zazvorek komentáře u knih

Už několik měsíců je to nejoblíbenější pohádka mé dcery - ráda kouká na Večerníček, poslouchá audioknihu a tenhle "komiks" zná slovo od slova. Naučila se díky tomu plno lidových písniček a pořekadel, poznává lidové zvyky a ráda je pak zkouší i doopravdy. Tohle se opravdu moc povedlo.

1 15.03.2021

Pro dobu jako je tahle, kdy děti můžou leda tak před barák, hřiště jsou zavřená a největší exotikou je vyrazit si za hranice obce, je tahle kniha naprostá bomba. Kromě představení her, které jsme si zažili na betonovém plácku mezi paneláky, je tu i jejich historie a nespočet variant u nás i ve světě. Nejen děti, všichni by si měli víc hrát!

3 11.03.2021

Tolik podob samoty, tolik melancholie, tolik magie, tolik potutelných vtípků...a tak málo stránek. Ach jo.
Jasně, šarády s Aureliany a Arcadii Buendiovými jsou trochu na hlavu, obzvlášť když v té rodině kámen š... cihlu a chronologie rodu tak dostává zabrat, ale asi by stačilo kreslit si rodokmen. Jinak mě ale nic nerušilo, je to zaslouženě vyzdvihované dílo a úplně mě pohltilo. Moc mi to sedlo.
A taky jsem díky tomu konečně pochopila text jedné z písní Vypsané fixy: "Kdyby bylo nebe blízko, kdyby bylo nebe o trochu níž, tak bych si sáhnul na Remedios, to si piš! A dole bloudila Ursula Buendía sem a tam..."
Edit: teď koukám, že jsem knihu dočetla v den výročí autorova narození. Krásně symbolické!

13 06.03.2021

Oproti knize Chvály, pocty a rozpaky..., kde autor působí jako značně nevrlý starý pán odmítající připustit existenci světa po roce 1900, je tahle kniha poetickým výletem do světa poutí a putování, do světa lesů, cest necest, hospod, výmolů, romantických duší a deníků. Tohle téma mě hluboce oslovuje, jen bych si ho uměla představit rozvést ještě dál mimo Šumavu a Vitorazsko.

Z autorových knih, které jsem doposud četla, se mi tahle zdála nejslabší. Hodně informací opakuje právě z předchozích knih a některá doporučení jsou opravdu trošku jako z učebnice pěstitelek, které jsme měli na ZŠ... Autora mám moc ráda a způsob, jakým vypráví o přírodě, mě fascinuje, ale v tomhle případě je to kouzlo o dost slabší.

2 17.02.2021

Stejně jako Hrajeme si u maminky je tohle úžasná kombinace pozapomenutých lidových písní (na CD i v notovém záznamu pro domácí muzicírování), vlídného vyprávění o jarních tradicích a poetických Kudláčkových ilustrací. Mám radost, že se písničky líbí i dětem a jarní popěvky trénují poctivě uz na podzim :-)

1 12.02.2021

Zda jsou tam některé nepřesnosti, to zatím moje skromné znalosti nezaznamenaly, sem tam je zřejmě už něco překonáno, ale informačně je to dost nabité a ohledně léčivých látek a účinků jednotlivých rostlin užitečné.

1 12.02.2021

Text mnohdy poplatný době vydání (budovatelská 50. léta, a tak si nasbírané bylinky přece nenecháváme pro sebe, ale odevzdáváme do sběrny, že jo...). O léčivých účincích se toho člověk taky moc nedozví, nicméně při vyhledávání a sběru rostlin je to velmi užitečný rádce. Škoda jen, že soudružské hospodaření s půdou spoustu těch planých bylinek z našich luk a polí úspěšně vystěhovalo...

12.02.2021

Frankensteina zná skoro každý, ale celý příběh už málokdo. Navíc drtivá většina lidí si s Frankensteinem ztotožňuje vraždící monstrum, nikoliv jeho stvořitele, po kterém je román pojmenován. Na dnešní poměry je příběh sice trochu naivní, na druhou stranu poselství, že každý tvor si zaslouží lásku a pokud se mu jí nedostává, dopadá to špatně, je nadčasové. Stejně tak zodpovědnost vědce za jeho výtvor a etická rovina vědeckého bádání.
Protosci-fi z období romantismu, které napsala ženská. Tohle prostě JE výjimečné.

13 11.02.2021

Jednoduché úkoly, jednoduché básničky, pěkný nápad pro nejmenší děti.

28.01.2021

Slavná Nemesis je výborná povídka, její atmosféra mě dostala a dlouho jsem si ji promítala v hlavě. Bohužel témata fantasmagorií / vizí / snů/ iluzí / posmrtna a nesmrtna se v dalších povídkách opakovala pořád dokola a začala tím ztrácet kouzlo. Díky tomu mě o to víc zase zaujala povídka Cestuje do města D. o bloudění lesem - žádná femme fatale, jupí! A taky zlověstná věta "Obešel já polí pět" mi nějak nechce sejít z mysli.
Zkrátka, Klíma rád provokoval svými postavami alkoholiků, fantastů, šílenců i nekrofilů, ale ostatně jako všechno, i tohle se musí dávkovat jednotlivě, aby to bavilo.

2 25.01.2021

Knihy Petera Wohllebena mám moc ráda. Učí člověka vnímat svět kolem sebe, všímat si detailů, ale i příčin a důsledků, pozorovat, porozumět, objevovat velké věci na malém kousíčku země. Učí respektu k rostlinám i zvířatům a vše podává milou a srozumitelnou formou, což oceníte zejména u jeho knih pro děti.
A hele, ten člověk je nomen omen, všimli jste si?

23.01.2021

V dávné dětské touze stát se ornitoložkou mi tahle kniha dala spoustu cenných a stravitelných informací, později posloužila jako předloha pro různé vlastní ptačí kresby. Leccos už dnes bohužel není aktuální, ale pořád dokáže mnohé naučit.

Deset malých černoušků musím zpívat pořád dokola dítěti v kočárku cestou do školky pro druhou ratolest. Cestou ze školky je musím zpívat znova oběma. Každý den, občas to vystřídá Číňánek nebo Hej hou, hej hou. A že cesta je fakt dlouhá. Rána pravidelně začínáme Příšerou sedící na hrobě a s Vinettouem, co se z okna směje. Myslím, že je šance, že na tyhle říkačky bude jednou vzpomínat i další generace :-)

1 17.01.2021

Díky formátu úderných komiksových stripů je to ještě vtipnější než klasické muminkovské knihy, přitom i ty mají velké kouzlo. Absurdno zůstává, milá atmosféra taky, rejpání jakbysmet. Báječná oddychovka.
Muminkova maminka: "Oni by chtěli žít na opuštěné skále jako bohémové. Bez pohovek a záclon, bez prádelníků!"
"Maminko, bála ses tmy, když jsi byla mladá? " "Ne, dítě... Ale předstírala jsem to kvůli tvému tatínkovi."

1 17.01.2021

Nadoblačně děsivé.
Od prvních řádků jsem z hlavy nemohla dostat záběry z Herzova filmu, který předlohu na plátno převedl perfektně, ale hlavně jsem si nedokázala vytvořit představu Karla Kopfrkingla oddělenou od R. Hrušínského. Což mě - navzdory tomu, že jeho KK je famózní a přesný - trochu mrzí, knize to ale samozřejmě na kvalitě nijak neubírá. Fuks měl dar psát o divných lidech, divné době a temné atmosféře originálním způsobem, z jeho postav mrazí.

9 25.12.2020

Číst a prohlížet si takové věci mi dělá moc dobře. Ideální čtení na adventní a zimní čas. Petrkov sám o sobě si na nic nehraje, kniha o něm taky ne. Fotky zachycují neučesaná zátiší petrkovské archy a její obyvatele, kteří prostě museli být bytostně dobří a milí lidé. Texty jsou vesměs poetická óda na to unikátní místo. Doufám, že pod ministerstvem kultury se areál dostane do dobrých správcovských rukou a tohle všechno v něm zůstane zachováno.

5 14.12.2020

Po dlouhém přemlouvání konečně dočteno. Podle starších komentářů jsem přesvědčená, že existují nějaké zkrácené "pohádkovější" verze pro děti, protože pokud tohle - ve vydání, které mám já - čte třeba desetileté dítě, nemůže pobrat nic víc, než že tam byli Liliputi, obři a mluvící koně. Ale ani to mu asi nemůže připadat jako fajnová pohádka, spíš jako utrpení. Dospělák nejspíš pochopí tu satirickou polohu, která ale byla zábavná snad v době vzniku, o 300 let později už o poznání míň. Nejvíc vyhrocené je to v zemi ušlechtilých a ctnostných mluvících koní, kde je všechno tak ideální, že bych tam nechtěla žít ani omylem. Pohrdání námořníka vlastní rodinou po návratu z téhle země už byla jen třešinka. Ale jsou tu i zajímavé myšlenky. Vykreslení nesmrtelnosti jako něčeho, co fakt není záviděníhodné, Laputa jako vznášející se extrakt teoretizování a vědeckého bádání... Není to špatná kniha. Jen pro dnešního čtenáře už je to šíleně zdlouhavé a nudné.

5 13.12.2020

Tehdy divá, dnes obdivovaná. Svobodná duše, která nezná strach, nevěří pověrám, neuznává autority, které si sama nevybere, odvážná a tvrdohlavá. To prostě muselo tehdejší venkovany provokovat. Škoda jen, že stejně emancipovaný není i konec (byť happyend hrdince samozřejmě přeju). Ale to by tehdy byla provokace asi už moc velká.

5 25.11.2020

Moc si přeju, aby Kudláčkovy ilustrace nikdy nezestárly a oslovily děti i v budoucnu, kdy už bude vizuálno někde úplně jinde...

21.10.2020