valda komentáře u knih

"Román z venkovské... zív ... muž pracující ve škole ... zív ... najde zde i své štěstí ... chrrr." Pokud jste dočetli anotaci a neusli, tak vám gratuluji. Znal jsem K.V.Raise jako jednoho z autorů národního obrození a rozhodl se doplnit si zase jednu povinnou četbu. Čekal jsem klasickou nudu, která ale aspoň pomůže pochopit českou historii a rozšíří mou slovní zásobu.
Kniha mě ale dost překvapila. Autorův způsob vyprávění mi přišel na dobu vzniku celkem unikátní. Většina románů té doby mi připadá rozvláčná. Autoři vždy na pěti stránkách podrobně popíší vybavení místnosti, aby hrdina mohl vejít a vzít si jabko. K.H.Rais proti tomu píše hodně svižně, protože děj vypráví v podstatě komunikací postav mezi sebou. Takže román je hodně ukecaný. Navíc autor používá neskutečně vtipné nářečí. Je to pro mě určitě objev mezi ostatními celkem nudnými autory.

9 26.10.2021

Očekával jsem "toaletní četbu", tzn. po přečtení použijte. Taky jsem čekal nějakou zpověď zahořklé ženy, kterou všichni ti namyšlení parchanti opustili a ona jim to teď vrátí tím, že je zvěční ve svém literárním díle. Nakonec musím ale říct, že nic z toho se nedostavilo. Kniha je rozdělená na kapitoly, každá obsahuje jednoho toho vola + ženskou alternativu (abychom byli genderově vyvážení). Většinou se kapitoly hodně liší způsobem vypravování, někde jde o klasickou povídku, jindy dialog, apod. Určitě hodně těch volů sedí na lidi, které potkáte. Všechno je to celkem dost vtipné, tak doporučuju, pokud vám téma není úplně proti srsti.

26.10.2021

Je skvělé, že v česku vychází dějiny i takto dalo by se říct pro Česko nevýznamných oblastí. Byl jsem na dovolené na Madeiře, tak jsem si s chutí chtěl přečíst něco o událostech, místech a obecně věcech, které jsem tehdy třeba úplně nestačil prozkoumat nebo pochopit. Bohužel ale musím říct, že mě čtení těchto dějin moc nebavilo. Z mého pohledu je to psáno přesně tak, jak bych se dějiny učit nechtěl. Neustále se vyjmenovávají letopočty se správci ostrovů: "V roce 1634 nastoupil nový správce Emanuel Silva da Rosso a Piscola di Madro, který neudělal nic zajímavého, po něm v roce 1638 nastoupil další, který upravil ústavu, ale nedozvíme se jak..." Osobně si myslím, že by bylo lepší sepsat prostě jenom tabulku s těmito letopočty a raději si vybrat zajímavé události a těm se věnovat podrobně. O zajímavých fenoménech Madeiry jako jsou Levády, produkce Rumu a madeirského vína, slavných osobnostech na Madeiře, apod. je v knize opravdu jenom pár řádků. Spousta událostí tam není vůbec, místo toho se vyjmenovávají zástupy různých úředníků a politiků. Kromě Madeiry jsem přečetl i Azory, ale bohužel je to napsáno stejným stylem. Takže pokud nemáte zvláštní zálibu v úřednících, tak doporučuji hledat jinde.

1 15.08.2021

Tato kniha navazuje na předchozí od stejného autora z roku 2015, kde byla stručně popsána geneze šumperáků. Už design nové knihy vtipně odkazuje na tvar šumperáků. Kniha neobsahuje skoro žádné informace, jenom umělecky poskládané střípky emailů apod. Naprostá většina knihy jsou prostě jenom nafocené šumperáky z různých stran. Protože tohle obsahovala už předchozí publikace, tak moc nechápu smysl tohoto pokračování. Pokud vám stačí tato forma katalogu šumperáků, tak budete spokojeni. Za mě je to ale bohužel pouze nastavovaná kaše.

2 15.08.2021

Síla této knihy je v tématu. Zatím nikdo nenapsal knihu o šumperácích a přitom je to veliký český fenomén. Asi každý si musel všimnou zvláštního domu jakoby v bruselském stylu, který svým designem vyčnívá nad klasickou vesnickou architekturu a náhodně se v úplně stejné podobě vyskytuje po celé republice. Naprosto chápu, proč se z tohoto domu stal takový fenomén, všichni toužili po něčem zajímavějším než šedý průměr, a z nedostatku alternativ, byl šumperák taková znouzecnost. Co na tom, že nebyl moc praktický.
V knize je krátce popsaná celá geneze šumperáku, najdete zde také půdorys a pár střípků zkušeností jejich majitelů. Největší část knihy tvoří fotografie šumperáků z různých stran.
V knize není moc obsahu, jsou to opravdu hlavně fotografie. Například by se mi líbilo vyzpovídat mnohem více lidí, kteří se šumperáky měli zkušenosti, ale pokud chcete pochopit tento fenomén, tak můžu doporučit.

15.08.2021

Chystá se nové filmové zpracování britské thrillerové klasiky, a tak tento román vychází i v českém překladu. Komorní příběh lovce, který se sám stává lovnou zvěří. Na první pohled překvapí, jak čtivě a svěže román působí vzhledem k tomu, že poprvé vyšel téměř před sto lety. Bohužel ale co fungovalo ve 30. letech 20. století a mohlo působit neotřele a originálně. Např. strohost a syrovost vyprávění, dnes už působí spíš nezajímavě a jako jeden z mnoha "brakových" thrillerů, kterých jsou plné police. Pokud máte ale chuť na nenáročnou, čtivě napsanou jednohubku, pro jeden prázdninový den, tak určitě doporučuji.

2 15.08.2021

Asi nemá smysl rozepisovat se o ději. Stačí vlastnoruční autorův námět: "Pitomec u kumpanie. Dal se sám vyzkoušet, aby vystupoval jako řádný vojín."
Kdybych si na pustý ostrov mohl vzít jednu knihu, tak si vezmu tuhle. Četl jsem ji už v dětství a bavila mě tehdy i dnes. Pro mě je Švejk koncentrovaná dávka češství, českého humoru, improvizace, vyčůranosti, atd. Je taky o mně blízkém přístupu k životu: být nad věcí, a nedělat z komára velblouda.
Pro mě Švejk je hlupák, vždyť to i sám autor napsal, tak nevím, proč je o tom taková diskuze. Jenomže Švejk je hlupák "přiznanej".
No a za války se potkává se spoustou hlupáků, kteří si myslí jak jsou důležití a chytří, a přitom jsou mnohem hloupější než on. A Švejk to ví a tak toho sem tam využije. Hlavně pro to aby pobavil okolí, a taky sem tam, aby ho rovnou nezastřelili a asi taky aby se z toho všeho sám nezbláznil. V tom jsou trochu Osudy dobrého vojáka Švejka podobné Hlavě XXII (zajímalo by mě, jestli autor Švejka četl).
Samozřejmě nelze nezmínit i dokonalé filmové zpracování Karla Steklého a skvělé načtení knihy Janem Werichem.
Asi nemá smysl dál tady pět chválu. Kdybych měl přece jenom něco vytknout, tak je to množství německých vojenských pojmů, ve kterých jsem se opravdu moc neorientoval. Ale taková prostě byla doba. :-)
PS: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!"

11 16.05.2021

(SPOILER) Jestli jsem to dobře pochopil, tak kniha Lovec jelenů, nijak nesouvisí se stejnojmenným Oskarovým filmem. Z knihou naopak souvisí film Poslední mohykán, což je filmové zpracování pokračování Lovce jelenů.
Lovec jelenů je tedy první díl pentalogie. Je zajímavé, že autor tento díl psal jako poslední. Uff :-)
Celý příběh se vlastně odehrává na severoamerickém jezeře, na kterém se nachází hraničářská pevnost. Pevnost navštíví známý lovec Nathaniel Bumppo, kterému se také říká Kožená punčocha, a jmenuje se podle něj vlastně celá pentalogie. Přijde i se svým přítelem, náčelníkem Mohykánů, Čingačgúkem. Na pevnost na jezeře zaútočí kmen divokých Huronů.
Dochází tak k mnoha střetům, vyjednávání apod. Děj na mě působil hodně komorně, skoro jako divadelní hra. Zároveň dost nerealisticky, všichni spolu bojují na život a na smrt, ale tak nějak "po anglicku" neustále dodržují spoustu zásad a dohod. V tom mi přišel styl autora podobný Karlu Mayovi, takový spíš učitelský, idealistický. Jinak je vyprávění, jak je zvykem u autorů z opravdu starých dob hodně rozvláčné. Mnoho stránek je jenom popis scény apod. A zase tak moc se toho neděje. Další díl už asi vynechám.

1 16.05.2021

(SPOILER) Pokud někdo bude definovat, co to znamená, když se řekne česká pohádka, určitě jedním ze stěžejních bodů budou pohádky Boženy Němcové. Do tohoto obsáhlého vydání se toho vlezlo opravdu hodně, takže je tam všech 12 měsíčků i celé Sedmero Krkavců :-) Našlo se místo i pro méně známé pohádky. Většinu pohádek znám spíše z filmového zpracování. Je zajímavé vidět, jak hodně se někdy film liší od původní pohádky. Třeba chudáka Princeznu se zlatou hvězdou si chtěl vzít za ženu vlastní otec. A princi se zalíbila, ne když si sundala kapuci z myšího kožíšku, ale když jí princ šmíroval při koupání. :-) No nevím, jak tyhle věci působí na děti. Pohádky jsou zajímavé, ale mě osobně ne úplně seděl autorčin vyprávěcí styl. Působil na mě suše, ne nějak extra zábavně. Každopádně doporučuji všem minimálně jako doplnění vzdělání.

2 16.05.2021

Autorka se vydala se svým autistickým synem do Thajska. Svět autistů je samozřejmě trochu specifický a vypravit se s takovýmto dítětem a batohem na zádech do Asie je krok do nejistoty. Tahle kniha určitě může fungovat jako motivace pro mnoho rodičů, kteří nad takovou cestou přemýšlejí, ale nikdy nesebrali dostatek odvahy.
Je zajímavé sledovat některé situace, které oba protagonisté na cestách zažívají a určitě kniha také pomáhá k tomu více takové děti pochopit.
Kniha je taky doplněná pěknými autorčinými obrázky. Každopádně nečekejte nic extra světoborného, tohle je prostě knížka na jedno letní dopoledne.

1 12.01.2021

Jan Werich sedl do auta, přibalil dceru a valuty a vyrazil do Itálie, dokud ještě byla ta možnost. Napsal, co všechno zažil, koho potkal, nad čím se zamýšlel a co ochutnal. Nečekejte veledílo, ale jak už tady mnozí napsali, příjemný letní cestopis na jedno odpoledne. A tím, že ho psal Werich taky často zábavný a zároveň nutící k zamyšlení.

5 05.12.2020

Tahle kniha jde proti proudu takového toho klasického přístupu: "Makejte na sobě co to jde a splní se vám americký sen". Člověk by neměl všechno zas až tak hrotit, může si tak nadělat dost problémů.
Další důvod hypu kolem knihy je její název. Já četl ve slovenštině, kde je název ještě zajímavější: "Jemné umenie mať veci v p..i" (je myšleno v paži samozřejmě :-)). Kniha je hodně čtivá, obsahuje spoustu vtipných příhod ze života, ale prostě nečekejte, že vám otočí život o 180°. Nevím, proč byla označovaná jako kontroverzní nebo snad sprostá. Mně to tak vůbec nepřišlo (snad kromě názvu no).

6 05.12.2020

Nils Ambolt byl švédský cestovatel, který se ve třicátých letech zúčastnil náročné expedice napříč Střední Asií. Na knize je hlavně zajímavá oblast, kterou Ambolt popisuje. Ve třicátých letech byla severní část Himálaje a poušť Taklamakan naprosto neprobádaná oblast. Takže i cílem expedice byl kartografický a topografický výzkum. Je až neskutečné, co cestovatelé v těchto dobách dokázali. Klobouk dolů nad tím 5 let cestovat v neznámých oblastech, kde hynou velbloudi žízní a mrazem, kde probíhají neustále boje mezi znepřátelenými oblastmi apod.
Kniha obsahuje taky hodně fotografií. Bohužel mě ale styl Amboltova vyprávění nějak zvlášť nezaujal. Je takové stručné a strohé.
PS: Zvláštní bylo, že svému kolegovi, se kterým strávil většinu cesty, neříkal jménem a vždy o něm mluvil jako o svém meteorologovi. Nebo když popisuje důležitost výprasku svých nosičů.

1 05.12.2020

Mladý Jim Hawkins získává mapu pokladu na ostrově. Vydává se tedy se známými baronem Trelawney a doktorem Liwesey a kapitánem Smolettem na strastiplnou plavbu poklad najít. Posádku se jim podaří najmout s pomocí vychytralého zkušeného námořníka Johna Silvera, známého pod přezdívkou Pečínka.
Robert Louis Stevenson prostě vzal veškerou esenci ze všech těch Robinsonů Crusoe a knih o pirátech a vydestiloval ji do jedné knihy. Myslím, že pokud bude kdokoliv vyjmenovávat pět knih o dobrodružství na moři, tahle v seznamu určitě nebude chybět. A není divu, všichni ti staří piráti jako Billy Bones, slepý Kostelnička, kapitán Flint, Morgan, rum, truhly s pokladem, sto let staří papoušci, kostlivci, děsivé písně a historky. Tohle je prostě jedna z knih, která definovala žánr.
PS: "Samé dukáty, samé dukáty! :-)"

5 16.04.2020

Tohle je asi poslední kniha skupiny Salón Cimrman. Tuhle skupinu založil Jiří Šebánek s jazzmanem Karlem Velebným, tak trochu mimo známější divadelníky, aby se mohla věnovat výzkumu Cimrmanova dědictví.
Většina humoru je založená na starodávných fotografiích, ke kterým jsou domýšleny vtipné souvislosti a příběhy. Každopádně tohle je opravdu jenom taková jednohubka, kterou přečtete nejpozději za jedno odpoledne a už se k ní asi nikdy nevrátíte.

2 16.04.2020

Sira Edmunda Hillaryho a jeho výstup na Mt. Everest zná asi každý. Jednou z dalších výprav, kterou si Ed vymyslel, byla expedice na tryskových člunech od ústí posvátné řeky Gangy až téměř k pramenům. Tam, kde už řeka nebyla splavná se výprava vydala pěšky a pokusila se zdolat šestitisícový vrchol v Himálajích.
Jedná se o takový standardní cestopis, Hillary není nijak skvělý vypravěč. Překvapí jak obrovská superstar Hillary v roce 1977 pro Indii byl. Všude ho vítali davy Indů a připravené tribuny, což začalo být velice brzy dost únavné.
Jinak Hillaryho expedice zaznamenala i Československou výpravu Ganga 77, která vyrážela v podobném čase a pokoušela se o splutí horního toku Gangy. Tato expedice bohužel skončila tragicky a v knize je k krátký český dodatek.

2 29.02.2020

Otec bratří Mašínů bojoval za války proti gestapu a podobně jeho synové se rozhodli po roce 1948 bojovat proti komunismu. Založili protivládní organizaci a pořádali sabotáže. Postupem času jim nezbylo, než utéct za Železnou oponu. Jejich příběh je neuvěřitelný v tom, že se jim podařilo utéct z Prahy do Západního Berlína, přestože je mnoho dní hledaly skoro veškeré vojenské a policejní složky Východního Německa. Zároveň je jejich případ kontroverzní v tom, že při pořádání akcí proti komunismu zahynulo několik vlastně nevinných lidí. Pokud např. někdo dělal policistu někde na vesnici, a nejspíš za celý život neprovedl nic zlého, jenom to, že když se po roce 1948 změnil režim, tak z policie nevystoupil. Tak je správné, že tohoto policistu Mašínové zabili?
Kniha se ale nesnaží na tohle odpovědět, je hlavně dokumentem života Mašínů, ať už otce nebo synů, a všech lidí kolem. Styl vyprávění je velice čtivý a taky se mi líbí, že autor všechny události zasazuje do historického kontextu. Samozřejmě je cítit, že autor Mašínům fandí, ale nijak to čtenářům nenutí a nevysvětluje. Každopádně, kdyby jim nefandil, tak by asi takhle rozsáhlou a čtivou knihu nenapsal.

7 29.02.2020

Géza Včelička se narodil na počátku 20. století v Praze, na Starém městě, a prožil hlavně poblíž ulice Na Františku celé mládí. V knize se do těchto míst vrací a hodně detailním, barvitým, lyrickým způsobem popisuje tehdejší atmosféru, která už je dávno pryč. Zároveň rozumí i středověké historii, takže všechno zasazuje do historického kontextu. Jeho přístup je velice detailní, až by se dalo říct, že jde opravdu od domu k domu. Pokud chcete zažít a pochopit starou Prahu, tak tohle je ta kniha.

2 29.02.2020

Souborné vydání čtyř povídkových knih Ivana Krause, staršího bratra moderátora Jana. Většina povídek se točí kolem početné rodiny Krausů a je o tom, co život v takto velké rodině přináší za situace. Jsou to takové většinou veselé příhody, i když témata, která do rodiny zasahují, jako je koncentrační tábor, rok 1968, nebo emigrace, často úplně veselá nejsou. Vše je ale psáno takovým lehkým stylem, a pokud máte rádi krátké povídky, tak určitě budete spokojeni.

2 29.02.2020

Tahle knížka mě docela překvapila. Budu celkem spoilerovat. Ze začátku to vypadá, že se bude jednat o další tuctovou knížku o tom, jak jedenáctiletý chlapec z Prahy zažívá dobrodružství s dvěma dalšími kamarády a moudrým sousedem Adamem.
Postupně prožíváte takovou zvláštní letní melancholii života na vesnici. Autor ale krok za krokem trochu přiostřuje a objevuje se psychicky nemocný soused, naivní a nešťastná teta, zjišťujeme, že chlapcova matka má rakovinu a aby toho nebylo málo tak chlapec se velice vážně zraní. U knihy je napsáno od 9 let, ale tak nevím jestli bych v tom věku po přečtení třeba nešel rovnou do klubu emařů se zaregistrovat. :-)

1 10.09.2019