Znedla komentáře u knih

František je hospitalizovaný po odstranění jedné ledviny v sanatoriu. Je to tichý a vděčný pacient pokukující po sestře Aleně a protože ani jí on není nesympatický je jim dopřáno se po jeho propuštění sejít a poznat se blíže a své sblížení zakončit svatbou a společným životem....

Útlá knížečka. Jak jsem předpokládala byla nejspíše určena jako čtení na pokračování pro časopis. Dojemný příběh o vzplanutí, velké naději ale také o nalhávání, přetvářce a lži - i když milosrdné...

2 02.11.2023

Autorka nás provede svým životem, kterým jí prakticky už od dětství provázela různá živočišná stvoření. Ať už šlo o psi, kočky, rybičky, žabky, křečky, morčata, myšky....

Když jsem byla malá, tak nám rodiče pořídili pejska - jezevčíka Endyho. Byl to hajzl, všechny nás pokousal kromě mámy, té se bál. Máma ho řezala vodítkem, což si vždycky vylil na mě a v nestřeženém okamžiku mě rafnul. Nakonec prý ho dostal nějaký myslivec, ale nejsem o tom stoprocentně přesvědčená. Pak jsme měli anduláka - Filipa pos... všechno. Chytit ho se muselo do ručníku a trvalo to minimálně 20min. Jednou v kleci prostě nebyl - máma mi řekla, že asi uletěl. No do dneška mi vrtá hlavou jak mohl uletět ze zavřené klece...
Rybičky se v našem životě také mihly a tím je výčet mých "dětských" zvířátek završen. Mé starší děti si jednou vyprosily zebřičku a křečka. Nakonec jsem se o ně musela starat já a tak jsem se zařekla, že zvířátko do bytu už nikdy.
Myslím, že ač jsme to s těmi zvířátky mysleli dobře, přece jen někdy mohla být naše láska k nim krutá...

Abych řekla pravdu. U čtení jsem byla dost rozpačitá. Někdy jsem měla sto chutí knihu zavřít a nechat v ní spát některé "krutosti" života.
I já si samozřejmě, pamatuji na dobu, kdy se koťata topila, psi uvazovali v lese, žáby nafukovaly brčkem, vrabci stříleli vzduchovkou... Ale tak trochu doufám, že v tomhle už jsme trochu dál, i když dnes nám zase přibyly množírny psů a nezodpovědní chovatelé koní...

2 24.10.2023

Saša Arseňjevič - nový mladý učitel s tak trochu jiným přístupem k žákům a s tak trochu jiným přístupem k výuce co cítí náklonnost k jedné žačce - a to se, jak jinak, starším vyučujícím moc nepozdává a je to ještě o to těžší, že jeho otec je ředitelem školy, ve které Saňa vyučuje...

Kniha pro dospívající mládež v době kdy jsem byla dospívající mládeží. Teď jen taková oddychovka na dovolenou - neurazila, ale ani nenadchla.

1 24.10.2023

(SPOILER) Helga - lékařka, vědkyně, kolegyně, manželka, matka, babička - žena, která se snaží každému vyjít vstříc a nerada někomu cokoliv odmítá. Což někdy lidé v jejím okolí rádi využijí ve svůj prospěch.
Žena, která postavila zájmy ostatních před své vlastní. Ale i ona má právo se v životě někam posunout a dělat věci tak, jak ona uzná za vhodné...

Abych řekla pravdu, s Helgou jsem opravdu soucítila - i já mám problém někomu nevyhovět ať už je to rodina, kolegové v práci nebo přátelé. I když v poslední době na tom pracuji a občas se mi i podaří někomu říct ne (i když to by se dalo spočítat na prstech jedné ruky) :-)

5 24.10.2023

Filip Vršek nás svým svérázným vyprávěním pozve k sobě domů, představí nám svou rodinu, lásky, strasti a radosti dospívajícího (dospělého?) mladíka...

V knihobudce mne kniha zaujala svým názvem. Bohužel nebyla mým šálkem kávy.

1 24.10.2023

Paní Dlasková by si zasloužila klidné stáří. Místo toho se musí postarat o nemocného manžela, děti, vnoučata a teď ještě do jejího života vkročila zákeřná nemoc, kdy musí být hospitalizovaná v nemocnici a zde je dost času na životní rekapitulaci...

Abych řekla pravdu s knižní tvorbou Jaromíry Kolárové jsem se setkala poměrně nedávno a byla jsem velmi mile překvapená. Její pohled na svět je mi velmi blízký a v jejích postavách vždy najdu něco z mého života.

...na lidském životě je ze všeho nejsmutnější, že stárne jen obal a jadýrko zůstává mladé a svěží, uvnitř jsem stále stejná, nehlásím se k svému opotřebovanému tělu, stačí jen sloupnout vrchní kůrku a najdu svou pravou podobu, i když mi ji zatracené zrcadlo nechce a nechce přiznat...

...kde zůstaly naše děti, aby nám oplatily péči, kterou jsme jim věnovali, kde jsou naši manželé a manželky, co jsme jim léta stáli po boku, kde jsou naši bližní, kterým jsme kdy pomohli?...

...manželství zbavuje lásku šťávy, utrhli jsme si čerstvý plod, myslíme, že si ho uchováme, ale buď nám shnije, nebo nám vyschne na křížalu, můžeš ji hryzat a hryzat, původní chuti se nedohryžeš, namočíš ji do vody, změkne, nabobtná, ale pranic se nepodobá červenému jablíčku, hrušce máslovce, ojíněné švestce...

...někdy si nejsem jistá, jestli má člověk právo zotročit si půdu, rostliny i zvířata, sníst ptákům vejce, sebrat kravám telátka, ukrást včelám med, ovečkám vlnu, vyhubit se škůdci i všechnu krásu květů a roztodivného hmyzu. Jak bude vypadat tahle krajina, až padne poslední strom, zahyne poslední motýl, poslední sněženka?...

4 20.09.2023

(SPOILER) Silvie, poté co spadla z balkónu, leží v kómatu na JIP. U jejího lůžka se míhají její blízcí i personál nemocnice. Z jejich návštěv postupně zjišťujeme, že ač byla Silvie vždy považována za pěknou mrchu, přece jen vše nebylo tak, jak se zdálo být.....

Abych řekla pravdu kniha mě moc neoslovila. Víc jak dva měsíce mi ležela rozečtená na poličce, takže čas dozrál až na dovolené. Sice jsem Silvii moc nefandila, ale té její rodince ano a tak jsem trochu doufala, že dojde na jakési vyříkání a srovnání účtů...

1 20.09.2023

Útlá knížečka skrývající příběh jednoho dne a vlastně celého života nadějné herečky, spisovatelky, intelektuálky, bohémky Adély Oplenové...

Abych řekla pravdu, kniha mne docela překvapila, ač mi Adéla moc do oka nepadla, myslím, že takový konec se pro ní nehodil, ale v tom už tak bývá surovost života

1 20.09.2023

Kniha nás zavede, jak jinak, na Šumavu - k hranicím s Bavorskem.
Příběh nám přiblíží osudy revírníka Kořána, jeho městské paničky Zdeničky a jejich prosté, staré pomocnice Nany.
Nahlédneme do života mladého příručího Svijanského, který podlehne krásné, prosté dceři Katy hajného Vavrucha, kterého se každý pytlák v lese bojí a Bavoráci mu toho hodně nemůžou zapomenout.
Zavede nás do divoké Šumavské přírody, kterou si dnes nedokážeme ani představit. Šumavu mám moc ráda a tak jsem si čtení vysloveně užívala - i když to byla velmi krušná doba.

Vypráví paní Malá od Podroklanské nádržky:
.... o malých dětech nemluvím, už brzy po narození pomřely, ale čtyři jsem ještě měla, všecky starší než tu ty, dva hochy, dvě děvčata, nejstaršímu chlapci bylo třináct, nejmladší dívce pět let: zdrávi byli jako řípa. Tu pojednou , bylo to v srpnu, a seno v lese vonělo jako drahé kořínky v horské lékárně, přišla úplavice, hrozný host. A všecky mi zchvátila za jeden týden! Sami jsme byli. Zavolali jsme lékaře, starého ranhojiče tehdy na Horách usedlého, ale teprve třetího dne přišel, a pak nám ještě vyčinil, že jsme ho tak pozdě přivolali...
... spadl můj muž do trhliny skalní, klamným sněhem pokryté, a zlomil si nohu. Co dělat? V Rehberku je sedlák, který umí zlomeniny napravovat, ale jak ho zavolat? Do Rehberka je pět hodin cesty, a sněhu kolem na dva sáhy! Bylo tehdy u nás šest dřevorubců, ti vzali obruče sněhové, na cestu se vydali a celý den museli jít, než se dostali do Mádru, kde přibrali ještě šest mužů, aby cestu vyšlapali. Čtvrtého dne teprve všech dvanáct se vrátilo, a sedlák s nimi. A že lehla noc a mlha, všichni by byli zahynuli, ježto vzdáleni sotva na půl hodiny odtud tmou a mlhou zabloudili, kdyby Bůh sám mi nebyl vnuknul myšlénku, abych zvonila. "Jak jste nezvonila," pravil jeden, "veta bylo po nás - vy jste nám všem život zachránila." Co můj muž zkusil, nežli sedlák strašně zateklou nohu napravil, o tom mluviti nebudu. Tři neděle tu sedlák zůstati musel, než pohoda mu dovolila se navrátit, i Ti máderští dřevorubci tu zůstat museli....

12 18.07.2023

Tři zdánlivě nesouvisející příběhy o bezmoci, nemoci duše a umírání...

Někdy na jaře jsem si Hodiny poslechla na vlnách Českého rozhlasu při nějakém výšlapu. Bylo to úžasné, ale jakoby mi něco uniklo, jakoby se kruh zcela neuzavřel. Asi před měsícem jsem se dočkala a shlédla i filmovou verzi, která mi ten můj pověstný kruh uzavřela...

7 18.07.2023

(SPOILER) Kdo by neznal Velkého Gatsbyho? Toho úžasného muže, který dělá spoustu věcí, hostí smetánku z celého New Yorku a každý, opravdu každý, kdo se v těchto kruzích pohybuje je s ním velký přítel...

Poslechnuto na vlnách Českého rozhlasu v rámci zimního pochodu. Můj názor je naprosto shodný s padola, ani mě tak nedojala milostná zápletka jako to, jak vše dopadlo - ti, kdož by ještě před 14 dny dali vše za to aby s nimi Gatsby promluvil pár vět jsou najednou němí a hluší....

10 08.02.2023

Hlavní hrdinka knihy Hana se vrací na konci listopadu 1989 po dvaceti letech, které strávila v emigraci na Novém Zélandu, zpět domů do Prahy. Bohužel dvacet let je v lidském životě velmi dlouhá doba a tak se dá jen stěží navázat tam, kde jste domov opustili - jak v lásce, přátelství nebo i jen v poznání míst dříve tak milých...

Kniha víceméně čtivá, bohužel hlavní hrdinka mi tak trochu lezla na nervy - je přece předvídatelné, že když 20 let žijete na západě, tak nemůžete očekávat, že v socialistickém Československu najdete ráj... Já myslím, že jsme to za těch 33let od Sametové revoluce docela dohnali.... I když i dnes se občas stane, že hajzlíky v hospodě smrdí....

08.02.2023

Příběh jedné třídy, která si dost zavaří svou stížností na učitele matematiky, že jeho výklad je nedostatečný a oni výuku nechápou. Autorka se snažila o popis charakterů žáků, učitelů, ředitelky školy. Do toho přidala jejich osobní strasti a radosti a hlavně dost velkou propagandu.
Takže ač se ze začátku zdálo, že by to nemuselo být špatné čtení, opak byl pravdou. Knihou jsem se vůbec nemohla prokousat. Četla jsem víc jak měsíc - takže nejdéle čtená kniha za rok 2022.

...tento přehled zachycuje profil každého žáka, jeho třídní původ, chování, prospěch, činnost mimotřídní i mimoškolní, jeho zdravotní stav, mimořádné schopnosti a nadání....
Tak ještě že mě už nikdo nehodnotí pro můj třídní původ....

05.01.2023

Soubor tří mistrně napsaných povídek o nelehkém dětství a dospívání dětí z rodin, ve kterých soudržnost, láska, mateřství a rodičovství nefunguje tak jak by mělo vlastně nefunguje vůbec.

Dívka s mušlí nám otevřela dveře do rodiny kde veškerá zodpovědnost dopadá na dospívající Vendulku. Vendulka se musí postarat o své tři sourozence a matku alkoholičku, která prakticky všechno propije. Po přečtení knihy jsem si pustila i film (znala jsem ho z dřívějška, ale chtěla jsem si ho připomenout) musím ale konstatovat, že film zdaleka nedosahuje takové kvality jako sama povídka.

Co Hedvika neřekla nás zavedla do rodiny, kde Hedvika vyrůstala v dětském domově, ale teď už konečně si jí její zlatá maminka vzala domů...
Takhle povídka mě naprosto rozsekala. A stačila jen ta scéna s tou čokoládou na stromečku a hozený celofán za postelí - i já jsem přesně takovou scénu zažila, když jsem byla jednou po Vánocích u táty.
A pak se mi vše zase otevřelo - když mi bylo asi 8 let, chtěla jsem žít s tátou. Jednou jsem si zabalila tašku a jela za ním, dostala jsem najíst, napít a tak trochu naděje, že bych s ním mohla žít - jenže on vyženil dvě děti a měl malé dítko s novou ženou - pro mě už tam nebylo místo. A tak mě odpoledne posadil do auta a odvezl zpátky k mámě a ta vzala pásek a tak mě seřezala, se slovy Ty hajzle, měla jsem tě tam tenkrát nechat ležet (jaká to podoba s tím, že stačilo jen nechat otevřené okno), a ještě 14 dní jsem měla modřiny po celých nohách a styděla si na TV obléknout modré trenky.... Na konci povídky jsem opravdu štkala, byla jsem tak ráda, že nikdo není doma, že se nikdo neptá. Jsou prostě věci, které nezměníte a není třeba otevírat staré rány, vždyť je to skoro 40 let. Táta už nežije a máma mi před pár lety řekla, že nejhorší je, když si rodiče vybíjejí svůj vztek na dětech a že ona své děti nikdy nebila - na to fakt není co říct...

Baculka a Maculka nás nechala nahlédnout do rodiny, kde je jen maminka s dospívající dcerkou, tatínek zemřel. Teď se ale objevil "nový, mladší, tatínek" a Maculka se s tím bude muset popasovat....

Za mě opravdu zdařile napsaná kniha. Bohužel, nemyslím, že je poplatná své době protože i dnes jsou mezi dětmi Vendulky, Liborové, Hedviky i Maculky....

9 31.10.2022

Soubor třinácti povídek ze života....

Nemohu soudit, do jaké míry se jedná o autobiografii, ale mám pocit, že autor hodně čerpal ze svého života. Na přebalu knihy je napsáno "Hejnicovy příběhy nám vybavují dobovou atmosféru uplynulých let a alespoň ve vzpomínkách nás vracejí o pár let zpět." A já tedy musím říct, že na mě ta trampská, vlaková, čekárnová, máničkovská a někdy lehce depresivní atmosféra doby dávno minulé tedy opravdu dýchla - bylo to super!
A vlastně také oceňuji tu rock n roll odvahu!

....poztráceli jsme se. Šli jsme dopředu. Někdo došel, někdo zabočil, někdo zabloudil. Už dávno víme, že to byl krásný omyl, myslet si, že svět je báječný rock and roll....

2 27.10.2022

Desetiletý Saša Tichý se shodou náhod setká s šestnáctiletým Rudlou. Oba utíkají. Oba mají svá tajemství. Oba po blízkosti toho druhého netouží, ale samota a strach jsou ještě horší...
Jsem překvapená, že kniha je zmiňována jako povinná školní literatura, pokud jsem se s ní někdy setkala, tak už si to vážně nepamatuji. Myslím, že jako dítě by se mi nečetla moc dobře, asi bych spoustu věcí nepochopila. Teď s odstupem let to nebylo špatné čtení (přečteno za jeden večer) - i když mám syna ve věku Saši a nedokážu si představit, že by něco takového prožil...

5 19.10.2022

Aleš Žamboch, žák třetího ročníku Puléřovského gymnázia nám předloží všechny své životní a školní radosti a strasti - hlavně s novým učitelem francouzštiny Nebušilem...
Takové oddychové čtení, nic převratného. Abych řekla pravdu Aleš mě občas pěkně štval, ale vím, že je to tím naším věkovým rozdílem :-))
Kresby V. Jiránka, jako vždy, pobavily :-)

3 19.10.2022

Kniha nás provede několika generacemi rodu řídícího učitele Josefa Marka z Bednáreček. A že to byla velká rodina dokládá hned začátek knihy, kdy si jako vdovec s devíti dětmi namluví patnáctiletou Terezii Annu se kterou zplodí dalších devět dětí.
Velmi hezky zpracovaná kniha, která nás přenesla přes obě světové války až (předpokládám) do začátku 80-tých let.

...O všechno může člověk přijít - o sny, ideály, víru v sebe sama, přátele, příbuzné, majetek, iluze - jen láska nikdy neumírá. Když je nejhůř, vrací se k nám...

...Vracel se zpátky v přetopeném motoráku, pozoroval stráně zasypané sněhem, jel po trase, kterou kdysi tak dobře znal, vracel se z posledních prázdnin svého dětství na cizí prochladlou chalupu, kde na něj nikdo nečekal a netěšil se na něj, vracel se, protože někam se přece vrátit musel....

1 05.10.2022

Kniha vedená jako rozhovory s "celebritami" devadesátých let s psychologickým zhodnocením. Mladší generaci už fakt nic neřekne, ale já se docela pobavila třeba Láďou Křížkem nebo Vildou Čokem :-)
Typická kniha devadesátek. Ale potřebovala jsem čtení na pohodu a moc u toho nepřemýšlet.

1 27.09.2022

Sedmnáctiletá Špela neměla úplně normální dětství. Místo rodičů jí vychovávala teta Angela. Teď už ale žije s rodiči, chodí do školy, má kamarády se kterými se jde pobavit, zatancovat a tam potká Smajka - jen malé letmé setkání nic víc, nic míň. Ale nic se neděje náhodou, takže Smajk do jejího života vstoupí přes "lavici smíchu". Jenže se Smajkem se Špele do života vloudí jen samé problémy na které ta sedmnáctiletá duše není vůbec připravená....
Pro mě naprosto neskutečná kniha, protože já jsem byla o rok mladší než Špela, když jsem potkala svého Smajka. Teď s odstupem času už vím jak jsem byla hloupá, ale tenkrát jsem ho opravdu milovala...

2 27.09.2022