soukroma
komentáře u částí děl
Výborná plnohodnotná detektivka, nikoli pouhopouhá povídka. Tolik matematiky a statistiky, nesmrtelnosti, ale hlavně pečlivé policejní práce, nejen na základě prostých faktů, ale i jisté intuice, podložené bystrým komplexnějším spojováním a srovnáváním faktů.
Konečně se také objevil ten správný, v podstatě dokonalý polda: nemyslím Tala, roztomilého matematika/statistika a skvělého střelce, ale samozřejmě LaToura - ten je autoritativní, zkušený, vyrovnaný, bez démonů.
"Čísla pokračují věčně. Nabízejí nekonečné otázky a výzvy. A tak nezapomeňte, že matematika je mnohem víc než pouhé počty. Mě na ní vzrušuje fakt, že nám čísla umožňují pochopit svět. A když člověk něco pochopí, získá nad tím kontrolu."
Tak docela mne novelka/povídka nezaujala, asi proto, že vše mi už v několika slovy bylo řečeno předem, v anotaci. Ani humoru nebylo moc, přestože "obchodnímu" úsilí Larsově by to hodně svědčilo. Ovšem závěrečné rozuzlení bylo ťip ťop.
Minimalistická délka svědčí téměř fantasknímu (ve smyslu skoro neuvěřitelnému) námětu a hlavně svědčí o tom, že romanopisec Jussi dovede skvělou pointu vyjádřit co nejméně slovy, a tedy může být i skvělý povídkář.
Z téhle rané sci-fi si budu pamatovat hlavně následující:
"Osud s lejstrem? Vzácné spojení."
(Pacientův deník)
Naprosto geniální a kratičké: musela jsem ji číst i nahlas, až se mi slzy koulely ... smíchy.
"Věnováno všem redaktorům týdeníků": přesné, trefné, skvělé a krátké - bonusem je vyobrazení mozku a ztvárnění jeho diskuse s osobou mu vlastní...
Z rozhovoru pisálka a jeho šéfa, přímo v redakci:
"Mám osnovu povídky"...
"jaká je to osnova?"
"Hm...v jednom době bydlel pop..."
Všichni zpozorněli. Ti, co se poflakovali, zvedli hlavy.
"No a?"
"A umřel."
"To je humoristická povídka?" zeptal se redaktor..."humoristickou už máme..."
(podtitul: Deník geniálního občana Polosuchina)
Skvělé! Na necelých třech stranách, dokonce spíše jen dvou, je úžasná satira (aspoň doufám ;-) o tom, jak si Moskvané poradili, když nebyly byty.
SPOILER:
Byly zato tramvaje a v nich se dalo moc pěkně zařídit! Ovšem dokud tyto jejich kvality neobjevili úředníci, kteří si hned chtěli svou administrativu stěhovat tamtéž.