Zara komentáře u knih

Naprosto chápu tíhu odpovědnosti autorů světového formátu držet laťku kvality v (přinejmenším) jedné úrovni.
Manželskému páru Börjlindových se to doposud dařilo, nejnovější kniha podle mě vychýlila kvalitativní diagram nežádoucím směrem.
Důkazem toho budiž uměle našroubované scény, které čtyřsetstránkovou agónii prodlužují a snižují výrazně čtivost thrilleru, což u předešlých děl autorského dua nebylo zvyklostí .
Nejvíc prostoru je věnováno osobním problémům vyšetřovatelky Olivie, které vyznívají tak nezáživně, že čtenáře nutí k zamyšlení nad přímou úměrou odměny připadající na každou stránku rukopisu, případně nad únavou materiálu obou autorů...
Nepochybuji, že série bude pokračovat, takže nezbývá než doufat v "lepší zítřek".

4 11.09.2021

My, kteří z Bettyiných knih citujeme celé pasáže zpaměti a pro jejíž knihu (v mém případě soubor tří svazků - Co život dal a vzal) saháme periodicky ve dnech obzvláště chmurných, jsme si nemohli nechat ujít životopis tohoto literárního génia v sukních.
Bohužel - pro mě - platí v tomto případě parafráze, že totiž "méně znamená více" a lituji, že jsem četbou díla paní Becker nedobrovolně nahlédla do zákulisí života MacDonald a zjistila tak skutečnosti, o něž jsem vůbec nestála SPOILER včetně morbidně vykresleného konce jejího života s popisem nechutných podrobností -diagnózou počínaje.......
Pevně doufám, že biografii co nejdřív vytěsním z paměti (čímž neznevažuji vynaložené úsilí Pauly Becker) a že se mi podaří uchovat si Betty VÝHRADNĚ v její úžasně vtipné, inteligentní a nepřekonatelné osobnosti tak, jak ji znám z jejích knih.

7 29.07.2021

Vypadá to, že Leif G.W. Persson reflektoval feedback čtenářského osazenstva a ve svých knihách upozadil solidní kladné dušínovské typy vyšetřovatelů ala Johansson ve prospěch fenoménu jménem BÄCKSTRÖM.
S nadějí vyhlížím další díl série....

6 06.05.2021

Upřímně - nechápu potřebu některých tvůrců sdělovat světu trapnou skutečnost, že jsem literární analfabet....
275 stran textu vykazuje všechny znaky toho, jak NEMÁ vypadat thriller.
Předvídavost na úrovni předškoláka, děj zhůvěřile naivní (při každé životu nebezpečné situaci jde NÁHODOU někdo kolem), jazyk směšně patetický (naše rty a jazyky se prolnuly), závěr kýčovitě teatrální.
Jediný potenciál vhodný k vytěžení, a sice postava gangsterského strýce Charlieho, naprosto zahozen a nevyužit.
Pro mě ztráta jednoho květnového odpoledne.....

9 06.05.2021

V pokračování Květů nad peklem autorka ještě víc upřednostnila rozvíjení různých mýtů spolu s (téměř vědeckými) statěmi z oboru demografie a etymologie před vlastním dějem, navíc podobnost s prvním dílem trilogie bila zoufale do očí....snaha o sofistikovanou detektivku na úkor detektivky, aneb méně je - většinou - více.

4 04.05.2021

Milostná balada psaná tklivě archaickým stylem mi v něčem připomíná Šrámkův Stříbrný vítr....
děj možná lehce zaostává za básnickým popisem nádherné krajiny, takže už jen kvůli němu je radost knihu číst.
Líčení myšlenek a citů hlavního hrdiny je modelováno rukopisem tak jistým, až svádí k domněnce, že autorem je 19tiletý maturant, zároveň se v něm odráží zkušená a vyzrálá ruka fundovaného spisovatele.
Připočteme-li jímavý osud románu zmíněný v jeho anotaci a poetickou obálku díla jako přidanou hodnotu, dostaneme svazek, ke kterému se rádi v budoucnu nejednou vrátíme.

7 28.04.2021

Nedočteno.....
Chápu, že je těžké navazovat na předchozí čtivé tituly, zvláště poté, kdy vás čtenářská obec neoficiálně pasuje na nejoblíbenější českou autorku.
Patrně v touze uchovat laťku oblíbenosti na setrvalé výši a nezapadnout do vyjetých kolejí zvolila Mornštajnová téma, které zvolila.
To je první kámen úrazu - srovnáno s předchozími - je kniha důkazem, že autorka je mnohem jistější v kulisách doby reálné než v popisech fiktivní minulosti, které bohužel vyznívají planě a jalově.
Další výtku mám k samotnému ději...jako čtenář očekávám, že mě kniha bude buď BAVIT (šokovat, překvapovat dějem nebo vykreslením postav), nebo mě POUČÍ a tím více či méně přitažlivou formou rozšíří obzory mých znalostí.
V Listopádu se nedočkám ani jednoho.
Sečteno podtrženo – tohle se Aleně Mornštajnové nepodařilo ( zavání to burn out syndromem) a nezbývá, než kochat se nadějí lepších mornštajnovských zítřků...
Troufnu si však tipnout, že při inventuře autorčina díla, rozhodně nebude na předních místech figurovat tento počin.

28 17.04.2021

Závěrečný díl triptychu nezklamal.
Indridason dokáže do svých knih implantovat vedle detektivního leitmotivu také otisk rázovitého charakteru obyvatel Islandu (většinou tvrdě pracujících lidí) a jeho vyprávěním se jako červená nit táhne přízrak pověstné severské melancholie.
Vyplatí se číst!

2 09.04.2021

Velmi podobná šablona jako předchozí "3 minuty" . To by mi tak nevadilo (o čem, koneckonců, pořád psát, že?)...co mi vadí je tentokrát naprosto nepravděpodobný děj včetně naprosto nepravděpodobných reakcí hlavních hrdinů (těžko uvěřit, že starý detektivní bard utužený téměř třemi stovkami vražd ve své kariéře, emotivně prožívá smrt neznámé dvojice z afrického kontinentu a balancuje na okraji nervového zhroucení při nálezu mrtvých Afričanů).
Celkový koncept moc nevylepšuje ani přebujelý výskyt patetických pasáží - patos totiž funguje pouze tehdy, je-li ho použito jako šafránu, opačně pak působí nehodnověrně a komicky.

2 06.04.2021

Předchozí kniha "Ta, která se dívá" zasazená do současné vesnice a pojatá jako krimi s hospodyňkou v hlavní roli na mě působila rozpačitě...
Velká výstava autorce evidentně tematicky konvenuje mnohem víc. Do kulis románu krásně zapadne i její lehce archaický až naivní styl, který mi tolik vadil v tom nepovedeném thrilleru.

3 04.04.2021

O hvězdu míň než Pozvánka z důvodu nadbytečné hořko-sladkosti včetně slovních obratů, které místy silně zaváněly červenou knihovnou.

1 25.03.2021

Starý dobrý Peter May je zpět a zachraňuje reputaci ztracenou v poslední knize série Akta Enzo.
Hlavní protagonista sympatický tím, jak se vymyká šabloně stereotypu detektiva-vyšetřovatele, napínavý děj bez větších proluk a geografický bonus v podobě spojení Anglie a exotického Španělska.
Ve srovnání s výše zmíněnou předchozí sérií psanou strnule a vážně disponuje Tichá smrt dostatkem humorných pasáží, které odlehčí tíživý leitmotiv smrti a příjemně provází čtenáře celým dílem.

4 20.03.2021

Mám obecně problém s faktem, že 99% kvalitně píšících autorů má silně levicové zaměření. Je potom nutno (někdy dost svízelně) oddělit politický náboj od všech ostatních ukazatelů dobré četby (styl, výběr jazyka, dějová linie, uvěřitelnost děje etc etc).
U četby této knihy jsem nemusela dělat kompromis:
nádherný, lyricko-poetický jazyk tak ostře konstrastující s tragickým dějem se nese celou knihou (pro mě dosud neznámého) autora a přitom naprosto koresponduje s mým protibolševickým nazíráním světa.
Kniha si plným právem zaslouží dostat se do širšího povědomí čtenářstva a určitě se přimlouvám o vydání dalších dvou svazků trilogie.

6 17.03.2021

Ženským autorkám se většinou vyhýbám - do literatury totiž projektují typicky ženské vlastnosti, tedy zhuštěný výskyt nadbytečných slov.
Kde autor-muž použije výstižný,přímý, krátký, pregnantní text, tam autorka-žena spotřebuje mnohonásobek nicneříkajících zdlouhavě nudných opisů, aniž by se útvar posunul dál (nejen dějovou progresi).
Lucy Foley dokazuje, že lze napsat čtivý ,chytrý a nikoliv přeslazený milostný (!) román bez balastu růžových kudrlinek.

1 01.03.2021

Naivně jsem se domnívala, že styl páně Engera zvítězí nad (pro mě) absolutně nepoživatelným Horstem. Bohužel.

1 27.02.2021

Někteří literáti vyplýtvají při tvorbě sériové řady veškerý svůj potenciál na pilotní svazek.
Ingar Johnsrud mě bavil ve Vídeňském bratrstvu, ale nakonec i v Kalypso.
Nad závěrem trilogie se však už vyloženě trápil a těžkopádná ruka je tu více než hodně znát.

1 27.02.2021

Koho v kojeneckém věku neznásilnil vlastní dědeček nebo přinejmenším neposvačil pohlavní úd svého spolužáka, nemá na stránkách knihy co pohledávat.
Výčet zvrhlostí vršících se chronologicky s dějem přináší dle mého naprosto opačný efekt (alespoň u mne).
Pokud by normální zůstaly minimálně postavy strážců zákona, případně terapeutů, nesmála bych se hlasitě u každé cca dvacáté stránky.
Dvojice autorů se v dílku chová velmi macešsky ke své rodné hroudě, neboť po dočtení zůstává ve čtenáři pocit, že Švédsko je (odjakživa) kolébkou nejhorších deviantů, úchyláků, feťáků, krvesmilníků atd atp., jaké tato planeta kdy nosila.
Absenci literárního stylu vycpávají autoři vatou děsivých morbidností, ale soudě dle červeného hodnocení, patrně efektivně.

5 03.02.2021

Naprosto nedoceněná literární záležitost!
V dějové ose nevidím jediné hluché místo (včetně komentáři přede mnou tolik zavrhovaného kvanta násilí), postavy s jasně danou motivací ( s výjimkou hlavního záporáka žádná exaktně charakterově ztvárněná) děj i prostředí díky sugestivnímu líčení plasticky zobrazené.
Jedna z nejlepších knih z mé oblíbené románové destinace!!!

9 30.01.2021

Odloženo po několika desítkách stran.
Děkuji spisovatelce za opětovné upevnění mé vlastní teorie o rozdílech mezi ženským a mužským způsobem psaní.
Ženy (až na naprosté promile výjimek) neumějí psát!!!

2 22.01.2021

Přidávám se k předchozím hodnocením.
Čtení se nedá urychlit, ale netrpělivý čtenář jako já stejně přelétal očima stránky a zastavil se pouze u vyprávění, jehož osoby byly něčím signifikantní a tím získaly mé sympatie.
Zřejmě jsem v tom přelétávání stačila přelétnout i rozuzlení úvodní zápletky, aneb proč ten název????

1 21.01.2021