Teesska komentáře u knih

...Můj předchozí komentář (níže) i po letech platí, napadla mě ale ještě jedna věc - děti opravdu ocení, když je k nim někdo fér a říká jim věci narovinu (čímž neříkám, že je vhodné jim číst i pasáže pro dospělé). Jen reaguji na to, že si tu někdo stěžoval na výrazy, kterým děti nerozumí (např. složenka). Mně přijde super, že tam taková slova jsou, je bezva učit děti, aby se ptaly, když něco neznají, zvlášť na něco, co je součástí dospělého světa, a je to bezva podpora i pro mě jako rodiče, abych se ptal(a) a komunikoval(a) s dětmi časem ne jen direktivně, ale i v pravidlech správné diskuze. Když děti s některými "dospěláckými" problémy seznámím, neznamená to přece, že na ně pak hážu zodpovědnost (třeba právě za ty složenky); zároveň neponižuji jejich mentální kapacitu a schopnost i takovým složitým věcem porozumět. Umí tu otevřenost a partnerství ocenit. A co se týče otázky sexismu, který se v knize v určité (avšak pro českou společnost ne nijak netypické) míře objevuje, jak tu také někdo kritizuje, je fajn brát to jako fakt, nehrát si, že tento problém neexistuje, je potřeba se s dětmi bavit o tom, co je správné, "normální", a zda tyto kategorie lze snadno (či dokonce vůbec) určit. Je mi sympatické, že je kniha ZE SOUČASNOSTI, z prostředí, které děti mají kolem sebe (ne zámky a cizí vesmíry), a že nepředkládá ČERNOBÍLÝ SVĚT (to je problém, který s pohádkami od dětství mám), protože takový reálně není. Jasně, že je super naučit děti nejprve vnímat, co je dobré a co zlé, ale ony nejsou hloupé a to se naučí i bez knih, v běžné interakci s vrstevníky. To, že je svět BAREVNÝ a lze na jednu věc nahlížet z více úhlů, je však těžší rozluštit. Stejně tak najít krásu (a jistou "pohádkovost") v běžných situacích.

3 16.05.2017

Kniha je dvacet let stará, údaje jsou k roku 1993/4, což ji činní již jen částečně využitelnou. Pro jakýsi historický exkurz a obrazový zdroj (mapy Evropy s vyznačením různých etnik, jež už však zpravidla nejsou otázkou současné živé diskuze) je stále velmi dobrá. Jedná se o vhodný zdroj dat obecně se týkajících menšin, jejich kritérií, druhů, encyklopedii (hl. historicky daných či delší dobu v daných zemích usídlených) menšin Evropy. Čísla, jež tvoří podstatnou část knihy, jsou již neaktuální, pro někoho však jistě stále potřebná. K čerpání historických dat či obecné teorie má kniha tudíž stále co říci.

16.05.2017

Kniha mne vtáhla. Humor mne bavil. Zvraty také . Oceňuji, že nešlo o jednoduchou, prvoplánovou, předvídatelnou knihu. Příběh(y) byl(y) popisován(y) uvěřitelně, nešlo totiž o zdlouhavé popisy duší postav, ale o věcné, stručné charakteristiky vždy dokládané na konkrétních činech, což je učinilo celkově hlubšími, srozumitelnějšími, zasazenými do kontextu. Nebylo tedy potřeba nějakého tlaku vůči vlastním hodnotám, dokázala jsem zapomenout na kontext svůj, nebo si ho do děje, kde to šlo, příjemně promítnout. Nedělalo mi problém si na postavy zvyknout, i když jsou naše hodnoty a východiska jiná (a to nejen časoprostorem) - občas mám u četby jiných knih pocit, že je pro mě nepříjemně moc namáhavé do postav se vcítit, omlouvat jejich jednání a neříkat si v duchu pokaždé "to máš za to, když nemyslíš". Zde jsem jednání postav dokázala porozumět, a to bez pocitu, že mě k tomu autor nutí. Jejich psychologie byla propracována a zřejmě i zvolená er-forma tomu "nenásilí" vůči mé osobnosti fungovala. Malý pražský erotikon měl spád, bylo příjemné s postavami stárnout, ačkoli nemohu říct, že se mne nedotkla i jistá úzkost z toho, jak lze životy všech shrnout do několika významných bodů zvratu. Ale je to zřejmě nutné zjištění, které dokáže nakopnout k vlastním činům a snahy zredukovat ve svém vlastním bytí balast, vatu (zlikvidovat samozřejmě nikdy nejde). Jedné z point si pak cením obzvlášť - všechny životy jednotlivých charakterů románu jsou stejně důležité, všechny plné "chyb" i ne/šťastných náhod. Bylo příjemné si připomenout, že naše mámy, tátové, dcery, synové... nejsou nikdy jen v té jedné roli, v níž je většinou zažíváme a vnímáme z role své. Vždy jsou někomu jinému zároveň i rovnocennými partnery, něčími žáky či naopak učiteli. Toto, lekci tolerance v "dospělých" vztazích i ukázky rozdílných povah lidí, přístupů k věcem, a tudíž i nutnost hledání vždy nových cest ke komunikaci s ostatními, si z knihy vděčně odnáším.
Vřelý humor k tomu je med, zdravé sladidlo, které i mě jako nevelkého čtenáře dokázalo intenzivně lákat jako vosu. Díky za nepromarněný čas nad beletrií (píše studentka, která nelituje, že nečetla místo toho skripta, což se jí občas také stává).

3 16.05.2017

Já jsem spokojená. Vážně... jako už tradičně.
Je mi jasné, že spoustě lidem bude vadit nic moc neříkající konec a tak, já ale hodnotím to, jak se mi kniha četla, jak mě zajímaly další "dny" života a obecně - co mi kniha dala.
Smála jsem se, zamýšlela... Nic mi nechybělo.

1 04.07.2014

Tahle knížka ve mně zanechala naprosto rozporuplné pocity.
Je nádherná svým zpracováním a za to patří nakladatelství Baobab klobouk dolů. Ilustrace jsou krásné a stylově barevné.
K obsahu knihy mám ale výhrady; možná je to mou čtenářskou náturou, ale absolutně jsem se nemohla ponořit do četby, protože jsem nebyla schopná se vžít do hlavní postavy, jež se celou dobu chovala prakticky jako záporák a ani "happyend" z Kurta zrovna uvědomělého bystrouška neudělal. No nevím, nechci prozrazovat zápletku či závěr, ale byla jsem dost zklamaná a celé čtení mi bylo spíš nepříjemné. Musela jsem se přemáhat, abych měla chuť číst dál o tom, co Kurt zase provedl, případně jak nereálně a nepochopitelně se do toho vložily jiné postavy... (Achjo. Nemám nic proti surrealismu, ale tohle byla podivná splácanina a poučení nijaké-žádné.)
Svým dětem bych knížku rozhodně nekoupila, vážně jsem na jejím obsahu neobjevila nic, co by mě nadchlo. Humor se nekonal, naopak mi to trochu připomnělo "výchovný vliv" pc her typu "střílečky".
Favorizovanou pohádkovou knížkou pro mě tak stále zůstávají Vieweghovy Pohádky pro unavené rodiče.
Hodnotím 50%, 3 hvězdičky dávám právě pro to zpracování knihy a snahu být originální.

1 08.02.2014

Tahle kniha je prostě pecka. Miluju Vieweghův styl a vůbec mu nezávidím to, že všechny jeho další knihy byly srovnávány s touto. Nutno také podotknout, že nebýt této knihy, nikdy by nevznikl ani film... A film je jedním slovem FAMOZNÍ.

2 20.09.2013

Nejkrásnější encyklopedie, co znám. A že jich doma pár mám.

20.09.2013

Pokud NECHCETE SPOILERY, určitě NEČTĚTE dál... :)

Rozhodla jsem se s vámi podělit a napsat sem všechno, co jsem si k téhle knize napsala do osobních PoznámekOVšem a co si myslím, že z ní stojí za to. Souhlaste, či mě zatraťte jako neznalce - nehlásím se k poučování!
/I proto nechám v závorkách své drobné komentáře a autenticky anglické pocity z četby./

Ještě dřív, než začnu, dojem: Tuhle knížku čtete, abyste se jednou, maximálně dvakrát za stránku zaradovali, že asi rozumíte tomu, co chtěl autor říci. (A vypsané věty a úryvky níže jsou dost možná právě těMI MI srozumitelnýMI zástupci.)
Tuhle knížku dočítáte s beznadějí, že už nechápete nic, a smutkem, že se vám už ani nic nelíbí. (A přesto snad i dočtete, protože "co kdyby"...)

SEZÓNA V PEKLE:

Ráno jsem měl pohled tak nepřítomný a chování tak umrlé, že ti, které jsem potkal, mne možná neviděli.

Do srdce mi vstoupila milost. To jsem nečekal!

Zvažme rozumně rozsah mé nevinnosti.

Pal! Pal na mne! Sem! Nebo se vzdám. - Zbabělci! - Zabiju se! Vrhnu se pod kopyta koní!
Ach!...
Zvyknu si.

...po jeho odchodu budu trýzněna závratí...

Morálka je ochablost mozku.

Zdálo se mi, že ke každé bytosti náleží několik jiných životů. Ten pán neví, co dělá: je to anděl.


ILUMINACE:

Jakmile vidina Potopy opadla, zastavil se zajíc v jeteli a rozhoupaných zvoncích a pomodlil se přes pavučinu k duze. (Nice!)

(2 ukázkové "jakoženic" šoky á la Rimbaud:) Je to ona, ta malá mrtvá za růžovými keři. - (...) - Starci, které pohřbili nastojato do hradby z fialek.

V lese je pták, jeho zpěv vás zastaví, a vy se budete červenat. (Freaky!)

Ať mi konečně pronajmou tu hrobku, vybílenou vápnem a s vystouplými cementovými pásy - velmi hluboko pod zemí. (Oh, you crazy man!)

Jeho tvář a jeho držení slibovaly mnohačetnou a složitou lásku!

Natáhl jsem (...) zlaté řetězy z hvězdy na hvězdu, a tančím.

A sen vychladne.

Něžnosti!



A ještě jedna poznámka.
Neboť se výše jedná o věty vytržené z kontextu, mám pocit, že vás musím ujistit o tom, že to, že jsou vytrženy, jim neškodí. Ba naopak... a na tom trvám!
Mám totiž pocit, že autor ty věty "vytrženě" už psal a kontexty uměle lepil, neboť opravdového kontextu se mi u něj najít nepodařilo.
Mám asi zalepenou hlavu ze všech stran, že ke mně možná kontinuita nikde zcela neprosákla.

PS: Písmenková polívka je stejně "nekonečně hluboká" jako Rimbaudovy básně.

Jako odpůrce všech noblesních princezen, černobílých postav, předem jasných konců a nelogických drasťáren klasiků - jásám! Tohle je knížka, kterou jsem si koupila před pár lety a od té doby jsem ji přečetla třikrát - a ještě ji mnohokrát přečtu svým dětem.

Přemýšlím, jaká jiná pochvalná slova napsat. Můžu jmenovat abnormální čtivost, nápaditost, vtip, originalitu! Ale mám pocit, že největší pochvalou pro knížku bude, když napíšu zkušenost: Moje babička, která obyčejně knihy vůbec nečte (každý máme nějakou babičku), ji přečetla taky. (!!!) A v některých momentech se smála tak, až jí tekly slzy (vím to, byla jsem u toho!!).

Mimochodem, také si tu trochu postěžuji na vás - ostatní, co tu píšete komentáře a dáváte podle mě velmi nízká hodnocení. Čekáte snad od pohádky něco víc, nějaké větší měřítko kvality či co že to tu vlastně hodnotíme, než to, že si ji ve své DOSPĚLOSTI plánujete přečíst ještě jednou? Nebo proč se tak zdráháte dát víc hvězdiček, když ve svém žánru je to něco TAK dobrého? (Soudě pouze z vašich komentářů... mám pocit, že tu někdo (všichni!) "opisuje" a nechává se strhnout předchozím hodnocením ostatních uživatelů - zkostnatělých rýpalů.)
All in all - já za knihu autorovi tleskám. A nikdy mu nepřestanu lehce závidět tu neopakovatelnou svižnost a stručnost, s níž neskutečně poutavě píše (i tuto knihu), a nadhled. Jó, ten nadhled - spisovatele, co už dneska ví, o jakou banalitu šlo, ale tenkrát by se zachoval stejně, jako ona postava...
:)

5 22.08.2013

Knížka, ke které se rozhodně vrátím. Autor, ke kterému se budou vracet generace.
Pokud bych mohla mít jedno přání, bylo by to, aby byli všichni lidé tak moudře lidští, jako je on.

2 08.08.2013

Skvělá, sladce surrealistická, "ta naše"...

04.07.2013

Čtyři hvězdičky dávám jen pro obavu, že by mě kniha v psané - a ne v audio podobě - tolik nebavila, že bych ji asi (jako netrpělivý čtenář) několikrát odložila. Každopádně se mi kniha líbí, vhled do života s rakovinou i normálně-bizarní láskou postižené ženy je takřka dokonalý, respektive uvěřitelný, a jistá forma "hepáče", leč v částečně /přiměřeně!/ otevřeném konci, se taky koná, takže spokojenost. :)
PS: Možná si to ještě nechám projít v hlavě a přeci jen ty čtyři hvězdy změním na pět... ačkoli... to bych se nejdřív musela vyrovnat s tím, že si autorka při jmenování okamžitě-zabití-hodného hmyzu nevzpomněla na komáry a vši. :))

2 15.04.2013

Dva Romeové a Julie byla snad první knížkou, co mě kdy opravdu bavila a kterou jsem přečetla hned dvakrát. A ačkoli už dnes nevím, o čem vlastně knížka je, v mé hlavě je napořád "scéna s žehličkou" a kniha pro mě tak platí za nejzábavnější román v literatuře pro "probouzející se teenagerKy".

2 30.03.2013

Filosofická pohádka, kterou dítě zcela nepochopí a může si ji tak docela rychle zošklivit... takže bych ho touto knihou vůbec neobtěžovala (beztak po ní sáhne v devatenácti před maturitou, protože je krátká a je v kánonu). A mám za to, že teprve v tento věk, kdy už má mladý člověk nějaké zkušenosti s láskou (a zodpovědností, třeba), může tuto knihu teprve docenit. Mě samotnou oslovila myšlenkami, kterých bych si jako dítě nevšimla, nepochopila je a které mi tenkrát přišly spíš nudné než chytré.
Dnes je to ale jedna z mých nejoblíbenějších knih a některé citáty (například jako Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal, nebo Ovšem my, kteří chápeme život, nestaráme se vůbec o čísla) jsou mou inspirací i životními motty.

PS: Fascinuje mě, jak se zde jasně diferencovaly dvě skupiny lidí: ti, kteří četli (a pochopili), a ti, jenž v sobě nesou křivdu z mládí, kdy ji museli číst povinně ve škole a jednoduchý příběh je hodiny nudil. Nechápu ale, proč takovým lidem nepřijde přinejmenším DIVNÉ, že má kniha tak dobrý ohlas a proč po ní tedy nezkusí sáhnout znovu, když už k ní dospěli (nebo k tomu alespoň měli, za ta léta od základní školy, šanci)... nebo proč se minimálně nestydí ji tady takhle negativně, po tolika letech od četby, ohodnotit.

8 23.03.2013

Skvělá kniha. Ale osobně ji mám raději v audio-verzi, kde je doplněna o nádherné hlasy, které jen podtrhují krásu příběhu.

Nejsem ani stalker, soukromí "slavných" mě nezajímá, nečtu bulvární plátky. Tato kniha mě ale naprosto dostala. Na deníkových zápiscích snad ještě víc vynikla Vieweghova mistrnost - cit pro popis i pro podstatu. Vieweghův první deník - Báječný rok - jsem zatím nečetla a tuhle knihu, přiznám se, jsem ani v plánu číst neměla. Usmálo se na mě ale štěstí a v knihkupectví, kam jsem náhodou zavítala, měli tři výtisky této knihy za pouhých 19Kč. Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit, nesedělo mi, že by Viewegh mohl napsat "takový brak", ale pak jsem jednu hned koupila a od té chvíle hltala tak, že se mi o ní (a o něm :D) i zdálo. /Když jsem se do knihkupectví po týdnu vrátila, abych koupila i zbylé výtisky a podarovala jimi známé, samozřejmě tam už nebyly./
Kniha je pro mě jistou motivací, svědectvím i perfektním scénářem k - ve všech směrech - bohatému životu (rozhodně však ne idylickému a naivnímu). Nebýt této knihy, neuvědomila bych si pár svých chyb, nedokázala bych si představit život současného populárního spisovatele - otce - podnikatele a rozhodně bych nezjistila, že se v tolika věcech s panem Vieweghem shodnu. Obdiv mu patří za upřímnost (po celou dobu četby mě například ani jednou nenapadlo, že by mohlo jít o výmysl nebo přehánění, vnímala jsem jen hodiny práce nad propojováním soustavně plynoucího životního příběhu.) A poslední pochvala - ocenila jsem i opakující se věty v závěrech některých deníkových zápisků, které zcela převrátily pravidlo, že opakovaný vtip už není vtipem... "A bude hůř."

2 01.03.2013