Sezóna v pekle - Iluminace - Dopisy vidoucího

od:

Sezóna v pekle - Iluminace - Dopisy vidoucího

Iluminace, obsahující čtyřicet básní v próze a dvě básně ve volném verši, je text uhrančivé krásy, v níž se hroutí hradba mezi realitou a halucinací. Rimbaud je napsal mezi 17. a 19. rokem a poprvé je bez jeho vědomí (ačkoli byl ještě naživu) vydal Verlaine v roce 1886. Sezóna v pekle, napsaná v devatenácti letech, je jakousi Rimbaudovou duchovní autobiografií, jejíž poslední část "Sbohem" je považována za autorovo rozloučení s básnickou tvorbou. Dva Dopisy vidoucího jsou výrazem Rimbaudova vizionářského přesvědčení a snad nejlépe je charakterizují slova: "Vedle mne jste všichni jenom básníci"...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26679/sezona-v-pekle-iluminace-dopisy-vidouciho-26679.jpg 4.347
Originální název:

Oeuvres completes

Žánr:
Poezie
Vydáno:, Garamond
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Přidat komentář
petaSk
14.11.2017

Chtěla bych být v Rimbaudově hlavě, když to psal, nebo vidět svět jeho očima. Takhle se musím spokojit s krásně plynoucími slovy, jejichž plný význam mi určitě uniká.

Jacck
10.08.2017

básnický génius, gejzír neuvěřitelně živých obrazů, metafor, slov. Škoda že umřel tak mladý, něco jako Évariste Galois v matematice.

Adele02
10.07.2017

Přesně proto ho miluju, metafora vedle metafory...

Byl jsem proklet duhou.

Anna 13
12.02.2017

Arthure Rimbaude, stal jsi se vidoucím...

romankrasa
04.10.2015

Sezóna v pekle i Iluminace jsou působivá díla, která na člověka udělají velký dojem. Ať už autorovým umem slova, kdy vás okouzlí svým krásným jazykem a popisností, která není snad nikdy zdlouhavá a nudná. Myšlenky mají spád, byť si jsou jednotlivé části celkově hodně podobné.
Kniha na mne opravdu zapůsobila. Možná by nebylo špatné poukázat s ní na nedostatky v dnešní společnosti, zhýčkané modernismem a ovlivněnou technikou. Na to, jací dokáží být lidé zvířata, i když se nazývají člověkem moderním a kultivovaným.

romankrasa
04.10.2015

Sezóna v pekle i Iluminace jsou působivá díla, která na člověka udělají velký dojem. Ať už autorovým umem slova, kdy vás okouzlí svým krásným jazykem a popisností, která není snad nikdy zdlouhavá a nudná. Myšlenky mají spád, byť si jsou jednotlivé části celkově hodně podobné.
Kniha na mne opravdu zapůsobila. Možná by nebylo špatné poukázat s ní na nedostatky v dnešní společnosti, zhýčkané modernismem a ovlivněnou technikou. Na to, jací dokáží být lidé zvířata, i když se nazývají člověkem moderním a kultivovaným.

patras522
28.05.2015

První co mě napadlo po dočtení tohoto díla, bylo jiné Rimaudovo dílo a to opilý koráb. Tak nějak jsem se při četbě cítil. Zmatený, neustále bombardovaný krásnými, ale těžko zařaditelnými obrazy a pocity. Není pochyb o tom, že Rimbaud je jeden z největších básníků jací kdy žili. Mám ale pocit že toto dílo budu muset přečíst ještě mnohokrát, abych ho plně docenil.

Teesska
20.09.2013

Pokud NECHCETE SPOILERY, určitě NEČTĚTE dál... :)

Rozhodla jsem se s vámi podělit a napsat sem všechno, co jsem si k téhle knize napsala do osobních PoznámekOVšem a co si myslím, že z ní stojí za to. Souhlaste, či mě zatraťte jako neznalce - nehlásím se k poučování!
/I proto nechám v závorkách své drobné komentáře a autenticky anglické pocity z četby./

Ještě dřív, než začnu, dojem: Tuhle knížku čtete, abyste se jednou, maximálně dvakrát za stránku zaradovali, že asi rozumíte tomu, co chtěl autor říci. (A vypsané věty a úryvky níže jsou dost možná právě těMI MI srozumitelnýMI zástupci.)
Tuhle knížku dočítáte s beznadějí, že už nechápete nic, a smutkem, že se vám už ani nic nelíbí. (A přesto snad i dočtete, protože "co kdyby"...)

SEZÓNA V PEKLE:

Ráno jsem měl pohled tak nepřítomný a chování tak umrlé, že ti, které jsem potkal, mne možná neviděli.

Do srdce mi vstoupila milost. To jsem nečekal!

Zvažme rozumně rozsah mé nevinnosti.

Pal! Pal na mne! Sem! Nebo se vzdám. - Zbabělci! - Zabiju se! Vrhnu se pod kopyta koní!
Ach!...
Zvyknu si.

...po jeho odchodu budu trýzněna závratí...

Morálka je ochablost mozku.

Zdálo se mi, že ke každé bytosti náleží několik jiných životů. Ten pán neví, co dělá: je to anděl.


ILUMINACE:

Jakmile vidina Potopy opadla, zastavil se zajíc v jeteli a rozhoupaných zvoncích a pomodlil se přes pavučinu k duze. (Nice!)

(2 ukázkové "jakoženic" šoky á la Rimbaud:) Je to ona, ta malá mrtvá za růžovými keři. - (...) - Starci, které pohřbili nastojato do hradby z fialek.

V lese je pták, jeho zpěv vás zastaví, a vy se budete červenat. (Freaky!)

Ať mi konečně pronajmou tu hrobku, vybílenou vápnem a s vystouplými cementovými pásy - velmi hluboko pod zemí. (Oh, you crazy man!)

Jeho tvář a jeho držení slibovaly mnohačetnou a složitou lásku!

Natáhl jsem (...) zlaté řetězy z hvězdy na hvězdu, a tančím.

A sen vychladne.

Něžnosti!



A ještě jedna poznámka.
Neboť se výše jedná o věty vytržené z kontextu, mám pocit, že vás musím ujistit o tom, že to, že jsou vytrženy, jim neškodí. Ba naopak... a na tom trvám!
Mám totiž pocit, že autor ty věty "vytrženě" už psal a kontexty uměle lepil, neboť opravdového kontextu se mi u něj najít nepodařilo.
Mám asi zalepenou hlavu ze všech stran, že ke mně možná kontinuita nikde zcela neprosákla.

PS: Písmenková polívka je stejně "nekonečně hluboká" jako Rimbaudovy básně.

zlovlk
25.01.2011

Dámy a pánové, toto je vodíková puma.

Rimbaud se konečně vymaňuje ze zajetí starých forem a předvádí absolutní rozlet, nespoutaný, šílený, nekonečně hluboký. Dost možná první poezie v pravém slova smyslu, tak, jak ji chápu já. Surrealističtější než surrealisté. Výtrysk lidské duše bez všech těch filtrů, co ji dříve svazovaly. Není třeba to chápat, aby se to mohlo líbit - uchvacovat - omračovat - zabíjet. Je to všechno, je to rebelie proti všemu. A zejména Iluminace jsou štěrbinou, skrze kterou zaplavilo Evropu moderní básnictví.

Je také třeba ocenit, že Arthur, jako jeden z mála poetů, věděl nejen, že je zapotřebí mluvit a psát, ale i to, že je občas třeba mlčet. A že když už jsme si tedy načrtli nějakou tu poetiku, nebylo by špatné zkusit podle ní žít. Pryč z Evropy! Pryč z ušmudlané racionality!

A ještě bych podotknul, že Iluminace téměř určitě vznikly až po Sezóně v pekle, takže "Sbohem" se za rozloučení s poezií až tak úplně pokládat nedá - přestože představa je to krásná a pro positivistické životopisce téměř orgastická.