Žárlivost / Žiarlivec

Povídka od: Jo Nesbø

Z knihy: Žárlivost a jiné povídky

Vyšetřovatel, specialista na žárlivost, vyšetřuje zmizení jednoho z bratrů, kteří se těsně předtím pohádali kvůli "a dame". Ale bude to vážně případ pro našeho specialistu, nebo je vše trochu jinak?

Originální název:

Sjalusimannen


Rok vydání originálu: 2021

Komentáře (8)

soukroma
28. července

Touto zbytečně dlouhou povídkou, zřejmě klíčovou (titulní) pro sbírku, jsem se nakonec, ani po několika pokusech, neprokousala (a vzalo mi to chuť pokračovat dál).

Marketplace
13. května

Jednoznačně nejlepší povídka. Asi tím,že se autor trošku rozepsal.

EricNor
03. ledna

(+ SPOILER) Mám Nesba načteného kompletně, tak mě vlastně nic nepřekvapilo a obě zápletky jsem si domyslel někde v půlce. Konec mi proto přišel natahovaný a zbytečný a ten závěr tak nějak prošuměl. Na tak dlouhou povídku slabší.

kopeceli
17.11.2021

Něco jsem uhodla a něco ne. Ale celé je to podmanivé a úzkostné,i když je jasné, že konec není smrt.

withoutchild
11.10.2021

Připomínalo mi to něco, co už jsem dřív četl nebo viděl. Stejný koncept i rozuzlení.

Liberush
01.10.2021

(+ SPOILER) Dokonalost.

Plno lidí by to chtělo rozvést na celý román. Ale já si myslím, že takhle to bylo správně úderné. Žádné zdržování se vedlejšími postavami nebo nedůležitými informacemi. Prostě vynechal to klasické rozpitvávání a šel přímo k jádru pudla.

Na těch pár stránkách jsem pochopila, jak těžké to musí mít kamarádka, která je z dvojčat...
No a samozřejmě i vyšetřovatel mě uchvátil. Já se dozvědět to co on, tak klidná bych rozhodně nebyla...

Musím přiznat, že v této povídce jsem s hlavními postavami souzněla...

jaroiva
12.09.2021

Ano, stálo by za to to víc rozvést na celou knížku.
Pokud jde o první zápletku, dvojčata, tam jsem uhodla rozuzlení. Ale díky lince z minulosti "vyšetřovatele" dostává příběh ještě další rozměr.
Na povídku je tento příběh moc ukecaný a na novelu by to chtělo zase ještě trochu se rozepsat. Ale s příběhem jsem spokojená.

Lenka.Vílka
02.09.2021

Tahle povídka by se rozhodně námětem víc hodila na knihu nebo delší novelu. Proč? Bylo tam toho moc. Sám čin je o sobě (když se všechno potom prozradí) tak komplikovaný a geniální, že to bylo prostě moc rychlý s celým dějem a celým vysvětlením (ano, nepadlo mě, že to tak bude), že by si to zasloužilo víc stránek. Navíc minulost a proč Balli funguje, jak funguje, byla skvělá. Ale prostě tam toho bylo moc na tak malém prostoru (byť se jedná o nejdelší kousek, který má přes sto stran).

Jak to na mě působí? Byl tam nápad, skvělej a vyloženě geniální.
Utáhl by celou knihu? Možná ne, tak to skončilo v téhle formě.
Je to věčná škoda? Rozhodně.