ThePeace135 komentáře u knih

Někdy prostě nejlepší a nejhezčí příběhy píše sám život. A tak Láďa Zibura, který není žádný spisovatel, napsal prostě knihu o tom, co se mu dělo, když si vzal batoh na záda a vyrazil napříč Tureckem, aby došel až do Jeruzaléma. Dotazy některých, jestli všechno v knize se skutečně stalo, nebo si to autor vymyslel, mi přijdou celkem zcestné, vzhledem k tomu, že v knize není nic tak neuvěřitelného a skvělého, co se Zibimu stalo, že by si to musel vymýšlet. Láďa Zibura nám nechtěl popsat jak vypadá Turecko a Izrael, nechtěl nás vzít na ta nejúžasnější a nejkrásnější místa pro obě země typická. Chtěl nám ukázat, že i v tak "obávaných" zemích jakými Turecko a Izrael jsou, žijí srdeční a milí lidé. Prostě nám jen popisoval svoje každodenní radosti, když našel u někoho nocleh, když si s ním dal někdo šálek čaje, pozval ho na večeři nebo jen kus řeči, i strasti, kdy neměl kde složit hlavu, došla voda a vedro bylo až k padnutí. Chtěl nám ukázat, jaké kouzlo má pěší turistiky a nejspíš chtěl i motivovat lidi, aby vypnuli monitory, nasadili krosny a vyrazili. A možná se trefil, po dočtení jsem měla chuť vzít si bágl a vyrazit :)

5 11.08.2017

Jedním slovem, nádhera. Do knihy se mi moc nechtělo, všichni říkali "Joo Bábovky, to je pecka, to si musíš přečíst!" A čím víc lidí mi to říkalo, tím míň a míň se mi do toho chtělo. Nakonec jsem se ale přemohla a voilá, myslím že se z toho stala jedna z mých nej knížek, ke které se ještě několikrát ráda vrátím... V podstatě nevinné a obyčejné příběhy 12 žen, které se ve většině případů vzájemně neznají, ale přesto je něco spojuje. Někdy malý detail, jindy velké tajemství... Radka Třeštíková mě opět vtáhla do české literatury, které se povětšinou vyhýbám a "donutila" mě minimálně přečíst si i ostatní její knihy. Bábovky jsou takovou sondou do 12 domácností, 12 osudů žen, mladých, starých, bohatých, chudších nebo těch ze střední třídy, zdravých, nemocných, vdaných, svobodných. Každý si tu najde tu "svou oblíbenou", každá nám bude něčím nesympatická, něčím sympatická, něčím nám bude připomínat nás samotné nebo třeba sousedku odnaproti... jsou to prostě příběhy ze života, které si na nic nehrají, naopak nám tu Radka ukázala, jak banální to někdy může být a jak se paradoxně vlastně "všichni" nakonec mohou potkat... Bavilo mě, že každá "kapitolka" neměla pevný konec, někdy jsem se to, jak to dopadlo s tou kterou postavou dozvěděla díky příběhu další postavy, jindy jsem se to prostě nedozvěděla vůbec, jako třeba v úplně poslední kapitole, ale to je na tom právě to nejhezčí! Za mě palec hore a 5 * :)

3 11.08.2017

To jako vážně? Pravda je, že jsem nečekala nic a nic jsem taky nedostala... Zvědavost mě donutila sáhnout po knize, ze které je v Americe tak obrovský boom... no sice nechápu proč, ale už alespoň chápu proč se občas při vyslovení "Czech Republic" někteří cizinci popadají smíchy za břicho... no to jsme se zase jednou předvedli... Kalfař si zmizel do Ameriky, s touhle nádherou se tam proslavil a teď to s velkou pompou přiváží sem k nám. Snad si to tam mohl i nechat... Jediné co mě na knize bavilo, byly vzpomínkové pasáže o Jakubově vyrůstání na venkově s prarodiči, ale celá ta pohádka o tom, jak Kubíček Procházků, který byl celý život šikanovaný a nesl důsledky konání svého otce, zarputilého komunisty, byl nakonec vybrán do vesmírného programu a na palubě Jana Husa 1 se vydal vstříc tajuplnému oblaku Chopra, mě prostě nenadchla, nebavila, prostě nic. Nevím proč mám pocit, že kdyby to napsal kdokoliv odjinud, možná by to za něco stálo. Jakubovi seance s "pavoukem" Hanušem, neustálé rádoby hluboké myšlenky, to asi prostě není nic pro mě. A ty pasáže o porouchání lodi, volném plutí ve vesmíru a záchraně ruskou lodí, včetně "přistání" mi až nápadně připomínali film "Gravitace". Sečteno podtrženo, kniha potěší toho, kdo rád filozofuje, čte knížky s hlubokými dojmy a pojmy, ale já si už od strany 6 přála, aby byl konec... Budiž mi to trestem za to, že jsem zase musela sáhnout po knize ovlivněna obrovskou mediální masáží!

Bridget Jonesová je prostě Bridget Jonesová :D film viděný snad milionkrát, po knize sáhnuto až teď, 19 let od jejího vydání... Nutno podotknout, že je kniha ještě zábavnější než film a díky tomu, že jsem tentokrát přistoupila k opačnému pořadí - film / kniha, jsem po celou dobu měla před očima ztřeštěný obličej obtloustlé Renée Zellweger... Brigetino neustálé se potácení mezi Danielem Cleverem, který snad nikdy nedospěje a Marcem Darcym, který je zase dospělý až moc, okořeněné těmi nejrůznějšími trapnými a šílenými situacemi, no co víc si jako příjemnou letní oddychovku přát... 4* + ta pátá za to, že jako představitele Marca Darcyho si Helen Fielding vybrala právě Colina Firtha, po kterém Bridget celou knihu tak zoufale vzdychá :)

5 20.07.2017

Místy vtipné, někdy více, někdy méně, místy dojemné... Hendriku Groenovi je 83 a 1/4 roku a v domově seniorů v Amsterdamu je, jak sám říká, jeden z nejmladších.... Je to milý stařík, který si dovede dělat srandu sám ze sebe, nemá moc přátel, což se ale během jednoho roku, který v knize popisuje, rychle změní a rozhodně to nemá v plánu ještě zabalit (i když na možnost eutanazie či "zázračné tabletky" se horlivě ptá svého gerontologa při každé návštěvě).... Se svými vrstevníky založí "klub rebelů" Staří-ale-ne mrtví a rozhodnou se užívat každý den zbytku svého života... Kniha je pouhým vyprávěním jednoho staříka, který nám popisuje své běžné dny... Vyprávění o životě v domově seniorů, o ostatních "spolubydlících", mezi nimiž je pár skvělých přátel, i několik ukázkových "prudičů"... Příběh v podstatě nemá žádný spád, jen si plyne hezky den za dnem... Po knize jsem sáhla, protože mediální masáž opět slibovala pecku jako blázen... Upřímně, Muž jménem Ove, který je jednou z mých největších srdcových záležitostí, byl daleko lepší a to neměl tak velkou reklamu... Hendrik Groen je možná trošičku sympatičtější než věčně nespokojený pan Ove, ale to na něm možná bylo to okouzlující :) Kniha se mi ale i tak líbila, občas jsem se od srdce zasmála, hlavně když se parta staříků rozhodla pro trochu té anarchie, ale ocenila jsem především to, že nám nepředkládá žádný happy end... prostě se tam věcí dějí tak, jak tomu v životě skutečně je... Jen mě trochu zaráží anotace knihy na jejím přebalu, protože minimálně poslední věta tak úplně neodpovídá tomu, co se v příběhu skutečně dělo...

09.06.2017

PRO NĚKOHO MŮŽE KOMENTÁŘ OBSAHOVAT SPOILER!!
Místy nervy drásající pohádka pro dospělé o tom, kterak jeden psychopat ke štěstí přišel... Z jednoho nevinného setkání, kdy ona s ním jen nezávazně flirtovala si ale on odnesl posedlost a touhu získat jí a žít s ní celý život. Aby Teo - na první pohled obyčejný kluk, ve skutečnosti však podivínský student medicíny, jehož nejlepší přítelkyní je mrtvola ženy, sloužící k výuce na hodinách patologie, a jíž Teo důvěrně pojmenoval Gertruda - získal přízeň Clarice - výstřední, bohémské studentky umění - je ochotný udělat pro to naprosto cokoliv. Clarice se stává jeho drogou. Lstí z ní vymámí telefonní číslo, adresu bydliště i školy. Když ho ale Clarice konfrontuje a dá mu jasně najevo, že o něho nemá zájem, v Teovi se probouzí dosud nepoznané násilnické sklony. Clarice omámí, nacpe do obřího růžového kufru a vydává se s ní na road trip podle filmového scénáře, který ona sama zrovna píše. Cíl je jednoduchý... přesvědčit Clarice, že ji bezmezně miluje, že ona miluje jeho a že spolu můžou být šťastní až do smrti... o to paradoxnější je konec knihy.
Kniha mě zaujala už podle anotace, nicméně větu "STEJNĚ NAPÍNAVÉ JAKO FILMY ALFREDA HITCHCOCKA A HORORY STEPHENA KINGA" jsem nebrala raději vůbec v potaz, jelikož mi bylo jasné, že slouží ke zvýšení prodeje, a rozhodně nepojednává o kvalitě knihy. I přesto byla kniha čtivá, velmi dobře napsaná a že si člověk místy říkal "je vůbec možné, aby někdo byl takový magor" bylo jen vedlejší. 4 * za zajímavý nápad, perfektní vykreslení postavy, kterou jsem nesnášela od začátku až do konce a 5tá * za konec knihy. Protože tomu se opravdu říká "happy end"!!

6 31.05.2017

Po vynikající Dívce v ledu přišel ještě napínavější a dramatičtější Noční lov. Robert Bryndza dokazuje, že je mistrem svého řemesla, který dokáže udržet čtenáře v napětí až do konce i přesto, že vraha odhalil už zhruba v polovině knihy. O to zajímavější to ale bylo. Díky tomu jsme totiž měli možnost nahlédnout přímo do "hlavy" pachatele a chvílemi vnímat svět jeho očima, což nám pomohlo pochopit, co ho vedlo k tomu udělat to, co udělal. Jediné co mě přeci jen trochu unavovala bylo věčné formální oslovování. Nejsem si jistá, jestli na pracovišti, kde se v podstatě všichni znají, je vážně nutné říkat si "detektive šéfinspektore" či "superintendante".
Noční lov je jedna z mála knih, která dostála tomu, co nese na své obálce a sice titulu "Světový bestseller". Toto označení na knihách totiž většinou vede jen ke zvýšení prodeje. U Nočního lovu je tomu ale skutečně tak. A já se velmi těším na další případ detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové.

5 09.05.2017

Kniha s výborným námětem, kterou by si měl přečíst každý teenager, který si myslí, že na iPhonech, iPadech a podobných nesmyslech stojí a padá svět. Věc, která začala naprosto nevinně, pozváním pár dalších přátel na sociální síť, se vyvinula v něco mnohem promyšlenějšího a nebezpečnějšího. Možná že sociální sítě, a potažmo internet jako celek, je nebezpečná věc, ale kniha krásně ukazuje, že to největší nebezpečí se může ukrývat přímo v nás samotných. Z nevinně vyřčené potřeby se totiž může stát pořádně pekelná jízda, kdy je nutno si uvědomit, zda jsme ochotni pro splnění své potřeby udělat cokoli....
Knížka mě bavila od začátku do konce, a i když jsem místa měla problém zorientovat se v jednotlivých postavách, vždy jsem jen zalistovala pár stran zpět a byla zase v obraze. Vše do sebe krásně zapadalo a v podstatě až do konce nebylo jasné, kdo za NEEDem vlastně stojí. Kvůli otevřenému konci doufám, že bude i pokračování.

1 09.05.2017

Jedna hvězda snad jen proto, že dát nulu mi přišlo moc kruté. Dobrý námět (který mi ale místy nápadně připomínal Zmizení Samanthy Shipleyové) nechala autorka v podstatě spláchnout do záchodu. Jakým směrem se to bude ubírat mi bylo jasné hned po pár prvních kapitolách. Nakonec mi ale přišlo, že autorka nechtěla z jedné z hlavních postav udělat největšího padoucha a narychlo to změnila, protože vyústění celé zápletky mi přijde dost chabé. Celkově mě kniha nezaujala a hned poté, co jsem začala číst jinou jsou na Manželé odvedle téměř zapomněla.

12 09.05.2017