Znedla komentáře u knih

Roky v kruhu nám otevřou dveře do života paní Glazarové. Vydáme se na Ostravsko, kde Jarmila žije se svým "tátou" (tady mi tedy chvíli trvalo, než jsem pochopila, že se nejedná o otce :-).)
Pro mne to bylo milé čtení, i když její Advent či Vlčí jáma mě pohltili víc.....

Pamatuji si, že když měla vyjít nějaká Vieweghova kniha, bylo to v devadesátkách velké pozdvižení. Knihy byly čtivé a fajn. Pár jich mám ještě v knihovně a občas po nich sáhnu. Tady mi to bohužel nesedlo a mám takový pocit, že ani tenkrát a ani teď....

Zde plně souhlasím s marlowe!
Tato kniha pro mne byla velkým překvapením. Název jsem znala ze školy, ale obsah mi jaksi unikl. I já si vždycky myslela, že je to kniha pro děti, takže mne téma dost zaskočilo a ten rok vydání 1936!
Ani jeden z filmů jsem neviděla, tak to asi budu muset napravit.

Dvě laskavé povídky z doby dávno minulé.

Kavárna na hlavní třídě nás zavede do třicátých let. Mezi pikolické učně, posluhovačky, kuchaře i jejich kapitalistické zaměstnavatele. Ač se ze začátku zdálo, že by mohlo jít o kvalitní čtení, bohužel nebylo tomu tak. Ta agitka, poplatná době mi nějak nesedla (asi mě měl dost varovat text na přebalu knihy vydané r. 1971 - kniha byla přivítána pokrokovou literární kritikou třicátých let, zejména Juliem Fučíkem. Vzbudila ohlas ihned v Sovětském svazu, kde vyšla česky).
Tak abych to shrnula, učni to vážně neměli lehké. Nikdo z nás si asi takové učení ani nedokáže představit. Kluků mi bylo fakt líto, protože takové zacházení si nezasloužili.
No a někdy jsem si říkala, že by neškodilo kdyby někteří dnešní číšníci měli alespoň částečně takovou průpravu do pracovního života....

Advent nás zavede do Beskydských hor, kde v bídě žije pracovitá Františka s nemanželským synkem Metůdkem, jehož otce zabil při kácení v lese strom. Jaké to štěstí, když jí začne nadbíhat vdovec a sedlák Jura Podešva. Statek má, polnosti, dobytek, peníze, co víc by si chudá holka jako ona mohla přát... Ale to, co vypadá jako pohádka se mění na otročinu, ponížení, nevěru, lež, hněv a výsměch....
Za mě úžasná kniha!
Jarmilu Glazarovou jsem objevila poměrně nedávno a musím říct, že zatím nezklamala má očekávání.

Rychlé vzplanutí Jany Myslbekové a Tomáše Barányho. Rychlý útěk, svatba, rozkol, přetvářka, smutek a zase útěk...
Asi tak bych shrnula Vančurův Útěk do Budína.
Mé první knižní setkání s autorem, mám ho zaškatulkovaného jako "ten se tedy blbě čte" - zde se mi, ale potvrdilo, že výjimka potvrzuje pravidlo. :-). Za mě poutavý příběh, velmi dobře vykreslující všechny postavy s tak trochu očekávaným koncem.

Cikánka Eržika Kečkemethiová a krásná blondýnka Eva Králová. Nespojuje je nic a vlastně všechno. Obě jsou na útěku z pasťáku s jediným cílem - nenechat se chytit. Každá je jiná, ani jedna vlastně po přítomnosti té druhé moc netouží, ale obě ví, že se potřebují....
Za mě zajímavé čtení.

Kniha, kterou jsem našla v knihobudce mne zaujala hlavně svým názvem - jsem taky takový osamělý běžec.
Soubor povídek "ze života" nenadchnul, ale ani neurazil.
S klidným srdcem zase vrátím zpět, snad ještě potěší nějakého běžce :-)

Už po několika stránkách jsem si říkala, že jsem asi sáhla dost vedle. Ale dala jsem knize ještě šanci. Myslím, že jsem neprohloupila. Příběhy z praxe byly většinou zajímavé. Ovšem s některými názory autorky jsem nesouhlasila.
Každopádně knihu jsem přečetla a s klidem jí zase vrátím do knihobudky.

Příběh pubertálního děvčete Hany, která chce za každou cenu aby se svět točil jen kolem ní. Jenže jsou věci, které se někdy nevyplácí....
Takové oddechové čtení, ale už se ke knize nejspíš nevrátím.

Čtyři kamarádky, čtyři osudy. Každá jiná a přeci jen jsou si tak podobné....
Za mě, s odstupem času, průměrná kniha ke které už se nejspíš nevrátím....

František je hospitalizovaný po odstranění jedné ledviny v sanatoriu. Je to tichý a vděčný pacient pokukující po sestře Aleně a protože ani jí on není nesympatický je jim dopřáno se po jeho propuštění sejít a poznat se blíže a své sblížení zakončit svatbou a společným životem....

Útlá knížečka. Jak jsem předpokládala byla nejspíše určena jako čtení na pokračování pro časopis. Dojemný příběh o vzplanutí, velké naději ale také o nalhávání, přetvářce a lži - i když milosrdné...

Autorka nás provede svým životem, kterým jí prakticky už od dětství provázela různá živočišná stvoření. Ať už šlo o psi, kočky, rybičky, žabky, křečky, morčata, myšky....

Když jsem byla malá, tak nám rodiče pořídili pejska - jezevčíka Endyho. Byl to hajzl, všechny nás pokousal kromě mámy, té se bál. Máma ho řezala vodítkem, což si vždycky vylil na mě a v nestřeženém okamžiku mě rafnul. Nakonec prý ho dostal nějaký myslivec, ale nejsem o tom stoprocentně přesvědčená. Pak jsme měli anduláka - Filipa pos... všechno. Chytit ho se muselo do ručníku a trvalo to minimálně 20min. Jednou v kleci prostě nebyl - máma mi řekla, že asi uletěl. No do dneška mi vrtá hlavou jak mohl uletět ze zavřené klece...
Rybičky se v našem životě také mihly a tím je výčet mých "dětských" zvířátek završen. Mé starší děti si jednou vyprosily zebřičku a křečka. Nakonec jsem se o ně musela starat já a tak jsem se zařekla, že zvířátko do bytu už nikdy.
Myslím, že ač jsme to s těmi zvířátky mysleli dobře, přece jen někdy mohla být naše láska k nim krutá...

Abych řekla pravdu. U čtení jsem byla dost rozpačitá. Někdy jsem měla sto chutí knihu zavřít a nechat v ní spát některé "krutosti" života.
I já si samozřejmě, pamatuji na dobu, kdy se koťata topila, psi uvazovali v lese, žáby nafukovaly brčkem, vrabci stříleli vzduchovkou... Ale tak trochu doufám, že v tomhle už jsme trochu dál, i když dnes nám zase přibyly množírny psů a nezodpovědní chovatelé koní...

Saša Arseňjevič - nový mladý učitel s tak trochu jiným přístupem k žákům a s tak trochu jiným přístupem k výuce co cítí náklonnost k jedné žačce - a to se, jak jinak, starším vyučujícím moc nepozdává a je to ještě o to těžší, že jeho otec je ředitelem školy, ve které Saňa vyučuje...

Kniha pro dospívající mládež v době kdy jsem byla dospívající mládeží. Teď jen taková oddychovka na dovolenou - neurazila, ale ani nenadchla.

(SPOILER) Helga - lékařka, vědkyně, kolegyně, manželka, matka, babička - žena, která se snaží každému vyjít vstříc a nerada někomu cokoliv odmítá. Což někdy lidé v jejím okolí rádi využijí ve svůj prospěch.
Žena, která postavila zájmy ostatních před své vlastní. Ale i ona má právo se v životě někam posunout a dělat věci tak, jak ona uzná za vhodné...

Abych řekla pravdu, s Helgou jsem opravdu soucítila - i já mám problém někomu nevyhovět ať už je to rodina, kolegové v práci nebo přátelé. I když v poslední době na tom pracuji a občas se mi i podaří někomu říct ne (i když to by se dalo spočítat na prstech jedné ruky) :-)

Filip Vršek nás svým svérázným vyprávěním pozve k sobě domů, představí nám svou rodinu, lásky, strasti a radosti dospívajícího (dospělého?) mladíka...

V knihobudce mne kniha zaujala svým názvem. Bohužel nebyla mým šálkem kávy.

Paní Dlasková by si zasloužila klidné stáří. Místo toho se musí postarat o nemocného manžela, děti, vnoučata a teď ještě do jejího života vkročila zákeřná nemoc, kdy musí být hospitalizovaná v nemocnici a zde je dost času na životní rekapitulaci...

Abych řekla pravdu s knižní tvorbou Jaromíry Kolárové jsem se setkala poměrně nedávno a byla jsem velmi mile překvapená. Její pohled na svět je mi velmi blízký a v jejích postavách vždy najdu něco z mého života.

...na lidském životě je ze všeho nejsmutnější, že stárne jen obal a jadýrko zůstává mladé a svěží, uvnitř jsem stále stejná, nehlásím se k svému opotřebovanému tělu, stačí jen sloupnout vrchní kůrku a najdu svou pravou podobu, i když mi ji zatracené zrcadlo nechce a nechce přiznat...

...kde zůstaly naše děti, aby nám oplatily péči, kterou jsme jim věnovali, kde jsou naši manželé a manželky, co jsme jim léta stáli po boku, kde jsou naši bližní, kterým jsme kdy pomohli?...

...manželství zbavuje lásku šťávy, utrhli jsme si čerstvý plod, myslíme, že si ho uchováme, ale buď nám shnije, nebo nám vyschne na křížalu, můžeš ji hryzat a hryzat, původní chuti se nedohryžeš, namočíš ji do vody, změkne, nabobtná, ale pranic se nepodobá červenému jablíčku, hrušce máslovce, ojíněné švestce...

...někdy si nejsem jistá, jestli má člověk právo zotročit si půdu, rostliny i zvířata, sníst ptákům vejce, sebrat kravám telátka, ukrást včelám med, ovečkám vlnu, vyhubit se škůdci i všechnu krásu květů a roztodivného hmyzu. Jak bude vypadat tahle krajina, až padne poslední strom, zahyne poslední motýl, poslední sněženka?...

(SPOILER) Silvie, poté co spadla z balkónu, leží v kómatu na JIP. U jejího lůžka se míhají její blízcí i personál nemocnice. Z jejich návštěv postupně zjišťujeme, že ač byla Silvie vždy považována za pěknou mrchu, přece jen vše nebylo tak, jak se zdálo být.....

Abych řekla pravdu kniha mě moc neoslovila. Víc jak dva měsíce mi ležela rozečtená na poličce, takže čas dozrál až na dovolené. Sice jsem Silvii moc nefandila, ale té její rodince ano a tak jsem trochu doufala, že dojde na jakési vyříkání a srovnání účtů...

Útlá knížečka skrývající příběh jednoho dne a vlastně celého života nadějné herečky, spisovatelky, intelektuálky, bohémky Adély Oplenové...

Abych řekla pravdu, kniha mne docela překvapila, ač mi Adéla moc do oka nepadla, myslím, že takový konec se pro ní nehodil, ale v tom už tak bývá surovost života