Bonda oblíbené citáty

„ Svou přítomností totiž neustále připomínala těm, co na tom byli lépe než ona, okraje jejich blahobytu. Nikdo z nich nechtěl slyšet, že nějaká taková hranice vůbec existuje, že to uspokojivé narůstání hojnosti může jednoho dne ustat, a že ať se zatřese světem jakkoli, vždycky bude mít své dno.“
— Klára Vlasáková

„ Chceme děti učiti ctnostem, ale nedáme jim jednati, nýbrž k nim mluvíme slova; chceme je učiti pracovitosti, ale nadáme jim pracovati, nýbrž k nim mluvíme slova. Chceme, aby poznávaly řád a zákony zevnějšího světa, ale jim nedovolíme zevnější svět pozorovati, nýbrž je zavřeme do čtyř školních zdí a tam k nim mluvíme slova; chceme, aby se dítě zanítilo celou silou mladistvé duše pro krásno, a proto je zavřeme do školních zdí a mluvíme k nim slova.“
— Josef Úlehla

„ A na ďáblovy pokyny stvořili jsme školu. Dítě miluje přírodu: umístili jsme jej do uzavřených místností. Dítě má rádo, když je jeho činnost k užitku: způsobili jsme, že je bezúčelná. Rádo se pohybuje: donutili jsme jej být v klidu. Rádo se dotýká věcí: zapojili jsme pouze jeho mozek. Rádo používá své ruce: přichází do kontaktu s myšlenkami a názory. Rádo mluví: donutili jsme ho mlčet. Chtělo by přemýšlet a uvažovat: nutíme ho, aby se učilo zpaměti. Chtělo by hledat poznání a vědu: naservírovali jsme mu ji již kompletní. Chtělo by se nadchnout: vymysleli jsme tresty. A děti se tedy naučily to, co by se samy nenaučily: naučily se zatajovat, naučily se podvádět a naučily se lhát.“
— Adolphe Ferrière

„ Tělo nechť každodenní své hýbání má.“
— Jan Amos Komenský

„ Buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech, přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj a tak milován budeš.“
— Jan Amos Komenský

„ Proto budiž učitelům zlatým pravidlem, aby všecko bylo předváděno smyslům, kolika možno.“
— Jan Amos Komenský

„ Podtrhuj v knize, která je tvým majetkem. Dělej si poznámky nebo výpisky, ať jde o tvou nebo cizí knihu. (Jak dovedně užívat knih, hlavního nástroje vzdělání, III.)“
— Jan Amos Komenský

„ Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu míru zapomenutí utrpěných křivd“
— Jan Amos Komenský

„ Kdykoli se přimísí nějaké nařizování, naše mysl hned cítí odpor a odvrací se.“
— Jan Amos Komenský

„ Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.“
— Jan Amos Komenský

„ Čím více dítě dělá, běhá, pracuje, tím lépe na to spí, tím lépe zažívá, tím lépe roste, tím lépe jadrnosti i čerstvosti tělo i mysl nabývá: toliko jen vždycky šetříc, aby bez urazu bylo.“
— Jan Amos Komenský

„ Při studiu koránu člověk brzo zjistí, že islám je nejtolerantnější ze všech náboženství, jakkoliv to zní podivně těm, jimž tradiční západní propaganda po staletí líčí islám jako fanatickou a nesnášenlivou víru.“
— Mika Waltari

„ Kdo si s nehty do krve neprorazí svou spáru ve zdi všedního dne - ten musí zhynout za zdí - ten není hoden vidět slunce.“
— Edith Södergran

„ Jejich zásluhou uhaduji, co je asi má slabost k hercům: jako by žili na hranici a byli tou hranicí spalováni. Jako by v nich život zintenzivněl ve skrytém a hlubokém souboj s únavou, stárnutím, lhostejností, s neohebností údů a mdlobou ducha. Nevím, jaká ještě jiná jména má smrt.“
— Josef Topol

„ Všechno, co za tím se před námi prostírá, je nicota. Ale naše přirozenost, která couvá před rozpuštěním v nicotě, je jenom naše vůle k životu, ta Vůle, která je naší podstatou a také podstatou našeho světa. Ten fakt, že si tak silně protivíme tuto nicotu, je jen jiný způsob, jak si uvědomujeme, že je to život, který tak silně chceme, ba že nejsme nic jiného než právě tato vůle k životu, že neznáme nic jiného než ji.“
— Arthur Schopenhauer

„ Vztah mezi pohlavími. Základ všeho, co je vážné, a cíl žertů. Klíč ke všem iluzím a smysl všech tajemných narážek. Vidíme pohlaví, jak v každé chvíli usedá, jako skutečný a dědičný pán světa, na starobylý trůn svých předků; a dívajíc se opovržlivě, směje se přípravám, které jsou dělány, aby bylo spoutáno nebo uvězněno, nebo aspoň omezeno, a kde možno, skryto.“
— Arthur Schopenhauer

„ … mějte trpělivost se vším, co ve vašem srdci ještě není vyřešené. Zkuste si zamilovat otázky samy o sobě, oblíbit si zamčené pokoje a knihy v cizích jazycích. Odpovědi nehledejte. Dnes vám je nikdo nedá, protože jste si je neprožili. Jde o to, všechno si prožít. Dnes si hlavně musíte prožít otázku. Potom snad jednoho vzdáleného dne postupně zjistíte, a možná si to ani nebudete uvědomovat, že prožíváte odpověď.“
— Rainer Maria Rilke

„ Ale co záleží na věčném zatracení tomu, kdo v jen jediné vteřině zažil pocit neskonale blaživý!“
— Charles Baudelaire

„ Je třeba být stále opilým. V tom je vše: toť jediná otázka. Abyste necítili strašlivé břímě Času, jež drtí vaše ramena a ohýbá vás k zemi, je třeba opíjet se bez oddechu. Ale čím? Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete. Ale opíjejte se. A jestliže někdy na stupních paláce, na zelené trávě příkopu, v zasmušilé samotě své jizby, se probudíte, a opojení již ubylo či zmizelo, ptejte se větru, vlny v moři, hvězdy, ptáka, hodin, všeho, co zpívá, všeho, co mluví, ptejte se, kolik je hodin: a vítr, vlna v moři, hvězda, pták, hodiny vám odpoví: Je hodina opojení.“
— Charles Baudelaire

„ Život je nemocnice, v níž každý pacient je posedlý touhou změnit postel.“
— Charles Baudelaire

„ Člověk, chce-li být svrchovaně dobrý, musí mít silnou a bohatou obraznost; musí se umět vžít do druhého a do mnoha jiných. Strasti a slasti jeho bližních musí se stát jeho vlastními. Představivost je velkým nástrojem dobra; a poezie k tomu notně přispívá.““
— Charles Baudelaire

„ S potěšením jsem si uvědomila, že vrátit se zpět do „světa randění“ nevyžaduje – navzdory tomu, jak jsem tento obor do té doby chápala – žádné úsilí nebo nejistotu. Nepustila jsem se do žádného „porozchodového krášlení“. Přibrala jsem 5 kilo a měla špatně ostříhanou ofinu, ale jak se zdá, nikdo si toho nevšiml. Pokud jde o sťatou popovou hvězdu, prostě jsem se zeptala: „Nerozdáme si to?“ Pokud jde o mladíčka, rozjela jsem to na něj v neodolatelně žhavém županu z obchoďáku BHS za 19,99 liber.“
— Caitlin Moran

„ Chcete vědět, co pro vás mateřství jako ženu skýtá? Po pravdě řečeno, není to nic, co byste nemohla načerpat řekněme ze sta nejúžasnějších literárních děl lidské historie, z toho, že se naučíte cizí jazyk tak, abyste se v něm dokázala pohádat, z horolezectví, lehkovážného zamilování, z toho, že sedíte tiše sama za úsvitu, z popíjení whisky s revolucionáři, studia iluzionistických triků, plavání v ledové vodě uprostřed zimy, pěstování náprstníku červeného, hrášku a růží, telefonování s mámou, zpívání za chůze nebo z toho, že jste zdvořilá a pomáháte cizím lidem. Nikdo se ani na chvíli nepokoušel tvrdit, že bezdětní muži přišli o nějaký podstatný aspekt své existence a byli kvůli tomu ochuzení a poškození: Leonardo da Vinci, Van Gogh, Newton, Faraday, Platon, Tomáš Akvinský, Beethoven, Händel, Kant, Hume. Ježíš. Zdá se, že to všichni zvládli celkem slušně.“
— Caitlin Moran

„ Nikoli ovládat jazyk, který je k mání v pouličním — i poknihovním — obchodě se smíšeným zbožím — /v řečišti?/. Ale sestrojit si jazyk, ovladatelný jazyk. Nikoli nechat si narůst křídla, ani si připoutat umělá k pažím, ale sestrojit skutečné „vznášedlo těžší vzduchu“. Bytovat v něm za jeho současného pilotování na přistávací plochu svého ducha, vyježděnou jím“
— Petr Kabeš

„ Vím, že tam kdesi podél patníků budou holky a vize a všechno: vím, že tam kdesi podél patníků mi někdo podá perlu.“
— Jack Kerouac

„ Štěstí je uvědomit si, že všechno je jen velký podivný sen.“
— Jack Kerouac

„ Stálost v lásce nezasluhuje ani chválu ani odsouzení. Dokud cit trvá, nedá se odvolat, a když trvat přestane, nedá se vyvolat.“
— François de La Rochefoucauld

„ Protože člověk nemá na vůli, jak dlouho bude mít rád a kdy přestane, nejsou milenci v právu, vyčítají-li si nestálost a přelétavost.“
— François de La Rochefoucauld

„ Odpouštíme do té míry, do jaké milujeme.“
— François de La Rochefoucauld

„ Štěstí si musíme vytoužit nebo vysnít, jakmile přijde neočekávaně, nevíme, co s ním, a zmarníme je.“
— François de La Rochefoucauld

„ Pýcha nechce nic zůstat dlužna a sebeláska nechce nic zaplatit.“
— François de La Rochefoucauld

„ Tvrdohlavost a umíněnost jsou přímo úměrné omezenosti našeho rozumu: jen neochotně přijímáme to, co přesahuje hranice našeho obzoru.“
— François de La Rochefoucauld

„ Nenacházíme vůbec žádné lidi se zdravým rozumem kromě těch, kteří souhlasí s našimi názory.“
— François de La Rochefoucauld

„ Z pramenů lásky čerpá poezie svou životní sílu, vracejíc lásce zpět jistý zázračný jas.“
— Karel Teige

„ Kdo věří v člověka, kdo věří v moc lidského ducha, ví, že zázraky, sny, básně a utopie se uskutečňují.“
— Karel Teige

„ Z toho, co jsme si slibovali, se nic nesplní. Z našeho světa – pokud jde o umění – nezbývají ani trosky a snad teprve na samém konci století vrátí se doba, v níž to umění, bez něhož nedovedeme žít, bude mít právo na existenci.“
— Karel Teige

„ Jsou dny, kdy jsem přesvědčen, že žádný člověk na světě nedokáže určité rozpoložení mraků a vzduchu, určité barevné odstíny, určité vůně a kolísání vlhkosti pozorovat tak jemně, tak přesně a věrně jako já svými starými, nervózními básnickými a tuláckými smysly. A jindy zas, jako dnes, jsem pln pochyb, zda jsem vůbec někdy něco viděl, slyšel a cítil, zda všechno, co vnímám, není jen odraz mého vnitřního života.“
— Hermann Hesse

„ Cítím v sobě pulz života, ať již na jazyku nebo v podrážkách, ať v rozkoši nebo utrpení, má duše je živá a dokáže se vplížit ve stovkách hříček plných fantazie a mnoha formami do faráře i do poutníka, do kuchařky i do vraha, do dětí i zvířat, zejména do ptáků, a také do stromů; to je podstatné, to chci a potřebuji k životu, a pokud by to mělo jednou skončit a já bych byl odkázán na život v takzvané „skutečnosti“, raději bych zemřel.“
— Hermann Hesse

„ Čím více milujeme a darujeme se, tím většího významu a hodnoty nabývá náš život.“
— Hermann Hesse

„ Všechny ty pocity byly uz tehdá v srdci dítěte tytéž, jaké zůstávaly napořád: pochyby o vlastní hodnotě, kolísání mezi sebevědomím a skleslostí, mezi idealismem dívajícím se na svět s pohrdáním a obyčejnou rozkoší smyslů – a jako tenkrát, tak jsem i později stokrát v těch rysech své povahy spatřoval hned opovrženíhodnou chorobu, hned zas vyznamenání, a občas věřím, že mě Bůh touto mučivou cestou chce dovést k obzvláštní osamělosti a hlubinnosti, a jindy zas v tom všem nevidím nic než znaky ničemné slabosti charakteru, neurózy, s jakou se namáhavě vlečou životem tisíce. (Klingsor)“
— Hermann Hesse