soukroma
komentáře u částí děl
Pointa překvapivá a děsivá, ale nějak tomu chyběla ta omáčka. Zbyl jen pokrm slibující chutnou závěrečnou tečku, ale jen se špetkou omáčky, navíc vodové...
Námět výborný, ale pro mne jen do chvíle závěrečné pointy. Proto jen 75%. Připomenutí hrůz minulých (a současných) na východě by si zasloužilo prostě tučnou východní tečku. Ale celý svět? A to spojenectví dvou klonovaných zrůd že by mělo "fungovat"?
Dobrodružný příběh mezi Olomoucí a Brnem na přelomu 19./20. století, kdy jde o záchranu nejen Brna, ale světa i lidstva. Plísňová choroba decimuje rostliny, ale Mendel těsně před smrtí měl nechat zkřížit místní včelstvo s dovezeným rojem brazilských včel, a ty dovedou opylovat tak, že se plíseň na rostlinách nešíří... Happy end vše korunuje.
Hezká připomínka britského přírodovědce Williama Batesona, který oprášil a navázal na Mendelovy závěry.
A pěkná citace z Mendelovy básně opěvující moc knih(tisku).
"A vy potom, písmena, ratolesti hledání, budete pro mne jako základy na skále, kam se chci uchýlit, kde chci být opevněn v mocných zdech chrámových mé věčné slávy. Vy máte za úkol, jak Mistr zařídil, rozptýlit temnou moc pověr a výmyslů, která tak tíživě valí se po zemi; na světlo přivádět a navždy uchovávat výtěžky snažení největších mužů, kterých si doposud málokdo povšiml, které se měly stát kořistí zetlení."
85% (snižuji za toho temného Proroka, s neobjasněnými motivy - ďábel? se svými zločinnými nohsledy?, ale nenásledovali ho jen oni...).
Naprosto skvělé: výborně podáno, báječný příběh a nádherná pointa i závěr. Na některé věci je třeba si počkat, přesněji na nich dlouhá léta pracovat, ale naděje je vždy na prvním (i posledním) místě!
Film neznám, a ani po přečtení novely ho nemusím vidět, raději si v mysli uchovám tento/takto psaný příběh.
King mne vždycky překvapí, jak si nepotrpím na jeho duchařiny a horory, tak v ostatních příbězích (škoda, že jich je výrazně méně) se tradičně projeví jako zkušený psavec s velmi podrobnou znalostí a hlubokým vhledem do lidí. A takové příběhy, (jako) ze života - samozřejmě ne úplně obyčejné, ale spíš překvapivé, na hraně - jsou pak neodolatelné.
Touto zbytečně dlouhou povídkou, zřejmě klíčovou (titulní) pro sbírku, jsem se nakonec, ani po několika pokusech, neprokousala (a vzalo mi to chuť pokračovat dál).
Vtipné postřehy, průpovídky, zkušenosti on nemocech a nemocných. Nejvtipnější z celé sbírky Tajnosti z ordinací a laboratoří.
Pro mne na mnoha místech velmi překvapivé: jednak to trvalo, než si Darcy připustila vůbec nějakou pochybnost ohledně manželových (zlo)činů (ze zpětného pohledu samozřejmě ztráta času, ale přeci jen - vmžiku "uvěřit" té nejstrašnější a nejneuvěřitelnější variantě u manžela?), jednak sám BD a jeho "obhajoba", pak konání Darcy po odhalení a potvrzení podezření, teprve konečné řešení nebylo překvapením, stejně jako návštěva starého čmuchala.
Děsivý úvodní zločin, který se může stát (a asi děje v různých podobách mnohem častěji, než by kdo rád věřil), ale pro mne nějak méně uvěřitelné pokračování - jak spolupachatelé, tak rozhodnutí a konání oběti. A ještě víc samotný závěr. 70%
Pořádný nářez: není to o Božím rozhodnutí, víra (Jobova) v tom nehraje žádnou roli, ale možná ten ďábel (v nás) je tam silně přítomen - děsivá až extrémní závist ústící nevyhnutelně v nenávist k nejlepšímu příteli od základní školy! A nic tomu milovníkovi "férovosti" nestačilo, víc, víc, víc (líp, líp, líp pro sebe, hůř, hůř, hůř pro chudáka "přítele")...
Škoda, že autor nechal konec otevřený, až podezřele pozitivně na straně nenávistníka; čekala jsem nějakou bombu na závěr, ale holt se musím spolehnout na boží mlýny, že ho taky někdy semelou...
Velmi drsné čtení, strašlivý (ne strašidelný) příběh: úvodní rodinná vražda, vrahem obhajovaná jako nutnost pro další přežití, nevyřešila pochopitelně vůbec nic (a navíc ta s t u d n a ...). Začaly se kupit problémy, náhody, ale hlavně zafungovala psychika. A všechno šlo nezadržitelně s kopce až do pekel.
Jediné pozitivum (pro mne) na hrozném a nakonec předvídatelně zakončeném příběhu bylo, že prostě svědomí nechybí nikomu (až snad na psychopaty?) a projeví se tak či onak, třeba nepříjemnými halucinacemi, a podvědomí dožene myslící bytost ... často až na okraj vlastní propasti.
Deprese, život, příběh, který by nechtěl nikdo prožít - v botách ani jednoho ze zúčastněných, ani se k tomu jakkoli přichomýtnout (a takových taky pár bylo, s překvapivě různorodým přístupem k věci).
Skvěle napsáno jako zpověď vraha, po letech.
"Když se mladí netočí jako korouhvička ve vichřici, jsou přísní jako puritáni."
"Nakonec se všichni lapíme do vlastních tenat. Jsem o tom přesvědčen. Nakonec tam skončíme všichni."
Pozn.: po přečtení předchozích komentářů nemohu než připojit spoiler:
"Farmář Wilfred James má manželku, syna a farmu v Nebrasce." A po osmi letech v osobním pekle nemá zhola nic.
A trošku pozitivnější poznámka a asociace na závěr: zmiňované město a rok mi připomnělo zcela jinou knihu: Lincoln 1933... Ta je (taky) ze života.
Od autorky jsem už dávno zkusila jednu (ze dvou u nás vydaných) knih, a přestože by to mohlo být zajímavé z hlediska historické doby, nemůžu přijít jejímu stylu na chuť. Takový zmatený, nezúčastněný, nezajímavý až nudně otravný. Totéž v bleděmodrém u téhle povídky z doby pařížského teroru. 50%
Vynikající, jak po stránce lidské, tak zvířecí. Hlavně, že dobrá věc se podařila, opička se zachránila.
Čiročirá romantika, ve vězení: dozorkyně + zločinec = láska na první pohled, a co bylo dál...
Autorka, Aleuťanka, nabízí zajímavou krátkou povídku s Kate Shugakovou v době o něco pozdější, než se datuje její série, která se k nám šnečím tempem a se zpožděním dostává. Námět od moře, stejně nepěkně uplatněný na silnici.
Už jsem se bála, že se v povídce bude jen oprašovat, komentovat a vysvětlovat jedna zápletka Dorothy Sayersové, nakonec to tak nebylo, ale stejně to byl vcelku obyčejný námět využívající irské prostředí a víru v duchy. 50%
Nelíbilo. Kromě pocitu rostoucího odporu ve mně povídka nevyvolala nic. A ten konec nebyl dotažený,