Covenant
komentáře u částí děl
Tohle mě dostalo. Naprosto skvělá povídka. Nemám co vytknout. Skvěle napsané charaktery postav, prostředí a hlavně atmosféra. Fritz perfektně zamíchal kartami tak, abych sledoval jen jednu jeho ruku. Tuhle povídku si přidám na svůj pomyslný žebříček sci-fi, abych jí neznalým žánru vnucoval jako příklad toho, jak se má psát. Čtu postupně povídky ze sbírky. První byla slabší průměr, druhá mě bavila a tato třetí překonala mé očekávání. Doufám, že už jsem se nedostal na vrchol a autor mi ještě předvede, co umí.
Tak tato povídka už mě bavila. Akční béčko jak s vetřelcem, ale s něčím navíc. S čím, to už prozrazovat nebudu. Autor spojil dva populární sci-fi prvky, bez zdlouhavých popisných pasáží a povedlo se mu to skvěle.
Líbil se mi autorův styl, ale celkově převažovala popisnost nad dějem. Tudíž mě to zas tak nebralo a i když konec byl dobrý, nešlo o žádnou pecku.
Dick prostě ví, co je úvod, stať a závěr. Takže v povídce nic nechybí. Jen jsem postrádal nějaký ten překvapivější, nebo zajímavější efekt. Asi mám na mistra větší nároky. Zatím první přečtená povídka z "Wuba", tak uvidíme co dalšího nám P.K.D. nabídne.
Jsem si vědom subjektivního názoru, ale ta povídka mě vůbec nebavila. Dočetl jsem jí na tlak, jelikož byla poslední ve sbírce. Nemůžu jí však upřít kvalitu zpracování. Dovedu si představit, že kdo není přehlcen 2. světovou válkou, užije si spojení nemrtvých a jiných bytostí. Nejde zde, alespoň o nacistické Německo, ale Norsko - tolik k originalitě.
Neff to krásně rozjede. Strašně dobře se to čte. Pak, ale přijde fáze se kterou jsem se už setkal u jiných povídek - rychlý konec. Po přečtení mi to vadilo (chtěl jsem víc děje a chtěl jsem ještě trochu víc "celebrit" z CCCP), ale zpětně už to vidím, jako dobrý krok.
Varování! I když se budu snažit vyhnout spoilerům, přesto doporučuju, nečíst si nikdy u povídek komentáře, dokud jí nemám přečtenou. Takže takhle. Začátek příjemný. Vrátilo mě to do devadesátek ( i když Quake jsem nehrál). Bavilo mě číst o čachrách a machinacích První Vodárenské. Když už jsem byl, ale tak v polovině, můj zájem opadával a začalo mě to nudit (naštěstí to netrvalo dlouho). Také jsem věděl, kam to vše spěje (jelikož víme, co má být tématem sborníku) a jen jsem čekal, jak to Šlechta podá. Vypadalo to jakoby měl z minulosti rozpracovanou povídku, kde se zabývá operacemi kolem odečtu vodného a stočného a v druhou část na to napasoval, aby to vyhovovalo danému tématu. I když jsem nebyl zasažen překvapivou pointou, nemůžu upřít Šlechtovi spisovatelský um a vtip. Z celé povídky jsem měl takový ten dobrý pocit, kdy se člověk neubrání pousmání nad zobrazenou situací.
Člen Rigor Mortis, od nějž jsem četl Krvavou Mary a vůbec nebyl nadšen, mě zde příjemně překvapil. Je to sice třetí podobná povídka ve sborníku "Je dobré být mrtvý", ale je napsaná svižně a bavila mě. Trochu se mi vybavil Kopřiva, se svojí Rychlopalbou. Ale to hlavně kvůli hlavní postavě, která je polda a je psaná v ich formě.
Hezky napsaná, odlehčená povídka. Něco jako povídky Malostranské. Akorát trochu víc zkrácené a o zombících. Bavil mě tedy styl, jak to bylo napsáno, ale přišlo mi to jako nevyužitý potenciál. Trochu víc a zajímavěji se rozepsat, by zde nebylo na škodu.
Ďuro je můj oblíbený spisovatel a povídka nebyla špatná, přesto mě moc nebavila. Měl bych to brát s nadhledem a jako nadsázku, ale stejně mě vnitřní monology hrdiny spíš iritovali... pardon srali, než aby mě bavili svým suchým humorem. Příběh je prosté levelování, jako ve hře. Až na to, že tady byl nejlepší vlastně začátek. Především byl vtipný důvod, proč byli zombie v kině. A pak následné vybíjení zombíků. Dál už to šlo samospádem. Co k tomu víc. Neurazilo, nenadchlo.
Většinou, když jsem četl něco od Procházky, vypadalo to ze začátku nadějně, ale pak to kleslo na průměr. Nyní jsem dostal v jednom balíku má dvě oblíbená témata a nebyl to průser. Naopak. Dost mě to bavilo, od začátku do konce. A protože jsem doteď hodnotil Jirkovi povídky příliš příkře, napálim mu za tuhle maximum..... a taky kvůli Neffovi. Já mu dám, že to není ÚPLNĚ blbý.
Pozvolně rozjíždějící se povídka, která po první akci, byla brutálně zkrácena na pár vět. Tenhle kontrast mi trochu vadil, když už jsem se docela začetl. Ale jinak dobře napsáno.
Já jsem spokojen. Na malém prostoru tu vytvořil autor příběh, se vším všudy. Hlavní postava byl sympaťák (ačkoliv nešlo o klaďase) a musel jsem mu držet palce. PS: doufám, že si Jeremy užívá třeba v nějakém tom domku ve Špicberkách
První povídka vcelku krátká a nijak překvapující. Stejně jako u povídky "Pokaždý je to stejný", se především pracuje s postavou a vybraným námětem, než s vypointovaným příběhem. Není to, ale nijak zásadní problém. Povídka tohoto typu, má hlavně pobavit. Alespoň u mě to fungovalo. I přes některé "na sílu" vytvořené slovní hříčky se většina ujala. / "Vší silou jsem udeřil čelem do vyčnívajícího konce pera. Zanořilo se hluboko do mozku s jásavým mlasknutím a sevření muskulatury konečně povolilo. Pořád ale žil, a to je u těhletěch tvorů dost nebezpečná věc. Přestal sebou cukat teprve ve chvíli, kdy jsem ukazováčkem zalovil v důlku, s cvaknutím vysunul hrot pera a zapsal se mu navždy do paměti."
Jazýčky vah se u této povídky, kolem sebe míhaly, jako písty Škody 120. V jednu chvíli jsem si říkal, co je to za trapárnu, abych pak ujížděl na pubescentní vlně slovních hříček. A o tom to je. Povídka, jak už název vypovídá, je o snaze hrát si s každou větou tak, aby byla vtipná. Někdy to vyjde a někdy ne. Problém je, že "za každou cenu". Ale vlastně jsem se usmál i tomu trapnu a nostalgicky zabrousil do svého mládí. Takže celkově povídka navodila dobrou náladu. / ,,Ať tě provází kýla, Luku." ,,Jak jste poznal, že jsem příslušníkem řádu Dědy?" ,,Podle toho, žes chtěl pustit v tramvaji sednout."
Rothfuss má prostě dar slova. Lyrika jeho příběhů, které mají i děj, je neskutečná. Atmosféra vás pohltí. Slunce svítí a hřeje. Louka voní, řeka teče .... a Kuba si u vody vezme i Stázinu.
Od začátku víme, jak děj dopadne. Tak o čem to je? Jen o ztrátě a nálezu? Naštěstí ne. Bavíme se tu o mistru pera, který dokáže vykřesat atmosféru i na nespláchnutém záchodě v punkovém klubu, ve tři hodiny ráno.
Jde jen o souhrn děje, aneb toto není povídka Jirko R. R. Martine. Nepochopil jsi vlastní zadání. Máš za pět! Vlastně ne. To by se ti líbilo. Víš co? Že jsi to ty, vem si to domů, přepiš a vrať se, až to bude opravdu povídka. Jo tak tys napsal na toto téma už i celou knihu? No, vypadá to, že bichle ti jdou lépe. Asi jsi se nenarodil pro krátký příběh z údernou pointou. Ty raději dlouhé příběhy s údery, co? Dobře a jak to vypadá s tím tvým příběhem, co jsi začal už ve školce? Že se nestydíš. Dokonce i Horáček s Pažoutem se nemohli dočkat a museli to dodělat za tebe. A jak to dopadlo. Doufám, že jsi se poučil z jejich chyb, vytvoříš epický závěr a vylepšíš si průměr. Běž si sednout a přemýšlej o tom, co jsem ti teď řekl. Pro tentokrát to známkovat nebudu.