Zentao
přečtené 194
Persepolis 1
2006,
Marjane Satrapi
Nádherná kniha o strašlivých věcech pohledem mladé dívky. Kniha plná víry v lidství, vzdělání a svobodu navzdory událostem, nad kterými nemá člověk moc. Upřímně mi kniha dodala naději v rozum a soucit. Všechna čest autorce a její rodině. Jinak si myslím, že forma komixu ji dodává na síle, protože řadu věcí bylo lepší ukázat než popsat (například úplně poslední okénko mluví za vše).... celý text
Obrázky z domova
2022,
Karel Čapek
Tak jo, já se vám rovnou na úvod přiznám – ještě jsem to celé nedočetl. Protože prostě já čtu i to leporelo týden. Ale chtěl jsem se s vámi podělit o tu radost ze čtení Obrázků z domova. Zrušili a přesunuli mi let, tak jsem si chtěl přečíst něco ryze českého (či československého, chcete-li) než zase opustím domovinu. Tak jsem sáhl po Čapkovi. A dobře jsem udělal. Kniha je psána nádherným jazykem a dává tušit, že kdyby česká žurnalistika si udržela kvalitu Čapkova jazyka, tak bychom možná četli noviny s radostí a zájmem, nikoli se strachem a vztekem. Kapitoly se mi líbily všechny. Radost mi udělaly jak ty, které popisují kraje, do kterých se zatoulám, tak i ty, které popisují matičku Prahu, která je mi (naplavenině nebo, slovy Čapka, přivandrovalci) nejbližší. Texty Zázračný rybolov a Velikonoce na horách mi svým laskavým humorem, nadhledem a ilustracemi připomněly Zahradníkův rok. Naopak člověka zarmoutí čtení o skutečné bídě v Razii, Čísle 251 a Na Popelkách. Několik střípků z knihy: „Řekl bych, že věže jsou česká specialita, protože nikde nemají takové divné báně, bachraté cibule, makovice, lucerny, přilepené věžičky a galerie a špičky jako u nás.“ (Český Krumlov) „A jelikož na Šumavě je v každém domě hospoda, ukáže se, že ten dům je ovšem hospoda.“ (Zastávka) „Je to necháno na ukázku, jaký děsný nepořádek nadělá příroda, je-li nechána sama sobě.“ (Zastávka, pod Boubínem) „a pro zvláštní uspokojení počestných lidí výjev, jak jsou dva provinilci zaživa stahováni z kůže.“ (Na Zlaté stezce) „ty hory jsou samá voda, to jsem blázen, odkud to všechno teče.“ (Kterákoliv vesnice [na Šumavě]) „Vypadá to podstatně jinak; je to mírné a zelené a pasou se na tom krávy a turisti.“ (Krušné hory) „Lyžařský sport o Velkonocích pozůstává ponejvíce v hledání sněhu. () Turistika na horách záleží hlavně ve zjišťování, ve které boudě jsme ještě nebyli. () Slunce vůbec se pěstuje na horách měrou nezřízenou () To jsou lyžaři zalyžařivší si.“ (Velikonoce na horách) „Nemáme moře; ale ty, majáčku kbelský, jsi znamením hučících dálek, jež nás oblévají.“ (Světla nad Prahou) „Lampička kmitá po ubohých hromádkách cárů, které jsou lidmi.“ (Razie) „ani provaz na prádlo, ani provaz na oběšení.“ (Číslo 251) „Nic na světě není totiž tak hrozně ošklivé jako parcela. A pak sem jednoho dne vtrhli lidé, zahnali milence a kluky hrající kopanou a zapíchali do země kolíky. Potom kluci ty kolíky vytrhali a použili jako zbraně proti nepřátelům z Vršovic a Strašnic. () Věřte mi, nic není větší školou optimismu a důvěry než stavět novou čtvrť.“ (Jak vzniká městská čtvrť) „příšerná Hnusle“ (Velká Praha) „Vyhynou také mladí šampióni v běhu a skoku, kteří utíkali krytí tramvají, aby unikli výběrčímu.“ (Památný den)... celý text
Ivanhoe
2020,
Walter Scott
Konečně dočteno! Pohádka nejen pro děti, která budí nostalgii po době, která nikdy nebyla. Oceňuji na knize její čtivost – děj začne plynout rychle, když se prokoušete prvními pár stránkami. Postavy nejsou komplikované a neprochází příliš vývojem, ale to odpovídá žánru. Milé jsou i občasné vsuvky v latině a francouzštině, autorův komentář a snaha podívat se na středověké zvyklosti a názory kritičtěji. Kniha je fajn, ale určitě nejde o must read. Jinak Rebeka je za mne superhrdina hodný Malverovského komiksu.... celý text
Manon Lescautová
2022,
Abbé Prévost (p)
Nakladatelství LEDA mělo slevovou akci, tak jsem si koupil jejich umně provedené vydání. Ale co jsem to vlastně četl? Nejsem si jistý, že knížka má modernímu čtenáři hodně co nabídnout, ale i tak mne několik věcí zaujalo, tak bych se s vámi o ně rád podělil. Za prvé, kniha je čtivá – autor používá všechny prvky, kterými zrychluje děj (používá často přímou řeč, neřeší sáhodlouhé popisy, kterými se teď prokousávám u Waltera Scotta). V tomto mi připomněl 1984 a 451 stupňů Fahrenheita. Za druhé, vyobrazení postav a jejich jednání je trochu ploché, ale předpokládám, že to byl záměr – vyprávění totiž máme z druhé ruky, vlastně ze třetí – od vypravěče, který příběh slyšel od hlavní postavy. Známe tudíž jen prožitky rytíře, který sám přiznává, že se před každým stylizuje tak, aby s ním všichni soucítili. Je pak snadné mu na to skočit a říct si, že je to vlastně klaďas. Není. Kniha by mohla krásně sloužit jako podklad pro klauzurní práci v trestním právu. Ani bych nespočítal kolika závažných trestných činů se dopustil. Za třetí, souhlasím, že je příběh repetitivní, navíc autor nechává hrdinu příliš snadno se vyvléknout z důsledků svých činů. Přesto si myslím, že se to dá vydržet a příběh zvládá svou funkci nést čtenáře, aby mu mohl autor předložit i jiná témata než je vyšinutý rytíř. Pro mne tak kniha nebyla tolik o dvou hlavních postavách – egoistickém poblázněnci a ženské postavě, která straší ve feministických nočních můrách –, ale spíše o kritice společnosti Ludvíka XV., věčném napětí mezi ctností a neřestí a přátelství mezi muži. Co se kritiky společnosti týče, tak lidem se promíjí poklesky a zachází se s nimi jinak kvůli jejich postavení. Aristokraté zneužívají své pozice moci. Moc nenáleží těm, kdo se o ni zaslouží (ať už to znamená cokoli), ale těm, kdo se mohou nosit rodem či titulem. Žít s někým bez sňatku je považované za hřích. To všechno mi připomnělo, jak moc jsme se posunuli a jak moc je dobré si vážit demokracie a rovnosti všech před zákonem. Je mi jasné, že i demokracie má své mouchy, ale přesto mi to přijde svobodnější než to, o čem čteme v Manon Lescaut. Téma napětí mezi ctností a neřestí je zřejmé i díky prologu, ale kromě zjevně mravoučném pojetí příběhu se mi líbí i několik momentů, kdy des Grieux argumentuje, že smutná ctnost nemusí být o mnoho lepší než šílenství neřesti. Je na každém z nás se rozhodnout, jestli podlehneme neřesti (jak píše Everett – the problem with temptations is that they are tempting) nebo se dáme na méně prošlapanou cestu ctnosti. Pro mne (zatím) obojí spojuje ctnostný život založený na lásce a přátelství. Což je krásné v teorii, ale kdo to má žít každý den. Des Grieux by se nedostal tak daleko bez svých přátel. Přesto je zajímavé, jak každý z jeho přátel přistupoval k němu svým způsobem. Někdo mu pomáhal, zatímco ho káral. Jiný ho naopak povzbuzoval. Pro mne moc zajímavá látka, i když trochu zidealizovaná. Ale Aristoteles by souhlasil – bez přátel to nejde. Prévost by akorát dodal, že ani bez peněz, resp. louis d'or, sou, écu, pistolí etc. Pokud vás zajímají tři výše uvedená témata, pak je možné knížku doporučit. Navíc se na její příběh odkazuje řada jiných umělců. Myslím si, že linku dvou milenců docení spíše ten, kdo je láskou poblázněn, protože jinak si asi budete jen klepat na čelo. Předpokládám, že tato verze Manon Lescaut je upravená poté, co ta původní podléhala cenzuře. Docela by mne zajímalo, co bylo v té původní verzi.... celý text
Francouzština nejen pro samouky
2007,
Miroslav Pravda
Souhlasím s ostatními, že učebnice není špatná pro vstup do francouzštiny, ale sama člověka nespasí. Pozitivní jsou relativně krátké kapitoly, takže práce s knihou je rychlá (cca 2-3 hodiny na lekci). Dále oceňuji nahrávky (poslech je podle mne u francouzštiny jedna z nejnáročnějších věcí) a také důraz na psaní (také náročné). Učebnice navíc obsahuje v podstatě veškerou základní gramatiku, takže pak už člověka nic moc v gramatice nepřekvapí. Nevýhody jsou ne úplně nejzábavnější a nejaktuálnější texty. Navíc i některé základní fráze se objevují až v pozdějších kapitolách, nebo dokonce až v navazujících učebnicích. Kvůli tomu, že lekce jsou relativně krátké, je vysvětlení gramatických jevů někdy roztříštěné. Navíc cvičení jsou pak až souhrnně na jednom místě. V tomto ohledu mi mnohem více vyhovuje struktura Němčiny nejen pro samouky, kde jsou drilová cvičení na právě probrané téma, ale na konci lekce jsou pak ještě souhrnná cvičení. A také aktuální texty a užitečné fráze hned od začátku. Jeden problém společný snad všem učebnicím pro samouky je používání ještě neprobraných slovíček (to by se dalo přežít) a jejich neuvedení ani v přiloženém slovníčku (to je k vzteku, hlavně když nechcete pořád používat u učení se mobil). Jako rychlý vstup do francouzštiny určitě mohu doporučit, ale je potřeba potom navázat určitě navazující učebnicí či učebnicemi. Bonne chance!... celý text
Němčina nejen pro samouky
2018,
Lucie Zemanová
Souhlasím s Ajinka126, tohle je nejlepší knížka pro samouky (ve vydání z roku 2018), a to jak ve vztahu k němčině (např. ve srovnání s Němčina s úsměvem, Němčina pro samouky I a II od Academie), tak i ve srovnání s ostatními jazyky v této edici (mám zkušenosti s francouzštinou, španělštinou, finštinou a hebrejštinou). Od začátku učí praktické fráze, obsahuje testování, audio je možné stáhnout zadarmo z internetu, slovíčka jsou také užitečně zaměřená a gramatika je vysvětlena detailněji a lépe než v jiných knihách, navíc obsahuje výrazy, slovíčka a gramatiku, které Němci používají (bohužel dnes už někdy trochu zastaralé). Jednotlivé lekce nejsou tak dlouhé, takže práce s knihou i svižně běží. Jeden problém společný snad všem učebnicím pro samouky je používání ještě neprobraných slovíček (to by se dalo přežít) a jejich neuvedení ani v přiloženém slovníčku (to je k vzteku, hlavně když nechcete pořád používat u učení se mobil). Nicméně i tak mohu s klidnou hlavou doporučit.... celý text
Stručné francouzské dějiny
2022,
John Julius Norwich
Čtivé shrnutí okolo dvou tisíc let francouzské historie. Knížku jsem si koupil, abych si zopakoval základní informace o Francii a dokázal si zasadit do kontextu místa, která ve Francii navštěvuji. Myslím si, že na to je to kniha jako dělaná – turistický průvodce francouzskou historií. Určitě bych od knihy neočekával nějaké hluboké analýzy a řadu faktů či souvislostí musel dát autor stranou, aby udržel délku knihy na úrovni přístupné přepracovanému čtenářstvu, o jehož pozornost bojují rozličná jiná média. I přes jistou povšechnost mne řada informací překvapila (znovu překvapila) – např. výčet Francouzů usmrcených od počátku francouzské revoluce až do konce druhé světové války je děsivý; nemluvě o tom, že ani předcházející období nebyla žádná procházka růžovým sadem, i když nesmyslné války pro realizaci jednotlivců, při kterých umírají neskutečné množství lidí zcela zbytečně se odehrávají ve všech dobách. Seznam zajímavostí okořeněný občasnými intimnostmi jednotlivých aktérů nemůže být vyčerpávající, ale i tak by to všechno oběhnout dalo na celý život. Kolikrát jsem si při čtení říkal – jasně, to jsem viděl, tam jsem byl, nebo naopak – aha, o tom jsem vůbec netušil, tam bych se mohl podívat. Navíc je zajímavé vidět, odkud se vzala řada věcí, které máme s Francií navždy spjaté – včetně svobody, rovnosti a bratrství – nebo proč se řada míst v Paříži jmenuje, jak se jmenuje. Kromě popularizace francouzských dějin se autor v knize snaží zvýraznit vztah mezi Francií a Velkou Británií, ale myslím si, že není nutné v tomto směru příliš argumentovat. Přeci jen blízký vztah mezi těmito zeměmi je zřejmý už z jejich geografické blízkosti či vztahu mezi francouzštinou a angličtinou. Stejně tak je zajímavý vztah k Německu, Itálii, Španělsku a Belgii. Knížku bych akorát ještě doplnil stručným rodokmenem francouzských vládců a možná základním chronologickým přehledem. Autor sice zvolil chronologické řazení jednotlivých událostí, ale občas potřebuje udělat odbočky, a ne vždy mi bylo jasné, kdy se určitá událost stala, případně v jakém vztahu jsou k sobě některé osobnosti, kterých je ve francouzské historii nepočítaně a občas se zjevují a odcházejí velmi rychle. Na závěr bych ještě řekl, že jsem při čtení nabyl dojmu, že vládce se stává velkým zejména prací pro blaho svého národa, nikoli sám pro sebe.... celý text
