ZuzziŠ komentáře u knih

Venku je krásně, slunce svítí, na stromech začínají kvést pupeny a já, já čtu knihu temnou, temnou temnou.
Jestliže jsem se rozhodla, že se letos pokusím naučit se číst poezii, tak jsem dostala lekci: poezie, ta se čte duší a srdcem. A to, co zbude v duši a v srdci, to je to ono slavné "co tím chtěl básník říct".

6 02.04.2016

Ze začátku jsem se neustále trápila otázkou "Co tím chtěl básník říct", ale pak jsem knihu pojala jako učebnici lyrického básnictví, protože autor básně Za trochu lásky šel bych světa kraj si nezaslouží být odsouzen a odložen.
Jímala mě radost nad každou básní, kterou jsem (možná) pochopila.
A neupadala jsem do depresí, když jsem netušila, do kterého zvonu srdce jeho tluče v ten určený čas.
(ten pocit, když zjistíte, že báseň je o prosté radosti z otevřeného okna po bouři)

S čím jsem ale měla problém, bylo řazení básní (básně byly řazeny tématicky, například básně Vrchlického o vlastenectví, dětech, jiných spisovatelích, o smrti, Bohu). Nemohla jsem se zbavit dojmu, že Vrchlický to takto nezamýšlel, že řazení básní má svůj důvod, není to excelovská tabulka.
Ano, vím, že jsem si vybrala sbírku sebraných spisů, a pokud mi to vadí, měla jsem si přečíst sbírku sestavenou přímo autorem, ale beru to jako ponaučení.

27.03.2016

Trvalo mi, než jsem se začetla, navíc se mi vlastně vůbec nelíbily ty části "ze současnosti", ale jak písmeno následovalo písemno, musím říct, že je to sakra dobrá kniha!
(a pravda je, že kniha se nemá soudit podle své první desetiny, aspoň tak jsem to vypozorovala).

A čeho si nejvíc cením a co mi přijde naprosto dokonalé (kromě mnoha dalších věcí, například těch drobných nadsázek, jakože Václav bude mít s církví stejně skvělé vztahy jako Karel), je to, že autor knihu ukončí tak, jako kdyby to byl jen jeden díl. Žádné napínání a umělé nucení čtenáře číst další díl. Všechno, co mu k tomu stačí, je jeho spisovatelský um, a jeho pokora! Děkuji!

1 23.03.2016

Po první větě přišlo zklamání: tato povídka nezačíná proměnou v brouka nebo uvězněním, ale konstatováním, že je neděle dopoledne. Od autora dvou nejlepších prvních vět v historii literatury jsem zkrátka čekala víc!
A pak to pokračuje obrazem idyly a milosrdenství, zkrátka krásné nedělní dopoledne, a najednou střih, rána, žádná idyla, a pak bum, bác, ratatata, žádná idyla, ale střední část taky neplatí, všechno je jinak, a já se ptám, o čem ta povídka vlastně je?
Jednu hvězdičku uděluji za trefné poznámky a krásná přirovnání, čtyři za to, že si mi toto dílko nesmazatelně vrylo do paměti, asi si ho přečtu ještě milionkrát a ještě miliardakrát budu řešit, co tím básník chtěl říct, a vlastně už teď se modlím: kéž si nikdy neřeknu, že je to jako z mého života!

09.03.2016

Omlouvám se tímto Boženě Němcové, že jsem si myslela, že ve skutečnosti vůbec neumí psát a že se proslavila jenom díky své kráse. Inu, číst povinnou četbu na základní škole se nevyplácí a zase jednou jsem si to potvrdila.
Červená knihovna devatenáctého století, romance jemná a lyrická, dá se to číst i v kostele před bohslužbou (a v tramvaji po odchodu z ní) a nikdo se tím nemůže cítit uražen.
Láska na první pohled? Svatba ihned po seznámení? Naivní spisovatelka? Nebo si komplikujeme život jakýmsi testováním, dokonalou shodou a hypotékou?

5 06.03.2016

Protože jsem sérii začala číst kvůli TImu Burtonovi, nemohu se zbavit pocitu, že děj "burtonovatí" a že chci aby Burton zfouknul trilogii v jednom filmu! Nevydržela bych čekat na další filmový díl!

Krásně čtivé, svižné, člověk (rozuměj já) se díky této knize nadechne čerstvého vzduchu do plic a může vyběhnout vstříc dalším podivným zítřkům!

1 01.03.2016

Knížku mi doporučila kamarádka, když jsem stála u její knihovny plné Kundery, a ona vytáhla tohle.
Nevím proč.
Celou knihu jsem čekala na nějaké naplnění, které koneckonců přišlo, ale nemůžu se zbavit dojmu, že autor naplnění, pointu, prostě rozmělnil do ničeho. Spousta japonských znaků bez smyslu a významu.
O všem, o smrti, sexu, škole, vlastních pochybách, a dokonce i o nemastném neslaném hrdinovi se dá psát čitelně.

3 21.02.2016

Úplně první knížka, kterou jsem kdy přečetla a díky čtenářské výzvě jsem se k ní po všech těch letech vrátila.
A zjistila jsem, že jsem ji četla s láskou.

PS: náramně se hodí, pokud vyprávíte příběhy dětem. Je to vlastně taková učebnice pro ty, kteří pracují s dětmi. Přidaná hodnota.

1 08.02.2016

Poznámka 1: chytlavá kniha, která čtenáře pohltí a už ho nepustí, navíc
Poznámka 2: jakýkoli filmař, který tu knihu dostane do ruky, asi nebude moct umřít, dokud to nezfilmuje, ale:
Poznámka 3: učili mě, že slovo má tu výhodu, že podporuje fantazii, a že používání obrázků může být zklamáním, takže i já jsem občas bojovala s jakýmsi rozčarováním, které mi způsobily fotografie, které jsou nedílnou součástí knihy, navíc
Poznámka 4: to má druhý díl(ne že bych trpěla čtením chytlavých a zajímavých knih, ale takhle mi to utnout!)!
Takže závěr: Snad ještě víc než na druhý díl jsem zvědavá, co s tím Tim Burton (protože kdo jiný by se toho skutečně chopil?!) provedl a těším se na prosincovou premiéru!

4 29.01.2016

Přemýšlím, co by Villon se svoji trefností, pravdivostí, satirou, smůlou, se svým sarkasmem, cynisme dělal dnes?
Ať by to bylo, co by to bylo, četla bych ho!

22.01.2016

Kdybych byla nečetla Falletovu Zelňačku, byla bych tuto knihu označila za největší blbost, kterou jsem kdy četla.
Ale protože jsem Falletovu Zelňačku četla, tak vím, co to "strašná blbost" je, a pro ukrácení volné chvíle nad klidnou, příjemnou, ničím nenáročnou (ale opravdu ničím nenáročnou) knihou doporučuji právě Falleta.
Původně jsem uvažovala o dvou hvězdičkách, ale poslední stránka knihy mě přesvědčila, že mám ještě jednu přidat.

22.01.2016

Možná za to může moje očekávání, nebo kvalita knihy, kterou jsem četla před Stoletým staříkem, ale místy jsem se nudila a navíc jsem se nemohla zbavit dojmu, že vlastně ani nevím, co čtu. Detektivku? Sci-fi? Fanstasmagorickou alternativní historii? Satiru? Nepodařenou parodii na Cimrmana? Učebnici stoického klidu?
Buď jak buď, snad se mi podaří řídit se heslem "Je tak, jak je, a bude tak, jak bude," protože to je po čertech dobré heslo!

2 17.01.2016

Marně přemýšlím, co té knize chybělo - je v ní vtip, ostrovtip, nadhled, vhled, pravda, pravda v lásce, pravda v jedu, moudrost, bláznova moudrost, absurdita, absurdita skutečnosti, pravda.
A co hůř, po přečtení Dostojevského životopisu, je v ní i Dostojevskij sám (vyplatí se si to přečíst až po Idiotovi). Tam, kde je kniha silná, bolavá, pravdivá, skvostná a jedovatá, tam je i Dostojevská.

(jenom mám averzi k těm opilým, prolhaným a vyhořelým staříkům)

3 12.01.2016