Charles Baudelaire citáty

francouzská, 1821 - 1867

Citáty (37)

...když děláš zázrakem svých sametových očí čas méně ohyzdný, když nadlehčuješ svět.


„Strašné, byvši vyjádřeno umělecky, stává se krásným.“


Ale co záleží na věčném zatracení tomu, kdo v jen jediné vteřině zažil pocit neskonale blaživý!


Bůh je jediná bytost, která vládne, aniž musí vůbec existovat.


Co je láska? Potřeba vyjít ze sebe.


Člověk, chce-li být svrchovaně dobrý, musí mít silnou a bohatou obraznost; musí se umět vžít do druhého a do mnoha jiných. Strasti a slasti jeho bližních musí se stát jeho vlastními. Představivost je velkým nástrojem dobra; a poezie k tomu notně přispívá.“


Je třeba být stále opilým. V tom je vše: toť jediná otázka. Abyste necítili strašlivé břímě Času, jež drtí vaše ramena a ohýbá vás k zemi, je třeba opíjet se bez oddechu. Ale čím? Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete. Ale opíjejte se. A jestliže někdy na stupních paláce, na zelené trávě příkopu, v zasmušilé samotě své jizby, se probudíte, a opojení již ubylo či zmizelo, ptejte se větru, vlny v moři, hvězdy, ptáka, hodin, všeho, co zpívá, všeho, co mluví, ptejte se, kolik je hodin: a vítr, vlna v moři, hvězda, pták, hodiny vám odpoví: Je hodina opojení.


Je ze zázračných výsad umění, že strašné, byvši vyjádřeno umělecky, stává se krásou, a že bolest rytmovaná a kadencovaná naplňuje ducha klidnou radostí.


Každý zdravý člověk vydrží dva dny bez jídla, ale ne bez poezie.


Kdo chce mít svůdnou Evu a zároveň dobrou hospodyni, stěží se vyhne bigamii.


Krásné je vždy bizardní.


Láska je povídka v citoslovcích.


Láska je tak málo nebezpečná, jako lžíce kyseliny sírové na lačný žaludek.


Miluji Wagnera, ale pokud jde o hudbu, dávám přednost kočce pověšené za ocas u okna, když se snaží zachytit drápky na skleněných tabulkách.


Móda musí být brána v úvahu jako příznak touhy po ideálu, jenž se vznáší v lidském mozku nade vším, co v něm přirozený život hromadí hrubého, pozemského, nestvůrného.


Muž, který ví nejlépe jak zacházet se ženami, ví nejlépe i to, jak se obejít bez nich.“


Na dvě práva se v deklaraci lidských práv zapomnělo: na právo odporovat si a na právo odejít.


O, moře, nikdo nezná Tvá skrytá bohatství ...


Pamatuj, čas je hráč, jenž nepodvádí sice, a přece vyhrává, jak psáno, stůj co stůj.


Po hýření se cítívá člověk vždy osamělejší a opuštěnější.


Práce je méně nudná než zábava.


Příšerná rozkošnost jen silné opíjí. Květy zla


S verši je to jako s krásnými ženami, ty nedefinujeme, ty milujeme.


Se ženami vycházejí nejlépe ti muži, kteří také vědí, jak se bez nich obejít.


Sen je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každého večera.


Snad nešťastný člověk, ale šťastný umělec, kdo rozerván je touhou.


Studium krásna, jest souboj, v němž umělec křičí hrůzou, dokud nepodlehne. (Malé básně v próze) Malé básně v próze


Synové dědí z matek to, co je činí básníky.


Ten nejlepší trik, jaký kdy ďáběl udělal, bylo, že přesvědčil svět, že neexistuje


Tvar a podstatu svých lásek chovám v duši, ikdyž se bídně rozpadly.