ThrisaManx komentáře u knih
Káčátka mi bylo vždy tak strašně líto! Krásný a dojemný příběh.
Medvídek Pú byl vždy můj oblíbenec. A také navždy zůstane. Navíc tato kniha dělala mého společníka na cestě střední školou, kdy mi byla nápomocna v různých předmětech (studovala jsem pedagogickou, tak se nedivte :D).
Jako každou Disneyovku jsem i tento příběh měla ráda. Moc ráda.
Milý příběh mého dětství. I filmová zpracování jsem měla vždy ráda.
Sněhurka je jedna z klasických pohádek, které prostě nejde nemilovat.
Pro mně jedna z těch oblíbenějších Disneyovek. A přiznám se, i teď si ji ráda přečtu :)
Musím se přidat, skvělá kniha. Kdo chcete získat přehled, sáhněte po této knize.
Kniha je krásná a poskytuje základní orientaci v oboru. Nicméně k usilovnému studiu vyžaduje spoustu času. Já jakožto začátečník jsem ocenila jednoduchost vyprávění a snadnou orientaci. Ve spojení s dalšími knihami jsem získala základní přehled o dějinách umění. A to jsem také očekávala.
Po knize jsem po letech opět sáhla. Jako malá jsem ji zbožňovala a považovala ji za nejlepší díl celé série. Teď bohužel nemůžu přijít na to, co mě natolik oslovilo.
Mám za sebou mnohé zkušenosti a jsem obohacena o hromadu jiných knih, proto nyní ve Stříbrné židli vidím tolik nedotažených věcí.
Např dobrodružství. Dřív jsem ho v tomto díle milovala, teď mi připadá takové holé a nedotažené.
Bitva s hadem. Za vteřinu je po všem. Proč?
Kniha šla napsat mnohem lépe. A po těch letech mi přijde tak nějak nejméně Narnijská. Přesto je ale krásná a navždy ji budu považovat za jednu z nejlepších knih mého dětství.
(A Čvachetka a gnómové jsou prostě dokonalí.)
Brilantně a krásně napsaná kniha o nenaplněné lásce a emocích. Ačkoli jsem s hlavním hrdinou v mnohém nesouhlasila, přesto se mi kniha líbila a našla jsem tam zajímavé myšlenky.
Kniha vás obohatí. Prostě musí. Je jedno, jestli se vším souhlasíte, nebo veškeré myšlenky zavrhnete. Přesto vám něco důležitého předá, i když si to třeba ani neuvědomíte.
Krásné, ačkoli velmi smutné povídky. Kniha celkově nenáročná jak na čas, tak na mysl. Jsou v ní obsaženy nádherné myšlenky a beznaděj. Ne každá povídka mě bavila, ale celkově je celá kniha krásným dílem krásné duše jednoho krásného autora.
Tak tímto s Hrabalem končím. Jako všechny jeho ostatní knihy mě to nebavilo. Jeho styl mi absolutně nevyhovuje, čte se mi špatně.
Jeho neustálé sexuální narážky mi přijdou víc než nevhodné a otravné. Nevadí mi, když autor používá sexuální prvky či vulgární slova, pokud to má v textu své místo a svůj důvod. U Hrabala mám pocit, že to píše jen proto, že je to úchyl.
A potřeba stále odbíhat od tématu a v jedné větě rozebrat tři různá témata - tohle zkrátka není pro mě.
Takže ačkoli kniha byla místy zábavná a rozhodně patří mezi českou klasiku, mě to nijak nevzalo.
Rozhodně lepší než film, který u mě dosahoval průměru, ale naštěstí byl rozhodně stravitelnější než Hvězdy nám nepřály. Proto 4 hvězdy.
Ze začátku mě kniha nebavila a nutila jsem se ji číst dál. Když jsem se dostala k tomu, jak Margo zmizela a Q ji začal hledat, četlo se to samo. Místy byla rozvleklá a nudnější, ale stále mě bavila. Co mi ale opravu vadí na všech jeho knihách - neví, kdy přestat. Prostě pokračuje a píše a píše, až je z toho nekonečně protahovaný konec plný umělého vyvolávání emocí, i když je pravda, že u této knihy mě konec docela mile překvapil z důvody odlišnosti s filmem.
Také jsem bohužel měla pocit, že Green se do svých postav málo vžil. Že si je neužívá. Že pro něj nejsou dostatečně živé. Mám z Johna pocit, jako by psal jen proto, aby měl úspěch nebo jednoduše jen psal, ale málo ty příběhy sám prožívá. Navíc se opravdu neumí vžít do myšlení dospívajícího kluka, prostě ne.
Takže na závěr, ačkoli pro mě Green není nijak zajímavým ani výrazným spisovatelem a většinou se mu spíše vyhýbám, Papírová města bylo docela příjemné a velmi jednoduché a oddechové čtení pro dny plné stresu a zmatku.
Na to, že je to King, je to docela slabota. Napsat to někdo jiný, tak tu knihu miluju, ale Stephen má na víc.
Kniha by mohla být fajn. Nicméně autor doslova říká, že muž, kdykoli mluví se ženou, myslí na to, jak ho může uspokojit.
Neustále má potřebu čumět po jiných ženských, které se mu nejen líbí (což je v pořádku), ale neskutečně ho vzrušují a svádějí, i když je po jeho boku manželka, kterou, jak jsem z mnoha pasáží pochopila, slouží jen k uspokojování jeho zvrhlých tužeb, protože všechny ženské okolo přece chlap mít nemůže, že jo.
A tak si sežene tu jednu svou, kterou prý moc miluje, která mu poskytne sexuální uspokojení, ale které věrný nebude ani za nic, protože v bibli se přeci píše, že když muž chtivě pohlédne na ženu, už s ní ciziloží. A autor na ženy chtivě pohlížel po celou dobu knihy. V podstatě nedělal nic jiného, než že očumoval ženské a poučoval ostatní, že to není správné.
Ne, nevěřím, že muži jsou takoví. Po dočtení jsem dlouho bojovala s tím, abych se na jakéhokoli muže dokázala podívat bez opovržení. Zvlášť na svého přítele...