Olga Tokarczuk citáty

Natasza Borodina · pseudonym

polská, 1962

Citáty (40)

… zákazy stejně nefungují. Vlastně fungují jen na začátku, pak v nich lidská povaha začne svým dlouhým prstem vrtat díru, nejprve malou, pak, když necítí žádný odpor, stále širší, až je díra konečně větší než to, co díra není. Knihy Jakubovy


„Marta řekla, abych se netrápila tím, co vidím.(...) Nevím, proč mi to řekla; už se chystala odejít. Stála s rukou na klice otevřených dveří. Večer jsem si na tu větu vzpomněla. Nehybný obraz z pohyblivého filmu, v němž se všechno mění a přestává být tím, co bylo. Tak fungují oči – vidí mrtvý výstřižek většího, živého celku, a to, co vidí, si ochočují a zabíjejí. Proto když se dívám, věřím, že vidím něco stálého. Ale to je falešný obraz světa. Svět je pohyblivý a roztřesený. Neexistuje v něm žádný bod nula, který si je možné zapamatovat a pochopit. Oči dělají snímky, které mohou být pouhým obrazem, schématem. Největším rozčarováním je krajina, protože stálost krajiny neexistuje. Pamatujeme si krajinu, jako by byla obrazem. Paměť tvoří pohlednice, ale svět žádným způsobem nechápe. Proto krajina tak podléhá náladám těch, kteří ji pozorují. Člověk vidí v krajině vlastní vnitřní, netrvalý okamžik. Všude vidí jen sebe. Konec. To mi chtěla Marta říct.“


Ale pokud je na počátku všeho Pád, je možné ještě více nebýt?


Ano, jsme tady proto, abychom četli. (Prst v soli - Vnímavý vypravěč) Vnímavý vypravěč


Barvené a hlavně odbarvené vlasy přestávají být úložištěm myšlenek. Barva je ničí a znehodnocuje. Takové vlasy už nemohou ukládat - jsou prázdné a umělé. Bylo by lepší je ostříhat a hned vyhodit. Jsou mrtvé, bez paměti a smyslu.


Během uplynulých let pochopila, že prostě jen stačí být ženou ve středním věku, bez nějakých zvláštních znamení, aby se člověk naráz stal neviditelným. Běguni


Bez lásky se nedá dělat nic. Čím těžší je práce, které ve jménu lásky věnuješ své síly, tím větší je tvé nadšení. Čím víc dáváš, tím se stáváš větším.


Běžná jména a příjmení jsou jen důkazem banálnosti a naprostého nedostatku fantazie. Nikdo si je nepamatuje, protože ničím nepřipomínají toho, kdo je nosí.


Být netrpělivý znamená nikdy nežít opravdu a být vždy v budoucnosti, v tom, co se stane, ale co ještě není. Netrpěliví lidé připomínají duchy, kteří nikdy nejsou tady, na tomto místě, ale právě teď, v této chvíli, vystrkují hlavu ze života jako ti poutníci, kteří údajně, když se ocitli na konci světa, nahlédli za horizont. Co tam viděli? Co může vidět netrpělivý člověk? / Knihy Jakubovy


Den byl krátký, jako by byl nemocný a neměl sílu dojít až do konce. (Pravěk a jiné časy)


Dnes víme, že člověk se rodí jako soubor různých potenciálů a období dospívání není vůbec obdobím obohacování a učení, ale spíše eliminací dalších a dalších variant vývoje. Nakonec se z divoké, bujné rostliny stáváme něčím jako bonsají – zakrslou a umělou miniaturou možného sebe sama. Bizarní povídky


Domov důchodců nebyl postaven starým způsobem a neměl žádná okna na server, jako by se ti, co jej postavili, snažili vzepřít čtvrté, nejtmavší části světa, aby nekazili starouškům náladu. (Pravěk a jiné časy)


Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje stále a stále jim něco vysvětlovat. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.


Jeho potřeba mluvit o lidech špatně byla tak velká, že z něj nebylo třeba nic páčit.


Každý požár způsobuje, že si příroda bere to, co jí člověk vzal, a také odvážně sahá na samotné lidské bytosti, pokoušejíc se je vrátit k přirozenému stavu. Bizarní povídky


Každý, kdo kdy zkoušel psát romány, ví, jaká těžká činnost to je, bezpochyby je to jeden z nejtěžších způsobů seberealizace. Je nezbytné celý čas setrvávat v sobě, na samotce, v naprosté izolaci. Jsou to kontrolovaná psychóza, paranoia a obsese zapřáhnuté do práce, a proto zbaveny per a benátských masek, v nichž je známe, a převlečené do řeznických zástěr a gumáků, s vykosťovákem v ruce. Z tohoto spisovatelského sklepa jsou sotva vidět nohy procházejících, ale je slyšet klapot podpatků. Občas se někdo zastaví, aby se sklonil a nahlédl dovnitř. Tehdy lze spatřit lidskou tvář, a dokonce je možné prohodit pár slov. /Běguni/


Když bohové pijí, když ztrácejí vědomí, je z toho nějaká katastrofa. … Otcové se taky chechtají, ale mně do smíchu není. Cítím ve vzduchu dobře ukrývaný hněv uvařený naměkko, pomletý a ukrytý v paštičkách, cítím zklamání rozšlehané v křenové omáčce k masu, uraženou pýchu v sýru probodnutém párátkem… /Anna In v hrobech světa/


Má duše se nenechá zavřít do vězení, do klece ze železa nebo do klece ze vzduchu. Má duše chce být jako loď na nebi a hranice těla ji nemohou zastavit. A žádné zdi ji neuvězní: ani ty, které postavily lidské ruce, ani zdi slušnosti, ani zdi laskavosti nebo dobré výchovy. Nepolapí ji krásná slova, hranice království, dobrý původ – Nic. Duše přelétává nad tím vším velmi snadno, je nad tím, co se nachází ve slovech, a mimo to, co se ve slovech nenachází. Je mimo radost a mimo strach. Překračuje to, co je hezké a vznešené, jakož i to, co je zlé a strašné. Pomoz mi, dobrý Bože, a zařiď, aby mě život nezranil. Dej mi schopnost mluvit, dej mi jazyk a slova a pak vyslovím pravdu o Tobě. Knihy Jakubovy


Mesiáš bude sbírat jiskry světla, takže všude, kudy projde, za sebou zanechá ještě větší temnotu. (Knihy Jakubovy)


Mohla jsem počkat na Diona, který měl večer přijet s novým čtyřverším a nákupy, ale Dion je jemný, má malé, dívčí ruce a, upřímně řečeno, je trochu nešikovný. Říkám to, i když ho mám moc ráda. Nijak ho to v mých očích nesnižuje. Na světě je totiž tolik Vlastností a povah, že každý Člověk může být bohatě vybaven čímkoli jiným místo něčeho, co mu zrovna chybí.


Musíte si najít nějaké své místo, v klidu si tam sednout a počkat, až vás duše dožene. Ztracená duše


Myslím, že takto vidí svět zraky těch, kdož vyrostli u dvora, přivyklé hledat závěsy z benátských látek, na důmyslné uzlíky tureckých kilimů, na vzory z obkladů a mozaiky. Jakmile je jejich zrak vystaven přímému pohledu na komplikovanou přírodu, spatří tam jen chaos a ono veliké nic. Bizarní povídky


Nejlepší způsob, jak se zbavit nočních můr, je převyprávět je do záchodové mísy a pak spláchnout.


Někdy si myslím, že jen nemocný Člověk je opravdu zdravý. Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých


Někdy, když je Člověk rozčilený, všechno se zdá samozřejmé a prosté. Hněv vrací světu řád, zobrazuje ho ve srozumitelné zkratce, ve Hněvu se také vrací dar Jasného pohledu, který se v jiných stavech neobjevuje.


Není to snad pojivo lidského světa? Nepotřebujeme snad jiné lidi proto, aby nám dopřáli tu radost, že jsme lepší než oni? Knihy Jakubovy


Není to snad tak, že nám naše dějiny vyprávějí jiní? Jen tolik můžeme o sobě vědět, kolik nám řeknou ostatní, kdo jsme a proč se tak snažíme. Co bych si zapamatoval ze svého dětství, kdyby nebylo mé matky? Jak bych poznal sám sebe, kdybych neuzřel svůj odraz v Jakubových očích? Seděl jsem tedy s nimi a připomínal jim, co jsme spolu prožili, neboť předvídání budoucích katastrof jim zahalovalo mysl.


O čem bychom měli mluvit. Lidé mluví jenom o tom, co se ve skutečnosti neděje. ... Mluvení škodilo, zasévalo zmatek a rozmazávalo samozřejmosti. Spolu s mluvením se ve mně objevoval jakýsi třes. Nemyslím, že bych v životě řekla něco opravdu důležitého. Na nejdůležitější věci se slov stejně nedostává.


O úrovni země svědčí Zvířata. Vztah ke Zvířatům. Pokud se lidi chovají krutě ke Zvířatům, nepomůže jim žádná demokracie a vlastně vůbec nic.


Pak jsem si všimla rychlého hejna Kvíčal. To jsou Ptáci, které vídám jen v hejnu. Pohybují se obratně, jako jeden velký, perforovaný vzdušný organismus. Někde jsem četla, že kdyby na ně zaútočil Dravec, například jeden z těch znuděných Jestřábů, kteří se kolébají jako duchové svatí po nebi, bránili by se. Hejno dokáže bojovat, velmi zvláštně a podle, dokáže se i mstít. Rychle vystoupá do výšky a jako na povel se vyprázdní na pronásledovatele, spousta bílého ptačího trusu dopadne na krásná křídla Jestřába, zašpiní je, slepí, kyselina rozežírá peří. Dravec musí změnit plány, zanechá lovu a znechuceně přistane v trávě.