Arthur Schopenhauer citáty

německá, 1788 - 1860

Citáty (138)

"Uváží-li se, jak je většina lidí nízko smýšlející a málo nadaná, tedy jak je obecně sprostá, pak člověk pochopí, že s nimi nemůže mluvit, aniž by se na tu chvíli nestal také sprostým; pak také člověk do hloubky pochopí vlastní smysl a výstižnost výrazu „dělat ze sebe vola“ a rád se vyhne každé společnosti, s níž může komunikovat jen prostřednictvím ostudné partie své povahy."


„Žádnou samospasitelnou filosofii!“ volá pafilosofické shromáždění v Gothae, tj. německy: „Žádné úsilí o objektivní pravdu! Ať žije mediokrita! Žádnou duchovní aristokracii, žádnou samovládu upřednostněných přírodou! Nýbrž vládu luzy! Každý z nás nechť mluví, jak mu zobák narostl a jeden ať platí tolik co druhý!“ Zde jsou lumpové ve svém živlu! Chtěli by totiž i z dějin filosofie vyobcovat dosavadní monarchistické pojetí a zavést zde proletářskou republiku: ale příroda protestuje; je přísně aristokratická!


Aby sme mohli čítať dobré knihy, nesmieme čítať zlé, lebo život je krátky a naše sily sú ohraničené.


Astrologie je dokladem ubohosti subjektivity, vedoucí k tomu, že člověk vztahuje všechno na sebe a od každé myšlenky míří rovnou k sobě.


Bohatství je jako mořská voda. Čím více se pije, tím je větší žízeň.


Celkem vzato - moudří lidé všech dob říkali v podstatě totéž. A hlupáci, tj. velká většina lidí všech dob, dělali také totéž - totiž pravý opak.


Co nejde ze srdce, nejde k srdci.


Co zneklidňuje mládí a činí ho nešťastným, je hon za štěstím, jehož podstatou je pevné přesvědčení, že se s ním v životě musí setkat. Výsledkem jsou zklamané naděje a také nespokojenost. Klamné obrazy mlhavého štěstí z našich snů se před námi vznáší v nejrůznějších podobách a my marně pátráme po jejich pravém původu. Bylo by jistě hodně přínosné, kdyby mladí dostali včas rozumnou radu a poučení a přestali mylně předpokládat, že svět na ně čeká s otevřenou náručí.


Čemu lidé ze zvyku říkají osud, jsou většinou jejich vlastní hloupé kousky.


Čest se propůjčuje každému, dokonce na úvěr, jenom zachovat si ji musí. To však je úkol: neboť jediným ničemným skutkem se ztratí neodvolatelně.“


Čím někdo více patří budoucnosti, tj. vůbec a vcelku lidstvu, tím cizejší je své době.


Čím více je v knize pomlček, tím méně je v ní myšlenek.


Činy pominou, ale díla zůstávají.


Číst se má jen tehdy, když vyschne pramen vlastních myšlenek, což se i tomu nejduchaplnějšímu přihází dosti často. Ale kvůli cizí knize zaplašit svou vlastní samorostlou myšlenku, toť těžký hřích proti duchu.


Člověk balamucen nadějemi tancuje do náruče smrti.


Člověk může dělat to, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl.


Člověk se správným úsudkem mezi pošetilci se podobá člověku, jehož hodiny jdou správně, ve městě, kde všechny věžní hodiny jdou špatně. On sám zná pravý čas, ale co je mu to platné?


Devět desetin našeho štěstí spočívá výlučně ve zdraví. S ním se stává všechno zdrojem požitku. Naproti tomu bez něho není žádný vnější statek, ať je jakéhokoliv druhu, uchopitelný.


Dieťa je do istej miery géniom a génius je do istej miery dieťaťom.


Docela poctivě to každý myslí nakonec jen sám se sebou a nanejvýš se svým dítětem.


Družnost patří k nebezpečným, ba zhoubným zálibám, poněvadž nás přivádí ve styk s bytostmi, jejichž většina je morálně špatná a intelektuálně tupá nebo zvrácená. Nespolečenský je ten, kdo je nepotřebuje.


Duchaplné řeči nebo nápady patří před duchaplnou společnost, v obyčejné jsou nenáviděny, abychom se v obyčejné líbili, musíme být povrchní a omezení. V takové společnosti se musíme tedy s těžkým sebezapřením vzdát tří čtvrtin svého já, abychom se podobali ostatním.


Dva darebáci se i ve velké společnosti najdou okamžitě, jako by na klopě nosili nějaký odznak.


Existuje jen jeden vrozený omyl, a to ten, že tu jsme, abychom byli šťastní. Pokud setrváváme v tomto vrozeném omylu, jeví se nám svět jako plný rozporů. Neboť na každém kroku, ve velkém i malém, vidíme, že svět a život vůbec nejsou zařízeny tak, aby obsahovaly šťastné bytí, proto nesou téměř všechny starší tváře výraz toho, co se anglický nazývá disappointment - zklamání.


Hlavní překážkou v poznání pravdy není lež, ale zdánlivá pravda.“


Charakter je vůbec nenapravitelný; poněvadž všechno lidské jednání vyplývá z jednoho vnitřního principu, podle něhož musí člověk za týchž okolností činit totéž; jinak nemůže.


Chyby, kterých jsme se dopustili, bychom neměli, jako často činíme, omlouvat sami před sebou nebo je zkrášlovat či zmenšovat; nýbrž měli bychom si je přiznat a uvědomit si je v celé jejich velikosti, abychom si jasně vštípili zásadu, že se jich příště nedopustíme.“


Intelekt je neviditelný pro toho, kdo žádný nemá.


Jak směšně všechno působí, když se na život podíváme v jeho drobných detailech. Jako kapka vody pod mikroskopem, jediná kapka hemžící se prvoky. Smějeme se jejich dychtivému shonu a vzájemným potyčkám. Ať již tady, anebo v krátkém rozpětí lidského života, přináší tato nemožná aktivita komické účinky.


Jako mravenčí samička po spáření ztrácí křidélka, nyní již zbytečná, ba pro oplodnění nebezpečná, tak ztrácí též žena svou krásu hned po prvním nebo druhém dítěti. Snad se to děje dokonce z téhož důvodu.