Znedla
komentáře u knih
Historie hříchu
Stefan Żeromski
Eva je nevinné mladé děvče, které žije se svými rodiči v bytě, kde pronajímají jednu místnost. A tak se stane, že na místnost se přijde podívat mladík jménem Lukáš a Eva je ztracena. Je ztracena nejen pro tuto chvíli, ale pro celý svůj budoucí život, kdy bude Lukáše hledat...
Knihu jsem přečetla, když jsem byla dlouhodobě nemocná. Nemohu říci, že by se mi vysloveně nelíbila, ale ke konci už mi přišla dost rozvláčná. Téma, staré skoro jako lidstvo samo, bylo dobře zpracováno - řekla bych že i dnes jsou zamilované ženy ochotny podstoupit prakticky stejné věci jako Eva....
To jsme, prosím, nebrali
Stanislav Rudolf
Pavla je mladá studentka střední zemědělské školy. Žije s maminkou, jejím přítelem a mladším nevlastním bratrem. Její velkou láskou je Viky - student vysoké školy...
Taková klasika na Rudolfovské téma :-). Já jsem se tedy opravdu vrátila do pubertálních let neb zemědělství byl i můj obor - takže vím že každý učitel a žák na zemědělské škole ví, že zvířata se chovají a rostliny pěstují nikdy ne obráceně - to by nás říďa Beneš hnal! :-)).
Kniha moc hezká a čtivá, jak je vidět z předchozích komentářů, tak trochu pro "starší" nostalgické ročníky :-).
Zemí zvířat, lidí a bohů
Ferdynand Antoni Ossendowski
Příběh Poláka Dr. Ferdynanda Antoniho Ossendowskeho, který je nucen v roce 1918 prchnout z Ruska před nastupující bolševickou "vichřicí". Jeho daleká cesta vede z Petrohradu přes Sibiř do Mongolska a Tibetu.
Naprosto strhující až neuvěřitelný příběh.
Kniha velmi čtivá, i když se musím přiznat, že někdy jsem se v ní ztrácela.
Bohužel vydání z roku 1993 je plné překlepů a nesouvislých větných spojení.
Knihu mi doporučil můj manžel, který po jejím přečtení do Mongolska zavítal :-).
...Z Aharti bylo vypuzeno jakési plemeno, které se tam dostalo proti vůli "Vládcově". Ono plemeno tam ukradlo tajemné umění hádání z karet, z čar na rukou, jakož i znalost otravných i léčivých bylin. Byli to cikáni....
Velké trápení
Helena Šmahelová
Jana je malá slečna. Žije s maminou a tatínkem a mladší sestrou Míšou celkem spokojeně až do doby, kdy se rodiče rozvedou a maminka se sestrou se přestěhují z Prahy do Kralovic k tetě a Jana zůstává v Praze s otcem. Vzhledem k tomu že Jana se ocitá v naprosto, pro ní, nepochopitelné situaci se kterou se nemůže vyrovnat začne "zlobit" a tak jí otec nechá umístit do dětského domova.....
Naprosto úžasná kniha. Přečteno jedním dechem. Hned poté jsem si pustila i černobílý film natočený na motivy této knihy. Bohužel film ani zdaleka nedosahuje takové kvality jako kniha.
Na Cypřišovém jezeře
Jane Roberts Wood
Lucy je mladé pohledné děvče, které žije v Bonhamu se svou matkou a tetičkou Catherine.
Dříve pracovala jako učitelka, ale vrátila se domů a vypomáhá své matce v železářství. Pomýšlí i na sňatek, jen neví koho si z volných Bonhamských mužů má vybrat. A tu znenadání přijíždí Josh, dávný přítel s kterým si dlouho jen dopisovala. Josh se Lucy dlouho dvoří až nakonec dojde ke sňatku po kterém si Josh Lucy odváží k Cypřišovému jezeru, kde si hodlají koupit dům a natrvalo se usadit. Bohužel situace v městečku Sweet Shrub, kde Josh chce nastoupit jako učitel je opravdu velmi vážná. Napětí mezi "bílými" a "černými" obyvateli jednoho dne přeroste ve vzpouru...
Ač se jedná o druhou knihu z trilogie, nevadilo, že jsem první díl nečetla.
Kniha je velmi čtivá a příběh opravdu velmi zajímavý.
Život je přece jen krásný
Sigrid Boo
Líza je mladá dívka se spoustou sourozenců a rodiči, kteří mají - jak jinak- úplně jiný pohled na svět než ona. A pak jsou tu ještě dva muži - jeden bohatý a druhý chudý a rozhodování mezi nimi uričtě nebude jen tak jednoduché.
Milé čtení, nabarvené boty a odesílání dopisu v kombiné opravdu pobavilo :-)
Slaměný klobouk
Helena Hodačová
Hlavní hrdinka, zubní lékařka Eliška žije v celkem spokojeném manželství s Janem a dcerou Janou.
Jednoho dne však potká ženatého hudebníka Jaroslava se kterým se začne tajně scházet na procházkách na okraji města nebo v kavárně.
Eliška by vše ráda změnila, chtěla by jít opravdově po boku Jaroslava snad s ním i žít. Sní si svůj sen o slaměném klobouku, který má na hlavě dívka Eliška, která se náhodně setkává s mladým Jaroslavem v jiné, "romantické" době.
Tajný vztah bohužel nemá dlouhého trvání, Jaroslav se Elišce přiznává, že jeho žena čeká další dítě...
Kniha mi přišla jako takový obrázek své doby. Když pominu slaměný klobouk a malé milostné vzplanutí Elišky k Jaroslavovi je zde velmi dobře popsána atmosféra padesátých let. Poznamenání válkou už se tak nějak vytrácí, ale poznamenání režimem je velmi přísné. Jan, syn živnostníků, vystudovaný mezinárodní právník ve Francii si bude muset udělat kurz řidiče těžkých vozidel aby neskončil někde u lopaty.... Unavená dívka v tramvaji, která si opakuje věty ze Stalinových Otázek leninismu, protože právě probíhá přísné školení a na správném výkladu Stalinovi knihy záleželo její celé zaměstnání...
Myší válka
Eva Bešťáková
Kateřina Králová, dcera Bohumila Krále - obchodníka s oděvy je mladé děvče z malého města Kořína. Bohužel Kateřina je zamilovaná do ženatého doktora Milana a tak je pro všechny nejlepším řešením svatba s Františkem Burešem z Mezimostí na Moravě. Jak se však záhy zjišťuje, svatba zase tak nejlepším řešením nebyla a manželství je rozvedeno i když Kateřina již čeká dítě.
A tak se Kateřina stěhuje z Mezimostí zpět do Kořína, s malou Janičkou - holčičkou s ofinou. Bohužel dědeček Bohumil Kateřině neodpustil, že se rozvedla, přišla o věno a do rodného domu se vrátila s dítětem. A tak se Kateřina s Janou stěhuje na několik týdnů ke strýčkovi a tetě do Prahy. A pak na chvíli zase zpátky do Kořína a konečně do Borů - do malého bytu v domečku šediváčku. Bohužel maminka Kateřina není zrovna příkladnou maminkou, ale snaží se. Tak jako se snaží Janička, výborná školačka odolávat všem těm Myším válkám lidí z Borů proti mamince Kateřině a malé Janičce...
Dlouhá bílá noc
Merja Otava
Čtrnáctiletá Priska Varmanová je obyčejná Švédská školačka žijící s matkou, otcem a pomocnicí v domácnosti Siiri v Helsinkách.
V jejich domě je ještě její sestřenice, vysokoškolačka Marke a teď ještě přijel i bratranec Jyri, který se Prisce líbí, ale veškerý svůj volný čas tráví jen s Marke - a Priska by mu toho chtěla tolik říct....
Poznáme i všechny Prisčiny spolužáky a prožijeme s nimi nejedno dobrodružství...
Kniha pro dospívající dívky, bohužel mě moc neoslovila. Jediné co jsem ocenila, byl pohled na některé spolužáky očima Prisky a pohled na sebe samé jejich vlastníma očima.
...Prisku napadlo, že přesně takový, jako je tohle neutěšené místo, je i její život. Neurovnaný, neuspořádaný. Chtěla by z toho nešťastného místa utéci, ale neví kam. Je jako poutník, který ztratil směr své pouti...
Žena roku 1900
Helena Šmahelová
Naše žena roku 1900 je Růžena - šikovná švadlenka a jedna z nejhezčích dívek ve městě. Bohužel, pochází z nemajetné rodiny a ke všemu je nemanželské dítě. Proto její první velká láska, syn krejčovského mistra Jiří, je na nátlak Jiřího rodičů ukončena. Růži zůstává sama se svými vzpomínkami na Jiřího a marným čekáním na jeho dopisy. Za nějaký čas se o její přízeň začne ucházet starší profesor Straširybka. Na přímluvy své matky je Růži k profesorovi shovívavá a i když si s ním nedokáže život představit, přece jen je ochotná si ho vzít. A pak dojde k osudovému setkání, cestou vlakem se Růži potká s mladým mlynářem Pepou Halským. Halský je Růženou naprosto okouzlen a i Růži cítí, že nejen Pepa, ale i jméno Halská by jí mohlo pomoci v budoucím životě - bohužel už v kostele před oltářem je jí jasné, že tahle svatba je velký omyl. I přes to si Pepu vezme, přestěhují se, i s její matkou, do pronajatého mlýna a prožívají zde nejhezčí chvíle svého života, které však skončí narozením dcery Marty. Pepa odhaluje svou pravou tvář, nespolehlivost, neschopnost a alkohol vstupuje do jejich manželství....
Naprosto úchvatná kniha. Přečteno jedním dechem. Na konci jsem plakala jako želva, asi to bylo i tím, že Růži byla na konci knihy v mém věku.
Doporučila jsem knihu i manželovi a opravdu mě překvapil, dočetl do konce a i jemu se moc líbila :-).
Sen na konci rána
Zdeněk Zapletal
Příběh třicetiletého fotografa Jana, plný kouře, alkoholu a smutku (dnes by se asi řeklo deprese) v osmdesátých letech minulého století.
Jan měl prakticky všechno, hezkou ženu Evu, byt, přátele, dobrou práci ale nějak mu to nestačilo. Žena si začala s někým jiným, byt a práci měl jen díky otci a přátelé už mu lezli na nervy. A tak se se ženou rozvedl, opustil byt, práci a přátele a začal znovu. Jenže život ho stále neuspokojuje, snad sám ani neví co chce, vztah s Martou, který je založený na domluvě NEZÁVISLOST, SVOBODA, VOLNOST není to co by chtěl. Ale co by vlastně chtěl? Je nutné vrátit se zpět, potkat se s Evou a starými přáteli a zjistit, že všichni už jsou někde jinde, že jejich život už se stočil někam jinam. Jan už teď ví, co by chtěl. Ví, co udělat, ale půjde to všechno ještě?....
Ač je to zvláštní, tak mě ta kniha vlastně o ničem velmi zaujala. Některé pasáže opravdu nutily k zamyšlení : Pořád chceme vlastně stejné věci. Pořád žijeme stejným směrem. Odcházíme, abychom se vrátili. Vracíme se, abychom mohli odejít...
Bůh či ďábel
Jarmila Loukotková
Středověká balada o "zbožném" chlapci jménem Jiljí de Retz.
Jiljí je po smrti svých rodičů vychováván svým dědečkem panem de Craon, který z něj vychová opravdu dobrého válečníka. Jiljí je věrný svému králi a bojuje za něj proti Angličanům po boku Panny Orleánské. Bohužel po jejím upálení se Jiljí odvrátí od Boha a touží se zaprodat ďáblu....
Kniha mě velmi zaujala, paní Loukotová v ní velmi dobře dokázala přiblížit dobu i reálné postavy, které v ní žily. Bohužel, hlavně ke konci už mi její popis přišel až moc rozvláčný. Velmi oceňuji to, jak spisovatelka dokázala docílit toho, že čtenář, který s hlavním hrdinou sympatizuje a má ho rád ho na konci zavrhne a jeho trest mu přeje (a to je maršál vykreslen ještě v dost dobrém světle, počet dětských obětí není dodnes přesně znám, ale odhaduje se, že šlo o stovky a způsob jakým chlapci přišli o život je opravdu jen pro nejotrlejší povahy)
Žirafa nebo tulipán?
Miloš Macourek
Mám moc ráda Pohádky Miloše Macourka, v dětství jsem se k nim stále vracela. Proto jsem byla velmi mile překvapena, když jsem narazila na tuto knihu. Přečteno dětem jako pohádky před spaním. Bohužel, jsem byla dost zklamaná, některé pasáže jsem raději ani dětem nečetla (přejetý ježek taxíkem, kočka visící na lucerně a lucerna otrávená svítiplynem)...
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Osm příběhů šumavských samotářů a někdy i podivínů, kteří si vybrali trochu jiný způsob života. Někteří ovlivnění životní situací, jiní drogou nebo duševním rozpoložením.
Osm rozhovorů, které člověka opravdu osloví, ať už pozitivně, tak i někdy negativně. Fotky Jana Šibíka jsou opravdu třešničkou na dortu!
Na knihu jsem narazila vloni, zde na Databázi knih, když jsem hledala knihu vydanou v roce 2018. Nakonec jsem jí koupila manželovi, jako dárek k ukončenému studiu (už v knihkupectví po mě dost divně koukal nějaký pán, co to kupuji :-).)
Přečteno jedním dechem.
Kdo z nás by nechtěl alespoň na chvíli zažít tu "samotářskou romantiku", která z knihy občas dýchne? :-)
Dobrodružství ve West Poley
Thomas Hardy
Jednoho dne přijíždí Leonard na návštěvu ke své tetě a bratranci Štefkovi do West Poley. Jak tak klukovsky objevují svět kolem sebe narazí i na jeskyni s potokem. Jaké je to ale velké překvapení, když zjistí, že potok je prameniště jejich říčky. Kluci samozřejmě chtějí tohoto zjištění využít ve svůj prospěch, ale to se jim může stát osudným...
Takové milé čtení. Přečteno za jeden den. Oceňuji i velmi zajímavý doslov Jarmily Rosíkové a pěkné ilustrace Jana Brychty.
Deník americké manželky
Sue Kaufman
Jednoho dne se Tina rozhodne, že si koupí notes a začne si psát své účtování.
Účtování se svým manželem Jonathanem a jeho velmi povrchními přáteli, se svými dcerami, se svým životem, se světem okolo sebe...
Abych pravdu řekla, jsem v hodnocení knihy tak nějak uprostřed. Asi bych neřekla, že je to oddychovka, občas mě to opravdu vyčerpalo. Někdy jsem s Tinou souhlasila, ale někdy jsem jen nevěřícně kroutila hlavou, čeho je schopná. Jonathanovi jsem sice moc nefandila, ale ruku na srdce, kdybych měla být doma v jeho kůži a žít s Tinou, tak by mě myklo...... :-)
Nové povídky
Zdeněk Svěrák
Milé povídky, které opravdu pohladí na duši. Už při čtení Betlémského světla jsem tatínka viděla jako Zdeňka Svěráka a maminku jako Libušku Šafránkovou :-). A podmanivý hlas pana Svěráka mne provázel většinou povídek.
Přečteno jako zpestření mých cest z práce a do práce a také jako Výzva 2018 - Kniha, která obdržela cenu Magnesia Litera - a myslím, že si jí právem zasloužila!
Srdceboly
Simona Monyová (p)
Mladý muž - starší žena - náhodné setkání - velká láska - svatba jako z pohádky - realita a vystřízlivění.....
Když jsem přemýšlela nad čtenářskou výzvou - Poslední kniha (již nežijícího autora) byla mi mimo jiné doporučena tato kniha.
Simonu Monyovou mám moc ráda a Srdceboly jsem ještě nečetla. A jako vždy jsem byla naprosto uchvácena, od knihy jsem se vůbec nemohla odtrhnout a tak přečteno za 1den. Škoda, že kniha zapadá do kategorie čtenářské výzvy do které zapadá :-(.
Tos přehnal, miláčku
* antologie
Soubor krátkých povídek ze života s tak trochu trpkou příchutí.
Některé povídky se mi líbily více, některé méně.
Přečteno jako zpestření mých cest z práce a do práce a také jako Výzva 2018 - Kniha od více autorů.
Růženka je z příbuzenstva
Gerald Durrell
Příběh třicetiletého Hadriána Rookwhistle, který žije velmi nudný úřednický život v podnájmu u vdovy paní Dredgeové.
Jednoho dne se ale vše změní. To když mu strýc, černá ovce rodiny, napíše dopis, že umírá a Hadriána prosí o to aby se postaral o jeho milou a věrnou Růženku. Růženka přicestuje obratem a Hadrián ke svému zděšení zjišťuje, že se jedná o slonici, která si navíc velmi ráda přihne. Nezbývá mu tedy nic jiného, než se vydat na cestu na pobřeží, kde snad najde cirkus, který by si Růženku nechal. Cestou se Hadriánovi s Růženkou stane tolik nepředvídatelných a vtipných situací, které vyloudí člověku úsměv na tváři a potká spoustu velmi zajímavých lidí....
Velmi milá a čtivá kniha. Konec jsem četla v autobuse MHD a říkala jsem si, že snad mě nikdo nepozoruje, jak se nad ním (trochu přihlouple) usmívám.... :-)