WEIL komentáře u knih
Nyní nemyslím konkrétně jen kardinála Berana.
Někteří lidé projdou a přežijí těžké chvíle v životě, jiní ne. Někdy k tomu pomůže náhoda, jindy štěstí, ale žijí dokud to jde. Ostatně prvním pudem člověka je - pud sebezáchovy - vydržet ve světě který je mu známý co nejdéle.
Josef kardinál Beran byl pro římské-katolíky jistou vůdčí osobností, ale jak čas běží, tak i na něho současnost trochu zapomíná. Ale tak to chodí, dožije-li se český národ třeba roku 2500, tak co jim asi v té době bude říkat naše doba?
Jak se vařilo za Rakouska-Uherska?
Už mockrát mě to napadlo, ale až díky téhle kuchařce si v tom mohu udělat jasněji. doufám, že aspoň polovina receptů je pravdivá.
Jiří Paroubek používá rád na různé malé události velkých názvů z minulosti a tohle je název, který je jedním z nich.
Je vidět, že kuchařství se vyvíjí. Už se dá podle určitých receptů i napéci chutné pečivo bez vážení a nezkazit si tím poezii Vánoc.
Díky autorce za dobře míněné rady pro nás, co jíme proto, abychom žili a nežijeme proto abychom jedli.
Sledoval jsem v TV jak se J. Formánek pokoušel o rekord. No, ale ruku na srdce - román to rozsahem není - a Pepa to sice napsal za 24 hodin, ale předtím to měl už moc dobře promyšlené...
V prvé řadě jsem člověk.
To vím na sto procent.
Čím jsem byl v minulých životech, to nemohu dneska uplatnit. A jako člověk jsem odkázán na zákony, které mě udržují při životě a co vím, tak že mě v budoucnu nečeká nic jiného než odchod z toho cejchu - člověk.
A co zde dělám či nedělám, to je jen kratochvíle do chvíle, než zde jako člověk skončím. A je to.
Ten název se povedl. To by se mi moc líbilo, kdyby mi někdo udělat vše co potřebuji a k tomu ještě tichoučko.
Králíky nemám rád jako konzument, jejich maso můj žaludek nebere, ale jako zvířátka v cizích kotcích, to se na ně občas rád podívám.
Z této ukázky jsem se pobavil, ale má to blíže k parodii než k hororu či thrilleru.
Pro mě je to trochu moc verbalismu...Ale pokud se autor zlepší, a tohle je jeho startovací akce, tak proč ne.
Užitečná kniha pro každého, kdo má doma čtyřnohého přítele.
Doufám, že si jednou tuhle knihu obstojně pročtu a odnesu si z ní ponaučení pro zbytek svého života.
Najíst se dobře a levně, to by mělo být cílem každého občana, který si zakládá na spořivosti a přitom ale chce i jíst na důstojné úrovni.
Tahle kniha je vhodným dárkem pro letošní, ale i příští Vánoce pro každého kdo koketuje s gastronomií.
Tři knihy v jedné. Nataša Gollová, oba díly, a Zdenka Sulanová (např. Madla zpívá Evropě).
Nikdy jsem nechápal, proč tato kniha vyvolala senzaci. Hlavní hrdina je statický, Lolita se chová přiměřeně svému věku, a co v hlavním hrdinovi vyvolala - dlouhodobě - to mi přijde ujeté.
Film, poslední verzi vlastním, ale ani Y. Irons na mě přesvědčivostí nedýchá, takže mi nezbývá, než si počkat, až si přečtu nějaký přesvědčivý názor, který mě přiměje, abych se nad tou knihou znovu zamyslel a pokud se pletu, tak budu rád, když mi někdo vyloží proč.
Dobře napsaná kniha, vycházející ze skutečných událostí, na které narazíte pokud se budete potulovat po památkách od Šumperka, přes Velké Losiny až po Jeseník.
Film O. Vávry je dramatičtější než jak je napsána tahle kniha, podobně i dobové záznamy nejsou tak rozvleklé jako tenhle historický román.
Kniha pojednává o historii dvou menších městech na Valašsku - Brumova a Valašských Klobouk, a jedná se o zachycení pohledu na město Brumov z roku 1878 a Valašských Klobouk z roku 1926.
Kniha vyšla nově, v roce 2000, aby se současníci mohli víc dovědět o pohledu dvou autorů na tato města z uvedených let.
Výbor z americké prózy, tkz "ztracené generace", kterou reprezentují nejen tyhle čtyři jména, jejichž reprezentativní výbor z díla je v tomhle svazku.
Snaha autorky v této knize je cílená a ukazuje své předky a jejich osudy jaké byly, a jak už to bývá, tak není rodu, v němž by nebylo víc boje o životní spokojenost než boje s trápeními a tragédiemi.