Zlatinka.Emilly komentáře u knih
Kya, holka z bažiny, moc krásná kniha. Obdiv malé holčičce, která dokázala to, co dokázala. Jen ten konec, ten mě překvapil.
Kolikrát jsem přečetla tuto knihu, když mi bylo náct už nevím, ale po x letech jsem se díky výzvě ke knize vrátila a rozhodně není čeho litovat. Mnohé pasáže z knihy jsem si pamatovala. Příběh malé Miki je srdcervoucí a jak šel čas, začala se formovat Mikiina povaha. Dívka nezapomněla na svůj původ a raději zvolila život jako pomocnice sobě rovných než život v přepychu.
Milovala jsem knihy Stanislava Rudolfa, měla jsem myslím čtyři a ty jsem stále četla dokola. Tak dnes si to vynahrazuji díky jedné paní, která mě darovala plnou tašku jeho knížek. Stanislav Rudolf měl velmi blízko dospívajícím a jeho příběhy jsou živé a reálné i do dnešní doby.
Moc ráda čtu knihy od paní Wilsonové. Tohle téma mě překvapilo. Někdy je dobré rozebrat charakter druhého, v tomto případě zemřelou Vicky. Najednou si člověk uvědomí, že ne vše je tak úžasné, jak si ve stereotypu života člověk myslí. Vicky byla zlá, závistivá, poroučivá ... ale STOP, o mrtvých sem přeci má mluvit jen dobře.
Mám stejný názor jako Eridan. Vůbec jsem za celou dobu nepochopila Kódovou matici, to fakt ne, nepomohla ani nápověda. Já nedokázala zachránit ani sokola Síru. Knížečku jsem prolistovala všemi směry a přiznám se, že při vší té lehké obtížnosti jsem pachatele nevypátrala. Takže díky mě bude nápojem otráveno šest panovníků. Naštěstí jsem pomůcky netrhala, takže si později mohu únikovku dát ještě jednou. Podotýkám, že tato knižní hra je určena pro hráče od 12ti let, takhle hluboko jsem to klesla.
Dobře sepsaná kniha, která v první řadě osvětlí zdravotní problém a pak dá rady, jak na prevenci, v čem tkví nebezpečí... jen na svůj "problém" jsem kapitolu nenašla.
Nelíbilo se mi to, strašně rozvláčněný příběh, který měl možná dobrou myšlenku děje, ale nějak se to nevyvedlo. Koukám, že lidem zde se kniha líbila, oslovila je a měla jim co říct. Tak super, tak ji možná ještě někomu zvládnu prodat :)
Dva příběhy, oba zklamaly. První se ještě jakž tak dal číst, ale ten druhý....jako by to ani nepsala Nora Robertsová.
Moc pěkný příběh o holčičce Heidi, doplněn živými ilustracemi. Jsem to zase zvorala, knížku Heidi, děvčátko z hor jsem četla na počátku tohoto roku a když jsem uviděla v Levných knihách tuhle, koupila jsem si "pokračování". Jenže mi od prvních stránek bylo jasné, že jsem příběhy již četla. Tato kniha je totiž součástí Heidi, děvčátko z hor převyprávěnou Bohumilem Říhou. Je to trochu jinak převyprávěné, ale nic neztratila kniha na kouzlu malého děvčátka a její lásky k horám a lidem okolo sebe.
Velké zklamání, na anotace už nedám. Dočetla jsem tak do poloviny, dál to prostě nešlo. Ty hvězdičky jsou za obálku.
Knížka mého dětství, kterou jsem od rodičů dostala k vánocům. Tehdy jsem moc knížek nevlastnila, takže jsem knihy četla stále dokola. Po x letech jsem si zavzpomínala a knihu znova přečetla. To byl však pro mě šok. Pohádky mnohdy bez smyslu, někdy obsahovala nedůležité momenty, jediné kouzelné, co na knize zůstalo, jsou její ilustrace. Takže dnes nehodnotím obsah knihy, ale nostalgii vánoc a ty kouzelné obrázky, co mě jako dítě uchvacovaly.
Docela zajímavý příběh. Pro Dorothy dvě možnosti. Buď cizí dítě nebo milovaný muž. Jak se rozhodne? To vlastně pozná čtenář hned z prvních stránek knihy. Podruhé bych knihu nečetla, ale i tahle měla v sobě své moudro a hlubokou myšlenku.
Co se mi na téhle knížce líbí, tak obálka, ta beruška je prostě sladká, pak stránky, listy jsou nádherně barevné, každá jiná a pak asi desetina říkadel. Některé jsem vůbec neznala, hodně jsem jich neznala, a nic moc se mi nelíbili, jen ty obrázky jsou pěkné.
Pěkný příběh o dětech v Kalifornii, pár dobrých poznatků o delfínech a nádherné, až živé obrázky provázející celou knihu.
Tak nevím jak hodnotit. Místy docela dobrý, ale nereálná "reinkarnace" v Korgiho Kuldu se mi fakt nelíbila. Takových zbytečných slov se napíše....takových zbytečných slov se přečte..
To mě tedy zklamalo a Rebečku nebavilo. Možná myšlenka špatná nebyla, ale formulovat to tak, že pes mluví a jde na exkurzi pivovaru .... škoda. Alespoň jsem se dozvěděla, jak dlouho už od té chvíle, kdy byl položen základní kámen pro výstavbu Luční boudy. Cesta ze Špindlu tam je opravdu pohádková a ráda bych si jí zopakovala. Byli jsme jak v Ledovém království, prostě nádhera a to bylo 1. května.
Četli jsme o vánocích asi před dvěma třemi lety. Asi nás moc nebavila, hlavně díky Santovi. Co se stále tlačí do českých rodin? Do českých tradic? Ach jo, Ameriku zasíváme už do malých dětských hlaviček.
Opět, jak jinak, zoufalý pokus o soužití Evropanky s Íráncem. Tento příběh skončí po třech letech dobře, její unesená dcera Sára se nakonec vrátí k matce. Spolu se pokouší o soužití, neboť Sáře byly čtyři roky, když její matku otec pořezal a ona utekla s mladší Evou. Teď je Sáře sedm.
Kniha seznamuje čtenáře s charakteristickými rysy africké kultury, tak zcela odlišné od evropské. Otevřená zpověď Barbary Koudelkové je velmi přesvědčivá, takže lze očekávat, že si svou cestou ke čtenáři najde.