Covenant

Příspěvky

Rudý vrabčákRudý vrabčákF. Kotleta (pseudonym)

Takže asi takhle. Zde se příčka opět zvedla a mě to neskutečně bavilo. Děj se posouvá a charaktery se prohlubují. Všechno mělo tak rychlý spád, že v této chvíli už hltám další díl, který v podstatě navazuje na tento. Chtěl bych toho napsat víc, ale všechno by byl spoiler. Co se týče obecného pohledu na děj, i když se zdá, že věci tohoto typu už jsme četli/viděli tisíckrát, Kotleta přidává prvky, které tento náhled zdatně maskuje a činí ho originálním. Především je tu, ale série Legie pro zábavu a ne pro hlubokomyslné filozofování.... i když o mimozemských "pankáčích", by se ještě dalo dlouho diskutovat. A ano. Sex a násilí, je tu opět v hojném množství. Nicméně, co se týče toho sexu, má zde své opodstatnění a není sem vpraven za každou cenu - což mi přišlo v předchozích dílech, občas jako laciné podbízení čtenáře, k udržení pozornosti. Chci tím říct, že i když to má všechny prvky béčkového braku, funguje to celé perfektně a tímto dílem jsem utvrzen, že s Legií budu až do konce, i přes slabší díly. PS: Červený trpaslík a Kouř. Laciné vykrádání hlášek, ale doprdele....prostě Kotleta ví, jak na mně

03. srpna


AmandaAmandaKristýna Sněgoňová

Kristýna navázala dobře a hlavně ze začátku i humorně. Postupně, ale humor odpadal a začínal jsem se už přejídat narážkami na Guiseppeho kuchyni. Bitka v hospodě (a´la Star Wars), byla ještě dobrá. Jak, ale přišlo na "hlavní" misi, klesala zábavnost. Charaktery postav začaly blednout a do popředí se dostala změna různých prostředí, výčty druhů mimozemšťanů, zvěře, apod. Né, že by to nebylo dobře popsáno. Ani toho nebylo tolik, aby to člověk nepobral. Ale chyběla mi tam ta chemie mezi hlavními hrdiny. Nějaké větší napětí, humor. I když sem tam prosvitlo něco z toho, abych autorce nekřivdil a dokonce i nějaké jiné emoce, které nebyly ani v díle prvním. Nicméně většinou zůstalo pouze u hlášek, Azyniných stále stejných poznámkách o mase, Moravcových o kuchaři, Gerasimových o sexu..... no, trochu se dostal do popředí Vodička - tak za to určitě plus. Jinak Jurský park a Duna, mě tak moc nenadchla. Vůbec já nějak celkově honičky nemusím. Také se opakovalo spousta slov. Například takový zmrd, byl všude. Přesto všechno co jsem popsal, jsem se bavil.

15. července


Dvě pohádky - Tři prasátka / Jak šlo vejce na vandrDvě pohádky - Tři prasátka / Jak šlo vejce na vandrMária Rázusová-Martáková

(+ SPOILER) Příběh o třech prasátkách, je všem známý a je zde vyobrazen moc hezky. Trochu mi, ale přijde k smíchu, když si řekne prasátko o PÁR cihel od kolemjdoucího, aby si postavilo domeček. Co se týče vejce, jde zde z větší části o repetetivní potkávání a nabírání zvířat na společnou cestu a nevim, jestli je zrovna poučné (ať jde o zlého člověka), hodit babku do jámy a obsadit jí dům, protože vám odmítla dát najíst. Nicméně ilustrace jsou pěkné a malým dětem se to líbí. Přesto si neodpustím poznámku, že kniha o Kulihráškovi/Budulínkovi, byla mnohem lepší.

04. července


Jedno obyčejný létoJedno obyčejný létoMariko Tamaki

Název vystihuje z hlediska obsahu vše. Co komiks vyzdvihuje o laťku výše, je ilustrace.

03. července


Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej!Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej!Jan Novák

Jako první, se mi dostala do ruky Čáslavská. Oba komiksy vyšly zpracováním a pojetím nastejno. Nicméně mě příběh Čáslavské vzal za srdce více.

28. června


Operace ThümmelOperace ThümmelF. Kotleta (pseudonym)

Poté, co jsem si zkritizoval Hustej nářez, jsem na Kotletu zanevřel. Po povídkách Válkotvůrců, jsem opět zbystřil a na Františka Leoše Kyšu Kotletu, jsem se více zaměřil. Zrovna byl v Pevnosti (to je takovej časopis pro nás nerdy, kdyby někdo nevěděl), byl článek o Legii. Protože mám rád drcení invazivních emzáků a k tomu když hlavní hrdina pochází z našich lužin a hájů, šel jsem do toho. První překvapení bylo, že se tentokrát Kotleta držel a nesnažil se nacpat přirovnání ke všemu, co potkal. Postavy si člověk taky hned oblíbí ( trochu se mi do toho cpali v hlavě Strážci galaxie) a co se týká děje, tak na rozjezd dobrý. Sice nic originálního, ani složitýho, ale zabaví to. Odpouštím tomu i tu akci ke konci, která by logicky proběhla zcela jinak. Vypnout mozek a těšit se na další díl. / ,, Jiná lednička mi nabídla jakýsi mixér různobarevných nápojů. Ten růžový chutnal jako kafe, zelený jako Starobrno. Po vyprsknutí na podlahu, zmizel z nabídky."

28. června


Paper Girls 1Paper Girls 1Brian K. Vaughan

Hned po přečtení, jsem tomu dal plnou palbu. Teď už to tak nevidím, když se zamyslím nad některými detaily, ale nechám to. Protože když přečtu komiks na jeden zátah, bez přerušení, je to pro mně známka kvality a zábavy. Skvělá atmosfěra a navíc tomu nechyběl ani nevtíravý humor. Hurá na další díl!

20. června


Velká kniha Vlase a BradyVelká kniha Vlase a BradyFrantišek Skála

Moc pěkné. Docela by mě zajímalo, jestli tato kniha byla inspirací pro putování Malého pána, jelikož podobnost se mi zdá více, než zdánlivá.

20. června


Harley Quinn: Utržená ze řetězůHarley Quinn: Utržená ze řetězůMariko Tamaki

Jde o dobrý komiks, ale s odstupem času mi už v hlavě bledne jeho "poselství". Jde asi o grafické zpracování, které dodává příběhu větší hloubku, než bych si byl připustil. Protože ta kresba je opravdu skvělá. Nejen vykreslení postav, ale především jejich výrazy (kde samozřejmě dominuje Harley) jsou dokonalé. Komiks je prošpikovaný feminismem a travestity, což je zajímavý prvek, ale je to jen taková vata a kulisy příběhu. Kromě vývoje hlavní postavy tu jde o "zlou" korporaci, která vyhání lidi z jejich domovů, za účelem staveb pro "zbohatlíky". To už je trochu omleté téma, které znám především z dětských knížek a animáků. Ale prosím. Může být. Nicméně tohle a až přespříliš uvědomnělá Ivy, je pro mně trochu trnem v oku.

20. června


Jízda mrtvýchJízda mrtvýchDan Abnett

Od Abnetta jsem zkoušel číst Gauntovi duchy, nebo Maluse a nějak mě to nechytlo. Třeba někdy jindy. Co se týká, ale Jízdy mrtvých, bavilo mě to hned od začátku. Jednoduchý děj, ale napsaný záživně tak, jako bych četl Zabíječe od Kinga. Kniha je oproštěna od zbytečných popisných pasáží, ale přesto dokáže navodit atmosféru, jaká je potřeba. Připomíná mi to i trochu trilogii Otroci temnot od Gava Thorpa, kterou mám ve svém žebříčku Warhammeru na vrcholu. Přeci jenom je to, ale propracovanější děj - když čítá tři knihy. Zabíječ od Kinga je zase více akční. Avšak toto je dobrá, nenáročná jednohubka. Něco mezi těmito dvěma knihami. Chaos a Řád!

20. června


Človíčkova dobrodružstvíČlovíčkova dobrodružstvíPavel Teisinger

Čas od času se k této knize vracíme. Vyváženost textu a ilustrací, funguje dokonale.

17. června


Hlubina temných strachůHlubina temných strachůFran Krause

(+ SPOILER) Nepřišlo mi to celkově ani děsivé, ani moc veselé. Přišlo mi to místy docela smutné. Dost věcí vlastně zavinili rodiče a příbuzní, v dětství dotyčných. Např. jestli se v noci počůráš, vylezou z deky a polštáře červy a postupně tě za živa sežerou. Říct mi tohle rodiče, jako malýmu, tak se možná z toho ještě strachy poseru. Samozřejmě jsem to bral s nadhledem a "veselé" ilustrace navodili pozitivní atmosféru. Nejvíc mě pobavil asi ten, kde ,,Ježíš žije hluboko ve tvém srdci!"

16. června


Den opričníkaDen opričníkaVladimir Sorokin

Sice dobře napsáno a zajímavě podáno prostřednictvím osoby, kterou si může oblíbit, jen nemocný člověk, ale chybí tomu nějaké vyvrcholení. Nemyslím to doslovné, které se v knize nalézá, myslím to které vám i po přečtení, ještě chvíli doznívá v hlavě. Dílo se tváří, že jde do hloubky, ale v podstatě je velice povrchní. Co jsem taky chtěl, když název napovídá, že jde o den. Je to prostě popis dne člověka, oddaného své práci. Kdyby se odstranila ta pekelná nálož násilí, sexuálního násilí a vulgarit, klidně by mohlo jít o popis práce exekutora v první osobě.

19. května


RozpadyRozpadyMartin Vokurka

Kniha Rozpady působí dojmem, že je poskládána z povídek, vytažených ze šuplíku. Někteří to jistě znáte. Kdysi jste napsali povídku v domnění, že jde o něco skvělého, neotřelého a že vám pod rukama vzniká dílo, se kterým se musíte pochlubit široké veřejnosti. Pokud se vám podaří dílo dokončit (protože nejsnažší, alespoň pro mně, jsou začátky), na čas povídku odložíte do šuplíku. Když jí po čase vytáhnete a přečtete, zjistíte že jde o hrozný škvár. Takhle na mně působí povídka Kocour a v těsném závěsu Adopce. Ale kniha, jako každá sbírka povídek, má špatné, ale i dobré kusy. Ještě abych se to nějak pokusil uchopit, kniha obsahuje povídky různých žánrů a nejspíš by si vybral každý, alespoň jednu povídku, která by se mu zamlouvala. Spojuje je opravdu dobře zvolené slovo Rozpady. Mně osobně se nejvíc zamlouvali tři povídky. Takovou vlajkovou lodí je Rozpadlý. Opravdu dobře popsaná psychika, fyzickou formou, abych tak řekl. Povídka je nejkratší a jde spíše o prózu, tak nemá smysl víc se o ní rozepisovat. Jen jí mohu doporučit. Druhou povídkou je Obraz, pro mě s krásnou pointou a vlastně i zamyšlením se nad materiálností. Nejvíc se mi, ale líbilo samotné popisování obrazu. Třetí povídka, která se mi líbila, byla Společnost. Sice nejjednodušší na pochopení, ale dýchala na mně sci-fi atmosférou a to mám rád. Zbytek jsou díla, která mají potenciál, ale jsou jaksi rychle nebo špatně ukončena. Například Medikus. I když autor třeba psal o rozpoložení člověka a přirovnávání jeho stavu života k vnějšímu okolí, působilo to, jako popisná, rozvláčná fantasy, ukončená pár větami. Jak jsem psal v úvodu. Jakoby autor ze začátku krásně formuloval a skládal věty, aniž by věděl, kam to povede, dal si pauzu a pak na tlak dotvořil konec. Některé povídky vám nenabídnou jednoznačnou odpověď a to je také dobré. Vlastně něco na toto téma je rozepsáno ve zmiňované povídce Obraz. A v povídce Slova, jsem pochopil, že si sám ze sebe autor tak trochu utahuje, což byl sympatický nadhled. A nebo jsem nepochopil nic a jenom tu tak tlachám...

19. května


Hladový Jeníček a nenasytná MařenkaHladový Jeníček a nenasytná Mařenka. Zavka (pseudonym)

Tak tohle byl opravdu drsný trip v lese a to ani nešlo o perníček. Upřímně bych měl trochu problém, poznat kdo je Jeníček a kdo Mařenka, nebýt návaznosti příběhu. Jinak "ošklivé" ilustrace tomuhle kousku sedly jako prdel na hrnec. Docela rád, bych si od autorky přečetl další a hlavně delší dílo. I když je všem jasné už z titulní strany, že nejde o pohádku pro děti, přesto varuji a dejte dětem raději do ruky Loba na dobrou noc.

25. dubna


Čaroděj ZeměmoříČaroděj ZeměmoříUrsula K. Le Guin

Dlouho jsem se tomuto kousku vyhýbal, ačkoliv jde o jednu z největších klasik. A to jen z jediného důvodu. Nebaví mě čarodějové. Když jde o humor, jako v Pratchettovi, apod., tak ano. Ale ti vážní, hloubaví a holí mávající postavy, vykřikující nesmyslná slova, mě prostě neberou. Občas se najde, ale vyjímka. Tak Šmajdalf je jasný, ale já si hodně oblíbil Puga, od Feista. Ten napsal svojí ságu, až o 14let po této knize později a klidně se mohl inspirovat, tímto dílem ( kde mi chvílemi přišlo, že čtu Starce a moře). Takže takhle. Nemůžu říct, že jde o klišé, když Ursula je určitě jeden z těch autorů, co v šedesátých letech zpopularizovali žánr fantasy. Objevují se tam prvky, které lze vidět skoro všude. Zdánlivě obyčejný kluk, velká moc, moudrý učitel, chyba, cesta, atd. Ale Ursula do díla vkládá víc, než jen povrchní děj. A dělá to s takovou lehkostí, jak to umí jen velmi dobří vypravěči.

10. března


Emil se bojíEmil se bojíAurélie Chien Chow Chine

Znázornění emocí, pomocí jednorožce a jeho měnící se barevné hřívy, se prostě té nejmenší líbí. Jednoduché a výstižné.

04. března


Kluk a měsícKluk a měsícPavlína Krámská

Potvrzuji předešlé komentáře. Četli jsme s dětmi už lepší. Ale účel to splnilo a můžeme to zase vrátit do knihovny, že.

04. března


Ptáček a levPtáček a levMarianne Dubuc

Pro nejmenší ideální. Pěkné obrázky přes celou stránku, málo textu a kupodivu, ne až tak krátký děj, jak většinou u těchto titulů bývá zvykem.

04. března


Ezopovy bajkyEzopovy bajky neznámý, neuveden

Někdy mi ani obrázky úplně nesedly k tomu, co tím chtěl básník říct, ale nakonec jsem to horkotěžko, dítěti vysvětlil.... tedy poté, co jsem si to musel sám přebrat v hlavě. Nebylo prostě úplně jednoduché, z těch pár obrázků (které působily jako nedokončené), vyčíst sdělení.

04. března


Zabíječ orkůZabíječ orkůNathan Long

Je to bezmála 20 let .... počkat .... nojo, 19 let to bude, co jsem četl poslední díl psaný Kingem. Co si pamatuji, dost mě série bavila a důkazem mi je sbírka v knihovně. Co to, ale převzal Long, šel jsem od toho. Špatné recenze a to, že nemám rád štafety tohoto typu, mě v tom utvrdily. Nedávno jsem, ale četl článek v Pevnosti a zatoužil jsem znovu po tom jednoduchém a místy vtipném příběhu, s charismatickými hrdiny. Koukám na poličku se světlými hřbety, pocákané krví, že si něco z toho přečtu znovu, ale to já moc nedělám. Dám šanci Longovi. Rozšířím si obzory. Dilema s koupí, vyřešila kartička do knihovny. No a když jsem začal číst, světe div se, bavilo mě to tak, že jsem obracel stránky, jako ORKán. Jenomže! Vítr se brzy začal uklidňovat a jen občas slabě zavanulo. Nikdy sice nebylo bezvětří, ale vichr se už nevrátil. Na konci už jsem se začal trochu nudit a zachránil to až konec knihy. Myslím zavření knihy, ne konec příběhu. Výsledek knihy nebyl nečekaný, ale zklamalo mě, že to nemělo tempo a vynalézavost, co na začátku. Chyběl tam humor, houpání na oční bulvě, vtipně opilý Felix, dialogy se Snorrim..... prostě to není čtivý King. S tím se člověk asi musí smířit. To, že ke knize, ale přistupuji stále spíš pozitivně, je způsobeno nejvíce dlouhou pauzou, mezi Kingem a Longem. Gotrek a Felix mi prostě chyběli. Myslím, že kdybych četl Orky po Obrech, byl bych mírně rozladěn a možná bych ani nedočetl. Takže teď jsem zvědav na Zabíječe lidí. Když už nic, tak ten název mi zde přijde vtipný a očekávám, že půjde o největší bestie, co na světě existují.

04. března


Rudá moře pod rudými nebesyRudá moře pod rudými nebesyScott Lynch

Pořád mě to bavilo, především kvůli hlavním hrdinům a skvělému překladu, ale ALE jinak je to celé jaksi překombinované. Nejvíc mi vadila ta "významná" část s jedem. Přijde mi, že autor tak kombinoval, až najednou zjistil, že neví jak dál a tak si vymyslel záminku, která má hlavní hrdiny donutit udělat věc, která by se hodila do hodně praštěných, konspiračních teorií. Jako né, že by to nedávalo úplně smysl. K upevnění moci, se hodí jakýkoliv prostředek, ale je to tak zvláštně poskládané a má to spousty odboček. Něco se např. řeší strašně dlouho a pak to jde najednou zfouknout, jednoduchým trikem. "Nějaká osoba" je o několik kroků napřed a pak si najednou nevidí, ani na špičku nosu. Možná kdybych na to měl víc času a nečetl po kouskách, sedlo by mi to víc.... Ale jinak pořád skvělé dialogy i atmosféra. Ti dva mě baví a ačkoliv jsem to protahoval a tento díl četl až po 11ti letech od vydání, třetí díl ( v češtině) asi nikdy světlo nespatří. Natož další díly, které Lynch ani (pokud vím) nenapsal. Škoda mluvit. Takových nás tu je, co bychom chtěli, další díl... / „Něco by mě zajímalo. Jak se dařilo starému Maxilanovi, když jste k němu před třemi nocemi zaskočili na návštěvu?“
Locke si najednou uvědomil, že Selendri už nepřechází po místnosti. Zastavila se pouhých pár kroků přímo za jeho zády a nehýbala se. Nekalý dohlížiteli, dej mi prosím zlatou nit keců a dost moudrosti, abych věděl, kdy ji přestat příst, pomyslel si.
„Ehm, no, je to čurák.“

15. února


TGMTGMZdeněk Ležák

Je to "jen" takový výtah, důležitých období T.G.M., ale přehledně chronologicky sestavené a hlavně excelentně ztvárněné. Ideální pro přiblížení se k tatíčkovi národa.

15. února


Poslední jednorožec (komiks)Poslední jednorožec (komiks)P. S. Beagle (pseudonym)

(+ SPOILER) Ačkoliv jsem kdysi hodně dávno měl v seznamu Jednorožce k přečtení (protože kánon Sapkowski), nikdy jsem na to nedostal chuť. Mně prostě jednorožci nijak zvlášť neberou. Po komiksu jsem sáhl, protože se mi líbilo ztvárnění, rychle se přečte a ještě si to můžu přečíst s dětmi. No a tak úplně to nedopadlo. Obrázky se dětem líbily, ale text pro ně, byl chaotický. Vlastně i pro mně. Celek jsem chápal, ale konkrétní dialogy, byly trochu divoké. Jakoby na sebe ani nenavazovaly. A tak mi přišlo, že si každý jede svůj monolog a okolí ho nezajímá. Necítil jsem mezi postavami, žádnou chemii. Vývoj postavy Šmendrika, byl příliš rychlý, resp. jsem nezaznamenal, kdy tak zmoudřel a začal se chovat jako Guru. Jediný, kdo nejedl houbičky, byla Markyta a šlo jí normálně rozumět. Pak tu máme také postavu Zmarupána, kterého jsem si ani pořádně neužil. Na to jaké má jméno a kde bydlí, nic moc záporňák, nebýt toho bejka. Celkově to na mně působilo, jako poslepované kousky dialogů a vůbec děje tak, aby jsme se v rychlém sledu, dostali z bodu A do bodu Z, přes náhodná písmenka a většinu vynechali.

15. února


Dokonalé tichoDokonalé tichoHelen Fields

Na úvod chci poznamenat, že knihy od Fieldsové nečtu, ale prachsprostě poslouchám. Kdybych měl čas na čtení, nevybral bych si knihu, která kopíruje mechanismy předchozích, protože už by se mi zajídala. Také v rozporu s mým hodnocením, souhlasím s komentářem od "worka" a pobavil mě. S Avou bych jel také na letní tábor a nechal se její úžasností inspirovat. Je pravda, že tady Helen Fieldsová, už popustila uzdu svojí fantazii a oblékla Mirku Dušínovi šaty. Ale mně to nevadí. Je přeci krásné, mít DOKONALÉ a vzorové představitele zákona v tak prohnilém světě, ne? A Luc v tomto díle opravdu hrál druhé housle a Avy bylo příliš. Chyběl mi tu Lens a Ben tu moc prostoru taky zrovna nedostal. O ději se moc rozepisovat nechci, abych neprozradil vše, jako jeden zdejší komentář, který jsem si blbec přečetl před poslechem, jelikož jsem uvažoval, má-li smysl pokračovat. Určitě si chcete číst detektivku s tím, že už víte od začátku z komentáře, kdo vraždí. Je tam tlačítko "spoiler" ujiro! Teď už se, ale dostávám k jádru věci a tím je přednes Jana Šťastného. Jsem pak trochu neobjektivní, co se příběhu týče a číst bych to vlastně ani nechtěl. Jenomže ten člověk to celé táhne od začátku do konce a já nemůžu jinak.

11. února


Jaro na SomměJaro na SomměMarie Deschamps

Provedení se mi velice líbilo. Bez zbytečných příkras, dokonale vyvážené a výstižné. Co se týče děje, až do "pointy", mě to bavilo. Ta mě totiž trochu zklamala. Zřejmě měla být úderná a překvapivá, ale mě jen přišlo na mysl, že to je klišé, tolikrát viděné. Nicméně i přesto, to bylo dobré a rozhodně doporučuji...přesto, nebo právě proto, že je to čtení na pár minut.

06. února


Visa transitVisa transitNicolas de Crécy

(+ SPOILER) Hezky kreslený, ale chybí mi tam něco poutavějšího. Zajímavé momenty to má, ale cestopisy co jsem četl, měli v sobě víc kouzla, než tenhle komiks (tady je např.ztráta batohu rozkreslená na 14 stránek. V knižní formě, by tomu cestovatel věnoval asi tak odstavec). Když by se řešili jen tyto věci, tak ok. Držme se reality. Ale jsou tu i scény věnované představám. Těchto snových scén, bych si přál mnohem víc. V realitě se nic moc nedělo a když už, skončilo to v zárodku. Když se to přikloní víc k surrealismu, taky z toho autor moc nevyždíme. Je to takové příliš opatrné na obě strany a to mi prostě přijde škoda.

27.12.2021


Tajemná formuleTajemná formuleVicente Segrelles

V prvním díle jsem se nechal unášet atmosférou a neřešil příběh. V druhém díle, už jsem chtě nechtě, nad ním začal přemýšlet. A to tím způsobem, jestli si autor dělá srandu a vše je jen nadsázka, nebo to myslí vážně. Bohužel v doslovu se mi potvrdilo, že to myslí opravdu vážně (u posledního okna samotného příběhu jsem se musel smát a říkal jsem si: ,,to né....že ne?"). Ale ruku na srdce, co bych měl čekat po fantasy z osmdesátek. Samozřejmě, že lze nalézt díla s dobrým scénářem, ale většinou jde v očích současníka o brak s tupým dějem a dialogy. Takže z jiného úhlu pohledu, jde o povedený kousek, kde jak už tolikrát zmíněno, vítězí forma nad obsahem.

22.12.2021


Rudé královstvíRudé královstvíMike Mignola

Potvrzuji, že mě tento závěrečný díl, nechal chladným. Baltimore se pro mně rozjel v druhém díle, ale až u KOSTNICE, jsem plesal nadšením. Bohužel tam to byl pro mně vrchol série a postupně, přestal být příběh zajímavý. Ne zcela úplně. Pořád mě to bavilo a kresba byla dobrá, ale jakoby se vystříleli všechny ostré a odevzdaně jsme kráčeli na konec cesty. Co mě bavilo, byla postava doktora Rosse u nějž jsem, ale také nezaznamenal, jak k oné vlastnosti přišel. I když jsem se podíval do prázdných hrobů, nic tam nebylo. Jak taky jinak, že. Takže BŘINK! KŘACH! PÍÍÍÍCH! A je to za námi.

02.11.2021


Lži Lockeho LamoryLži Lockeho LamoryScott Lynch

Bavilo mě to, ale našla se tam i hluchá místa. Když už např. o něco šlo, přišla "vysvětlující" mezihra. Zpočátku fajn, později se dala vytrpět a nakonec už byla otravná. Popisů světa bylo hodně, ale naštěstí, jen do 1/2 knihy. Postavy jsem si oblíbil a postupně se začal do knihy zavrtávat. Někdy ve 3/4 došlo konečně ke stavu, kdy jsem hltal každou stránku a příběh vygradoval natolik, že v následujícím "dokončení" děje, jsem sledoval tolikrát okoukané schema, které se mi sice líbilo, ale už mě ničím nepřekvapilo. Celkově šlo, ale opravdu o zábavnou věc, u které nechyběla akce, napětí a především humor. Ne, že by šlo o extra zábavnou věc (jako např. u Lynchovi povídky Mezi policemi), ale sem tam nějaký vtípek, potěšil. To Scott umí a to mě taky u něj nejvíc bavilo. Dialogy byly to, co mě celým dějem táhlo a na co se těším v dalším díle. Škoda jen, že nevíme, jestli bude serie někdy dokončena./ ,,Ano." Okov zavrtěl hlavou. ,,Kouzla mají dostatečně působivá, ale to jejich zkurvené postavení z nich dělá takový problém. Proto když nějakému Nájemágovi staneš tváří v tvář, budeš dbát na slušné vychování a nezapomeneš na slovíčka ,pane' a ,paní'." _____ ,,Pěkný pták, sráči" řekl Locke.

30.10.2021


1 ...