Terva komentáře u knih

Zvýšená hladina cholesterolu
není příčinou srdečních onemocnění,
ale signálem,
že toto onemocnění hrozí
či již existuje.

Trojkombinace „cvičení, výživa a jak vařit“ je dobrým průvodce, jak zachovat tělo v normálním stavu. Poznal jsem to sám na vlastním těle. Dietní jídla vám sice uberou váhu, ale když přestanete dodržovat postup, zase brzy nakynete. Ale i tuky a oleje jsou důležitou částí jídelníčku, jen je nutné vědět, jak dávkovat. Například takové pražené oříšky, (rozhodně dobrá pochutina) obsahují spousty důležitých olejů a dalších položek pro tělo. Smíte si dát hrst oříšků, nejlépe denně, ale hlavně nesežrat kilovku na posezení. To samé je i s kokosovým olejem.

Citát: Bez cholesterolu nepřežijete!

Z vlastní zkušenosti vím, že je úplně jedno, zda použijete olivový, slunečnicový nebo řepkový olej. Když se podíváte na tabulku, co všechno obsahují, zjistíte, že zas tak obrovský rozdíl tam není. Krom ceny. Osobně používám buď olivový olej z Bulharska, za relativně mírnou cenu, sádlo a nebo olej řepkový. Výhodou jsou pánvičky, které nepotřebují velké množství oleje, a stačí jim jen malá lžička. Osobně spíše vařím v parním hrnci s pomocí halogenového světla. Říkám tomu antiremoska. V ní olej nepoužívám vůbec.

Malá ochutnávka:
PEČENÁ DÝNĚ
Dýni rozkrojte, vydlabejte vnitřek. Nakrájejte na měsíčky přibližně 2 cm široké. Oloupejte slupku a dejte na plech vyložený pečícím papírem.
Cibuli oloupejte a nakrájejte na kostky, přidejte k dýni. Česnek oloupejte a nakrájejte na menší kousky a přidejte na plech. Pokud máte rádi pikantní jídla, přidejte i pokrájenou chilli papričku.
Osolte, opepřete a zalijte olejem. Pečte v předehřáté troubě na 180° C asi třicet minut. Ozdobte sýrem – pokud chcete.

Chce-li člověk vytěžit například ze zeleninového talíře vše, co taková zelenina v sobě má, je důležité olej použít. A zase nezáleží jaký, ale v jakém množství. Pár kapek jakéhokoliv oleje na zeleninový salát dokáže na sebe navázat důležité složky a „rozdat je“ tělu, tam kam patří. Rozhodně se oleje a tuků nebojte, jen s nimi zacházejte v rozumné míře. Tato kniha vám k tomu pomůže. Je však jen na vás, co si z ní vezmete a co zavrhnete. I já mám některé výhrady v receptech a radách, zde použitých.

Citát: Slunečnicový olej není až tak zdravý, naopak máslu a sádlu bylo již odpuštěno.

Čeho jsem se třeba já osobně zhrozil, je recept na straně 106. Recept na mléčnou rýži a kakaem, mandlemi, vanilkou a kokosovým olejem. Už jen to složení má na mé tělo vliv takový, že jen to čtu, ztloustnu o pět kilo. Je to totiž tak hladové jídlo, že když si toho uděláte pro dvě tři osoby, nebude vám to, jako jedinci, na nasycení stačit. Osobně rýži jím málo a nebo jí vůbec vynechávám. Dávám přednost bramborám vařeným a nebo lehce osmahnutým na kokosovém oleji.

Citát: Protahování před sportem zvyšuje riziko zranění.

Taky bych trochu polemizoval s tvrzením v této knize, že je nejlepší jíst třikrát denně. Ne, pětkrát až šestkrát denně je nejlepším řešením. Tři hlavní chody (Snídaně, oběd a večeře). V rozumné míře, nic nepřehánět. Dále po dvou hodinách po hlavním jídle si dát, do oběda nějaké to ovoce, po obědě zeleninu. Večer pak rajče a třeba trochu zdravé cibule nebo česneku. Pozor, cibuli nepřehánět má vliv na cukry v krvi – záporný vliv. Když si z této „příručky“ rozumně vyberete, budete se cítit o hodně lépe. A možná se ptáte, proč to cvičení? Když totiž zhubnete, shodíte třeba „pytel cementu“ z těla, začnou vás bolet záda. Odlehčení pro páteř má vliv na její posazení. Proto je nutné hlavně posilovat páteř, oblast bederní a krční.

Citát: Jediný člověk, který vás může motivovat, jste vy sami!

127 30.01.2022

„Liese,
každá chvíle s tebou
ode dne,
kdy jsme se poprvé potkali,
byla...“

Varování:
Všechna sprostá slova, která jsou v komentáři použita jsou citáty z knihy! Bohužel se také jedná o skoro jediné citáty, které jsem z příběhu vybral. Představte si, že já, sběrač citátů, jsem z knihy vybral jen dva citáty. A to dokonce první až na straně 291. Snad nikdy se mi nepovedlo, abych vybral tak málo výroků z příběhu. Možná i to samo o sobě svědčí, jak se paní spisovatelka snaží psát komerčně a nezatěžuje čtenáře nějakými vyspělejšími rozumy a hláškami.

Citát: Možná je na čase začít dělat něco nového.

Po dlouhé době knižní příběh, který ve mně vyvolával velmi smíšené pocity. Na jedné straně dobře vymyšlená linie, které skloubí postapo, sci-fi, fantasy, krimi a trochu i kyberpunk, na druhé straně, žádná výrazná postava, která by vás zaujala. Dokonce i hlavní „hrdina“ vyšetřovatel Lewenhart (kterého zpočátku většina čtenářů nebude mít rádo) projde jakousi změnou myšlení. Trvá mu to však strašně dlouho a někdy vám připadá jako totální idiot. Navíc, jeho neustálé vracení se myšlenkama do minulých událostí, které už znáte, prodlužují zbytečně příběh a někdy jsou už i nudné.

Malá ochutnávka:
Poslední metry se Lewenhart snažil nerozhlížet. Přítomnost konstrukce se mu zdála tíživá, jako by se měly gigantické vzpěry co nevidět rozlomit a všechen ten kov se měl zřítit mezi domy. Ve studeném vzduchu každé zachvění konstrukce hluboce rezonovalo..

Kristýna Sněgoňová už zase používá moc sprostých slov. V příběhu jsou použIta „Kotletovská vybraná slova po S“ tedy slova SPROSTÁ. Výrazy jako „píča“ nebo „kurva“ se do příběhu nehodí a jsou jeho velkou rušivou částí. Naštěstí zde nejsou použita v nějaké velké míře a tak čtenář není „v prdeli“ a nemlátí se v levných výrocích. Ale bohužel vám tato slova v paměti ulpí víc, než příběh samotný. Musím však vyzvednou velmi, ale opravdu velmi, povedený konec příběhu. To, jak se to nakonec seběhlo a jak se Lewenhart se vším vypořádal, to si zasluhuje půl Hetešáka navíc. Bohužel zde na DK to je jen symbolický půlmotýl, protože hvězdy se nedají dělit. 80%
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Já jsem to zvládl. Dal jsem jim naději.

PS – V příběhu jsou použita auta na stlačený vzduch. V Brně je vyvíjejí, i když nemají takový dojezd jako v této knize. Ale do budoucna......

127 10.01.2022

Možná se vám to zdá paradoxní,
že k novému smyslu života
mě vlastně přivedly mrtvoly,
které samy už žádný smysl nemají,
ale tak to prostě bylo.

Je tam hodně mrtvol. Ale to je způsobeno tím, že převážná část děje se odehrává v krematoriu. A to v Moskevské márnici, s Francouzskou technologií. Plus něco ze Španělska. Faktem však je, že ať je to sebelepší technologie, nebožtíci prostě mizí. Jo a ještě jsou tu dvě naprosto identické sošky. Prý Pes Kerberos, ale, kdo se v tom vyzná, když to nevypadá jako pes. Odcházím k ledničce a nalévám vodku. Pokud to bude film, měl by to točit Rodriguez. Má zkušenosti s Planetou Terror.

Citát: Podle popelu se fakt blbě pozná pohlaví.

Příběh bych rozdělil na tři části. První, to je bomba. Třikrát jsem se málem pochcal smíchy a jednou to bylo i s nádivkou. Situace kolem mrtvol je vyhrocená, nepomáhají ani sledovací kamery. (To kdyby náhodou nebožtíci opravdu utíkali sami, ještě než vjedou do francouzské pece) Ale to by přece nebylo možné. A nebo jo? Tady nebylo co řešit. Odcházím k ledničce. Dáš si panáka vodky?

Citát: SMS: Další mrtvola v prdeli. Ivan

Druhá třetina byla taková moc konspirační. Hlavní hrdina, ředitel, Igor Chomský se tady dostává svými teoriemi do spousty slepých uliček, bez nějakého většího nadšení a skoro bez humoru. Není to sice bůhví jak dlouhá doba, než hlavní kremační hrdina přijde na to, že nemá asi smysl tvořit další a další teorie... Zdlouhavé a nikam nevedoucí, tedy krom cesty do ledničky pro panáka vodky. Raději dva.

Malá ochutnávka:
Zora Poljaková je dvaapadesátiletá osvědčená pracovnice sekretariátu, která je tu z nás nejdéle. Možná už od svého raného dětství, protože její tatínek byl jedním z prvních správců po první radikální modernizaci celého hřbitovního komplexu (za Brežněva). Zora byla vyšší než já a její mohutnou postavu zakončovaly sytě zrzavé až ohnivé vlasy, které budily dojem plamenů, takže byla ideální sekretářkou krematoria.

Třetí část, a vlastně finále, to je zase bomba. Celé to vyústí v naprosto skvělou atmosféru a podle mého v totálně geniální konec. Vlastně ještě pár stránek před koncem není vše dořešeno. Já už byl nervózní, protože jsem si říkal, sakra, tak málo prostoru a bude konec? Náhled na zadní stranu knihy vám ukáže nápis „Samostatný román“. Nebude to otevřené. Ale jak to sakra pan Heteša dokáže ukončit? Dokázal. Jdu k ledničce. Dá si někdo panáka? Vodku?

Citát: Přemýšlel jsem, jestli bychom neměli na barák vyvěsit černý prapor. Ale černý prapor na krematoriu?

Musím přiznat, že mi hlavní hrdina hodně imponoval. Už vlastně tím, když prohlašuje, že má rád chlupaté. Že rád vdechuje vůni po koupeli, a že rád cítí chloupky na nose. Prostě zarostlý. A já jen přidám levandulovou koupel a jsem v … krematoriu. Vyholený jsou všechny stejný, ale chloupky....jdu k ledničce, dát si panáka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Jakmile je všechno, jak má být, je to znamení, že je někde něco špatně a že konec bude určitě jiný.

127 03.04.2021

„Ostatně vždycky vám zbude
to nejposlednější východisko.
Strčit si hlaveň do krku.
Ale to vždycky
až na konec.“

Příběh začíná tam, kde ten předchozí končí. Tedy začíná kapitolou 64. A tady začíná to, čemu já říkám přehnaně prodlužovaný dobrodružství. Vědět, co bude následovat, tak u kapitoly cca 68 to všechno přeskočím až na kapitolu cca 146, kde se konečně začne něco dít. Bohužel to, co je mezi již zmíněnými kapitolami, je divné, a dlouhé a celkem nudné. Opakuje se tam totiž skoro pořád jedna a ta samá situace. Hlavní hrdina někam dojde, tam se začne střílet, on jen tak tak vyvázne a schová se. Pak se vše opakuje jen v trochu jiném provedení. Cesta někam, střelba, útěk, schovka.....tam, bum bum, zpět schovat....tam...atakdále.

Malá ochutnávka:
„Jíš ovesný vločky?“
„Jo, ale pak zvracím.“
„Nic jinýho tu nemáme.“
„Budete muset skočit do obchodu.“
„To bude divný.“
„Proč?“
„Kupujeme tam jenom ovesný vločky.“

Opravdu, jedna delší nuda, než bych si přál. Když už se konečně mistr převleků někam dostal, byl zbyteček knížečky už docela tenký a za chvilku byl konec. Bohužel, ani ten konec, ta závěrečná pointa celého příběhu mě nepadla. Nesedělo mi to a bylo to divné. Tak že, zatím, co jsem 1.dílu: Šedozelené oči Ley Lynseyové dal za čtyři žluté, padnul obsah 2.dílu: Obrysy a stíny až na dva a půl motýlka. Chtělo by to trochu očesat a poupravit. Ale s tím já nic nenadělám.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Poser si nohu, ty krávo jedna blbá. Roger Dalmont.

127 08.02.2021

Jeden člověk
nemůže být
v tutéž dobu
na dvou
místech.

Outsider je perfektní Kingovský příběh, ale pro lepší pocit je dobré mít načteno víc jeho knih. Ani ne tak pro pochopení děje nebo obsahu, ale spíš pro radost, že si čtenář vzpomene na spousty jmen tu použitích a řekne si: já to jméno znám, kdy ho King vůbec použil a v jakém příběhu? Objevují se tu jména jako je Dolores nebo Gerald, ale jen tak okrajově. Je tu velké škála i těch méně známých postav, které se kdy objevily v Kingovo knihách. Samozřejmě je tu i Právo nálezce, ale nemyslete si, že tohle je nějaké pokračování trilogie o Hodgesovi. Ne, ne, tohle je samostatný příběh kdy by se možná dalo říci, že King vykrádá sám sebe, ale není to pravda. Tohle je samostatný příběh a je velmi dobrý.

Malá ochutnávka:
Byl to neoznačený vůz, těžko popsatelný americký, několik let starý sedan.....
Dva černá kluci na chodníku, jeden s nohou na odřeném oranžovém skejtu, druhý s citronově zeleným skejtem v podpaží, sledovali, jak zahýbá na parkoviště u zábavního parku Estelle Bragové, a pak se na sebe podívali.
Jeden řekl: To jsou poldové.
A druhý: A kurva.........

Po zklamání ze Skříňky pro Gwendy jsem opět nadšen z Kingova mistrného psacího stylu, jemných narážek na různé postavy, pozvolnému napětí a vlastně i klasickému Kingovskému finále. Nikde jsem však nenašel informaci o tom, kdo to byla Estelle Bargová. Určitě už někdy byla použita v Kingově nějaké knize, ale prostě jsem si nevzpomněl. Tohle se dobře četlo a určitě je to jeden z těch příběhů, ke kterému se časem ještě vrátím. Vybral jsem čtrnáct citátů a vložil je mistru Kingovi na jeho profil.

Citát: Vesmír nemá žádný konec.

127 26.07.2019

V norách,
kde Heechee se schovávali
v jeskyních plných hvězd
v tunelech skrytých v srdci skály
hledáme cestu cest . . .

Je tomu už dlouho, co jsem tuto sérii četl. A taky jsem se trochu bál, se do ní znovu pustit. Ze staršími sci-fi příběhy je ten problém, že to, co bylo před třiceti lety technickou novinkou, může už dnes být zastaralým artefaktem. Artefakty mimozemské rasy Heechee však zatím nestačily zestárnout. A tak jsem se opět setkal s umělou inteligenci Sigfridem von Cvokem (dále jen Sigfrid) a prospektorem Robinette Broadheadem. Říkejme mu raději Bobe, je na své skoro ženské jméno trochu alergický. Těšil jsem se na jejich cvokařské rozhovory a hlavně na kosmické lodě odlétající z Gateway aniž by někdo věděl, kam letí.

Citát: Když jste přežili cestu na Gateway kosmickou lodí, je možný, že přežijete i cestu lodí Heecheeů.

Ptáte se, co je Gateway? Gateway je letící asteroid/kometa/artefakt vytvořený tak zvanými Heecheey. Mimozemšťané kolem asteroidu/komety vytvořili kostru z neznámého kovu, osadili ji několika stovkami lodí, přesnější číslo je 924 . . . a pak všechno z neznámého důvodu opustili. Dobrodružství začíná, až když si Gateway osvojí lidé. Prospektor vleze do kosmické rakety, nastartuje a pak už jen doufá, že loď nepoletí tam a zpět -déle, než sní a vypije to, co si vzal s sebou. Pak někde ve vesmíru přistane na cizí planetě (nemusí to být zrovna planeta), on sebere vzorky a raketa se s ním zase vrátí na Gateway. Délka cesty není nikdy známa. Tak že ano, dobrodružný a napínavý je to dost.

Malá ochutnávka:
SPRCHOVÁNÍ
Tato sprcha je automatická a voda teče dvakrát po 45 sekundách.
Mýdlo obdržíte mezi dvěma dávkami vody.
Máte nárok na jedno použití za tři dny.
Sprchy navíc zatíží váš účet poplatkem 5$ za 45 sekund.

Libí se mi i způsob vyprávění. Rozhovory Boba a Sigfrida probíhají v reálném čase, ale pojednávají o minulosti Boba před Gateway a na Gateway. Vše je zvolna dávkováno, čtenář postupně zjišťuje Bobovo pohnutky a jeho štěstí na Gateway. Ve své podstatě je tohle vážný román, bez špetky humoru a se spoustou smrti. Když si Bob/Rob poprvé sednul do takové lodi, měl jsem skoro strach, jak to s ním dopadne. Věděl jsem, že asi přežije, ale i tak, strach tam byl. Vlastně jsem to věděl 100procentně, že přežije, že jo, když celou dobu na ty časy vzpomíná, ale . . . i tak. V tu chvilku jsem si neuvědomil, že už čtu o minulosti, o věcech a startech, co už se staly. Jinak, perfektní příběh a už se vrhám na další knihu.

Citát: Hledáte-li na planetě stopy života, nečekejte velký neónový nápis Zde žijí vetřelci.

126 12.04.2023

„Dobře víš, že v každé detektivce
jsou vrah i vyšetřovatel
vždy jen tak chytří
jako jejich stvořitel.“
(Vsaď se, že tě zabiju)

Mistr Arnošt Vašíček se pustil do zajímavé série. Detektivní romány s vyšetřujícím komisařem Martenem. V této knize najdete první čtyři případy. Hned první povídka mě zas tak moc nepřesvědčila o nějakém tajemnu. Naopak, všechny karty jsou ukázány a komisař Marten už jen hledá důkazy. Bohužel mu jeden ze zásadních důkazů tak nějak „sám skočí do ruky.“

Citát: Pevně věřil, že voda nesmývá jen nečistoty z těla, ale i vrstvy negativní energie z duše a mysli. (Svědci ze záhrobí)

V povídce druhé je toho hodně o duchařině. A hlavně mě zarazil fakt, že i tady se tvrdě prohlašuje, že vyvolávat duchy pomocí různých tabulek a dalších předmětů je velmi nebezpečné. Zajímavé je i to, že jsem v poslední době toho varování četl v několika knihách i článcích. „Vyvolávání duchů lze oprávněně považovat za velmi nebezpečné“ Nakonec šlo spíše o lidský faktor, ale povídka byla mrazivá.

Citát: Satan tu nebyl poražen, ale uctíván. Necedil tu krev, ta stříkala na zeď z lidských obětí. (Saturnův klíč)

Ve třetím příběhu se mi nelíbí jeden základní fakt. Ačkoliv se pan spisovatel snaží navodit tajemné a mysteriózní prostředí, slovy, která použije „proti“ Martenovo myšlení, to celé zakopá. Cituji: Marten nevěří ničemu, co zavání tajemstvím a nevysvětlitelností . . . Tak co si o tom má pak čtenář myslet? U této povídky jsem začal pochybovat, zda se jedná o svazek detektivních příběhů, nebo se tady pan spisovatel Arnošt Vašíček snaží navázat na své knihy o tajemnu a záhadách.

Citát: Případ ztratil paranormální nádech. Nastal čas čisté kriminalistiky. (Vražedný svit)

Čtvrtý příběh začal velmi tajemně a paranormálně. Ale postupem času bylo tajemno utlumeno, zpochybněno a z příběhu se stalo klasické krimi. Zůstaly jen domněnky a dohady. Další průměrný příběh, i když byl vlastně nejhorší v této sbírce.

Citát: Nůž v rukou pitomce je nebezpečný i bez kletby. (Saturnův klíč)

Podle mého názoru je komisař Marten moc velký ironik, nevěřící Tomáš a pozor . . . imbecil. Jeho chování ve všech čtyřech případech je někdy až k smíchu. K smíchu těm, kteří na tajemno věří a doslova hltají všechny ty aspekty tajemna a záhad kolem jeho případů. Právě proto dochází k tomu, že všechny ty povídky jsou pohlceny negativismem z jeho strany a odrazovali mě, jako čtenáře, od kladného hodnocení. Detektivní složka za ** záhady kolem všech případů za ****.
Celkově tedy slabší průměr za dva a půl Hetešáka. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Komentáře k povídkám:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Bylo to marné.

126 29.01.2023

„Ráda bych tě, manželi,
požádala, abys nejezdil
po našem domě
ve vaně plné vody.“
(Malý svět)

„Klíčov vás zve dál“ (Okamžik před usnutím – Joe Hill)

Máme tu prequel k původnímu komiksovému příběhu. Koupil jsem si s tou speciální Sadmanovskou obálkou. Je krásná černá, tajemné a mrazivá. Byl jsem zvědav, jaký že to bude mít v této knize Sandman prostor. Nicméně, tvůrci zůstali stejní. 5 x Scénář – Joe Hill a 5 x Kresba Gabriel Rodriguez. 5 x Barvy Jay Fotos. A vše se povedlo stejně jako prvních šest knih plus to Kompendium, které obsahuje znova všech šest příběhů a nějaký ten bonus. A opravdu jsem se na pokračování z minulosti těšil. A „podívejte, je otevřeno. Jste očekáváni“.

Citát: Dokázal bys do úplňku vyrobit další klíč? (Do nitra Luny)

První, co je v této knize je úvod od Joa Hilla. Dal mu název „Okamžik před usnutím“ Je to vlastně na dvou stránkách popsaná historie celé série od prvního dílu až do okamžiku vzniku tohoto povídkového svazku. Jen upozornění, že tato kniha nijak nesouvisí z prvními šesti svazky a Sadmana taky nemusíte mít načteného. Tak že žádný problém začít zrovna tady. Tento svazek obsahuje pět povídek ze světa rodiny Zámkových i když se tu setkáme vlastně s rodinou před rodinou :-) Kdo se bojí nesmí do Klíčova. Pokud se nebojíte a chcete vědět více, komentáře k samostatným povídkám najdete v sekci „Části díla“.

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/zamek-a-klic-zlaty-vek-494741

Citát: (Síla hudby)

Hned první příběh je velká legrace s trochou děsu. Tuhle jízdu s „vanou“ jsem si užíval. Druhý příběh je smutný a tak trochu nepochopitelný. Třetí příběh vás doslova hudebně roztrhá. Sranda, pohoda a otřesný konečný zážitek. Povídka na dva notové listy. Čtvrtá povídka je válečná, jasně, už podle názvu vám to musí být jasný. A ačkoliv je krvavá, přinese vám nejedno překvapení. Včetně dalšího zajímavého „medvědího“ klíče. Poslední „Sadmanovská“ povídka nepřinesla to, co jsem očekával. Moc slov, ale krásná kresba.

Citát: Radši ať mě trefí Německá kulka, než abych umřel lítostí, že jsem celou válku dřepěl doma. (...jak vojska bledých čet...)

Jako celek je to však velmi krásná a unikátní sbírka. Cele jsem si to užíval, bál se, fandil a žasnul nad použitím klíčů. A i když jsem zklamán tím, že v úvodu mistr Hill píše, že klíčů je na stovky a zde jich bylo jen pár a většinu znám z předešlých příběhů, nakonec mi to málo použitých klíčů přineslo krásné dobrodružství. Na konci najdete i fascinující „Galerii obálek“. Mé komentáře k samostatným povídkám najdete, aktuálně na mém profilu a nebo v odkaze výše.

Citát: ABEL, jak žil, tak dožil. Jako zvíře, leží v díře. Já mu hrstí dodal prsti. Kdyby lkal, ať lká dál. Ať ses s hrobem spokojí. Bratříčku můj: ODPOČÍVEJ V POKOJI. (Co Peklo schvátí...)

126 16.09.2022

„Nemám rád,
když se vrháš
po hlavě
do pochybných
dobrodružství.“

Čtvrtá kniha v sérii „Mark Stone“ opět nezklamala. Dostal jsem přesně to, co jsem od toho očekával. Zajímavý začátek na planetě Zemi, následné cestování vesmírem, spousta akce, nějaký ten sex, hodně sexu, pár ikonických vtipů a pořádné vyvrcholení. Mark Stone opět o něco málo zbohatnul, odnesl si několik ponaučení a pokárání. Prostě klasika.

Malá ochutnávka:
„Ale co když budou mít na střeše stráže?“
To je jedno. Tady nejsme na žádné primitivní planetě a neriskujeme vyprovokování nepřirozeného vývoje. Zdejší civilizace se již vyvíjí k té nejkrutější represi.

Citát: Lepší ztratit trochu času, než život.

126 09.09.2022

Porno!
Půjčovna porna!
Nutně to potřebuju!
„Aha“.


Ačkoliv jsem mnohokráte napsal, že nemám rád, když někdo začíná třeba desátou knihou v sérii, nebo si přečte až tu poslední knihu, sám jsem toto pravidlo porušil. Adarhargský jed je vlastně šedesátou pátou knihou v sérii Mark Stone. A proč, že jsem se do ní pustil? Odpověď je strašně jednoduchá: Štěpán Kopřiva. Prostě jsem si řekl, že bych od tohoto svérázného a dobrého a humorného spisovatele chtěl mít všechny knihy, které vydal.

Citát: Žádné brutální destrukce, rozumíte!

Marka Stonea jsem nikdy dříve nečetl. Avšak tento příběh mě strašně bavil. Mistr Kopřiva do něj dal krev, akci, humor a napětí. A bohužel mám takový neblahý pocit, že se tato kniha stala nejlepší v úplně celé sérii. Stačí se podívat na hodnocení. Ale neváhal jsem ani chvilku a pořídil si prvních čtyřicet knih v této sérii. Trochu se jich bojím, ale jsou to vlastně takové malé sešítky do kapsy, a i když mě třeba nebude něco bavit, nebude problém to dočíst.

Malá ochutnávka:
Za všechno mluví to, že místním lidovým hrdinou je Glenn Ford, dělník, který v druhém roce kolonizace spadl opilý do nádrže s tekutým dusíkem. Dali mu medaili za statečnost in memoriam. Technická úroveň je velmi nízká, zhruba na úrovni jednadvacátého století. Taky proto se jí říká Retro. Velmi rozšířené staré střelné zbraně. Vysoká nezaměstnanost, vysoká zločinnost.
„To zní dobře“, řekl Stone.

V této knížečce se dá vystopovat, o čem vlastně celá série je. O cestování vesmírem, o soubojích, o špionáži a o dohledu nad primitivními planetami. A jak jsem již psal, svérázný humor Štěpána Kopřivy tento příběh činí velmi čtivým, lehkým, zábavným a k mému smutku i velmi krátkým. Přečteno za několik hodin v jednom dni. Ale i tak vřele doporučuji a nebojte, určitě nevadí, že jste předešlé příběhy nečetly. Třeba vás to nakopne, jako mě.

Citát: Nevyráběj nic, k čemu nemáš protilátku...

126 15.08.2022

„Mnoho věcí,
zde na Blatech,
má klamnou tvář.
Rozumný člověk by odjel co nejdál
a nepokoušel osud.“

Arthur Conan Doyle: 1859 – 1930

Již jsem měl v ruce Bílou nemoc a nebylo to vůbec špatné. Pak jsem zjistil, že knih v této sérii od Jana Štěpánka je víc. A tak jsem pátral a našel i tuto knihu, tento komiks. Musím uznat, že temná barva, použitá v tomto díle je hodna tohoto temného příběhu. Pes Baskervillský dostává zase trochu jiný, možná i lepší rozměr. Rozhodně jde z této knihy strach. Už jen úvodní kresba hlavy legendárního psa, vás musí pořádně postrašit.

Malá ochutnávka.
WATSON: Uniklo mi něco?
HOILMES: Obávám se, že skoro všechno.
Náš muž je zajisté venkovský lékař a mnoho chodí. Ta hůl není dar od nimrodů, ale spíš od Londýnské nemocnice Charng Croos, když si dr. Mortimer zařídil venkovskou praxi. Takže je přívětivý, prostý ctižádosti a velmi roztržitý.
WATSON: A tohle víte odkud? To jste také vyčetl z té hole?
HOLMES: To ne, starý brachu. Jen přívětivý člověk dostává na tomto světě dárky na památku, jen člověk bez ctižádosti opustí londýnskou kariéru a jde na venkov a jen roztržitý člověk zanechá v našem bytě hůl místo navštívenky.

Tohle má jednu nevýhodu. O počtu 112 stran se nedá celý tento příběh pořádně převyprávět. Ale i tak to tvůrce bravůrně zvládnul. Pravda však je, že je potřeba znát celý knižní příběh, mohlo by vám v této komiksové adaptaci něco uniknout. Avšak je to zajímavé dílo.

Citát: Žárlivost a alkohol je smrtelná kombinace.

126 12.07.2022

„Je jen otázkou času,
kdy se ty zrůdy vrhnou na nás.
Každej omyl
se dá napravit
a právě to teď udělám“.

To je snad poprvé, co jsem hodně dlouho studoval první stranu komiksového příběhu. Musel jsem vstřebat kresbu Grega Rutha. Je na mě nezvyklá – seznámení a pochopení tedy bylo na místě. Tak že jsem si Gristlewoodský údolí prohlížel trochu déle. Zjistil jsem, co mi tu tak trochu chybí. Je to obloha zalitá sluncem. Byť jsem čekal dlouho, slunce nevyšlo a pozadí kreseb je stále skoro stejné, jako pole v údolí.

Citát: Červi bejt brouk. Will nejíst brouk.

Temná kresba a z počátku i temný příběh. Ale pak to rozpálí oheň a zajímavosti vylezou z děr. Ohromují mě celostránkové kresby, jsou fascinující. Tváří se (ne jsou) to obrazy. Jen je zarámovat. Co se týče příběhu...inu, je to dobrý a smutný příběh s podivným koncem. Strašně mě trápí, že to podstatné nebylo vysloveno a čtenář zůstává...ale Terva ví a taky nejíst brouk. :-)

Citát: Rozhodně bych zabití některý z těch zrůd neříkal vražda.

126 26.05.2022

„Až na samotnou smrt není žádné „naprosté“ porážky.
Není žádné pohromy tak zničující,
aby odhodlaný člověk nedokázal
opět alespoň něco pozvednout z popela,
je-li schopen riskovat vše, co mu ještě zbylo“.

Ačkoliv se tento příběh odehrává v trochu jiném duchu než filmová verze „The Postman – Posel budoucnosti“ s Kevinem Costnerem v hlavní roli, pan spisovatel David Brin je s filmem spokojen. Dokonce ho lehce naštvalo, že byl do kin uveden spolu s Titanikem. Kdyby ne, měl by tento snímek určitě větší oblibu. Já musím přiznat, že jak film, tak i knižní příběh se mi líbí.

Malá ochutnávka:
Nákladní prostor vozidla byl téměř úplně vyplněn pytli z hrubé látky. Pach starého papíru byl v malé kabině cítit nejméně stejně silně jako vyčichlý zápach mumifikovaných tělesných pozůstatků.
Gordon s nadějným zaklením vytáhl z přihrádky u řadící páky kovovou lahev. Žbluňklo to v ní. Musela být dobře zazátkovaná, když udržela tekutinu po šestnáct či více let.....

Poznáte, nebo potkáte tu skoro stejné postavy, prožijete počátek vzniku legendy o pošťákovi, který si starými dopisy chtěl vydělat nějaký to jídlo a přístřeší. Četlo se to rychle, jsou tam nějaká hluchá místa, ale nejsou tak dlouhá, aby to čtenáře odrazovalo od dalšího čtení. Nakonec jsem byl spokojen. Posílám poděkování do Mostu, za poslání knížky jako dárek. Myslím si, že pro ty, kterým se líbil film, je tato kniha, tento příběh, ideálním doplňkem pro podrobnější studii tohoto postapokalyptického dobrodružství.

Citát: Civilizace něco znamená. Jsme v tom všichni společně.

126 04.12.2021

Letos v létě
jsme nezažili
žádné
dobrodružství.
(Ďáblův palec)****

Je velmi zajímavé, jak se podoba Fifinky, Bobíka, Piňdi a Myšpulína za těch několik desítek let „jejich života“ nezměnila. Je chválihodné, že tvůrci v tomto případě neimprovizují a jedou si ty své „vyjeté koleje“.
Tak že, když jsem otevřel tuto knihu s tvrdým přebalem, vrátil jsem se minimálně o čtyřicet let zpět, do dob, kdy jsem netrpělivě čekal před trafikou, abych o další výtisk nepřišel.

Citát: Ten, kdo ničí les si nezaslouží žádný soucit! (Vlkodlak)****

Jedinou výjimkou se tak stalo číslo 666, které mají na svědomí Dan Černý, Štěpán Kopřiva a spol. Toto speciální číslo nese název „Dětem vstup zakázán“ a je to fakt síla. Ale zpět k našemu klasickému a tradičnímu Čtyřlístku. Toto je číslo věnovanému příběhům, které inspirovaly celovečerní animovaný film! Musím přiznat, že film jsem neviděl a asi nikdy neuvidím Asi se ptáte proč? Protože se mi to příčí a navždy si chci své čtyři hrdiny uchovat v paměti jen jako kreslené postavičky na nepohyblivém papíře.

Citát: Dětem vstup zdarma, dospělí dvákrát tolik.(Piráti vesmíru)***

Vždycky mě rozesmálo, jak se kolem naší čtveřice objevují pokaždé katastrofy. Pokaždé se nějaká najde a mnohdy je jich i víc v jednom příběhu. Například v prvním díle je to létající dome. Ale vždy všechno dobře dopadne, nedojde k žádnému úmrtí. Taky, co bychom si asi počali, bez jednoho nebo dvou základních postav, že jo? Nemusíte zakládat žádný hřbitov, jak to udělala Fifinka pro Pinďu.
Najdeme zde čtyři příběhy. Jeden příjemnější než druhý. A vždy na konci příběhu je i pár fotek z filmu. Ke všem povídkám (části díla) jsem přidal malou ochutnávku, nebo spíše nějaký ten dialog, přidal citáty a komentář s hodnocením. Vše najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/velke-dobrodruzstvi-ctyrlistku-400898

Citát: Když děti pořádně nepostrašíte, vyrostou z nich rošťáci! (Mikuláš v Pekle)***

126 22.10.2021

Co vím o homo sapiens?
Od začátku vám vymývají mozek:
rodiče, příbuzní, sousedé,
školy, církev, zaměstnavatelé, vlády,
takže žádný div, že jste na tom tak bídně.

Včetně protovy závěrečné zprávy o naší planetě.

Vzhledem k tomu, že jsem četl obě předcházející knihy, neočekával jsem nic šokujícího a jiného. Trochu jsem se spletl. Celé se to nese v rytmu předcházejících příběhů, to jo. Opět spousty otázek a nejasných odpovědí. Doktorova zmatenost a nevěřícnost a protovo neustálé pojídání ovoce. Banány i se slupkou. Jenže ve všem tom textu je i spousta mouder a pravdy. Začetl jsem se a chvilkama i zíral na to, co (spisovatel) prot odsuzuje a neuznává. A s mnohým jsem souhlasil.

Citát: Kdy už vy lidé přestanete svoje problémy studovat a začnete s nimi něco dělat?

Obsahuje to několik velmi zajímavých informací. Například prot tvrdí, že za Plutem je ještě několik planet z naší sluneční soustavy. Ano, já osobně se ptám, kde je Gaia, Terra a nebo Nibiru a proč bylo Pluto vyřazeno z počtu planet sluneční soustavy? Opravdu jsou naši vědci tak chytří, že nevidí dál jak za Pluto, tedy vlastně před Pluto? Další věcí je pak pohled prota na naší ekologii – je otřesná. Naší planetu totálně devastujem. Navíc si i já myslím, že delfíni a velryby jsou chytřejší než homo sapiens a všichni víme, že vody je tu víc, než pevniny.

Malá ochutnávka:
Jedním z oblíbených mýtů na B-TIKu je, že sapiens by bleskově zapomněl na jednotlivé státy a sjednotil by se k boji proti nájezdníkům z jiného SVĚTA. Už jen to samotné vám o tomto druhu mnohé napoví....

Co mě osobně tedy totálně dostalo, je protův pohled na sex. Jako lidé vlastně na sexu žijeme a pokud se nejedná o prachy, nastupuje sex. Prot tohle všechno odsuzuje. Špatné jsou prachy, sex a rodiny – tohle je velmi zvláštní tvrzení a já s tím tak nějak souhlasím. Tedy souhlasím s tím, že kdyby nebyly prachy a rodiny, je vlastně sex jen pudovou záležitostí. A ačkoliv jsou už státy, které se snaží snížit porodnost, jsou i takové státy, které například podporují vícečlenné rodiny – že se tím snižuje riziko přežití a zvyšuje zalidněnost, již tak přeplněné, planety, to nikoho nezajímá. Čím víc lidí, tím víc budou kupovat a tím víc výrobků a tím víc peněz....to je špatně.

Citát: Pravda je vždycky to, za co ji máme.

Podstatná část tvrzení prota o naší planetě je ekologicky a technicky velmi znepokojující. Ale my, jako lidé, to nebere moc vážně. Je to jako s žábou hozenou do studené vody, která je postupně ohřívána – nevyskočí. A lidstvo prostě čeká, až to bouchne. Zůstalo tak jediné očekávání. A tím je závěrečná protova zpráva o planetě Zemi (B-TIK) . Ale raději tu zprávu nečtěte, není totiž vůbec uspokojivá. A z B-TIK se pomalu stává A-TIK, což je úpadek. Deset půlek, krutě černejch, motýlů.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Máte pro mě nějaká poslední slova, můj mimozemský příteli?

126 23.04.2021

Když vám do kanceláře
vejde Bůh a sdělí vám,
že se mu váš život zamlouvá víc než ten jeho,
co máte sakra na výběr?
(Umneyho poslední případ)

Stephen King v těchto povídkách vzdal hold (řečeno holt) mnoha spisovatelským i filmovým tvůrcům. Někdo by možná řekl „vykrádačky“, ale je to King, tak do toho moc nerýpat. Rozhodně se tu sejdeme s poctou tvorby třeba George A. Romera (režisér), Howarda Phillipse Lovecrafta, sira Arthura Conana Doyla, Raye Bradburyho nebo třeba Richarda Bachmana (blik)

Citát: Přistáli tu ufoni. Maj je naproti v restauraci. (Desátníci)

Bohužel, vlastní (holt neholdovské) nápady Stephena Kinga mě zklamaly. Příkladem tak je vložená nová povídka „Head Down“ (Udrž hlavu) Pro mě jasná jednohvězdičková povídka (esej) a skoro jsem jí dal odpad. Avšak k -odpadu- mě od „Udrž hlavu“ dokázala odradit až poslední (respektive předposlední) povídka v tomto svazku. „Majestátní Brooklyn“ je ještě horší.

Citát: Čas nemá nic společného s tím jak rychle počítáš. (Můj hezký poník)

Nejlepší povídkou v tomto svazku označuji „Dům v Javorové ulici“. U této povídky vám mrazí, očekáváte, co už vlastně víte skoro od počátku odpočítávání a až to přijde, musíte prostě propuknout v hurónský smích. Jako opravdu nejšílenější námět na příběh, který jsem kdy četl. Tady Pan King ukazuje, jaký je to velký spisovatel.

Citát: Co se stane až z 00:00.01 přeskočí na 00:00:00? (Dům v Javorové ulici)

Při čtení tohoto svazku povídek jsem dospěl k definitivnímu závěru, že pan King je, mimo Boha, dost posedlej zubama. Má je skoro všude. Ať to jsou netopýři, žáby, zombíci, Časožrouti nebo „děti“ pan Šedého – ti všichni mají zuby a nebojí se kousnout. Dokonce i Bůh. Co, nebojí, oni koušou, žerou, drásaj, štvou a trhaj. I v těchto povídkách pár zubů najdete nebo možná i ztratíte.

Citát: Ne že bych Tě nenáviděl, ale obávám se, že nejsi (Bože) můj přítel. (Žebrák a diamant)

Pokud máte zájem přečíst si komentáře ke všem povídkám, tak je najdete v sekci „Povídky“ u této knihy a nebo v mém profilu ve stejném sektoru. Povídky jsou krátké a tak v komentářích k nim nenajdete malé ochutnávky, ale jen hodnocení, malý komentář „proč a jak“ a nějaký ten citátek. Dlouhá a podivná to byla cesta až na konec této knihy. Vložená povídka, kvůli které jsem si knihu ZNOVA koupil nestála ani za zlomek těch 261 korun, co jsem za knihu (zase) dal.

Citát: Cikáni prý říkají, že lidská přání neplní Bůh, ale Ďábel. (Doktorův případ)

Tak že, sečteno a podtrženo: je to čtyřicet tři hvězd děleno třinácti povídkama a to se rovná tři celé tři. A je to jasné a poctivé hodnocení celého povídkového svazku. Tři hvězdy nebo dva žlutí motýlci.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

126 14.03.2021

Den uběhne tak rychle,
správná cesta se špatně hledá
a ve tmě se skrývají zubaté příšery.
Abychom přežili, možná budeme také
muset vycenit zuby. (Předmluva Joe Hillström King)

No, rozhodně jsem se po přečtení těchto povídek zamyslel nad názvem celého svazku. Na plný plyn není zrovna moc výstižné, když nám dojde, že vlastně na silnici se jezdilo jen v první povídce. Pak už to nějak šlo mimo silnice. Příjemnější by možná byl název „Ve vysoké trávě“. Pokud tedy pan spisovatel neměl na mysli „Na plný plyn“ jako metaforu pro kvalitní povídky. Pak by to bylo možná i výstižné. Tak že se toho budu držet.

Citát: Zapraskaly uzávěry od plechovek a zašumělo pivo. (Faun)

Dá se říci, že na plný plyn fungovala víc jak polovina povídek. Jedna z těch velmi povedených nese název „Temný kolotoč“. Ano, tady by se dalo říci, že ta jede v uvozovkách na plný plyn. Temný kolotoč mi také upřesnil, podle koho je pojmenovaná gotická metalová skupina Savage circus. (viz: komentář k této povídce v Malé ochutnávce) Další povedené příběhy jsou třeba Faun, Pozdní návraty nebo Ve vysoké trávě.

Citát: Přátelství vznikají v hospodách po setmění. (Temný kolotoč)

Jenže pak je tady také druhá, horší, stránka svazku. To jsou ty povídky, které se mě osobně vůbec nebo jen velmi málo zalíbily. Za jednu z těch nejhorších povídek považuji příběh „Ďábel na schodech“. Není to vlastně ani tak obsahem, jako spíš formou, kterou to mistr Hill napsal. Napsal to po schodech. (V komentáři u této povídky jsem se o to také pokusil.) Ještě horší, než již zmíněné Schody, je povídka „Tweetování z Cirkusu mrtvých“. Forma tweetu je příšernost a je to jediná povídka, které dávám odpad.

Citát: Udeřil jsem ho kamenem, protože jsem nenáviděl tu jeho černou tvář. (Ďábel na schodech)

Velmi zajímavá je také předmluva. V té nám Joe Hillström King o sobě řekne trochu víc, než by možná i chtěl. Ale rozhodně ta předmluva hodně vysvětluje. I to, jak je trochu naštvaný, že použil zkratku svého druhého jména Hill a že nepoužil celé Hillström, protože to prý zní víc metalově. Ale stalo se a mistr se do čtenářovo mysli prostě už navždy zapsal jako Joe Hill.

Citát: Tráva s mrtvými nehýbe. (Ve vysoké trávě)

Pokud budu hodnotit celkové vyznění této sbírky povídek, není to na plný plyn, ale jen na čtyři hvězdy nebo čtyři žlutý motýlky. Také jsem si všiml, že Joe Hill dost často používá věci z rostlinné říše. Hlavně narážku na stromy jsem tu četl třikrát. Ale ti jen takový malý poznateček. Jinak jsem se u této sbírky převážně bavil a tak jí vřele mohu všem doporučit. Jinak komentáře ke všem povídkám najdete v kolonce „povídky“ u této knihy.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Jsi rostlina? Nebo živočich? (Mateřídouška)

126 01.01.2021

Ty svině!
„oslovila boha“
Ty bezcitná svině!
Rozhodl ses,
že mi vezmeš úplně všechno!

Tohle se zdálo od počátku jako dobrý příběh. Avšak, čím více se rozvíjel děj, tím více jsem začal pochybovat a příběh i jeho možný směr pomalu vyšuměl. Při delším čtení vám dojde, že vlastně tohle není alternativní historie, ale spíš jen předělávka té staré. Vše vlastně zůstává, tak jak to mnozí prožili, jen se změnila vláda. Čekal jsem nějaké inovace, obhajobu toho, proč SS vyhrálo válku a jaký má důvod pokračovat v říši, ale ono se to pomalu hrotí samo do sebe.

Malá ochutnávka:
Každou sobotu musela uklidit vše, co nemělo být viděno, převléct zválená prostěradla a vyvětrat, což znamenalo pustit do bytu zápach ulice, který překryl zápach cigaret. Na noční stolek položit Mein Kampf, obléct si cudnou halenku a sukni pod kolena a svázat neposlušné vlasy do poslušných copů.

Zpočátku jsem fandil hlavnímu hrdinovi Alexovi a strašně moc jsem si už přál, aby své schopnosti využíval v plné míře. A když už konečně začal, otočím stránku v polovině knihy a tam je napsáno KONEC. Následující „pokračování“ je z doby, kdy Alex ještě nežije a je to jen příběh, nic akčního, nic k zasmání, nic k napětí, nic v očekávání...prostě NIC. Musím přiznat, že jsem od mistra, který napsal Inferium, očekával úplně něco jiného.

Citát: Sieg Heil! (tohle však žádné vítězství nebylo)

126 16.08.2020

Záblesk.
Bolest.
Něco se mi hnulo v hlavě.
Svědomí to nebylo.
Au.

Celkem dlouho jsme čekali na Soudný den. Už je tady. Po té delší čekací době, než Fantom Print panu Urbanovi konečně poslední pátou knihu ze série Pragocalypsa, vydal, jsem se bál, že zapomenu předcházející děj a události. Naštěstí to byl jen planý poplach a po pár stránkách poslední knihy jsem se opět do děje dostal. Byl jsem tedy zvědav, jak to vše dopadne. Pan spisovatel pracuje s velkou a nepřebernou škálou postav, někdy se mu divím, že v tom netápe. Postavy jsou však celkem výrazné a každá má svá specifika, není tedy problém si postavy zapamatovat a vybrat si tu svou, nebo ty své, se kterými budete sympatizovat.

Citát: Svět ztrácí génie, Mozart umřel, Einstein umřel.... a mně je taky nějak blbě.

Příběh bych rozdělil do tří fází. Nejdříve seznámení se situací, a postavami, které jsou rozdělené na různých krásných místech Čech. Přeskakujeme tak z Karlštejna na Housku nebo na Bezděz, kde všude bojují řeholníci proti vzrůstající vlně zombie. Naneštěstí se nemrtví nějak záhadně ugradují a jsou rychlejší a akčnější. Nikdo netuší, kdo nebo co je ovládá. Tady bych vyzvedl Jáju, její postavu jsem si celkem oblíbil. Co mě docela zklamalo byl zombie kůň. Škoda, že jeho vystupování v této části knihy nebylo delší. Nějaká další epizodka by bodla. Stejně jako Kulhánkovo srnky by i Urbanův kůň určitě zabodoval.

Malá ochutnávka:
Možná si říkáš, že pro Lucifera každý dobrý, ať je černý, bílý nebo žlutý. Úpis jako úpis. Krev jako krev. Ale i Lucifer má jistou představu o tom, jak má svět fungovat. A úpisů je čím dál méně. Možná to bude znít cynicky, ale dnes si lidé chodí pro úpis k lichvářům, do banky nebo k pochybným slibotechnám. Volají po mně čím dál méně. A to se mi nelíbí. Lidé ztrácejí víru v tradici a jistotu, kterou jsem celá ta staletí představoval.

Část druhá je legrace. Tím myslím, že nastupuje Vyvyan. Jeho hlášky a i když mnohdy neadekvátní vtipy, si zase užijeme spousty. Přesunem se do Prahy, tady začíná ta správná urban story. Známé uličky, mosty a zákoutí Prahy, jako na dlani. Jen ten Vyvyanův opuštěný tank to trochu kazí. Měl být blíže Ůjezdu. V Praze se objevuje i další postava, respektive postavy, Lucifer a jeho osobní plány tak pomalu vyplouvají na povrch. Má k tomu tři pomocníky. Maj tak složitá jména, že jsem si zapamatoval jen to nejjednodušší. Tím je Urakabarameel – komolení jeho jména si s Vyvyanem určitě užijete.

Citát: Kurva, osude, když jsem říkal „do prdele“ nemyslel jsem to tak doslova!

Část třetí to už jsou trosky. Trosky civilizace na hraně vyhynutí. Baba co byla Pannou a mezi nimi velká díra. Dimenzionální. Spousty krve, spousty nemrtvých a mrtvých. Vím, že něco vyléčí řeholnický elixír, ale i tak budeme smutnit. Vše jde do finále a Trosky se hroutí. Jedna skupina, co se snaží zachránit svět, další skupina, co se ho snaží zničit a mezi nimi až nebývale vážný a nehláškující Vyvyan. Ten to má nejhorší – musí si vybrat stranu. Nejraději by tu svou, ale která to je, to ví jen padlý anděl. Já se bavil, čte se to rychle a srozumitelně. Je však nutné číst všechny knihy v příběhu, protože jinak vám toho spousty uteče. Naštěstí se všechny knihy dají sehnat. Zatím. Tak spěchejte, než bude vyprodáno.

Citát: Časem možná dojdeš i k přesvědčení, že ani náš osud není ve hvězdách, ale sedm stop pod zemí.

126 23.05.2020

Tohle celé
je film,
fantastický film,
a já některé scény
prostě vystřihnu!

Kristina Haidingerová se mi dostala do paměti díky sestavování povídek do svazku Bizzaropolis. Musím však krutě přiznat, že jsem od paní spisovatelky ještě nic nečetl. Sice mám od ní doma, dokonce i podepsanou, knihu Děti Raumy, ale ještě nebyl ten správný čas se do ní pustit. V rozkvětu jsem si pořídil hlavně proto, že to slibovalo dobré bizzáro . . . a je to malé. Vlastně je to taková trochu delší povídka. Tak že nehrozilo, že kdyby se mi to nelíbilo, že bych to nedočetl. Avšak opak byl pravdou, byl jsem naštvaný, že už to končí.

Malá ochutnávka:
Tohle je ráj! Řekl Emanuel tiše. Na nic nečekej a ponoř se. Voda léčí.
. . . Nežijou tam odporný, nadržený rybí bestie? Pochybovala Soňa hlasem už ale zjihlým dojetím.
Jsou tam rostliny a tvorové, který se tě ani nedotknou. Právě oni sytí vodu všelékem. Přesvědč se sama!

V rozkvětu mě velmi bavilo. Nenudil jsem se ani chvilku. Příběh dívky, která se propadne "za papír" a prožívá kruté útoky rostlin a zvířat. Nemusím snad dodávat, že se převážně jedná o sexuální útoky. Bizzárko jedna báseň. Kloubí se tu děs i krása v jednom. To střídání okolností vás nutí být neustále ve střehu a fandit hlavní hrdince, aby se z toho dostala. Ve světě, kde cítíte jen bolest nebo rozkoš není žádná sranda žít. Je to něco jako cukr a bič. Jenže, když hrozí, že budete čekat na bič, zatím, co si užíváte rozkoš . . . to je bizzaro. Tak že jo, tohle bylo dobré a kdo má rád tento styl příběhů, ten ať si knížečku pořídí. Doporučuji!

Citát: Tvor jí připadal děsivý svojí obludnou velikostí, ale zároveň překrásný.

125 18.08.2023