Zentao komentáře u knih

Knihu ještě nemám dotčenou, ale už teď jsem nesmírně nadšený. Vizuální stránka knížky se moc povedla a obsahová taky. Pro mne jakožto lehce poučeného laika a velmi amatérského hudebníka knížka přinesla úplně netušenou dimenzi opery – s její pomocí si utřiďuji nejen to, co o opeře vím, ale hlavně to, jak operu vnímat jako celek i v jednotlivých detailech, jak k ní přistupovat a, dokonce, jestli ji přijmout do svého života, nebo ji (s klidem) odvrhnout. A že oba tyto přístupy k opeře mají smysl.
Kniha je psána velmi přístupným a čtivým jazykem (zejména oproti jiným muzikologickým dílům, které se mnoha cizími slovy snaží zastřít to, že v nich absentuje jakákoli hlubší myšlenka a jsou tak pro laiky značně nedostupné), ukazuje, jak se opera vyvíjela a jaký dopad měla opera na společnost.
Knihu tak vřele doporučuji všem, které opera nenechává klidnými.

29.11.2017

Knihu jsem právě dočetl (či spíše prosvištěl). Je velmi poutavě napsaná a čtivá. Souhlasím s tím, že je trochu poplatná době, kdy byla napsána (vydáno v USA v roce 2009), a účelu, se kterým ji autoři psali – urychleně zaplnit bílé místo tehdejší makroekonomie. Ústřední myšlenka, že ekonomiku ovlivňují i aspekty, které moderní makroekonomie nebere v úvahu může být brána jako snaha vyhovět přání Thalera vyslovená v závěru k Misbehaving. Těmito aspekty jsou živočišné pudy (nejsem si jistý, jestli překlad pojmu Animal Spirits, resp. vůbec pojem animal spirits převzatý od J. M. Keynese úplně vhodný, navíc se mně v průběhu čtení ptalo několik lidí, o čem to vlastně čtu), které jsou podle autorů důvěra, spravedlnost, nepoctivost, peněžní iluze a příběhy. Tyto jednotlivé živočišné pudy pak využívají k vysvětlení tehdejší ekonomické krize, což v současnosti už není tolik relevantní, i když nepochybuji o tom, že časem zase bude. Navíc jejich doporučení týkající se finanční krize se nejeví být úplně šťastná, i když obvykle sami na tuto skutečnost upozornili (např. vytvoření systému záchrany krachujících bank, který může vést k morálnímu hazardu). Mnohem zajímavější a poutavější pasáž, která v současnosti nabývá přídechu ekonomického thrilleru se týká resuscitace pohledu na dlouhodobý vztah inflace a nezaměstnanosti (Friedmanovi by se to asi moc nezamlouvalo) a dopadů živočišných pudů na finanční a realitní trhy. Zejména kapitola 12 týkající se realitních trhů je moc zajímavá ve vztahu k současné situaci s cenami bydlení.

Jako drobný škraloup knihy (i ve srovnání s Misbehaving) vnímám to, že ačkoli je kniha opravdu zábavná a plná podnětných myšlenek, tak nakonec přináší více otázek než odpovědí. Sami autoři to v závěru knihy přiznávají, ale někdy mi to přijde vyloženě škoda. Navíc je kniha rozkročena na půl cesty mezi populárně naučnou a odbornou publikací, což pak vede k tomu, že určitá tvrzení by snesla ocitování, a to přesnější než pouhý odkaz na vlastní práci. Na závěr bych ještě rád pochválil překlad, který se hezky vypořádal s překlady ekonomických pojmů do češtiny. Dvakrát použité „pokladové“ aktivum mne pak pobavilo, asi Word.

3 27.08.2017

Je to naprosto neskutečná kniha o velmi skutečném pohledu na svět. Kniha má pro mne ohromnou cenu i pro to, že jsem si ji v originále koupil v knihkupectví Harvard Book Store, který se nachází nedaleko Harvard Law School, kde Richard Sunstein (jeden z hlavních protagonistů knihy) přednáší. Kniha je velmi přístupná i pro ekonomické laiky, ovšem domnívám se, že skutečný dopad bude mít především na všechny, kterým nedává spát, že se normativní ekonomické modely tak moc liší od každodenního života. Celá spletitá a nekončící cesta behaviorální ekonomie je popsána velmi chytře, vtipně a, co je asi nejzajímavější, zcela skromně. Thaler ji vlastně podává tak, že celou dobu nejde o nic jiného než o zábavný experiment, který se prostě rozjel, a za hlavního hrdinu nestaví sebe, ale jiné. I to činí knihu velmi příjemnou (společně s vtípky umístěnými na správném místě). Jelikož je kniha stavěná jako příběh, který je ale zároveň strukturován tak, že odpovídá různým tématům zajímavým pro jejich anomálnost oproti předpokladům normativní ekonomie (spoření na stáří, behaviorální finance, behaviorální ekonomická analýza práva, odchylky od závěrů teorie her), čte se kniha jedním dechem jako detektivka a zatímco část o behaviorálních financích s sebou nese moc zajímavé myšlenky pro praktický život čtenáře, posledních pár kapitol s sebou nese moc zajímavé myšlenky pro kohokoliv, koho zajímá, jak učinit s pomocí veřejného sektoru život lidem lepší tam, kde lidé systematicky chybují. Co jiného si přát?

Poznámka pro právníky: Kdybyste chtěli vidět mrtvolu Coaseho teorému s hrníčkem v hlavě jako vražednou zbraní, tak si určitě přečtěte část o právu. Třeba se o tom za 100 let bude učit i u nás.

3 19.08.2017

Opravdu jsem se snažil. Četl jsem i v originále, ale příliš daleko jsem se nedostal. Kniha může nabídnout kvalitní romanci, pro kterou ji zcela jistě má rádo hodně čtenářů, ale vybral jsem si tuto knihu, abych v ní objevil to, co je obvykle skryto mezi řádky - ponaučení o lidských vztazích.

Domnívám se totiž, že podstata této knihy netkví pouze v romanci, ale také v odpovědích na zásadní otázky. Který muž je pro ženu ten pravý (a obráceně)? Jaká manželství jsou ta opravdu šťastná? Ačkoli ihned první věta, jedna z nejznámějších v anglické literatuře, slibuje od autorky opravdu mnoho, je obsah i příslib nakonec utopen v (pro mne) balastu zbytečných slov, která si navzájem postavy sdělují , což mi knihu učinilo nepřístupnou a odložil jsem ji zpátky do knihovny. Tak snad někdy jindy.

Určitě si nenechte tuto knihu mnou znechutit, pokud ji máte rádi, zcela jistě je dobrá i chytrá a snad i s působivým dějem a romance je v ní dost. Bohužel pokud ji budete číst pouze pro ponaučení, jako já, zřejmě vás bude nudit.

Odysseu doporučuji všem jako velmi příjemný a poutavý úvod do četby klasických eposů. Důraz je kladen oproti ostatním spíše na příběh a případné vykreslení postav. Šrámkův překlad je podle mne přístupný i modernímu čtenáři a zvyknout si na veršovaný text trvá jen chvíli. Čas strávený s touto knihou rozhodně nebude ztracený, naopak bude velmi obohacující, což je něco, co u současné literatury už velmi těžko nalézt. Navíc na Odysseu navazuje mnoho dalších autorů, takže četba Odyssey je pak klíčem k pochopení dalších děl.

Pokud by Vás zajímalo více, můžete si přečíst mou recenzi v záložce recenze.

3 18.03.2017

Zibura nezklamal. Kniha mne neskutečně bavila a doporučuji ji všem.

Co se vizuální stránky knihy týče, tak mi přišel vtipně pojatý obsah. Vysvětlující rámečky a stripy umístěné v každé kapitole zase osvěžují čtení. Obal sice není tak hezky vyvedený jako u Pěšky mezi buddhisty a komunisty, ale zábavný je úplně stejně.

Jestli se Ladislavovi podařilo, nebo nepodařilo do Jeruzaléma dorazit, o tom se v knize nakonec dočtete. Ale o tom ta kniha není. I když občas jsem si říkal, jak to celé všechno vlastně dopadne a jen skutečnost, že knihu držím v ruce, mne naváděla k závěru, že cestu její autor přežil. Stejně jako jeho druhá kniha (vlastně třetí, opomněl jsem na jeho autorský debut Krtečkova cesta) je i tato kniha zážitcích mladého muže vyzbrojeného evropskými hodnotami a zdravou sebeironií na cestě do zemí nám kulturně vzdálenějších.

V tomto případě do Turecka a Izraele, a to v časech, které ani pro jednu zemi nejsou snadné. Místo nepochopení a nepřátelství tam však nachází přijetí a pohostinnost. Zdá se proto, že ani v tomto případě se nejedná o země tolik kulturně vzdálené. Možná bychom si z nich spíše v některých oblastech mohli brát příklad. V tomto ohledu knihu považuji za obzvlášť cennou, protože vypovídá o obou popisovaných zemích mnohem přesněji než mediální výkřiky vytržené z kontextu (slovy Ladislava: „A tak si říkám, že bychom možná neměli hledat inspiraci u lidových kazatelů, kteří o světě četli na internetu, ale u lidí, kteří svět opravdu viděli.“). Kromě pohostinnosti a kulturních zvláštností Ladislav v těchto zemích nachází také horko. Spoustu horka. A, samozřejmě, úhlavního nepřítele poutníků – náklaďáky.

Knize přidává na zajímavosti i to, že je psána velmi čtivým a milým stylem, na který jsem si rychle zvyknul. Při čtení jsem navíc měl dojem, že si na knize dal Ladislav záležet, takže jsem pro změnu měl jednou pocit, že autor nemrhá časem, který čtenář jeho dílu věnuje. Na rozdíl od některých jiných autorů (např. Murakami v 1Q84). Pouze existuje riziko, že čtenáře to také jednou donutí absolvovat nějakou pouť, nicméně ta určitě stojí za ten čas. Úroveň vtipů má podle mne v průběhu knihy vzrůstající tendenci (od 100. stránky už jsem se zase smál nahlas), takže jí případně zkuste dát šanci, i když vás děj nevtáhne tak rychle.

Jinak se mi moc líbí popisy toho, že všechny spojuje láska k čaji či kávě, a toho, že dát vodu neznámému poutníkovi je samozřejmostí. Je moc fajn pro změnu číst o tom, co máme jako lidé společného a že vlastně nikde nejsme sami, i když se nám to tak může zdát.

Další zajímavé a inspirující střípky, které jsem v knize našel – co to znamená udělat si to hezký (s. 49), všude jsou dobří a špatní lidé (s. 36), co je to respekt (s. 56 dole), jak se na cestě zabavit a řešit samotu (s. 81, považuji za velmi praktické a zábavné!), jak vypadá správná turecká party (s. 102, hodně jsem se nasmál), o nerozčilování se (s. 110), úhel pohledu a jak vidět štěstí (s. 134), být pyšný na svou práci (s. 149), chudoba (s. 153), jak připravit kávu v džezvě 101 (s. 183) a (považuji za stěžejní myšlenku) člověk by si neměl zbytečně zakládat na věcech, které dělá jen pro sebe (s. 216).

Shrnuto: I tato kniha od Ladislava velmi snadno splní test kvality odpočinkového čtení, které svého čtenáře obohatí a posune velmi zábavným způsobem kousek dál v jeho lidství. A to je přesně důvod, proč takové knihy má smysl psát a číst.

8 21.02.2017

Pěšky mezi buddhisty a komunisty mne neskutečně bavilo. Knížka vypadá moc hezky, přebal se opravdu povedl – pobavila mne socha Buddhy v kabátu komunisty. Příběh je jasné daný, i když pár zvratů se objeví a u Ladislava je vždycky riziko, že se na své cestě bez mapy ztratí a nedojde tam, kam dojít měl.

Oproti předchozí knize mi přijde autorův styl ještě vyzrálejší, vtipy jsou moc hezky a chytře stavěné (zejm. v části o Nepálu) a líbí se mi odkazy na klasickou hudbu a jazz. Neméně sympatický mi přišel Ladislavův pohled na svět – zdravá ironie a pokorný přístup ke všemu, co se mu na cestě přihodí. Navíc oproti předchozí knize pasáže popisující moudrost získanou na cestě tolik nevyčnívají, ale naopak jsem měl dojem, jako by šlo zcela logické vyústění dojmů ze zážitků, které princ Ládíček na cestě zažil. Navíc je vše podkresleno hezkými ilustracemi a básničkami, které jsou vtipné. Díky prvnímu dílu už navíc taky vím, proč jsou do druhé knihy zařazeny. Myslím si, že z první knihy jsem si odnesl spíše praktické poznatky a trochu zábavy. Z této zase trochu poznatků, trochu zábavy a trochu moudrosti. Myslím si, že tak kniha projde testem kvalitního odpočinkového čtení, které čtenáře obohatí.

Za mne určitě 5 hvězdiček s díky za velmi příjemně strávené večery. A taky za to, že když jsem několik týdnů po přečtení viděl v tramvaji pána číst tuto knihu a nahlas se nad ní smál, tak jsem se smál s ním taky. Úplně jsem si živě představil, co asi čte.

13 17.02.2017

Kniha není úplně špatná, docela jsem se u ní pobavil a laskavý humor čtenáře určitě potěší. Mnoho historek je neotřelých a vcelku zábavných, nicméně některé pasáže psané „ze života zvířat" mne příliš nebavily a možná i celkovému dojmu uškodily. Co hodnotím velmi pozitivně, jsou milé úvahy o životě a o světě, který se v Jeromově perspektivě zdá být nesmírně milým místem k životu.

2 16.01.2017

Bohužel jedna ze subjektivně slabších knih, pokud knihu humoristického žánru posuzujeme množstvím humoru, aspoň ve srovnání s Třemi muži ve člunu a Třemi muži na toulkách. Na druhou stranu stále platí, že bych si přál žít ve světě, jak ho vykresluje Jerome. Pokud máte rádi Jeroma a ostatní jeho knihy máte přečtené, určitě si knihu přečtěte pro doplnění mozaiky, ale jinak spíše doporučuji jeho dílo O psech, zlodějích, strážníkovi i jiná vyprávění (vydalo nakladatelství Vyšehrad).

16.01.2017

Dal jsem tomu dvě kapitoly. Více se opravdu nedalo. Možná za to může překlad, ale spíše asi ne. Obě hrdinky mi byly hned od počátku nesmírně nesympatické, tak mi už bylo jedno, co se jim dále může přihodit.