François de La Rochefoucauld citáty

francouzská, 1613 - 1680

Citáty (167)

,,Kdo sám jsi hvězdu ztratil, staň se hvězdou pro jiné.´´


,,Nikdo neutře slzy způsobené láskou,jako ruka toho kdo je způsobil!´´


,,Snění je krásné, pokud trvá.´´


,,Ženě stačí poznat jediného muže, aby porozuměla všem. Muž však může znát všechny ženy a neporozumí ani jediné.´´


Abychom získali ve světě postavení, předstíráme, že už je máme.


Ať si jsou naděje klamné, ale aspoň nás provedou životem po růžových cestách.


Bojíme se znát celou pravdu o svých milovaných.


Bylo by užitečnější studovat víc lidi než knihy.


Co se nazývá přátelstvím, bývá často jen spolek na ochranu obapolných zájmů a výměna užitečných úsluh.


Čeho se na nás dopustili druzí, s tím se už nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.


Čím mám svou milou radši, tím blíž mám k nenávisti.


Čím více jsme zamilováni do své milenky, tím blíže máme k tomu nenávidět ji.


Člověk opravdu chytrý umí svou chytrost skrývat.


Člověk se v životě dostane do takových situací, že aby nevypadal jako blázen, musí si jako blázen počínat.


Člověk si uchová první lásku - dokud nepřijde druhá.


Člověk žije a skutečně žil jen v tom, co miloval: všechno ostatní se ztrácí a nezanechá stopu v nás, ani okolo nás.


Dělat, co je správné a rozumné, je v každém období lidského života především nudné.


Do důsledku nenávidět bývá ještě obtížnější než do důsledku milovat.


Do každého životního období vstupujeme poprvé, proto nám tak často - nezávisle na počtu prožitých let - chybí zkušenosti.


Do nových životních údobí vstupujeme pokaždé ve stavu takové prvotní nevinnosti, jako kdybychom za sebou neměli letitou zkušenost.


Dobré kopie jsou jedině ty, které odhalují směšnosti slavných originálů.


Dost lidí zavrhuje majetek, ale málokdo se ho umí vzdát.


Hlupák není dost zlomyslný, aby mohl být skutečně dobrý.


Hned jak ochutnají ženy lásku, přátelství se jim zdá bez chuti.


Chvála je obratná lichotka, skrytá a vybraná, a přináší uspokojení oběma stranám - jeden ji přijímá jako zasloužené ocenění svých hodnot, druhý ji udílí, aby bylo vidět, jak věci rozumí.


I když nedůvěřujeme lecčemu, co nám lidé povídají, přece jen si myslíme, že nám říkají víc pravdy než všem ostatním.


I v přátelství i v lásce jsme šťastnější tím, co nevíme, než tím, co víme.


Jak má člověk vědět co očekává od budoucnosti, když ani neví to, co chce od přítomnosti.


Jak mizerný by byl život, kdybychom se občas nepochválili.


Jak se mají mladí lidé rozhodnout, čím se chtějí stát, v době, kdy ještě nevědí ani co jsou?