Covenant
komentáře u částí děl
Skvěle napsané, jakoby to opravdu byly myšlenky ženy, která ztratila manžela a nyní se s tím pocitem musí začít vyrovnávat. Fáze přeměn, vypadají opravdově a já hltal každé slovo, protože jsem vážně chtěl vědět, jak to všechno dopadne.
Tohle mi tedy sedlo náramně. Styl humoru, který je povídkou protkán, je mi velmi blízký. Například takový jednoduchý popis husy v kleci a její bizarní ... no úlet. Nebo návštěva u podezřelé osoby. Shrnutě a zaobaleně, abych nespoileroval: ,,Nepřeji si být rušen - zatýkám Vás za vraždu - no tak pojďte dál. Jak z pera Monty Pythonů. Dlouho se mi nechtělo do "doporučované" knihy Mlýn na mumie, ale po tomhle si chci o komisaři Durmanovi, rozhodně ještě něco přečíst.
Bral jsem tuto povídku trochu jako nadsázku, vážně se snad brát nedala a bavilo mě to až do konce.
Taková ta správná detektivka, ze staré školy. Ovšem hezky vsazená do devadesátých let v Praze.
Dobře napsáno, ale to je asi tak vše. Obsahem mě povídka neoslovila. Já můžu i takové povídky, kde se v podstatě nic neděje, ale musí být trochu zajímavější.
Trochu zklamání. Osmdesátiletá hrana s drsnými řečmi z osmdesátkových filmů, přijíždějící do Prahy v devadesátkách, s přesvědčením, že všichni ostatní jsou nuly. Děj se vlastně točí jen kolem vykreslování postavy.
S hodnocením jsem to možná přestřelil, ale povídka byla skvěle vystavěná, s takovým tím koncem, kdy vás zahřeje u srdíčka.
Má to styl i atmosféru. Cítil jsem tu nespravedlnost a konec byl uspokojující. Zpočátku mi sice trvalo, než jsem se naladil a přišlo mi to zdlouhavé, ale pozvolna jsem se do toho dostal a tempo mi už tolik nevadilo.
Dobře napsané, ale vlastně nijak zajímavé. Žádný pořádný zvrat. Prostě se děje, co se děje, až do konce a pak se to neděje.
Noir zasazené do prostředí kolotočářů v Praze s detektivem, jak z amerických filmů. Proč ne. Trochu nadsázky neuškodí. Mě to bavilo. Výtku bych měl jen až k příliš jednoduchému a rychlému vyřešení vraždy.
Tady jsem se cítil podobně jako u povídky "Obránci". Zajímavé čtení, dokud nepřišel konec.
Celou dobu to bylo příjemné čtení, ale ten závěr to zabil. Nemůžu napsat proč, ale byl dost nepravděpodobný. A to nemyslím ani technickou stránku věci, jako spíš chování postav a jejich "pozitivní myšlení". Na jednu stranu to je, ale vlastně pro mě překvapující vyústění situace..
Jak to Dick myslel, je vylíčeno na konci knihy v poznámkách. Které jsou snad i delší, než povídka samotná. Poznámky potvrzují, že to sice myslel dobře, ale nebylo to moc zajímavé. Takhle nějak si představuju tvorbu pohádky se zvířátky a ne sci-fi.
Panejo! Tak tohle byla pecka! Když jsem se v povídce dostal k boji hvězdné pěchoty, neubránil jsem se pocitu, že jde o pasáž, která mi kazí dojem s celku a chyběli mi procházky a rozmluvy Gordona, které byly mnohem zajímavější, než tato akce, kterou jsem považoval za nejdůležitější část. Naštěstí to byl jen prostředek k tomu, o co autorovi skutečně šlo. Od jistého bodu, až do konce jsem pak skoro nedýchal s našimi hrdiny a bylo to opravdové dobrodružství, u kterého jsem se bavil, jako dítě. A samotný závěr? Nemůžu vyzradit pointu, ale jsem naprosto spokojen s tím, jak byl uzavřen. Tleskám a klaním se. Tohle bylo opravdu boží!
Možná to trochu s hodnocením přestřelím, ale tohle mě hrozně bavilo. Ten mix žánrů, byl skvělý. Kněz mi přirostl k srdci a i když člověk tuší ( po pár povídkách od Fritze ), že většinou jde všechno do kopru, v poslední části tam Fritz vsunul trochu pozměněnou situaci, než člověk celou dobu očekával. Nicméně jde jen o nahrazení, které až tolik děj nemění a konec je víceméně podobný. Zamrzelo, že nebyl více rozvinutý a tím mu to ubralo na dramatičnosti. Vlastně ten konec pak působil docela směšně... ehm. Tak proč tak vysoké hodnocení? Zde je totiž vidět, jak Fritz umí pracovat se slovy a hlavní postavě vtiskne charisma, které by jí mohl kdejaký exorcista z hororů závidět. Titan popisuje způsobem, který vynechává zbytečné popisné pasáže a přesto si dokážete představit, jak to tam vypadá. Především pak dokáže navodit tu správnou atmosféru. Spíš než děsivou a přehnaně explicitní, tak nejistou a znepokojivou. Je to rozdíl, kde jsem v minulé povídce umíral nudou a byl odměněn zajímavou pointou. Zde jsem se bavil po celou dobu a závěrečná pointa byla na tom to nejslabší. Ale pořád nebyla tak špatná, abych se uchýlil ke kritizování v takovém rozsahu, abych opominul předcházející skvělé pasáže.
Povídka byla vlastně nakonec dobře myšlená agitka, ale po dobu čtení, skoro ničím zvlášť zajímavá. Autor měl asi vymyšlenou pointu a na tom stavěl děj způsobem, který byl jaksi spíše dokumentární, viděný s odstupem a bez emocí. Úplný závěr tedy vyšvihl povídku o stupínek výše, ale to co předcházelo, bylo trochu vykonstruované.
Úplně stejně jako "het2", vnímám povídku jako rozvíjející se příběh, který byl zčistajasna utnut. Na druhou stranu se přiznám, že tohle jsem opravdu nečekal a hrozně mě to pobavilo. Bylo to vlastně geniální ukončení a sebralo mi to vítr z plachet. Moje vnitřní "já to věděl" jsem si mohl někam schovat a nechat zmrznout.
Dobrá povídka. Vlastně je to dost podobné povídce "Bestie". Ta byla, ale dynamičtější a nehrála si na nic víc. Tady to bylo sice dobře nastavené, ale po prvním seznámení (víte s čím), bylo dopředu už celkem jasné, kam to spěje. To, ale neznamená, že je to něčím špatné. To vůbec ne. Povídka mě bavila a závěr, ač očekávaný, byl dobrý. / A teď po přečtení komentářů vidím, že jsem takovej chytrák hlavně kvůli tomu, že jsem taky viděl Beyond the Aquila Rift :)
Prostě se nevyhnu spoileru, tak pozor. Takže. Začátek jak z mangy "All you need is kill" ( zfilmovaný jako Edge of Tomorrow ), ale autor se umně z tohoto konceptu, dle mého vymanil. Avšak tím co bylo sděleno na začátku ( že jde o klony - ne časovou smyčku), tak už jsem si docela poskládal obrázek o tom, kdo je tady vychcaná svině a teď už jen v jakém směru. To, že zneužívají vojáky takovým způsobem, bylo zřejmé, ale byl jsem krátce po přečtení románu 1984 a tak jsem i emzáky měl za lidský výtvor. A všechno to pro mě znamenalo jen falešnou propagandu. Nikdy nebyla žádná mimozemská loď, nikdy lidé neválčili s emzáky, atp. Krásně jsem si to v hlavě překombinoval.... no a ještě, že to tak nebylo. To už by bylo moc. Takže jsem si prostě povídku užil. Dobře napsaná, bez hluchých míst.
Edit: vidím, že Franc zmiňuje též Orwella. Tak tu nejsem jediný mimoň :)