Teclaireddy komentáře u knih

Mé první seznámení s autorkou - a velmi milé překvapení. Líbila se mi psychologická propracovanost, komorní prostředí, sympatičtí vyšetřovatelé (takoví "normálnější" než depresivní antihrdinové, kterých je v severských detektivkách víc než dost). Příběh hezky odsýpal, autorka čtenáře lehce navádí různými směry, ale nechává mu i prostor pro vlastní úsudek a interpretaci - nejednoznačný závěr byl za mě perfektní.

2 20.06.2022

Základní rady vesměs dobré (poněkud skeptická jsem jen co se týče třesení miminek a houpátek), ale jak píše většina recenzentů, to opakování je opravdu iritující. Je to hodně americké, vadila mi jistota, se kterou autor tvrdí, že jeho rady zaručeně zaberou na všechny plačící děti. Ale pár tipů jsem si z knížky určitě odnesla a na obrázkový návod zavinování se možná ještě v budoucnu podívám.

2 11.06.2022

Po lehkém rozčarování z minulého dílu si mne Karl Ove opět získal. Přiznám se, že prostřední část jsem místy přeskakovala - část o Hitlerovi mne ještě bavila, ale některé literárně-filosofické pasáže na mne byly moc. Nepopírám jejich kvalitu, ale byla jsem naladěna na vyprávění, ne odbornou esej. Přesto ale dávám 5 hvězdiček, protože v závěrečném díle si mne Karl Ove získal nejen svou upřímností, ale tentokrát i pokorou. Konečně jsem více pochopila, proč psal, co psal, a že to opravdu nebylo jen z exhibicionistických důvodů.

2 19.03.2022

Opět skvělé. V první části sice bylo pár odboček, které mne tolik nebavily (selské povstání proti Švédům, Olav v Anglii), ale chápu, že byly nutné pro úplné vykreslení Olavova života. No a druhá část byla úžasná - skvěle psychologicky popsaný vývoj postav a jejich vztahů, především Olava a Eirika. Škoda, že jsou jenom dva díly, klidně bych o Olavově rodu četla dál :)!

2 27.12.2021

Bylo to opravdu dost depresivní, ale psychologicky zajímavé.

2 25.07.2021

Skvělé! Útlá knížečka plná fotografií, kterou přečtete za večer, ale bude vás bavit od začátku do konce. Někdy je méně více :).

2 23.04.2021

Dle očekávání - oddechová četba, docela vtipné (ale někdy je humor na můj vkus až trochu kontraproduktivně vyšponovaný, nahlas jsem se zasmála jen párkrát), opakující se myšlenky a vtipy, ale ve výsledku milá knížka. Přidanou hodnotou pro mě bylo, že některá místa jsem sama navštívila, tak jsem lépe chápala, na co autor naráží. Krásná obálka a kvalitní překlad.

2 28.10.2020

Nebylo to špatné, čtenář poměrně rychle vpluje do děje, který je svižný a k závěru hezky graduje. Ale celé mi to přišlo trošku ploché, nedotažené, schematické. Jak už zde někteří zmiňovali - postavy spíš takové figurky, žádná se mě úplně nedotkla, příběh také klasický (politický převrat, staří bohové), magie místy nevyvážená a osobně mi tedy nepřipadala ani moc originální (střelný prach ok, ale jsem rozmazlená od Sandersona; všemocné mávání rukama na mě působilo až směšně). Je to škoda, kniha v sobě určitě má potenciál, četla se dobře, ale jaksi tomu chyběla šťáva. Jako by se autor snažil splácat dohromady přísady dobré fantasy, ale nějak to do sebe nezapadlo a výsledkem byl trochu vyumělkovaný mišmaš.
V paměti mi zůstanou podivná jména - zajímalo by mě, co tím autor zamýšlel, proč proboha taková směsice slovansky a maďarsky znějících jmen a hláskových obměn (D/Taniel, F/Vlora...)? To ve mně ještě trochu posílilo pocit nápodoby a chybějící vlastní invence.
Další díl číst asi nebudu.

2 03.07.2020

Sanderson opět nezklamal, přesto však knihu hodnotím jako autorův slabší průměr. Císařovu duši jsem četla už dříve, pamatuji si, že se mi docela dost líbila, k podrobnějšímu hodnocení ale bohužel moje paměť nestačí. Odvěký meč a Spousta mne obě zaujaly zajímavou myšlenkou, ale děj a vedlejší postavy mi připadaly trochu moc jednoduché (alespoň teda na Sandersona).

2 02.03.2020

Čekala jsem něco podobného jako Pokrevní bratry, ale byla jsem docela zklamaná. Děj je trochu zdlouhavý, nevím, kolik mi z toho zůstane v paměti.

2 01.02.2020

Velký epický román se zajímavými osudy. Zaujala mě vyprávěcí technika s městem v roli pozorovatele - kolektivní román je to však jen částečně, příběh se ve skutečnosti jen soustředí na několik hlavních postav. Autor píše poutavě, ale na můj vkus je kniha přeci jen moc obsáhlá, některé pasáže byly méně záživné. Celkově mi trochu vadila přílišná epičnost, velkolepost a místy i nepravděpodobnost děje ("náhodná" setkání po letech na druhé straně světa apod.). Asi mi více sedí civilnější kolektivní romány z námořního prostředí (např. W. Heinesen, J. Bojer). Ale stojí za přečtení...

2 16.04.2019

Po sto stranách jsem knihu odložila - její kouzlo, kteří zde někteří popisují, jsem bohužel neobjevila. Autorčin styl, kdy téměř každá kapitola začíná slovy "v roce tom a tom dostali ti a ti to a to", jsem jaksi nezvládla. Působilo to na mě, jako by autorka psala spíše pro sebe než pro čtenáře.
Je vidět, že někteří v knize našli kouzlo, tak nechci nikoho odradit - ale rozhodně nečekejte příběh, spíš výčet vzpomínek.
Na knize (tedy její polovině) se mi však líbilo, že jde proti současnému proudu minimalismu a zbavování se věcí, naopak vyzdvihuje to pozitivní, co nám předměty přinášejí. Je to vlastně dost nemoderní kniha a moc nechápu nálepku bestselleru. Svoji cílovou skupinu si určitě najde, ale pro širší publikum rozhodně není.

Román opravdu připomíná divadelní hru - měla jsem pocit, jako bych četla jedno z Ibsenových symbolických děl. Ano, příběh, postavy i dialogy působí trochu nevěrohodně, spíš jako nástroj k zobrazení rozličných přístupů k životu. Z psychologického hlediska je zajímavé srovnání Tandera a Kristera, z nichž oba zažívají podobný pocit odmítnutí, ale každý ho řeší jinak. Symbolika románu je poměrně jednoduchá a průhledná (bělidlo jako místo očisty apod.), což není na přímo škodu, ale nemohu si pomoct, kniha na mě přeci jen působí jaksi nuceně a učebnicově - je jako stvořená pro analyzování, ale hlouběji se mě nedotkla, na to je příliš odtržená od reality.

2 17.02.2019

Byla jsem překvapena, jak moc mě kniha bavila. Čekala jsem starý dobrý román ze severského prostředí, ale dostala jsem mnohem více. Kniha je napsána dost zajímavým stylem - jakmile odhalíte jeho charakteristické kouzlo, nepřestane vás bavit. Nevím, nakolik to byl původní záměr autora a nakolik je to dáno spíše časovým odstupem či překladem - ale celá kniha působí, navzdory vážnému tématu, dosti humorně. Autorův styl se vyznačuje zvláštní obrazností, v popisu se zaměřuje na náhodné prvky a postavy působí jako karikatury. Nevím, jestli to tam bylo míněno, ale já v celém textu cítím jemnou ironii, která příběhu dodává zajímavý říz a nadčasovost.
Opravdu příjemné překvapení.

2 16.01.2019

Opět niterné a poutavé. Autor skvěle vystihl každodenní pocity dítěte se všemi jejich jemnými odstíny. Absurdnost některých příhod ve mně vyvolávala dojem, že nás Karl Ove asi trochu tahá za nos - ale proč ne, když to umí tak mistrně.

2 13.11.2018

Zvláštní, některé Gaarderovy knihy mám moc ráda (Tajemství karet, Dívka s pomeranči), některé mne nechávají úplně chladnou (Sofiin svět, Loutkář). Celá kniha na mě bohužel působila trochu sešroubovaně - jednotlivé nápady nebyly špatné, ale celku jaksi chyběla šťáva. Téma osamělého člověka navštěvujícího cizí pohřby je zajímavé, nápad s Pellem rovněž, dokonce jsem i velkou fanynkou etymologie. Ale přišlo mi, že to tam autor vše narouboval trochu silou, něco mi tam chybělo.

2 24.06.2018

Milá knížka k zamyšlení. Do paměti se mi však přece jen více zapsaly autorovy dějovější knihy (Pokrevní bratři, Rod na Borgu).

2 06.01.2018

Na Cestu králů jsem se dlouho těšila a měla jsem velké očekávání, a možná proto mne pak tolik nenadchla a dostavilo se lehké zklamání. Není špatná, to rozhodně ne, jen jsem asi po Mistbornu a kladných recenzích přece jen čekala trochu víc. Chápu, že je to spíše úvod, představení světa i postav. Kniha mě více méně stále bavila (až na složitější začátek), ale málokdy naprosto strhla. Kompozičně mi to přišlo slabší než třeba Mistborn, méně momentů překvapení, zvratů, gradace (nebo se to pouze ztratilo v té délce)?
Nechci být ale přehnaně negativní, asi jsem jen po Mistbornu trochu rozmazlená. Těším se na pokračování, protože rozehrané je to vše opravdu slibně.

2 26.12.2017

Taková ta správná komorní severská detektivka, na kterou jsem po těch všech překombinovaných dramatech od Nesbøho měla dlouho chuť. Rodinná tajemství schovaná pod sopečných popelem, propletené osudy postav a zločinci, jejichž jednání člověk částečně chápe.
Škoda jen toho překladu (navíc přes němčinu). Možná jsem přehnaně konzervativní, ale slova "chiruržka" a "idiotka" mi opravdu rvou uši. A pobavil mě překlad slova "heitur pottur" (horký bazén), z nějž se cestou přes němčinu stal doslovný a nesrozumitelný "hot pot". Ale jsem hnidopich, tak mě berte s rezervou, kniha je jinak skvělá.

2 20.11.2017

Zvláštní kniha - pokud s ní máte trpělivost, zanechá ve vás takový teskně příjemný pocit. Styl ale asi nesedne každému. Přiznám se, že ani mně ne. Asi v půlce jsem knížku chtěla odložit, když jsem si ale zde přečetla, že se kolem strany 170 začne dít trochu víc, vytrvala jsem. Nelituji, jako celek kniha působí lépe, ty trochu protikladné části se dobře doplňují. Ale nevím, jak dlouho mi Psí hvězdy zůstanou v paměti - je tam sice mnoho hlubokých myšlenek, ale já je lépe zpracovávám v rámci většího příběhu, zde mne moc neoslovily.

2 12.11.2017