Taťka Hraboš komentáře u knih

(SPOILER) Poutavá četba hned od počátku. Plastický popis bossingu od psychopatického šéfa a z něj plynoucí situační deprese na jedné straně a neuspokojivého vztahu, v němž jeden se plně odevzdává a druhý jen bere a citově se neangažuje, na straně druhé. Je znát, že Viganová je výborná psycholožka a myšlenkové pochody a citové stavy svých postav umí pěkně podat i čtenáři. A docela mě dostal i ten závěr – přiznám se, že jsem podlehl autorčině mámení a očekával happy-end; nakonec se však – vlastně zcela v souladu s logikou celé knihy – ukázalo, že náhoda není spolehlivý spojenec a každý si musí nějak pomoci sám.

13 26.04.2022

Pro mě vítaná změna po předchozích knihách z oblasti vážné literatury. Kniha prodchnutá humorem spojeným se situacemi, které ve své rodině prožívá každý z nás. Je ovšem zajímavé srovnat, jak tyto situace popisovala, vnímala a hodnotila autorka v době, kdy kniha vznikla (je tomu už téměř 50 let), a jak bývají často vnímámy a hodnoceny nyní. Ten posun je až neskutečný – co dříve bylo bráno jako normální a běžné téměř v každé rodině a nikdo z toho nevyvozoval žádné vážné důsledky (povahové rozdíly, neshody i v pohledech na důležité věci, fyzické tresty), dnes bývá často důvodem k rozvodu, přerušení vzájemných kontaktů v rodině nebo postihu ze strany státu. Co mi kazilo dojem z četby, byl neumělý překlad (nezdá se mi totiž, že by za některé podivné, šroubované a nevhodně použité výrazy a věty mohla přímo autorka).

3 22.04.2022

Jak se výstižně uvádí v doslovu, je to kniha samoty a ticha. Samotou (a s ní spojeným tichem) trpí každá z hlavních postav a na každou z nich má – rozdílnými způsoby a v různé míře – zničující účinky. Nejlépe z toho nakonec vychází titulní postava, která se svým zvláštním způsobem dokázala situaci přizpůsobit. Na druhé straně si mohla zvolit i jinou – bohatší a zřejmě i šťastnější cestu; proč tak neučinila, uniká mé mužské logice. To je také asi hlavní důvod, proč jsem nakonec – přes téměř dokonalý způsob autorova psaní – nemohl dát knize plný počet hvězdiček. Není to poprvé – i u jiných autorů, kdy mám pochybnost, nakolik dokázal autor-muž proniknout do psychiky a věrohodně ztvárnit složitou ženskou postavu a její způsob chování a myšlení. V každém případě mě kniha emocionálně velice zasáhla – byla to jedna z nejdepresivnějších knih, co se mi v posledních letech dostala do ruky.

2 19.04.2022

Knížka tak pro žáky prvního stupně základní školy, což musí člověk brát při hodnocení do úvahy. Není možné od ní očekávat nějaké rafinované zápletky, hlubší ponor do psychiky postav a další prvky, které oslovují starší čtenáře. I tak je to ale vyprávění poutavé i pro dospělého čtenáře; ten si v něm možná ještě více než děti užije humoru, dávkovaného sice střídmě, ale s o to větším účinkem. Tím nejpůsobivějším v celé sérii – a důvodem, proč je tahle série klasikou světové literatury – je ovšem úžasná autorova fantazie, s níž dokázal postavit celý svět Narnie.

Llano v plamenech – to jsou drsné, syrové povídky, přesně odpovídající nehostinnému prostředí, ve kterém se odehrávají. Povídky ze světa, který si my z naší stále ještě docela malebné a přívětivé krajiny stěží dokážeme představit, stejně jako se stěží dokážeme vcítit do Rulfových postav a pochopit jejich myšlení a chování, které dokáže být stejně bezútěšné a nelítostné jako mexická krajina. Pedro Páramo pak jde ještě dál a působivost vyprávění násobí přidáním jistého „magického“ prvku, kvůli kterému je autor řazen mezi jihoamerické magické realisty. Není ostatně náhodou, že se mi další dva čelní představitelé tohoto směru při četbě připomínali – Jorge Luis Borges stylem, náměty a zápletkami, Gabriel García Márquez (v Pedru Páramovi) množstvím postav a nepřehledností a složitostí vztahů mezi nimi i samotného příběhu.
PS: Rulfo byl nejen vynikající spisovatel, ale i fotograf. Pro lepší představu prostředí z jeho literárních děl není marné se podívat i na jeho fotky, třeba tady: https://bristolatino.co.uk/art-focus-juan-rulfo-photography/

3 13.04.2022

První kniha od autorky a přiznám se, že jsem čekal víc nebo spíše něco jiného. Příběh, postavy i prostředí jsou samy o sobě moc pěkné, ale způsob vyprávění mě překvapil. Připadal jsem si trochu jako při četbě řeckých bájí a pověstí; taky jsou zajímavé, ale chybí jim dramatičnost, napětí, gradace, prostě ty prvky, které čtenáře vtáhnou do děje a nenechají ho odejít od knihy, dokud ji nemá přečtenou. Přitom tenhle příběh takový potenciál určitě má – pravda ale je, že pak by asi kniha byla dvoj- až trojnásobně tlustá. Nicméně na další příběhy ze série jsem stejně zvědavý, tak se k ní dříve či později vrátím.

8 05.04.2022

Roth je bezesporu jedním z nejlepších spisovatelů historie (a je pro mě trochu záhadou, že ho obešla Nobelova cena). Jen málo z jeho knih se nedočkalo nějaké literární ceny. Současně je ale spisovatelem, který nic nedá zadarmo – nepíše tak, že by čtenář hltal jedno slovo za druhým a ponořený do příběhu se hnal za jeho koncem. Jeho podrobné, důkladné, až rozvláčné psaní dělá trochu problémy i mně – a to i v případě tak zajímavého a výborně promyšleného příběhu, jakým je Spiknutí proti Americe. Rothova realistická drobnokresba je tak věrohodná, že ten, kdo by neznal historické reálie, by snadno uvěřil, že tak se to opravdu stalo. A asi netřeba pochybovat o tom, že takto se to za určitých okolností klidně stát mohlo (a mohlo to dojít ještě dále – kam až, to už Roth moudře ponechává na fantazii čtenářů). Realita je někdy ještě nepředvídatelnější a dramatičtější než ty nejdivočejší fantazie (příkladem budiž současná situace ve světě).

7 31.03.2022

U každé knihy Františka Koukolíka si připadám jako při setkání se starým známým. Svým způsobem – díky charakteristickému stylu – jsou si všechny do určité míry podobné. Z hlediska obsahu však je tomu právě naopak. Je úžasné, jak pan profesor ve svém věku dokáže stále sledovat nejnovější vědecké objevy z rozmanitých oborů, dávat si je do souvislostí a ještě je obvykle (docela) srozumitelnou formou předávat svým, mnohem méně vzdělaným, čtenářům. V téhle knize se někdy objevilo téma, které mne tolik nezaujalo, přiznám se i k občasným pochybnostem, zda jsem vše pochopil správně, ale v souhrnu je to opět klenot, který stojí zato mít i doma v knihovničce a občas se k němu vracet.

4 28.03.2022

V zásadě už jsem všechno napsal v komentáři k předchozímu dílu. Stejně jako jiní tady na fóru si nemyslím, že bylo rozdělení na dva díly potřebné, šlo spíše o to, že dva díly vydělají více než jeden. A navíc děti nemají – až na výjimky - rády tlusté knihy (soudě podle těch mých). Žádné překvapení se nekonalo, vše dospělo k závěru, který se dal od počátku předpokládat. Snad jen úplná eliminace Willa s Haltem mě překvapila – v tomhle dílu není - až na úplný závěr - ani zmínka o tom, co dělají či dělali v době tak bouřlivých událostí na hradě Araluenu a v okolí. Musím říct, že se mi ulevilo, když si děti k příštímu čtení poručily Letopisy Narnie. Hraničářův učeň je výborná série, ale i sebelepší pokrm se při nadměrné konzumaci nakonec přejí ;-) .

4 24.03.2022

Velmi svérázné dílo, vzbuzující ve mně spoustu pocitů, místy obtížně stravitelných. Tragikomedie, při níž současně nevíte, jestli se máte smát, nebo podlehnout depresi z osudů hlavního hrdiny i těch vedlejších. Je to takové panoptikum města keňského (zřejmě Nairobi), své postavy má autor výborně vymyšlené i vykreslené, o prostředí příběhu to platí snad ještě více. Nedocenitelným bonusem je pak i skvělý překlad pana Žantovského.

3 21.03.2022

Určitě pozoruhodná kniha. Svěží a vtipné čtení s velmi originálním námětem, poukazujícím na jeden z mnoha etických problémů moderní lidské civilizace – pokusy na zvířatech (a šířeji jejich životní podmínky v područí člověka). Autorka do knihy dokázala nenásilně zakomponovat i celou řadu zajímavých faktů k tématu či různé psychologické teorie. Jedinou problematickou stránkou knihy je podle mě věrohodnost chování a myšlení hlavní postavy – prostě se mi nechce věřit, že by na jinak racionálně jednající dospělého člověka (jak se jinak Rosemary – přes své občasné úlety - v knize jeví) měly takový vliv události, ke kterým došlo před patnácti lety, v době, kdy byla pětiletý prcek. Ale třeba mi jen chybí potřebná dávka citlivosti, abych to byl schopný pochopit.

3 14.03.2022

Je zřejmé, že i sám Flanagan si už byl vědom, že potenciál Willa a Halta vyčerpal, a proto je poslal na placenou dovolenou kdovíkam a soustředil se na atraktivnější postavy Maddie, Kasandry, Horáce a Skandijců. Z mého pohledu udělal dobře a podařilo se mu docela pěkně vymyslet i celý příběh Lišek, i když je už od počátku jasné, kdo je hlavní padouch i jak to celé nakonec dopadne. Překvapení Flanaganovi moc nejdou – ale opět jsme u toho, že jsou to příběhy pro děti, kterým to tak zjevně vyhovuje mnohem více než dospělým (a většině z nich ani nedojde tak rychle to, co dospělému čtenáři, takže v tom možná nějaké to překvapení pro ně přece jen bude).

4 07.03.2022

(SPOILER) Je asi trochu ostuda číst napodobeninu knihy Iana Fleminga předtím, než si člověk přečte nějaký originál, ale tahle kniha (či spíše autor) se mi hodila do čtenářské výzvy. Nedokážu proto posoudit, nakolik se Faulksovi ta imitace povedla či nikoli. Nevím, jestli ve Flemingových knihách je to taky tak, ale tady mě zarazila jedna věc – Bond se občas chová jako pěkný hlupák - viz akce s ekranoplánem. Asi je to ale účelovka, protože jinak by posléze nemohl ukázat své schopnosti v akci. Navíc jsem žil v domnění, že se slovem agent se zákonitě pojí i přívlastek tajný. Bonda ovšem všichni znají, včetně hlavního padoucha (dokonce se s ním Bond úmyslně seznámí), všichni vědí, kde se zrovna pohybuje. Za té situace ho zřejmě i hlavní padouch má za neškodného šaška, protože jinak by ho bezpečně někde z dálky nechal odpravit. Tomuhle se říká legenda? No nic, tohle asi není literatura pro mě ;-) .

2 07.03.2022

Když J. R. R. Tolkien napsal svého Hobita a Pána prstenů, nevědomky tak vytvořil i pravidla daného literárního žánru, kterých se od té doby většina autorů fantasy drží, ať už jde o ansámbl postav, prostředí nebo typické zápletky. Není se čemu divit, tento model na čtenáře zabírá. Proto není moc autorů, kteří si dovolí z tohoto rámce výrazněji vybočit. Ještě méně jich je takových, kteří dokáží do svého díla zdařile zakomponovat i hlubší myšlenky, poukázat na nějaký vážný společenský problém, jako je problém náboženského fanatismu v prvém díle této série, indiánská otázka a ničení přírody ve druhém a otroctví a rasová problematika ve třetím. Card umí obojí, a proto bez ohledu na to, jaké dílčí nedostatky by se ve všech dílech daly najít, se mi tahle série opravdu líbila, a je mi moc líto, že k překladu a vydání dalších dílů u nás už nedošlo.

4 21.02.2022

I když se dámy z Polska snažily, dotáhnout se na Terryho Dearyho se jim ani zdaleka nepodařilo. Mladší syn (9 let), který už s nadšením přečetl asi 10 knih ze série, tuhle po 40 stranách odložil a už se k ní nevrátil. Zejména ten humor – ať už v textu, nebo v kresbách - je tu většinou takový neumělý a křečovitý (ale abych byl poctivý, občas se i tady dobrý kreslený vtip povedl). Ovšem člověk zase musí uznat, že po stránce faktografické je to knížka docela povedená. Vypadá to, že autorky čerpaly ze spolehlivých zdrojů, informace podávají komplexně, přehledně a srozumitelně a už jen proto, že píší o Slovanech (tedy, jak už tady někdo v komentáři zmínil, o tématu, o které západní historici nemají zájem), stojí za to si knihu přečíst. Takže přece jen nakonec dávám čtyři hvězdičky.

2 21.02.2022

Příběh alternativní historie Ameriky pokračuje. Dokonce mě autor donutil kouknout na wiki a pročíst si informace o „reálných“ hrdinech tohoto dílu – Tecumsehovi a jeho bratrovi, Harrisonovi, Jacksonovi, La Fayettovi či Bonapartovi. Card si s nimi pohrál moc pěkně, řekl bych, že tyto hrátky tentokrát poněkud zastínily příběh samotného Alvina. Nic to ovšem nemění na tom, že se kniha četla zase jedna báseň (i když báseň místy nesmírně krutá a smutná). Současně je to hold americkým indiánům a jejich sepětí s přírodou (nejsem si ovšem jistý tím, jestli tenhle romantický postoj zaujal autor z přesvědčení, nebo se mu jen hodil do příběhu).

5 15.02.2022

Další výborný díl ze série, který je ideálním prostředkem k vyvrácení romantických představ dětí (i dospělých) o rytířích a životě na hradech. I když je to všechno podáno jako obvykle s hutným humorem, místy se mi obrazně řečeno nad „rytířským“ chováním, jejich zbytečnou krutostí a také často nesmyslně podstupovaným rizikem (na turnajích, při bitvách), stejně jako nad poměry na hradech, zvedal žaludek. Buďme rádi za naši relativně mírumilovnou dobu (tedy tady u nás) a útulné a čisté domky a byty. Jen by mě zajímalo, jestli si děti uvědomují totéž, anebo knihu vnímají jen jako legrační vyprávění.

7 14.02.2022

(SPOILER) Jakýsi restart série. Jako bychom byli zase na začátku, jen se nám Will v podstatě převtělil v Halta (či naopak?) a místo Willa tu máme Maddie (má to nějakou souvislost s anglickým „mad“?). Ale je pravda, že zápas s pubertální princeznou má své kouzlo, i když takový krutý trest, jaký pro ni vymysleli její rodiče – zbavení všech princeznovských výsad – si asi nezasloužila. Dnešní pubertou postižení výrostci tropí v průměru horší věci (na druhé straně ale naštěstí nemají ony princeznovské výsady). A zdá se mi, že to Flanagan tentokrát vzal o něco poctivěji, pečlivěji, i když na můj vkus bylo v knize příliš mnoho technických popisů (opravdu bylo třeba čtenáře podrobně seznamovat s jednotlivými technikami napínání tětivy?). V závěru ovšem opět Willa udělal opět poněkud neschopného (Myslíte, že jako trénovaný běžec a výborný střelec se opravdu tou partičkou zloduchů s jedinou kuší musel nechat obklíčit? Já ne.), aby nechal zazářit Maddie, která už zřejmě po pár měsících výcviku zvládla to, co on po mnoha letech zkušeností ne. A Will opět musel být zachraňován. Po kolikáté už? ;-)

6 07.02.2022

(SPOILER) Mám rád styl psaní O. S. Carda. Píše tak nějak přirozeně, nechybí mu humor, čtenáři se nevnucuje, nevyužívá osvědčených literátských triků, jak třeba vyvolat napětí, a přesto ho tam nenásilně dostane. Tady je to typicky v jedné z posledních scén knihy, při níž má Alvin podstoupit malou, ale důležitou domácí operaci. Vlastně je ta pasáž spíše groteskní, ale stejně mi při ní trochu lezl mráz po zádech. V téhle knize si autor zřejmě trochu vyřizuje účty s náboženskými (a jakýmikoli jinými) fanatiky a ukazuje, jak snadno se dají zneužít dokonce ke zcela opačnému cíli, než si myslí, že sledují (nejsem věřící, ale podle skutků jejich by opravdu starozákonní Bůh a Ďábel byli stěží k rozeznání). Snad jediné, co mi občas vadilo, byla někdy přílišná rozvláčnost, "ukecanost" knihy. A taky by neškodilo mít podrobnější znalosti rané historie USA, s níž si autor tvořivě pohrává.

5 06.02.2022

Ze všech knih, které jsem zatím ze série četl, ta nejlepší. Vyvážená, bez slabých míst, autor v ní plně využil svého přebohatého repertoáru výrazových prostředků. Takhle nějak by se měly dělat učebnice pro děti. Možná tu svou roli hrálo i to, že Keltové byli opravdu mimořádně zajímavý národ, a ačkoli nám zřejmě z velké části v krvi kolují jejich geny, nic moc se o nich člověk ve škole nedozví.

6 02.02.2022