ujira komentáře u knih
Autor píše vtipně a lyricky, jeho jazyk asi současnému čtenáři nebude zcela vyhovovat, ale mně zní lahodně, jako milostná lidová píseň. Pravda, téma milostného vztahu stárnoucího spisovatele a mladičké nábožensky poblouzněné dívky může působit nereálně až směšně, ale třeba je to autorův způsob, jak se vyrovnat s neodvratným stárnutím a výhledem na věci konečné, prostě typický Vaculík.
Dobře napsaný český současný román, jen trochu moc vztahových a pracovních bezvýchodností na tak mladé Pražáky. Ale třeba to tak mají jen kreativci.
Dobře napsané, historicky uchopitelné ze zajímavého prostředí, tajemné, místy napínavé.
Zajímavé jsou legendy, ale málo čtivé. Plusem jsou informace o etnických skupinách a jejich způsobech života.
Příjemné postřehy, krásné vzpomínky na zajímavé lidi z péra mistra českého jazyka.
Poslouchala jsem poezii prokládanou zajímavou hudbou, pan Kliment píše něžnou, niternou a moudrou poezii.
Čtenářsky suchá, obsahově bohatá kniha. Novinářský styl, mnoho podnětů, ale nepřináší/alespoň pro mne/vizi.
Je to kniha určená k poslechu, sluší ji audioverze, ostatně autorova tvorba fejetonistická není určena ke čtení v ústraní. Zajímavější ji činí dokumentace doby a života disidentů, nechybí ji hořkosladká filosofická moudrost a obyčejné postřehy ze života.
Další skvělá kniha pracující s českým jazykem a s vtipnými ilustracemi.
Málokdy mi fejetony zvednou náladu a je jen málo autorů, kteří s vtipem a málo větami dokážou vystihnout podstatu. Martin Reiner to umí, jeho bodré, jazykové vytříbené, obsahově neotřelé fejetony mne baví.
Vlastní autorova výpověď o zrození knihy, co vše spisovatele v tomto bouřlivém a bolestném období provází . Přesto působí tato útlá knížka poeticky roztomile. Nádherný jazyk
Jako první seznámení s autorem bych knihu nedoporučila, ale určitě stojí za počtení.
Krásná kniha dopisů a koláží. Škoda, že už dnes dopisy psané rukou nikdo nepíše, nebude co vydávat.
F.Pavlíček to s jazykem umí, jeho próza je laskavá, humorná a bodrá. Mám ráda ten kraj valašský a jeho lid, stejně jako autor.
Balla píše jak v rauši, chtěla jsem poznat nějakého nadějného slovenského autora, jenže jsem sáhla asi po nesprávném.
Propracovanější, nepůsobilo to prvoplánově, dvě dějové linky, které sice vyústí v dobrý konec, jenže po troše zájem budícího děje.