whale77 komentáře u knih

Moje čtenářské odpanění na poli LGBT literatury proběhlo bezbolestně :-)
Uchvátil mě pravopisně čistý a velmi čtivý sloh, dobře vyvolávající emoce: vzpomínky na první lásky, jemný humor, napětí i dojetí, ale i nenásilně zakomponované až téměř filozofické momenty (např. polemiky o pravdě), kde čtenář sám sebe nachytá, jak pokyvuje hlavou, že přesně takhle se mu myšlenky v hlavě taky občas „hádají“.
Příběh s několika milostnými zápletkami mi hodně asocioval klasické dívčí románky (samozřejmě jinam orientované) - řemeslně dobře zpracováno, srovnatelné třeba se Stanislavem Rudolfem.
Trošku škoda té poslední kapitoly, která sice v této knize byla fajn, jako ujištění, že všechno dopadlo dobře, ale pro chystaný díl druhý to je trochu jako spoiler.

2 31.05.2018

Stručné převyprávění známého Disney filmu. Slohově ne úplná tragedie, ale dětská knihovna by se bez takového dílka obešla. Jenže když ty Disney princezny (a víly) jsou, mami, tak krásné!

(RE na koment níže: sehnat se dá asi už jen v antikvariátech, i já ji tam pořídila, nebo na záložce Bazar tady nabízí calvera1)

2 19.05.2017

Tady nějak nevím. A jak čtu komenty ostatních, tak v tom nejsem sama.
Skvělá psychologie postav, vcítění se do kohokoliv. Autorce věřím chlapa, dítě, nemocného, puberťáka, alkoholika,..., kohokoliv. Neobvyklý styl psaní ustála, i když svou věcností byl trochu monotónní, ale přesto dokázal vyvolat zvědavost na osudy jednotlivých postav. (Možná takovou až trochu bulvároidní zvědavost, chuť nakouknout k jiným, jak to chodí u nich doma.)
Převaha informativně podávaných detailů o jednotlivých hrdinech a minimum přímé řeči mi sice na jednu stranu vyhovovalo (hodně muziky za málo peněz, v dnešní době úspěchu krátkých textů ideální!), na druhou stranu to u mě vyvolávalo pocit – nepsala si autorka jen osnovu, podle které to pak chtěla napsat pořádně? Něco mi v tom chybělo – možná sblížení se s některým z hrdinů. O všech to bylo tak rychle, že jsem to u žádného pořádně nestihla, občas mi i málem splývali. Byla to pro mě sága v kostce, jako kdyby autorka vyprávěla memoáry něčí rodiny, ale vybrala jen ty nejnutnější informace (kromě tedy té podrobnější scény u moře, kde tedy došlo k velkému, až kontrastnímu zpomalení tempa příběhu). Ráda věřím, že to byl autorčin záměr a styl, a podle reakcí níže (a získaných ocenění) uznávám, že má své publikum, ale asi jsem čekala víc děje.
Rozhodně ale knížku nechci shazovat, nebo odrazovat budoucí čtenáře! Četla se velmi dobře, čtenář poznává příběhy ze svého okolí a je rád, že všude je něco.

2 02.03.2017

Na to, že tahle povídková antologie vznikla během pouhých dvou měsíců, jsou příběhy opravdu dobré. Fantastické! I těch pár povídek, které se mi líbily méně, si zaslouží aspoň 3 hvězdy. Sci-fi příběhy, mysteriózní povídky, fantazárny a legendy, i pár horůrků a dokonce jedna krimi, některé protknuté jemným humorem, jiné absurdně švihlé, další napínavé až na půdu. Pobavila jsem se u každé jedné z nich.
Obzvlášť tomu napomohly nádherné obrázky, až je mi líto, že nevychází víc ilustrovaných knížek pro dospěláky. Chápu, náklady, ale přece to něco do sebe má, když kromě počteníčka je i pokoukáníčko.

1 18.01.2024

Knížku jsem si předem vybrala pro téma ČV „zakázaná láska“ na základě tipů zde na databázi a i podle komentů tady jsem čekala větší nápor na mou otrlost. Ale pak se z toho vyklubal docela „normální“ příběh z nenormálního prostředí, necítila jsem se při čtení nějak nekomfortně. Možná proto, že jsem se předtím mohla obrnit a čekala jsem, s čím se setkám. Příběh mě nijak nenadchl, ale ani nezklamal, přečetla jsem, na film mě to nenalákalo, ke znovupřečtení asi také ne.

1 20.12.2023

(SPOILER) V úvodu zbytečně detailní popisy každodenních činností, zveličování samolibosti HP a hlouposti Hastingse, zdůrazňování známých věcí, odhalování stop – házení jedu do hrníčku skutečným vrahem, okaté upozorňování na papírové smotky, nedořešení vrahova podřeknutí se (říkal, že o otravě slyší poprvé, ačkoliv o ní slyšel podruhé) – Agatha (jak ji známe) by to dříve nebo později zmínila jako (příp. přehlédnutou) stopu. Dle mého to nebylo z divadelní hry moc převedené, pořád to znělo jako na divadle, ani ten nakreslený plánek pokoje nebyl potřeba. Ne úplné zklamání, ale nadšení jako u většiny detektivek ACH se také nekonalo.

1 19.12.2023

Nepamatuji se, čí převyprávění bajek od Ezopa jsem jako dítě četla, ale i když se mi tenkrát také líbilo, určitě nebylo tak čtivé, jako tato verze od P. Šruta. Tu, když jsem nyní předčítala našim dětem, jsme si všechny čtyři velice užily. Je velmi dobře srozumitelná, žádné krkolomné a zastaralé výrazy, holky všemu snadno rozuměly. Jednotlivá ponaučení bajek byla také lehce pochopitelná, některá se v několika bajkách opakovala, jiná jsou tak profláknutě známá, že už je vnímám spíš jako zažitá rčení. 95% jich je platných pro každou dobu, ten zbytek jsme si při vysvětlování s holkami musely upravit (konkrétně si vzpomenu už jen na to, že když se tam v ponaučení hlásalo něco ve smyslu, že na hlupáka je nejlepší vzít bič, tak to v dnešní době už neuspěje bez trestního postihu). Super bonusem - knížka je v e-podobě dostupná zdarma, takže není žádný důvod, aby nám chyběla v (e)knihovně.

1 20.06.2022

Četla jsem všechny povídky (a básničky) v soutěži na zadané téma z názvu a s vítězným výběrem jsem byla velmi spokojená, dostala se do něj většina příspěvků, které se mi líbily už při prvním čtení.

1 17.05.2022

Když jsem tuhle knížku četla as před 15 lety poprvé, byla jsem z ní tak nadšená, že jsem jí při pozdějším hodnocení zde na Databázi automaticky dala pět hvězd, přiřadila jsem ji do Doporučovaných a jakmile vyšlo pokračování, koupila jsem i to (dvojka zatím stále čeká na přečtení). Ale dnes, po doposlouchání dvanáctidílného audioprovedení už mě to nadšení trochu opustilo. Možná je to věkem, že už jsem šťoura vybíravá, nebo možná tím jen (byť příjemným) poslechem, nebo taky tím, že ovčích dobrodružství jsem během té doby potkala další hromadu (Shaun the Sheep + Timmy, české Bordeří povídačky,...) a Glennkill už mezi nimi tolik nevyniká. Proto jsem si ji vyřadila z Doporučovaných, ale hvězdu tomu ubírat nebudu, protože pořád je to pohodová a zábavná knížka a těším se, že až se dokopu k přečtení druhého dílu, tak se třeba nadšení zase vrátí.

1 24.02.2022

(SPOILER) Walliamsovy knížky považuju za dobře marketingově zpracované. Autor dobře zná trh i cílovou skupinu a ví, co se líbí, co se bude prodávat.Ovlivnění Roaldem Dahlem z jeho knížek doslova stříká – jak do „fyzického“ zpracování knih (spolupráce s jedním ilustrátorem – který je svým stylem také podobný Dahlovu dvornímu ilustrátorovi Blakeovi, úvodní představování postav knihy v úvodu), tak do obsahu příběhů (strašné, nepředstavitelné zlo x osamělý dětský hrdina, černý humor).
Přesto mi Dahl připadá takový přirozenější, u Walliamse často cítím, že se hodně snaží, vlichocuje se, tlačí na pilu – obzvlášť takové ty slzoždímačkové momenty (např. zde holčička s rakovinou), nebo v jiných knihách naopak tlačení do srandy přes prdění (jo, děti to milujou, ale pro vtipnost by to stačilo jednou).
Přijde mi to u Walliamse takové „tovární zpracování“ - vymyslí vlastně jednoduchý příběh a zasadí ho do stejného mustru, úplně jako podle nějakého receptu: 20 deka sirotků (nebo jinak opuštěných dětí), 3 plátky zlouna, půl litru dojetí, kilo a půl dobře propečeného napětí, dvě hrsti humoru (se špetkou toho hanbatého) a najemno nakrájené poučení. Plus 1 ks nejlepšího trafikanta ve městě,samozřejmě. A jo, ono to funguje a chutná to dětem, i dospělým ;-)
Dahl to není, ale úctyhodný pokračovatel vyprávění hořko-sladkých povídek pro děti ano. Mile mě (nejen u této knížky) překvapil, protože ho mám dřív ráda jako komika z Malé Velké Británie, a to je, přiznejme si, veeelký skok.
Půlnoční gang jsem s dětmi poslouchala jako audioknihu předčítanou Jiřím Lábusem a řekla bych, že patří k těm vyrovnanějším Walliamsovým knížkám – netlačí tolik na city ani na ha-ha momenty a nikdo tu neumře, takže mu naše holky odpustily Babičku drsňačku, která u nás šla do mrazáku :-(

1 14.02.2022

Zatím mám přečteno pouze ušima z rozhlasového zpracování, tedy kratší verzi, ale rozhodně mě to naladilo i na četbu papírové knihy. Možná proto, že na rozdíl od části níže komentujících klasické Artušovy příběhy neznám, mně ten jiný pohled na 6. století bavil. Twainův humor byl tady celkem jemný a dokázal odlehčit těžkou atmosféru nespravedlnosti a dojemné příběhy hlavních i vedlejších postav. Uvidíme, zda změním názor po přečtení celé knihy, ale dvanáctidílný poslech (po půlhodinkách) byl příjemný.

1 07.02.2022

Tohoto fotografického "průvodce" východními Čechami jsem dostala od Ježíška a i když jsem si myslela, že to budu mít jen jako další do sbírky knížek o rodném kraji, nakonec mě zaujala víc, než jsem čekala. Fotografii nerozumím, ale nápad na noční (večerní?) focení považuji za zajímavý. Stručný text doplňuje fotografie zajímavými informacemi o historii či pověstech daného objektu. Výběr míst je úžasný, o mnohých jsem nevěděla, takže dík autorovi patří za rozšíření obzorů. Škoda, že bydlíme mimo ČR, hned bych Čarokraje využila jako bedekru na víkendové výlety.

1 26.08.2019

Už někde dříve jsem psala, že jakmile to ilustrovala Zmatlíková nebo Born, tak to nemůže být špatný! Leporela, která jsem si pamatovala ze svého dětství, jsem si hromadně nakoupila ještě v době, kdy jsem byla těhotná s naší první. A dobře jsem udělala, máme teď tři dcery a na téhle knížce se velice jednoduše, ale moc příjemně, vysvětluje, jako to v přírodě v průběhu roku chodí.

1 31.07.2019

Nevím proč, ale ostatní knížky od Greena, které jsem dosud četla, se mi líbily o fous víc. Příběh byl na „úkor“ rozboru hrdinových myšlenek a pocitů chudší, ale stačil na to, aby i pobavil. Spíš než špionážní drama se mi to četlo jako detektivka. Líbily se mi nápady s předáním dortu pomocí výhry v tombole nebo způsob obvinění hrdiny z druhé vraždy. S některými citáty v díle jsem se ztotožňovala v osobní rovině („štěstí závisí na prožitých strastech“), jiné jsem si snadno aplikovala i do dnešní, o 80 let novější doby („... ubohý pocit závislosti na rozhodnutí malosti porotců“).

1 31.07.2019

Četla jsem na záchodě jen pro splnění bodu z Výzvy. Kuchařku jsem dostali (tatínek) a nic nového nám nedala.

1 25.07.2018

Krásná básnička, nádherné obrázky, náhodné setkání s „novou“ autorkou (díky jménu naší nejmladší).

1 25.07.2018

Roald Dahl je náš miláček! Je škoda, že tuhle jeho knížku (a řadu dalších) jsem v českém vydání neobjevila. Předčítala jsem dětem v holandštině, několikrát. Legrační příběh pro malé děti o hloupém krokodýlovi, co si chtěl pochutnat na dětech, ale jeho kamufláže mu vždy překazilo některé jiné zvíře z džungle, které po cestě do vesnice nějakým způsobem naštval.
Edit: letos (2019) konečně došlo i na český překlad, který si také nemůžu vynachválit!

Četla jsem asi před rokem a kdybych měla říct, o čemže přesně to bylo, tak bych dala jen takový hodně obecný popis, co se týká děje.
Co se týká zpracování – vím, že v některých prvcích jsem shledávala určitou podobu (možná spíš snahu o napodobení?) s těmi z Muže jménem Ove: styl názvu knihy, negativní hrdina se změní o 100%, záchranná a živelná ženská hrdinka, obecný jazyk,...
K dobru - bylo to napsané čtivým stylem, obsahovalo (pro mě) překvapivé zvraty, dojetí, napětí, vedlo k úvahám.
Ale je fakt, že sympatie k hlavnímu hrdinovi nevydolujete a proto vás to nepřiměje přečíst si to znovu.

1 30.06.2018

Milé příběhy, úžasné obrázky, zajímavá slovensko-čeština (s nutnou potřebou dětem vysvětlovat – krpce, košár, žinčice,...), sepjetí s přírodou, první čtení – velká písmena, ne planý obsah. Milovala jsem jako dítě, s chutí jsem předčítala a doufám, že i naše holky po ní brzy sáhnou samy.

1 30.06.2018

Dítě osmdesátek (rozuměj já) tuhle knížku pořád vnímá jako novinku, byť jí je medle skoro dvacet let! Podpořeno je to i tím, že nové díly nemám ani zkouknuté v jejich večerníčkové podobě. Čímž mi chybí i zvuková představa Nárožného hlasu a tudíž mi text připadá méně zábavný než v klasickém díle prvním (M & Š ve škole). Přesto jsou i tyto jednoduché příběhy pěkné, hravé, poučné, děti (i dospělé) pobaví, v naší nejstarší jejich příběhy obecně probudily lásku ke čtení a navíc – Born. Za mě pět bodů (možná s malým mínusem, protože i Macourkův kolega Vorlíček, jak jsem zrovna dneska někde četla, tvrdí, že točit druhé díly filmů nemá smysl).

1 28.05.2018