Obrysy a stíny
Petr Heteša
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/6787/bmid_obrysy-a-stiny-MBl-6787.jpg
4
62
14
Šest diamantů série
< 2. díl
Zatímco předigitalizovaný svět nabývá sám o sobě stále většího významu a vlivu, lidstvo jako takové jej naopak ztrácí, aniž si to uvědomuje. Přesto se najde pár jedinců, kterým to dojde a vrhnou se do boje, který nemohou nikdy vyhrát. Tedy až do chvíle, než se do celého konfliktu omylem zapojí naprostý outsider živící se jako novinář v bulvárním plátku. Zpočátku vůbec netuší, že má v ruce digitální rozbušku schopnou rozmetat celý svět a že ten, koho hledá, může být jejím iniciačním impulzem. Možná by bylo lepší, kdyby jej ani nenašel. To by ale nebyl Roger Dalmont, aby se jen tak vzdal a nechal to plavat. Je to trošku ztřeštěné, trošku cyber, trošku americká drsná škola. Žádné fantasy. Spíše o tom, jestli ten svět kolem nás už skutečně nějakou dobu takto nefunguje.... celý text
Přidat komentář
Někdy jsem se i balá toho, co pan Heteša dokáže do budoucnosti vmyslet. Jeho nápady jsou velmi zajímaví. Deuhá část příběhu je také povedená a má to dobrý konec.
Hodně jsem se bála, že to nebude mít žádný konec. Trochu se mi to splnilo. Autor se asi 'až po uši' utopil v krvi závěrečných rozstřílených hlav a tak se mu zanesly mozkové závity :o) Podle úvodních kapitol prvé části má Heteša jistě na víc. Totálně předvídatelný a nedotažený konec. Uvidíme v Nevermore Baltimore . . .
2/1
Jak mě první díl nadchnul a vtáhl, tak u druhého jsem se nutila ke čtení. Neustále dokola se hlavní hrdina dostane do přestřelky a z ní se mu podaří nějak dostat (ať sám či - většinou - s něčí pomocí). Poprvé to bylo napínavé, podruhé už méně a pak už mě to ani nebavilo.
mi se oproti tomu závěr líbil, protože to BYL závěr (někdy mi u heteši chybí) :-)
Přistoupil jsem k jednomu z okýnek a podal ženské papírek s číslem účtu.
„Devěť tisíc dolarů.“ řekl jsem jí.
„Uložit nebo vybrat?“
„Vypadám na to, že bych snad chtěl ukládat “
„No vy nevypadáte ani na to, že by na tom účtu vůbec něco bylo.“
Bohužial horšie ako 1. diel. Začiatok držal tempo, no ako sa Roger rozdelil so Safyrom, tak to začalo upadať. Safyra som si obľúbil, neustále s Rogerom podnikali šialené veci aby unikli pred FBI a pritom vznikli celkom humorné časti.
Približne od polovice som sa začal nudiť. Roger sa neustále točil v jednom kolotoči. Neustále mu musel niekto pomáhať z kaše von a sám bol stratený ako vojak v poli. Záver ma neprekvapil. Tušil som kto sa skrýva za veľkým mecenášom mesta; ale ako Terva spomenul, záver napísaný na pár stranách, chcelo to viac priestoru.
U Hetešu sa mi už stalo, že záver nezvládol a to pri sérii Cybrain. Nápodobne prvé dva diely pekne rozbehnuté, no potom to upadá.
„Ostatně vždycky vám zbude
to nejposlednější východisko.
Strčit si hlaveň do krku.
Ale to vždycky
až na konec.“
Příběh začíná tam, kde ten předchozí končí. Tedy začíná kapitolou 64. A tady začíná to, čemu já říkám přehnaně prodlužovaný dobrodružství. Vědět, co bude následovat, tak u kapitoly cca 68 to všechno přeskočím až na kapitolu cca 146, kde se konečně začne něco dít. Bohužel to, co je mezi již zmíněnými kapitolami, je divné, a dlouhé a celkem nudné. Opakuje se tam totiž skoro pořád jedna a ta samá situace. Hlavní hrdina někam dojde, tam se začne střílet, on jen tak tak vyvázne a schová se. Pak se vše opakuje jen v trochu jiném provedení. Cesta někam, střelba, útěk, schovka.....tam, bum bum, zpět schovat....tam...atakdále.
Malá ochutnávka:
„Jíš ovesný vločky?“
„Jo, ale pak zvracím.“
„Nic jinýho tu nemáme.“
„Budete muset skočit do obchodu.“
„To bude divný.“
„Proč?“
„Kupujeme tam jenom ovesný vločky.“
Opravdu, jedna delší nuda, než bych si přál. Když už se konečně mistr převleků někam dostal, byl zbyteček knížečky už docela tenký a za chvilku byl konec. Bohužel, ani ten konec, ta závěrečná pointa celého příběhu mě nepadla. Nesedělo mi to a bylo to divné. Tak že, zatím, co jsem 1.dílu: Šedozelené oči Ley Lynseyové dal za čtyři žluté, padnul obsah 2.dílu: Obrysy a stíny až na dva a půl motýlka. Chtělo by to trochu očesat a poupravit. Ale s tím já nic nenadělám.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: Poser si nohu, ty krávo jedna blbá. Roger Dalmont.
Pátrání po pravdě o smrti Ley Lynseyové pokračuje. Novinář Roger Dalmont, muž s posláním, se bez vlastního přičinění stal lovnou zvěří, kterou se snaží skolit snad každý, kdo má ve Philadyorku a okolí zbraň v čele s policií a zvláštními agenty FBI. První kniha o Šesti diamantech nám nastínila kulisy a předvedla prostředí, v němž se budeme pohybovat. Současně nám představila aktéry dramatu, které následně rozestavila do pozic, z nichž vyrážejí na zteč druhé knihy s podtitulem Obrysy a stíny. Heteša přiložil pod kotlem. Hned zkraje nás doslova katapultuje vstříc adrenalinovým akcím, navazujícím jedna na druhou v nepřetržitém sledu a opravdu vražedném tempu. Marně přemýšlím, zda jsem si během čtení alespoň jednou vydechl a dal si time-out. Zběsilé honičky městskými periferiemi střídají stejně šílené přestřelky v nákupních centrech, barech nebo tunelech metra. Postavy se často objevují jen proto, aby vzápětí zemřely v dešti kulek. Ve všem tom mumraji zanikne i to, že Heteša začne porušovat některá svá vlastní pravidla. Koneckonců komu na tom záleží, tohle je vysoko-oktanová zábava.
Druhý díl už je trošku svižnější a přesně takovej styl mam u Heteši rád:) Sice jsem se chvílemi říkal, že Roger musí být úplně dutej, když neustále dělá tu samou chybu, že je podceňuje, ale nakonec se mi to četlo skvěle. Je pravda, že konec mě celkem dostal, ale vědět, jak to dopadne, tak by nebyl důvod to číst. A poslední dvě věty jsou luxusní zakončení!
Druhý díl o novináři Dalmontovi je zběsilým úprkem před FBI, kterou má pořád v patách. Akce střídá akci a není moc času vydechnout. Celou dobu jsem přemýšlel, jak to asi skončí což mě přinutilo abych seděl neustále nad knihou. No takovéto zakončení jsem vůbec nečekal a řekl bych, že je dobrým varováním před technikou, která nám čím dál tím více zasahuje do každodenního života. Za mě super kniha.
Pokračování slušně rozjetého příběhu a jeho závěrečné vyvrcholení, které nezklamalo a je to dobře. Technika na prvním místě, jak sám autor popisuje po celou délku příběhu a tak se není ani čemu divit, co z toho nakonec vznikne. Druhý díl je oproti prvnímu neuvěřitělně akční. Za hlavního hrdinu už mluví ne slova, ale činy a tak se rázem stává z fantasticky vzrůstající nejistoty, napínavá vraždící mašinérie, která ne a ne zastavit.
Pokračování nepřineslo nic nového, jen více vulgarity, přestřelek a občas nesmyslných souvislostí. Hlavní hrdina mi nebyl moc sympatický a tím děj ztratil na napínavosti. Příběh mě začal nudit a jen zajímavý závěr můj dojem trochu vylepšil. Celkově lehce podprůměrné dílko.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Co to žere a kde to spí |
| 2012 | Sex, drogy & cyb'n'roll |
| 2016 | Infico |
| 2010 | Nevermore Baltimore |
| 2009 | Démoni jsou věční |
Kniha Obrysy a stíny je v
| Přečtených | 99x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 87x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
(SPOILER) Tzv. 1. díl končí málem v půlce věty, tak vezmu oba jedním vrzem.
Měla bych brát Hetešovy knížky jako hru. Jenže tady jsem k té hře dostala kostky, korálky a puzzle. A teď si z toho něco stavte, ha! A mějte pak v hlavě ucelený obraz varovné budoucnosti! Hlavní hrdina si půjčuje cédéčko (?) s pornofilmem, neví - stejně jako další postavy, všichni Američané -, jestli má mluvit jako puberťák nebo učitel češtiny, tak to střihá na přeskáčku a občas tam lupne něco po moravsku, a když všem dojdou slova, vystřílejí si mozky. Vypravěč je navíc natvrdlý mamlas a borec v jedné osobě a já opravdu nepobrala motivaci ani jednoho z těch, kteří mu pomáhali, a co hůř, nejspíš ani tu jeho. Tím pádem žádný ucelený obraz budoucnosti - jenom hromádka kostek, korálků a puzzlí, z toho zkrátka udělat nic nejde.
Po Cybrainu další moje achjo. Dám si od PH voraz.