ničím jiným, než že byli naposled proniknuti věděním; naposled, konečně se se zdarem odevzdali. A je možné, že každá smrt měla tento význam, je možné, že každý umírající dosáhl dokonalosti, když odložil omyl veškerého snažení, odevzdal se, nechtěl být ničím víc. (Stopa ze snu)“

„Jsme lidé. Vytváříme bohy a zápasíme s nimi a oni nám žehnají...“

„Jsou dny, kdy jsem přesvědčen, že žádný člověk na světě nedokáže určité rozpoložení mraků a vzduchu, určité barevné odstíny, určité vůně a kolísání vlhkosti pozorovat tak jemně, tak přesně a věrně jako já svými starými, nervózními básnickými a tuláckými smysly. A jindy zas, jako dnes, jsem pln pochyb, zda jsem vůbec někdy něco viděl, slyšel a cítil, zda všechno, co vnímám, není jen odraz mého vnitřního života.“

„Každý život se stane bohatým a rozkvete teprve rozpolcením a rozporem. Co by byl rozum a střízlivost bez znalosti opojení, co by byla slast smyslu, kdyby za ní nestála smrt, a co by byla láska bez věčného smrtelného nepřátelství pohlaví?“

„Láska nechce nic pro sebe, chce jen milovat.“

„Měkké je mocnější než tvrdé. Voda je mocnější než skála. Láska je mocnější než síla.“

„Miloval a nalezl přitom sám sebe. Většina lidí však miluje, aby přitom sebe ztratili.“

„Moudré je myslet skepticky a počínat si optimisticky.“

„Myslím si, že skutečnost je to, o co se člověk potřebuje starat ze všeho nejmíň, neboť je neustále tu, už sama o sobě dost obtížná, zatímco naši pozornost a naši péči vyžadují krásnější a potřebnější věci. Skutečnost je to, s čím člověk nesmí být za žádných okolností spokojen, co nesmí za žádných okolností zbožňovat a ctít, neboť je něčím nahodilým, odpadem života. A nelze ji, tuhle ohavnou a pustou, samé zklamání přinášející skutečnost, měnit žádným jiným způsobem, než že ji popřeme tím, že se ukážeme být silnější než ona. (Stručně pojatý životopis)“

„Nacházíme útěchu, nacházíme otupění, učíme se dovednostem, kterými sami sebe klameme. Ale to nejpodstatnější, cestu cest, nenalézáme.“

„Ne v řečech, ne v myšlení vidím jeho velikost, jen v jednání, v životě. (Siddhartha)“

„Nechápu, proč někdo, kdo své pohlaví potlačuje, má být „čistší“ než kdokoliv jiný.“