vlkcz komentáře u knih

Že by mě to nějak nadchlo, to tedy ne. Autorův mnohomluvný styl neustále se pohybující na hranici ironie mi nesedl a bez rozsáhlých poznámek, případně znalostí britských reálií jsou dnes některé části esejů obtížně pochopitelné.
Ale na druhou stranu je to zajímavé svědectví současníka o době a zemi, ke které chovám vřelé city.

1 17.10.2017

Sice to není úplně čistých 5*, ale za zpracování nesmírně komplikovaného tématu a odvahu nenabízet jenom stokrát omletá klišé člověk rád něco přehlédne. Určitě se nejedná o "regionální" literaturu, kdo by něco takového čekal, musel by být zklamán. Naopak jde především o obecná témata hledání a přiznávání vin, odvahy k pochopení a odpouštění sobě i druhým. Nejen v rovině historické a směrem k "nepřátelům", ale souběžně s tím i v rovině rodin a přátel. Přitom ne vše je řečeno "na plnou hubu", ale leccos si čtenář dotváří sám. A že autor udržel všechny tyto nitky v podstatě celou knihu pohromadě, to si zaslouží ocenění.
Pro mě velice příjemný čtenářský zážitek.

3 10.10.2017

Pravděpodobně by si zasloužilo vyšší hodnocení. Možná, že ho dokonce i časem zvednu. Ale takhle hned po přečtení u mě nad, nepochybně důležitými, poznatky o kořenech nepochopení v partnerství, převažuje rozladění nad tím, jak "americky" to je napsané.

3 29.09.2017

Moc příjemné čtení. I když by se určitě našlo něco, co by šlo vytknout, spád vyprávění, různost prostředí a koneckonců samotný závěr člověku nedovolí, aby se nudil.
A není to vůbec hloupé.

2 22.09.2017

Sedmnáct známých mužů a jejich životy. Napsáno s pochopením, ale, zejména u zahraničních osobností, spíš mozaika postřehů z různých rozhovorů, nic objevného, žádná třináctá komnata.
A tak možná nejzajímavější je statistika. Z těch 17 se u sedmi o homosexualitě vědělo, u dalších tří se mluví přinejmenším o bisexualitě.
Pět z nich je (bylo) narozeno v březnu, listopad a prosinec mají po třech osobnostech.

2 18.09.2017

Nakonec to nebylo tak strašné, ale překonat prvních zhruba 50 stránek, plných křečovité snahy, aby nejpozději každá druhá věta byla třeskutě vtipná, to tedy bylo utrpení. Ale ani zbytek knihy není žádná literární perla a od podprůměru ji zachraňuje jen překvapivý závěr.
I když. Komu se líbí Amélie z Montmartru, na kterou jsem si vzpomněl asi na třetí stránce, ten zklamán nebude.

1 15.09.2017

Nebýt poznámek, kde jsou odkazy na díla druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století, tak člověk nepozná, že jde o skoro 70 let starou knihu. Samozřejmě, věnuje se mýtům a legendám, takže tam nějaké to století nehraje roli. Ale ona je současná i tam, kde hovoří k dnešnímu člověku.
"Moderní hrdina, moderní jedinec, který se odváží vyslyšet volání a hledá příbytek oné bytosti, s níž bychom se měli usmířit, nemůže, vlastně ani nesmí čekat, až se jeho společenství zbaví svého nánosu pýchy, strachu, rozumově zdůvodněné lakoty a posvěcené nechápavosti. "Žít," říká Nietsche, "jako by nastal onen den." Není to společnost, kdo vede a zachrání takového hrdinu - je to právě naopak. Tak tedy každý z nás nese svůj díl nejvyšší zkoušky a vykupitelův kříž - nikoli v rozzářených okamžicích velkých vítězství svého kmene, ale v tichu své osobní beznaděje."

4 12.09.2017

Trochu mi to připomínalo Rudišovu Národní třídu, jen trochu smířlivěji napsané. Atmosférou seriál Pustina. Koho tato dvě díla zaujala, nebude, myslím, zklamán ani Jizvami.

4 03.09.2017

Taková klasika osobního rozvoje. Ale nemohu si pomoci, pochybuji, že tyhle instantní návody, jak během tří týdnů ze sebe udělat jiného člověka, mohou člověka proměnit trvale. U mě to aspoň funguje zpravidla do první vážnější krize. Na druhou stranu, autor je aspoň upřímný a upozorňuje, že staré vzorce nemizí, jen jsou obaleny novějšími, které je třeba neustále upevňovat.

1 31.08.2017

Člověku nejdřív chvíli vrtá hlavou, proč jsou ty dva příběhy vydány společně, ale ony spolu vnitřně souzní.
Profesor Grygar a členové spolku Sisyfos by po jejím přečtení nejspíš podlehli hromadnému infarktu nebo odešli na nějaké vědecké pracoviště spáchat demonstrativní masovou sebevraždu, ale to nic nemění na tom, že jde o velice silnou knihu.

8 30.08.2017

Nemám rád knihy, kde vystupují hlavně zvířata. Dokonce i Jonathan Livingston Racek má u mě protekci a těch pět hvězdiček není úplně stoprocentních.
Z tohoto pohledu řadí mé hodnocení Šarlotinu pavučinku k dobrým knihám. I když Wilbur vystupuje většinu času jako tupý sebestředný požitkář, Šarlotu si člověk nemůže neoblíbit.
Příjemná kniha o přatelství, obětavosti, životě a smrti.

3 28.08.2017

Téhle knížce dost ublížilo vydavatelství, které na přebalu uvedlo, že jde o předlohu slavného filmu. Nejde, už jenom proto, že, jak Mark Logue přiznává, ke konzultacím o svém dědečkovi byl přizván až v průběhu realizace filmu. A teprve díky tomu zjistil, jak blízký (s ohledem na obrovskou společenskou propast) vztah měl s králem Jiřím VI. Proto se rozhodl, že na základě studia rodinných dokumentů přiblíží osobu svého předka a dobu, ve které žil. V okamžiku, kdy ke knize budete přistupovat jako k faktografii a ne románu, nemůžete být zklamáni.
Jediná potíž, ale ta se objevuje u řady knih z britského prostředí, je horší orientace v postavách. Rodiny střídaly stále stejná jména, v královské rodině se dokonce mohla měnit, do toho odvolávání na členy královské rodiny nejen přes jména, ale i přes tituly. To pak občas člověk neví, o kom je zrovna řeč. Zde je to ještě umocněno skutečností, že u popisu dětství Lionela Logua, se o něm, jeho otci i jeho dědovi mluví prostě jako o Logueovi.
Celkově ale zajímavé svědectví o zajímavé době.

6 24.08.2017

Krásná zpáteční jízdenka do dětství. Přesto, že stejně jako většina Radůziných písniček nepřekypují tato krátká vyprávění veselostí, ale ten dětský pohled na svět, který si autorka uchovala, umí překvapit takovými postřehy, až se člověku zatají dech.

9 21.08.2017

Jedna z těch knížek, která je pravděpodobně "odsouzena" k radikálně odlišným hodnocením. Pro lidi, kteří prošli něčím podobným jako postavy příběhu, bude ukázkou odvahy a potřebnosti o podobných věcech mluvit, a možná i nadějí, že své problémy mohou překonat (i když podmínky českého a německého zdravotnictví jsou jiné, stejně jde hlavně o práci na sobě, kdy terapeuti jsou "pouze" průvodci). Ti, kterým tato zkušenost chybí, budou v pokušení knihu odložit nedočtenou. Ale možná, že díky ní udělají pár krůčků k tomu, aby pochopili stále poněkud stigmatizovaný svět "bláznů", kterým se ale v dnešním bezduchém a odlidštěném světě může stát téměř kdokoliv, kdo ještě ze svého srdce nevystrnadil skutečnost, že je člověk.

2 17.08.2017

Dětská srdcovka, která se neomrzí a stále baví.

2 16.08.2017

Asi jsem to nepochopil. Jasně iniciativa je nutná, ale do jaké míry je tenhle spisek o osobním rozvoji, to nevím. Spíš mi přijde jako manifest korporátního kapitalismu. Pátrání po smyslu uložených úkolů nežádoucí, slepé plnění příkazů nadřízených jako nejvyšší meta. Hlavně neobtěžovat nadbytečnými dotazy šéfy. Chápu, že jsou tím nadšeni majitelé a ředitelé podniků, stejně jako vedoucí státních institucí. Ale kde je ten rozvoj a jak si to rozumí se svobodnou vůlí?

3 15.08.2017

O něco lepší než předchozí díl. Alespoň pokud člověk hodnotí obsažené myšlenky. Jinak styl autorova psaní, místo aby rostl, tak upadá.

2 14.08.2017

Nečte se úplně snadno, ale stojí to za to. Samozřejmě za předpokladu, že nečekáte přesně to, co je titulem knihy.
Pro mě byla asi nejnudnější ta základní rovina popisu cesty na motorce přes půlku Států, alespoň do té doby, než bylo jasné, že kromě pozadí Rozpravy a vzpomínek na Faidra se v ní odehrává i hledání (ztraceného) vztahu mezi otcem a synem.
Zbylé dvě roviny se proplétají a místy to je velice hutný text, ale tahle filozofická detektivka pátrající po tom, kde se "západní" myšlení dostalo na zcestí je velice neotřelá a, i když leccos je během těch více než čtyřiceti let trochu jinak, stále aktuální a možná předbíhá i naši dobu.
Chvíli jsem uvažoval, že jednu hvězdičku uberu kvůli překladu, který mi místy poněkud vadil (zvlášť z přídavného jména "hipířské" mi naskakovala kopřivka), a odfláknuté korektorské práci, ale nakonec jsem usoudil, že by to vůči autorovi nebylo fér, takže upozorňuji pouze takto.
Každopádně silný zážitek.

3 10.08.2017

Jako detektivka slabé, příliš mnoho postav, časté odbíhání od hlavní linie příběhu a tím, že autor sleduje jak "pachatele", tak "vyšetřující" chybí i nějaké výraznější překvapení.
Jako historický román ještě slabší, skutečné osobnosti slouží jenom jako vzdálená stafáž a o faktech se člověk taky moc nedozví. Snad jenom popis života začátku 13. stol. snese nějaké ocenění.
Na fantasy je tam těch kouzel hodně málo, navíc některá z nich jsou podána z poněkud skeptického pohledu.
Tak snad jako romantika? Nevím, ale mám pocit, že ani tady nic moc.
Budu hodně přemýšlet, jestli se pustit do dalších částí. Pokud ano, pak jen vlivem komentářů, které tvrdí, že pokračování je lepší, ale tahle kniha pro mě byla ztrátou času.

2 05.08.2017

Tak pro estéty tahle knížka moc není. Ale pokud se člověk přenese přes ne vždy líbivý styl, musí mu v hlavě vrtat červíčci. Jak snadno jsme zapomněli na vlastní teroristy, ať už byli z RAF, ETA, IRA, Brigate rosse, na československou podporu jejich činnosti, jak už skoro nikdo neví nic o jejich obětech a teď se rozhořčujeme nad terorismem islámským. Přitom vyrůstá ze stejných kořenů.
Nestojíme na prahu doby, kdy se někteří z těch státem pronásledovaných "normálních" lidí rozhodnou řešit svou bezmoc vůči systému stejně jako jeden z hrdinů?
Možná je pro Hakla příliš náročné udržet koherentní vyprávění celou dobu a je pro něj vhodnější forma povídka. Ale mám pocit, že ta trochu mozaikovitost příběhu je úmysl. A když text vyzdobí podobnými skvosty, jako je například popis blesku ("Elektrická prasklina prošije žhavým drátem sérii mračen.") nebo "HR = home relations?" tak mu člověk ledaco odpustí.

2 01.08.2017