Søren Kierkegaard citáty

dánská, 1813 - 1855

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (62)

„Bojovat s celým světem je útěcha, kdežto bojovat sám se sebou je strašlivé.“

„Bůh a člověk jsou dvě kvality, mezi nimiž je nekonečný kvalitativní rozdíl.“

„Bůh požaduje absolutní lásku.“

„Celá Evropa spěje ke krachu...“

„Člověk nevydrží mučednictví plynoucí s nepochopením...“

„Člověk, jenž jako fyzická bytost se stále obrací mimo sebe a myslí si, že jeho štěstí leží mimo něj, nakonec svoji pozornost obrací do svého nitra a zjišťuje, že zdroj štěstí nosí v srdci.“

„Do it or do not do it — you will regret both.“ — Buď - alebo

„Etika je obecno, a jako taková tedy božská. Můžeme proto právem říci, že každá povinnost je vlastně povinností k Bohu.“

„Existují dva způsoby podvodů: Věřit v něco, co není pravda, nebo nevěřit něčemu, co pravda je.“

„Fantazie je prostředníkem k nekonečnosti.“

„Filosofie jedná nepoctivě, když víru haní a chce ji vyměnit za něco jiného. Filosofie víru nemá a nemůže ji dát, má však sama sobě rozumět a vědět, co nabídnout může. Nemá lidem víru brát, jako kdyby byla bezcenná.“

„Hřích je zoufalství.“

„Hřích nespočívá v člověkově nepochopení dobra, nýbrž v tom, že je poznat nechce, že je odmítá.“

„Je-li nám víra vším, tj. tím, čím být má, pak, myslím, o ní můžeme hovořit bez nebezpečí v této době, jež sotva víru přehání. Jenom vírou, nikoli vraždou, se Abrahámovi můžeme podobat.“

„Jen nízké povahy samy na sebe zapomínají a stávají se něčím jiným. Motýl úplně zapomene, že býval housenkou, a možná že zase zapomene, že býval motýlem, a to tak dokonale, že se třeba stane i rybou. Hlubší povahy nikdy samy na sebe nezapomenou, nestanou se ničím jiným ne tím, čím vždycky bývaly.“

„Každý den se uchodím do stavu blaha, vychodím se z každé nemoci, vychodil jsem si nejlepší nápady a neznám myšlenky natolik tíživé, aby se z nich člověk nemohl vychodit.“

„Kdo miluje Boha, nepotřebuje ani slz, ani obdivu, v lásce zapomíná na utrpení, a zapomíná na něj tak dokonale, že mu na bolest nezůstane ani nejmenší vzpomínka - leda by mu ji připomněl sám Bůh.“

„Kdyby bylo někomu možno nahlédnout do zoufalcova uzavřeného nitra, pak by mu řekl: vždyť je to pýcha, vždyť ty jsi vlastně pyšný sám na sebe – sotva byto zoufalec nekomu jinému přiznal. Kdyby byl sám, pak by to asi doznal, že na tom něco je, ale vášnivost, s níž jeho já poznalo svou slabost, by mu opět brzy namluvila, že je nemožné, aby to byla pýcha, protože je to právě slabost, nad níž si zoufá – jako by to právě nebyla pýcha, která kladla tak obrovský důraz na slabost, a jako by nemohl toto vědomí slabosti vydržet, protože je pyšný na své já“

„Když se neumíš udržet sám, těžko najdeš někoho, kdo tě bude umět udržet.“

„Komu Bůh požehnává, toho také jedním dechem proklíná.“

„Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou dvě křídla okna, která nelze otevřít ani zavřít samostatně.“

„Láska má své kněze v básnících.“

„Láska se nemění tím, že jsi milován, ale mění se sama sebou.“

„Máme-li se od velikánů opravdu něčemu přiučit, musíme si dát dobrý pozor na začátek.“

„Mé věčné vědomí je má láska k Bohu a ta je mi nade vše.“

„Mlčení jsou nástrahy ďáblovy; čím více se mlčí, tím strašnější je démon; ale mlčení je také společná dohoda mezi božstvem a jedincem.“

„Nazvěme tedy toto neznámé Bohem. Je to jen jméno. Chtít však dokázat, že toto neznámé je, rozum sotva napadne…“

„Nejběžnější podobou zoufalství je nebýt, kým jsme.“

„Největší nebezpečí - ztratit sama sebe - se může ve světě přejít tiše a jako by nic. Není ztráty, jež by se oplakávala méně...“

„Nekonečná rezignace je posledním stadiem před vírou; kdo tento pohyb nevykonal, nemůže uvěřit.“