Covenant
komentáře u částí děl
Hořká cyberpunková komedie, dalo by se říct. Tady má povídka ucelený děj i pointu.
Škoda. Má to potenciál, být něčím víc. JENOMŽE tomu chybí podstatná část příběhu. Jako bych četl prolog a když má přijít hlavní děj - konec.
Tady se asi shodneme všichni, že jde o povedenou povídku, která se stává vítězem této sbírky. Nevtíravý humor, svižná akce, zajímavé charaktery. Dost dobře by děj vydal na celou knihu, ale v povídce to má určitě lepší spád.
Nečekal jsem, že mě tato povídka bude tolik bavit. I když jde o jednoduchý příběh, pohádkového schématu, byl popsaný tak svižně a vtipně, že bych na něm marně hledal nějaké hluché místo. Navíc dva charaktery hrdinů, kteří neměli bohužel moc času na rozvinutí, byly skvělý tým a rád bych je viděl i v jiném příběhu.
Když hodnotím zpětně po povídkách, co jsem přečetl, tato v mých očích ještě stoupla. Byla vtipná a úderná. Akorát hodnocení nezvednu, protože děj nebyl nic extra. Něco jako když Honza přespí ve mlejně. V každém případě si utčitě vyhledám od tohoto autora i jiná díla.
Přečetl jsem, ale byl to boj. Moorcock píše dobře, ale kdyby vynechal popisné pasáže a trochu zapracoval na příběhu.... no takže co mi z toho vlastně zbylo. Nástin jakéhosi charakteru, hlavního hrdiny. Závan něčeho zajímavějšího, přišel v akci, tedy v boji. Ale výsledek bohužel nic moc. Nalákán předmluvou, jsem čekal mnohem, mnohem více a doufal, že mě to navnadí na další Moorcockova díla. Naopak.
Bylo to jednoduché, krátké, ale zábavně napsané. Docela rád bych si přečetl o Morlocku Ambrosiusovi víc, ale vypadá to, že v češtině nic dalšího nevyšlo.
Asi je to tím, že nevím nic o černé legii, ale u souboru povídek předpokládám, že ani vědět nemusím. Naopak je to pro mně většinou objevování autorů, od kterých jsem ještě nic nečetl. Po téhle povídce vím, že od Cooka nic dalšího vyhledávat nebudu. Nevadí mi, když si děj musím domýšlet, ale když netuším, kde se děj odehrává, kdo je kdo, jakou má za sebou minulost, co umí a navíc, když není příběh zajímavý... nemá smysl se tím dál zabývat.
Povídka o .....ničem. Průběh, vzhledem k názvu a nastínění na začátku, již předpokládaný a neměnný. Pointa chudá a nijak výrazná. Taková jednohubka, která se bude líbit lidem, co mají rádi, takové ty klasické, americké komedie, kde se nemusí přemýšlet a děj je prošpikován převážně výměšky a prděním. Na druhou stranu, je to krátké a přese všechno, je to svým způsobem zábavnější, než nudné.
Taková jednohubka, s nikterak extra vygradovanou pointou. No, ale není to špatný. Prostě průměr s jako vždy, skvělou kresbou.
Tuhle věc, by neměl číst někdo, kdo trpí klaustrofobií, protože tady Itó na malém prostoru ukázal, jak umí dobře pracovat s atmosférou a navodit patřičné pocity.
Dobře napsáno, to ano, ale nějak mě to nezaujalo. Povídka je, ale poměrně krátká, tak jsem jí dočetl. Konec byl trochu úsměvný, ale to je asi tak vše.
Tahle povídka se mi líbila hodně. Pavelková umí psát tak barvitě o obrazech, že je to snad lepší, než kdybych je viděl namalované. Příběh byl plynulý a mně osobně vůbec nenudil. Koncept byl skvěle zasazen do doby, ve které se děj odehrával a měl spád. Odhalení nenechalo na sebe dlouho čekat a ač nešlo o nějakou složitou zápletku a tušení o co jde, přišlo záhy, líbil se mi "fantasy" prvek, který byl tak nevtíravý, že skvěle zapadnul a navíc pomohl dotvořit atmosféru celé povídky.
Jak píše cori, je to opravdu spíš taková pohádka na způsob Anděla páně. Téma tedy mohlo být lepší. Avšak Renčína a jeho vypravěčský styl, mám prostě rád, takže mě povídka bavila.
Schnirega je dobrý charakter a i když příběh není tak silný, je radost tuto povídku číst, už jen kvůli němu. Ani chvíli jsem se nenudil a i přes některé "naivní" pasáže, jsem se opravdu bavil. Svižné tempo spělo až ke zdárnému konci, kde se mi líbila jedna taková maličkost, kterou zde nemůžu uvádět, ale vykouzlila mi úsměv na rtech. Asi jsem nalezl dalšího autora, po Sapkowskim a Žambochovi, který mi nabídne svět, co mě zajímá. Pohraničí si určitě půjdu prohlédnout.
S Kenem Woodem jsem se setkal poprvé a nemám důvod, se s ním setkat znovu. Je to sice sympaťák a má někdy dobré průpovídky, ale není to úplně styl pro mě. Boj dobra se zlem je tu brán černobíle, takže doslova bojují zlouni proti dobrákům. Co se týče příběhu, také není nijak zvlášť moc propracovaný. Je víceméně, jen o bitvě. Ale abych jen nehanil, ta bitva je vskutku epická. Druh zbraně, který se zde objeví, to je vážně něco. Procházka se zřejmě inspiroval biblickým příběhem o Jerichu (Jericho - Yeracho), ve kterém byly městské hradby zbořeny za zvuku trub Izraelitů.
Jarda Mostecký píše skvěle a je vidět, že se ve světě vikingů vyzná. Bohužel pro mě byla povídka příliš rozvleklá a bylo v ní dost postav s nezapamatovatelnými, nebo podobnými jmény. Až do nějaké poloviny, mi přišla jako dlouhý úvod. To co se, ale dělo potom, byla jedna akce za druhou a svižné tempo se táhlo až do samotného závěru, který jsem si takhle nějak představoval.