Jan Amos Komenský

česká, 1592 - 1670, statistikykoupit eknihy

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (56)

... i květ nežli se rozvine, v pupenci nejprve zavinutý se formuje, a tak zformovaný ven leze.


...učit jiné není nic jiného než dávat slovem a skutkem příklad těm, kteří se mají učit. (Pampaedie,K.V.,22)


Ach, kéž bych více mohl, než bych chtěl.


Boháči bez moudrosti, co jsou jiného než vepři v blátě ležící?


Buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech, přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj a tak milován budeš.


Co to než tvá fantazie dělá? Kdyby ty se ne tak v lidských věcech přebíral a vším všudy co svíně věchtem zmítal, byl by jako jiní mysli pokojné, potěšení, radosti, štěstí požívaje. (...) Kdybych totiž jako ty, v zevnitřnostech vězel a nápadné nějaké nemastné zasmání za radost, přečtení nějakých trochu škaret za moudrost, kousek nějaký nápadného štěstí za vrch sytosti držel. (...) Slibovalo mi se a ukazovalo tytýž zboží, umění, potěšení, bezpečnost. Ale co mám? Nic. Co umím? Nic. Kde jsem? Nevím sám. To vím toliko, že po tak mnohém motání, po tak mnohých pracech, po tak mnohém mysli unavení a zemdlení nic naposledy nenalézám než u sebe bolest, u jiných nenávist.


Čeho oči nevidí, toho srdce neželí.


Dobré knihy, ak sú skutočne dobre a múdro napísané, sú cibrením ducha, pilníkom súdnosti, masťou na oči, lievikom múdrosti, zrkadlom cudzích myšlienok a činov, našich vlastných potom vodidlom.


Dosáhnout, aby každý, kdo je vzděláván, byl vzdělán natrvalo, tak, aby neklesal zpět a nezvrhl se. (Pampaedie,K.VII,21.)


Havraní křik "zí - tra, zí - tra" je zaručený pohřeb každého podniku.


Chceš, aby tvůj žák věděl mnoho a bezpečně? Uč jej mnohé pomíjet, totiž hlouposti, jimiž se zabývá dav. (Pampaedie,K.VII.,27)


Je věcí rozumnosti zdržovat se úsudku před plným poznáním věcí, zvláště pak slov a činů.


Jestliže totiž všichni byli stvořeni podle vzoru téhož obrazu Božího, samou přirozeností lidskou vědí, chtějí a mohou totéž a týmž způsobem. Jakkoli nyní (kdy pádem do hříchů si přivodili závrať, zbláznili se marnostmi a zapletli se do neslušností) nevědí, že vědí, co vědí, že chtějí, co chtějí, že mohou, co mohou, protože toho nedbají.


Kdykoli se přimísí nějaké nařizování, naše mysl hned cítí odpor a odvrací se.


Když dědic pláče, v srdci se směje.


Když nemáš peníze, nezatouží nikdo tě vidět.


Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.


Kořeny vzdělání jsou trpké, ale plody sladké (...). A tak asi tomu také ve skutečnosti je. Ale přece bychom měli uvážit, zda by se nedaly i kořeny osladit. (Pampaedie,K.VII.,30)


Lepší je plodníkem svým řádně zatřepati, než z povětrnou ženskou spáti.


Lepší než za ženštinami hampejznými se píditi, jest plodníkem svým dvakrát týdně řádně zatřásti.


Má-li se člověk stát člověkem, musí se vzdělat.


Majetek jistou starostí, hodnosti prázdným dýmem, rozkoše sladkým jedem, osidly našeho zla. Dokud to lidé nechápou, honí se za stíny bez věcí, a rozplývají se oddáni svým nicotnostem sami v nic.


Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu míru zapomenutí utrpěných křivd


Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.


Ne z každého dřeva může být fládr, ale z každého člověka se může stát člověk.


Neboť všechno, co je spořádáno, zachovává svůj stav neporušený potud, pokud zachovává řád. Opustí-li řád, chřadne.


Nechci nikomu nic vyčítat, nikoho kárat pro jeho chyby ani nikoho přímo či nepřímo urážet. Vím totiž, že nikdo nechybuje proto, že by chybovat chtěl (a proč by kdo také chtěl?), vím, že s temnotami není třeba nijak zvlášť bojovat, neboť přinese-li se Světlo, ustoupí samy.


Nejspíše vopilej pravdu poví.


Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem.


Nezatěžovat se ničím, co přesahuje životní nezbytnosti, spokojit se s mála věcmi, sloužícími k pohodlí, a chválit Boha. Jestliže ty pohodlné chybí, spokojit se pouze s nezbytnými. Přijdeš-li i o ně, snaž se zachovat sebe sama. Nemůžeš-li ani sebe zachovat, zřekni se sebe, jen abys Boha neztratil. Kdo totiž má Boha, může všecko postrádat, poněvadž má na věky své nejvyšší dobro s Bohem a v Bohu. A zde je také konec všech potřeb a přání.


1 2