Snoopi komentáře u knih

Berňák - slovo, které jakožto zkratka jednoho nepříjemného úřadu evokuje cosi nepříjemného... Nese ale i druhý význam: označuje plemeno bernského salašnického psa, jinak řečeno též "salašňák".
Podle FCI jej řadíme do 2. skupiny "Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi", konkrétně do sekce švýcarští honáčtí psi.
Je to už zhruba 15 let, kdy se nám do života něžně vkradl tento hrdý šlechtic s bílou náprsenkou. Vlastně by nás ani nenapadlo si takového psa pořídit, ale mamče se zalíbila fena salašňáka u sousedů: působila velmi ostrým dojmem a zdálo se, že i skvěle hlídá. Mamča si řekla, že "přesně tohle potřebujeme doma" - a skrz net jsme našli chovatelskou stanici, kde zrovna byla k mání roztomilá štěňátka. Chtěli jsme mrně, které mělo kolem krku krásný bílý límec, ale majitelé nám vysvětlili, že jde vlastně o vadu, vyřazující z chovu - navíc štěně bylo zamluvené. A tak jsme si vybrali - flegmouše, jemuž jsem hned dala "kouzelnické jméno" Merlin.
A kouzelný on byl. Měl hodně široké srdce a byl velmi vnímavý - dokonale vycítil náladu člověka a stál mu hned nablízku, aby "vychytal" případné chmury. Moc dobře věděl, kdy je mi smutno: pokaždé přišel, šťouchl do mě čumákem, že "svět se přece neboří, ale ať klidně spustím", a zůstal se mnou po celou dobu, kdy jsem mu třeba brečela do kožichu. Mohla jsem mu říci všechno: nikam ode mne neodcházel, nechal se hladit, trpělivě naslouchal a přitom mě bedlivě sledoval.
Chtěli jsme mít psa hlídacího, on však byl spíš "hlásicí": neměl v sobě tu agresivitu strážných psů. Zato si moc dobře pamatoval, co mu kdo kdy udělal - a když na něj táta byl někdy příliš tvrdý, nebál se po něm vyjet. On křivdy nezapomínal, ale úročil, a pak byl nemilosrdný. Zprvu na tátu jenom vrčel: hned jsem věděla, že si srandu nedělá, že to myslí smrtelně vážně. A když na něj otec křičel o to víc a chtěl mu dát na zadek, tak potom zaútočil a prostě ho hryznul. Tátovi jsem to přála - Merlina jsem ale raději odvolala k sobě. Bylo to ve velmi vypjaté chvíli, a já si až zpětně uvědomila, jak se vlastně celá klepu a třesu strachem, jak mě zaskočil tátův nečekaný afekt. Merlin mě před ním vlastně bránil - nikdy na to nezapomenu.
Vybavují se mi i chvíle, jak jsme spolu skákali do závějí: když udělal to své hop!, ihned mě celou svou vahou zavalil, a já se smála, dalo to práci vyhrabat se zpod jeho těla, zato on byl nevýslovně šťastný, že může někoho "zachraňovat". A jeho parťák, o rok mladší bígl Maňas, jenž pouze přiběhl "zkontrolovat situaci", hned zase upaloval slídit po stopách. Věřím však tomu, že kdyby se mi něco přihodilo, Merlin by se mnou zůstal - a Maňas by uháněl pro pomoc. Bylo zajímavé je sledovat, ty dva parťáky na život a na smrt... Akorát že ten "dobrácký obr" daleko více podléhal Maňasově diktatuře, bohužel i v otázce krmení, takže vlastní porce jídla dostával zvlášť.
Své honácké geny nezapřel: jakmile jsme vyšli na procházku ve vícero lidech, měl sklony nás "shánět" dohromady. Zkoušel to i ve stádě ovcí, které v té době táta choval, ale moc se mu to nedařilo: nějak nerozuměl tomu, co se od něj žádá, zato se nesmírně bavil povykem, který způsobil :-)
Merlin nás miloval, byli jsme mu vším - to on se tvářil provinile za alotria, která způsobil Maňas. Bylo mu asi necelých 10 let, když nám odešel - měl potíže s chůzí, se zadníma nohama, což je věčné prokletí těchto velkých plemen.
Tato publikace nám přinesla velmi cenné informace o chovu takového psa. Je přehledně uspořádaná, obsahuje i názorné fotografie. V první kapitole se dozvíme něco o historii plemene, nejen obecně známá fakta o původu psa, ale najdeme zde i fotografie z Bernu, ilustrující přímo "místo činu", získáme cenné informace o podobných plemenech v rámci skupiny a čím se od sebe odlišují, a nahlédneme i pod pokličku "míchání ras" a jejich křížení takovým způsobem, aby vznikl "ideál". V dalších kapitolách se případní zájemci o plemeno mohou dočíst o tom, zda je pro ně salašňák ten pravý: "Instinkt bernského salašnického psa shánět dohromady podbarvuje vše, co dělá. Berňák bude shánět každého a hlídat cokoliv." "Berňáci jsou také nadaní velkým smyslem pro humor a často předvádějí klaunské kousky, jsou-li středem pozornosti. Nicméně mohou mít někdy sklony k tvrdohlavosti, které je vedou k manipulativnosti."
Dozvíme se, jak jej zaměstnat, kde jej uplatnit - hodí se i pro canisterapii, agility a zábavu různého druhu, musíme však brát ohled na případné opotřebování kloubů. Zbylé kapitoly nám přiblíží radosti a strasti, spojené s pořízením takového mazlíčka: výběr vhodného krmiva a stravy, základní výchova včetně způsobu odměn, zdravotní péče a očkování, problémy se stárnutím - a zajímavý je i popis, jak postupovat, pokud se rozhodneme ze psa udělat "výstavní kousek", a na konci nalezneme i odkaz na patřičné organizace.
Případným chovatelům mohu z vlastní zkušenosti jen doporučit.

85 21.07.2022

Krásná čeština, bohatý jazyk a skvělý humor - to vše jsem ocenila až po letech, kdy pro mě tato knížka přestala představovat trauma z povinné četby. Líbí se mi i velice svérázné a nezaměnitelné ilustrace Josefa Čapka, které knihu doprovázejí.

85 08.09.2021

Slovník jsem si půjčila jako doplněk k učivu: hrábla jsem po něm automaticky, aniž bych si všimla, že je určený spíše žákům 2. st. základních škol či studentům víceletých gymnázií. Osobně mi tedy nic nového nepřinesl, ale pro mladší studenty jej mohu doporučit. Hesla od "abecedy" po "životopis" jsou přehledně řazená, s využitím majuskulí a různých typů písma. Publikace nám z pohodlí domova nabídne speciální "výlet" do světa jazykovědných pojmů, aniž bychom se museli bát, že se v něm ztratíme :-) Spolehlivě mapuje terén, poukazuje na nejdůležitější styčné body v krajině lingvistiky a nejen mladým badatelům nabídne dostatek prostoru, aby se v této oblasti mohli zorientovat a možná i zabydlet. Hodí se do rukou i pedagogům, kteří z něj mohou čerpat inspiraci pro svůj výklad.

84 21.01.2024

Skvělá příručka pro všechny, kteří mají co do činění s literaturou, nebo se jí chtějí zabývat. Nabízí základní přehled těch nejdůležitějších pojmů teorie literatury, které by měl ovládat každý maturant, zároveň je rozšířena o další výrazy, díky čemuž je vhodná i k přípravě na přijímací zkoušky na humanitní obory. Na vysoké škole se může stát pomyslným odrazovým můstkem k hlubšímu zkoumání světa literární vědy, k čemuž slouží zase jiné /a daleko odbornější/ publikace.
Existuje mnoho způsobů, jak se dá teorie literatury vykládat, jak uchopit toto obrovské množství látky, které nabízí ke zkoumání: tím nejzákladnějším postupem je dělit literaturu na žánry poezie, prózy a drama, popř. lyrickoepické žánry, a pak přidat abecední seznam jednotlivých pojmů. Autor se tohoto přístupu v podstatě drží jako klíště, i když na několika místech je zcela nabourává. V úvodní kapitole se pozastavuje nad samotným pojmem "Žánr", v jehož rámci vyčleňuje žánry lyrické, epické a lyrickoepické. Svůj výklad pak doplňuje slovníkovou částí, heslem "adaptace" počínaje, pojmem "žákovská/vagantská/ poezie" konče.
Ve druhé části vytyčuje žánry "dramatické a další pojmy s nimi úzce související". Ve třetí části již poněkud vybočuje od tradičního dělení - vymezuje totiž tzv. "Církevní žánry a další pojmy s nimi úzce související", od antifony po žalm. Ve čtvrté části se zaměřil na vysloveně "Publicistické žánry" - v krátkém úvodu vysvětluje rozdíl mezi "publicistikou" a "žurnalistikou" a dále se věnuje pojmům s tím souvisejícím, od causerie po zprávu.
Čtvrtou část poněkud netradičně zasvětil oboru "Frazeologie a idiomatika" - nabízí zde nepřeberné množství často používaných výrazů jako "floskule, fráze, klišé, rčení..."
Pátou část nazval "Tropy a figury aneb Umělecký text pod drobnohledem." Tak trochu zabrousil do oblasti významové složky jazyka /osvětluje pojmy denotát, konotát, explicitní, implicitní/, zabývá se metaforou, metonymií a epitetem, další část zasvětil pojmům "Alegorie, mýtus, symbol" a v poslední části řeší "Figury".
Závěrečnou část publikace nazval "Teorie verše anebo Praktické poetické slovníčky": řeší zde základní pojmy, prozodické systémy v české poezii, hlavní metrické systémy sylabotónického verše, tradiční verše a některé tradiční strofy a útvary složené z několika strof. Pro lepší přehlednost pak na úplný konec přidal nezbytný Rejstřík.
Publikace rozhodně patří do rukou středoškoláků, kteří si chtějí dané pojmy osvojit: autor nabízí jejich nekomplikované vysvětlení a používá k tomu i šikovné příklady. Přiznávám, že do ní občas nahlédnu, když si nejsem jistá ve versologii, a v tomto ohledu mi poskytla cenné informace. Ovšem pro hlubší studium literatury nabízí skutečně jen ty nejdůležitější stavební kameny. Publikaci bych asi vytkla roztřídění látky do uvedených kapitol, které je poněkud nešťastné a nepřehledné. Samotný výklad pojmů je však na poměrně vysoké úrovni, vedený tak, aby jej na vhodně zvolených příkladech pochopil každý čtenář.

84 29.11.2023

Název tohoto výboru Hlaváčkova díla jakoby přímo evokoval rys, který je pro jeho tvorbu typický: hudebnost a melodičnost. Kniha se skládá ze čtyř oddílů, jejichž jména též záměrně odkazují ke světu hudby: Preludium, Věta první, Věta druhá a Torzo věty třetí.
Preludium obsahuje výběr veršů, předcházejících knize Pozdě k ránu - jde o čtyři básně z jeho básnického debutu Sokolské sonety a několik dalších ukázek jeho rané tvorby, které uzavírá básnicky reflexivní text Byl o tom hluboce přesvědčen. Druhá část obsahuje celou jeho druhou sbírku Pozdě k ránu, jejímž textovým východiskem je první vydání. Ve třetím oddíle najdeme celou druhou Hlaváčkovu sbírku Mstivá kantiléna, vycházející též z prvního vydání. Závěrečná část pak přináší verše, které byly uveřejněny až po autorově smrti, a vycházejí ze závěrečného období jeho života. Mezi první a druhou částí je vložen výběr z Hlaváčkovy milostné korespondence s Marií Balounovou a mezi druhým a třetím oddílem najdeme pásmo ukázek Hlaváčkových výtvarných referátů, uveřejňovaných v časopise Moderní revue v letech 1896 - 1898. Doplňkem tohoto pásma je básníkova předmluva k cyklu vlastních kreseb Prostibolo duše.

Karel Hlaváček je trochu zvláštní osobnost, často přirovnávaná k Máchovi - nejen svým tragickým osudem, ale i tím, jak rozporuplně byl přijímán dobovou kritikou: odsuzovali ho za provokaci, F. X. Šalda dokonce o jeho verši prohlásil, že je "zvětralý". Je spjatý s časopisem Moderní revue, s nímž v roce 1894 navázal spolupráci.
Na jeho tvorbu mělo vliv hned několik faktorů: studia francouzštiny a překlady poezie Prokletých básníků, z nichž také čerpal inspiraci... ztotožnění se s ideály sokolského hnutí... velmi intenzivně prožívaná láska k učitelce M. Balounové... brutální realita vojenské služby v Tridentu... zájem o výtvarné umění a snaha o seberealizaci i tímto způsobem... a nakonec vážná nemoc v podobě tuberkulózy, jíž bohužel podlehl příliš mladý, v pouhých 24 letech.
Pro celé jeho dílo je typický určitý rozkol a rozpolcenost ve spojení s roztříštěností - na jedné straně člověk plný sil a života - a proti němu člověk sice mladý, ale ztracený, neustále hledající sebe sama, tápající a nejistý. Do své tvorby vnáší revoltu, spojenou s literárním experimentem, jakým v té době volný verš byl, ovšem na pozadí tradičních forem /alexandrin/, a pozorný čtenář v jeho básních objeví četné odkazy i na P. Verlaina, Rimbauda a další francouzské básníky té doby.
Asi nejvíc mě zaujala sbírka "Pozdě k ránu". Sám ji považuje za nehotovou, nevyrovnanou, jako "víno teprve kvasící". Obsahuje 23 básní s volným i pravidelným veršem, objevují se dokonce naratologické postupy, typické spíše pro prózu, např. předmluva... V básních lyrický subjekt zachycuje nálady a pocity, které zažívá během dne, převažuje u něj pesimismus, melancholie, osamění a bolest ztráty, bázeň, stísněnost, marnost, ale i ironie, která mu pomáhá vyrovnat se s prožívanými emocemi... Pohybuje se v tajuplné krajině, postupně ztrácející jasné obrysy, rozmělněné do nejasných kontur... ocitá se v jakémsi snu a bloudí...
Jeho poetika je založena na libozvučnosti, zpěvnosti, melodickém opakování hlásek, často užívá refrénů... slova skládá do různých celků, které různě přeskupuje, navíc hojně užívá i francouzských výrazů, bez jakýkoli vysvětlivek, což je asi jeho záměr, ať si čtenář s textem pracuje, jak chce, ať luští symboliku, s níž ve verši volně nakládá... K častým motivům pak patří jakási pohádková zahrada, rostliny, ušlechtilí psi, konkrétně chrti, aristokracie - básník v převleku za aristokrata...
Podstatné je, že se ve své tvorbě hodně vymanil z převažujícího vlivu poezie 19. století, pro níž byly nejdůležitější hodnoty národa a lidstva s pevně vymezeným místem pro člověka. Svými postupy pak dále ovlivnil básníky Vítězslava Nezvala a Jana Zahradníčka.

Ironie
Vím, dneska půjde zas, až pozdě, neospalý,
a chrti, kteří předběhnou ho v nízkém osení,
mé myšlénky, jež zvečera již usínaly,
svým vytím probudí - dva chrti mdlí a zrosení...

Je jisto: půjde opět s kytkou u fleretu
a ponese si pro vše v kapsách vonnou šarpii,
bez bázně, hany, úsměv kolem retu,
jak Bayard chodil v duel pro běloučkou Marii.

Ač na dnešek ho sami zase vyzývali,
vím, po mezích až domů půjde v mokrém osení,
dva chrti, již se cestou po celou noc rvali,
poběhnou před ním, schváceni a mdlí a zroseni.

84 29.10.2023

Opravdu neocenitelná publikace. Jedná se o první český pokus o souhrnné poučení v otázkách poetiky, versologie, teorie prózy i dramatu ve formě lexikonu. Mimochodem - velmi zdařilý pokus. Autor se opírá o "Poetiku" Josefa Hrabáka. Kniha je určena nejen vysokoškolským studentům a redaktorům, ale i pedagogům na středních školách. Je koncipována spíše pro maturanty, kteří již získali určitý přehled, neboť její pročítání klade na čtenáře vyšší nároky. Pro zajímavost přidávám, že týž kolektiv připravil i příručku "Slovník literárních směrů a skupin".
Kniha má několik částí, hesla jsou přehledně řazena - a umně nás provede světem literárněvědných pojmů, které jsou zde skvěle vysvětleny.
Jediné, co se jí bohužel vytknout musí, je značná poplatnost době vzniku. Co bychom ovšem v období hluboké normalizace od autorů chtěli - vzhledem k preciznosti zpracování daných témat tuto "menší vadu na kráse" velkoryse odpouštím a vzdávám hold všem, kteří se na přípravě knihy podíleli :-) Abychom však tak rychle nezapomínali, jak můžeme danou optikou vnímání určité doby naprosto zásadně pokřivit realitu, uvádím pár příkladů. Dnes se nad těmi floskulemi asi jen pousmějeme, ale mnohé z nás jistě zamrazí.

"/MIMESIS/ - mimetické chápání umění je příznačné pro pokrokovou fázi buržoazního myšlení, především pro klasicistické umění, jež nazíralo umělecká díla jako věrné zobrazení statického modelu v přírodě."
"/CLARTÉ/ - výchozí revoluční myšlenka - boj proti imperialistické válce, přestavba společnosti na socialistických základech a úsilí vybudovat novou kulturu, literaturu a nové umění - se setkala s mezinárodním ohlasem. Cíli Clarté, založit 'internacionálu myšlení', která by propagovala marxistickou ideologii v širokých kruzích inteligence, sloužil stejnojmenný časopis."

84 16.06.2023

Ideální a praktická příručka nejen pro všechny milovníky alternativní medicíny. Od anděliky lékařské po zlatobýl obecný: u každé bylinky se dozvíme, čím pomáhá, jak ji sbírat a jak s ní nakládat. Velmi oceňuji kapesní charakter knihy, spoustu obrazové dokumentace a další doplňující informace o výrobě čajových směsí, mastí i likérů.

84 26.03.2023

Příběh, který mě dostal... O jednom vzteklém, nerudném a protivném muži, jehož srdce po smrti manželky dočista zatvrdlo a on se rozhodl pro jediné řešení - sebevraždu. O tom, jak i ten největší a nejšílenější zoufalec může dostat jiný smysl života, pokud se mu do něj připletou neobvyklí sousedi. Napřed jsem se smála - a pak jsem brečela. Věřím, že takový příběh se klidně mohl stát. Krásně napsané - a skvěle namluvené: poslouchala jsem jako audioknihu :-)

84 28.08.2021

Příručka, která mě provázela dětstvím. Pochází už z dob tuhé normalizace: zřejmě měla z kolektivního povědomí vytěsnit jakékoli zmínky o skautingu jako nežádoucím hnutí. Ovšem autoři knihy si myšlenky této organizace zcela přivlastnili: sice je "zabavili a znárodnili ve svůj prospěch", ale ve skutečnosti se jich drželi jako klíště, a kniha tak v tomto provedení vegetovala několik desetiletí.
Objevila se u mne v čase, kdy se měnil svět a skauting zase získával na popularitě. Během divokých 90. let si další existenci zajistila tím, že opět šikovně "převlékla kabátek": stačilo jen změnit oslovení, z pionýra udělat zálesáka a o nové čtenáře rozhodně neměla nouzi.
Když velkoryse pominu její minulost, myslím, že se skvěle hodí i do dnešní rychlé, digitální doby. Rozhodně patří do rukou dětem, které mají zájem o přírodu a které jsou už znuděné zíráním do blikajících obrazovek chytrých přístrojů: na rozdíl od nich totiž nabízí zážitky reálné. Každého "greenhorna" promění v dobrého zálesáka, čímž není míněn jen člověk, který "bydlí za lesem". Ten opravdový se v přírodě umí pohybovat, chce ji aktivně poznávat a žít s ní v neformálním paktu "vzájemné hospodářské pomoci", kdy bude respektovat její pravidla a ona se mu za to tisíckrát odvděčí.
Jde o příručku rámcovou - tematicky se dělí na čtyři části dle ročních dob, začíná podzimem. Každou kapitolku uvádí krátká předmluva, v níž jsou lákavě načrtnuty možnosti, které se v daném období zálesákům nabízejí. A není nijak na škodu, že v sobě zahrnují i lehce edukační podtext. Už od začátku vybízí čtenáře k založení menší skupinky pozorovatelů, jejichž cílem budou poznávací výlety do přírody. Seznámí nás s jednoduchými radami, jak se v takovém prostředí chovat: dozvíme se zajímavé informace o lesní fauně a flóře - druhy hub, rostlin, stromů a ptáků... čím je důležitá "KáPéZetka", jaké všemožné uzly se dají uvázat, jak vůbec poskytovat první pomoc... a nabízí i podněty k mnoha hrám: Morseovu abecedu, pochodové značky, obrázkové písmo a návod na vytváření šifrovaných zpráv... Velmi si cením kapitolky o mapách, tedy jak se v nich vyznat a vůbec se orientovat v prostoru, abychom se nikde neztratili, a najdeme zde i náročnější dovednosti, které se již váží k bivakování pod širákem, kdy nám nemusí zrovna přát počasí.
Ačkoli se může zdát, že je to příručka "prehistorická", myslím, že aktuální bude pořád: aspoň doufám, že se stále budou objevovat zvídavé děti, které tato "lesní moudrost" uchvátí stejně tak, jako uchvátila nás. Sice jsme nevyužili všechen její potenciál, ale naší malé partě dětí byla zdrojem neocenitelných informací. Podle ní jsme se často řídili a odměnou nám bylo nesčetné množství zážitků, včetně pozorování divoké zvěře. Líbí se mi, že děti nenásilnou formou vede k samostatnosti, vlastnímu uvažování a pocitu zodpovědnosti, tentokrát již zbavená všech nálepek jakékoli ideologie: příroda je skutečně přírodou a zálesák jakýkoli člověk, který se k ní umí správně chovat. Určitě bych ji doporučila i skautským vedoucím či obecně lidem, kteří pracují s dětmi a přemýšlejí o smysluplném trávení jejich času.
Samozřejmě jí směle konkurují daleko moderněji pojaté příručky, např. hned několik knih "Kurzů přežití" od Amara Ibrahima, ale zdají se mi poněkud obecné a příliš povšechné. Pro hlubší ponor do problematiky doporučuji "Obrazový průvodce: Přežití v přírodě" od Weldona Owena - a pro starší čtenáře, zvláště mužům, kompaktní a ucelenou publikaci "SAS - Příručka, jak přežít" od Johna Wisemana. Ale co se týče mne - na Zálesácký rok ve spojení se "Dvěma divochy" od E. T. Setona nedám dopustit :-)

83 07.05.2024

Zajímavě řešená koncepce celé příručky - nestojí klasicky na abecedním řazení jednotlivých léčivek, ale kapitoly jsou rozděleny tematicky podle neduhů, s nimiž se setkáváme. Najdeme zde bylinky pro ženy, bylinky pro muže, bylinky na dnu a revmatismus, na cukrovku, kožní neduhy, srdce a cévy... A k tomu všemu i návody na vytvoření různých tinktur, kosmetických přípravků - a nechybí to nejzákladnější: jak bylinky sbírat, sušit a skladovat.
Zjistíme, že to není nic složitého, a navíc nás takový domácí lék vyjde mnohem levněji než předražené přípravky z lékárny.
Mnoho rostlin dobře známe ze svého okolí - měsíček lékařský, kostival lékařský, mateřídouška obecná... názvy jiných rostlin nám však napoprvé asi nic neřeknou: mydlice lékařská, komonice lékařská, routa vonná, srdečník obecný, kozinec sladkolistý, popenec obecný, zemědým lékařský, drmek obecný, peťour maloúborný... Určitě stojí za to je blíže prozkoumat a podívat se blíže na jejich účinky: publikace těch zajímavostí přináší dostatek.

83 28.04.2024

Pro všechny zapálené vyznavače přírodní medicíny, ale i pro ty, kteří kolem tématu jen krouží a chtějí se o léčivých rostlinách dozvědět trochu víc. Najdeme zde shrnuty ty nejdůležitější informace, který by měl každý "bylinkář" či milovník bylinek znát: kdy léčivky sbírat, jak je nejlépe uchovávat, jaké terapeutické účinky a vliv na lidské zdraví mohou mít, v čem nám mohou pomoci či naopak uškodit. Příručka samozřejmě obsahuje i spoustu praktických rad a návodů, jak si připravit účinné čajové směsi, bylinkové masti, vína, likéry, masážní oleje a různé léčivé tinktury.
Jednotlivá hesla nejsou uspořádána abecedně, ale chronologicky podle měsíců v roce.

83 19.10.2023

Pozoruhodná a zároveň i hodně kontroverzní kniha, která u čtenářů budí silné a rozporuplné emoce: někteří autorce za tu "fantasmagorii" spílají, jiným se líbí. Zabývá se v ní totiž podivným a naprosto skandálním "vztahem" 30ileté zralé ženy s nezletilým chlapcem. Servíruje nám téma dost drsné, něco na způsob "obrácené Lolitky", lehce říznuté nehorázným stalkerstvím, přičemž však nestojí o to, aby pouze lacině šokovala.
Na celé dění nahlížíme očima hrdinky, kterou její pocity, když jí zcela učaruje cizí kluk, dočista paralyzují. Potud by jejich láska snad ještě šla akceptovat, kdyby ovšem chlapec nebyl zároveň i "dítě školou povinné", a navíc - vlivem okolností - také pěkně cynické kvítko. Oba protagonisté se tak dostávají do víru událostí, jež je zákonitě semelou.
Přiznávám, že jsem čekala spíše nějaké porno nebo něco daleko horšího, ale před mýma překvapenýma očima se pomalu a nenápadně odvíjel příběh nešťastné lásky dvou smutných postav, které spolu prostě nemohou být, ukryté pod nánosem hrubosti a vulgarit. Závěr je hodně překvapující: kniha vzbuzuje daleko více otázek, než aby nabízela odpovědi: netušíme, proč chlapec jednal právě tak, jak jednal, příliš toho o něm nevíme. Velmi oceňuji dosti pikantní slovník, který autorka používá - češtinu hovorovou i obecnou, nářeční prvky, neologismy, novotvary, anglicismy, vulgarismy i poetická přirovnání a výrazy, z nichž mnohé jsem si musela dohledat, což ovšem hodnotu knihy nijak nesnižuje.

"Šatní skříňky dětí z prvního stupně jsou k prasknutí přecpané mikinami, bundami, kšiltovkami, svetry. Ráno co ráno vyrážejí do školy navlečené do chladu a odpoledne v horku zapomenou, co bylo před rozvleklými hodinami výuky. Mokvající rány znalostí, dovednosti nula od nuly pojde, holota nevědomí... V pátek většina matek vyrazí k plechovým šatnám, aby z boxu vyndaly neforemný textilní chuchvalec a odnesly jej na víkend domů, tam ho rozmotaly, vypraly, usušily a některé možná i vyžehlily."
"Denně, vždy dvě minuty po zvonění, potkávám chlapce s kohoutem a pokaždé mě napadne to samé. Jsou ty oči modré nebo zelené? Míjíme se takhle celý půlrok, nebo dokonce od září? Jsme tady zase jenom my dva? Dřív jsem to ignorovala! A teď? Co je mi do toho? Používá samozřejmě výrazy: je to v hezu, akamaféra, ášram, hedka, vodprejskni? Mluví jako synové mého bratránka? Obrací taky žvýkačky v puse? Lajknul sem to s vodporem, ty seš tvoje instamatka, bezďáci ležej mrazem, stupidnější než sex pěti armád?"
"Jak bezpečně se děti cítí u své školy, u organizace, napojené na ochranné složky státu, na cestovky, na lokální pseudokulturní spolky, veřejné knihovny... A jak bezpečně se nezajímají o úchyly, taky proč, co je jim do jakéhokoli idiota, frustranta, blázna... dobře vědí, že víc jich běhá po síti než tady v ulici..."
"Byl to malý šílenec, od pohledu bylo jasné, že dosáhne v životě na nejeden trik. Vylíhnul se z divokých vajec, snůška, nad níž každý druhý vrtí hlavou, anebo se otočí zády."
"A jsem šťastná, protože nějaký cizí kluk chodí do školy pozdě a mě zajímá proč! A je to! Definitivně. Jsem jasná. Vyhořelá, přetažená perka. Pako. Hrabe mi. Už nic v mém dni není ucelené, nic nedokážu vnímat jakožto kontinuum. Vše mi uniká z rukou. Postrádám celistvost, která by mě mohla uklidnit. Všechno je tak prchavé. A přeci si dokážu uvědomit, že to tak nechci - byť se to děje zatím pouze ve vzteku. Jediným celistvým ostrovem, který dokážu vnímat neroztříštěně, je moje dítě."
"Před školou se sjíždějí auta. Hluková smyčka neurotického velkoměsta. Děsivá SUV, z nichž vypadne nejdřív aktovka, pak dítě, někdy dvě děti, nikdy už rodič. Motorizované rakve, pažravost přestříkaná metalízou, filozofie ofenzivy, i se žraločí ploutví."

83 16.01.2023

Velmi milé povídání o milých lidech a psech, místy k pousmání - určené nejen dětem, ale hlavně všem, kteří zbožňují psy. Hlavní postavou je desetiletá Dorotka, taková malá "mudrlantka", která má dar povídat si se psy. Jednou při cestě tramvají potká fenu Taru, která jí slíbí štěně, a Dorotka od té doby nežije ničím jiným. Její přání se splní a od té doby má - kromě kamaráda Kuby - i psího parťáka, štěně Ukšuka. S ním pak zažívá různá dobrodružství: přepadne je hlídací vlčák, který ovšem není takový, jak se tváří, podniknou tajný výlet za veterinářem, čeká je psí škola, návštěva tety i napínavá záchrana z požární nádrže, apod. Spolu se i ocitají na různých místech a postupně sledujeme, jak Ukšuk vyrůstá a dospívá. Dorotka pak všechny zážitky probírá s Tarou, která jí pomáhá porozumět psímu světu a udílí jí rady ohledně "správného chování a vzájemného dorozumívání". Spolu s ní tak činí i malý čtenář, jemuž se takto zcela nenápadně dostává poučení, jak ke psům vůbec přistupovat, a zároveň se dozví i něco navíc, například o nejznámějších tradovaných psích mýtech, vzniku psí rasy a významu šlechtění plemen.
Autorka vychází z vlastních zkušeností, v závěru upřesňuje, jak to s tím psem, zvaným Ukšuk, vlastně ve skutečnosti bylo. Velmi jsem se bavila jejími jazykovými prostředky a výrazy, které používala: malý pejda, psomilka, chlupatci, zvěromilka, pejsko /štěně/, mrňoulínci, holonoh, "vyrábět génia" = schrupnout si po obědě, "zkonit něco" = něco zkazit, "poslušně tlapat", "byl pěkný kusanec psa", atd. Menší čtenáři se pobaví i poučí, ti starší se pousmějí - a zkušení pejskaři chápavě pokývají hlavou, neboť spoustu podobných zážitků znají z vlastní zkušenosti.

"Déšť byl tak hustý, že se do něj dalo píchnout prstem."
"Domluvit se s lidmi, kteří přehlédnou věž a most, ale nikdy ani jediného psa, nebývá lehké. Nejsou to obyčejní psáři čili pejskaři, ale takzvaní psomilové. A Dorotka byla psomilka, a navíc, jak tvrdila, psí typ. A opravdu se našlo jen málo psů, kteří se k ní neměli nebo se jí rovnou vyhnuli. to se stávalo zřídka a zpravidla to byl už nějaký starý a mrzutý pes."
"Holčička jí byla už na první pohled sympatická - jako by měla doma psa. I to, jak jí na pozdrav podala k očichání hřbet ruky se zataženými prsty, takzvané "sklopné pac", prozrazovalo, že děvčátko ví, co se patří. Však taky hned zavrtěla přátelsky ocasem."
"Pokud šlo o nadávky, kterými Čiko častoval hosty, přiznával pan Homolka, že slova jako "vole, vole", "trhni si nohou" a "blbečku", mohl papoušek pochytit od něho. Ale zásadně popíral, že by ho naučil říkat "do prrr-de-le". Na to prý přišel Čiko sám, když si jednou sedl omylem na kaktus."
"Maminka říkala, že máš pejska. Voříška. Tak jsem jí řekla, že právě voříšci jsou to pravé. Vlčák vypadá jako vlčák, boxer jako boxer. Ale voříšek je každý jiný, každý je originál, žádná konfekce. Prostě butik."
"Víš," řekla Dorotka Taře, když jí vyprávěla o tetě Johaně, "psomilové mají proti jiným lidem obrovskou výhodu. Vždycky si spolu můžou popovídat o tom, co je baví."

83 03.12.2022

Žluté slunce jako symbol nové země. Žluté slunce, rodící se z krve počínající občanské války. Žluté slunce, symbol naděje, ale i skonu, neboť ti, kteří se k němu upínali, nemohli tušit, co svým žárem způsobí...
Strhující a velmi brilantně napsaný román. Nečte se lehce, nejen kvůli líčenému utrpení, ale spíše kvůli stylu - tvoří jej zdánlivě nesouvisející obrazce, které až na závěr vytvoří barvitý mozaikovitý obraz. Děj není kontinuální: odehrává ve dvou časových rovinách - v první a druhé polovině šedesátých let, a tyto časy se střídají, což způsobuje poněkud horší orientaci v textu.
Na pozadí osudu rodící se země, zvané Biafra, sledujeme komplikované vztahy dvou párů: Odenigby s Olannou a její sestry Kainene s Richardem. Vše je navíc nahlíženo pohledem dospívajícího nevzdělaného chlapce Ugwua, který zaznamenává rozhovory a všímá si dění kolem sebe, avšak nerozumí ničemu, co se kolem něj odehrává. Zpočátku nic nenasvědčuje blížící se tragédii: děj začíná ve chvíli, kdy se chlapec ocitá jako sluha v domě akademického vědce, matematika a revolucionáře Odenigba. Některé momenty jsou dokonce i vtipné, například když se poprvé setká s vymoženostmi civilizace, jako je elektřina či lednička. Jeho pán je přesvědčený komunista, idealista a volnomyšlenkář, u něhož se schází spousta lidí, diskutujících nad aktuálními problémy své země. Jeho milenka Olanna, která vystudovala sociologii, pochází z bohaté rodiny: bouří se proti předsudkům a odmítá muže, jehož jí předurčili rodiče. Její sestra Kainene, je naopak zastánkyně tradičních hodnot, a paradoxně se sbližuje s novinářem Richardem, který touží více poznat tehdejší Nigérii.
Skrze ně se dozvídáme o zásadních problémech, které hýbou celou společností: na jedné straně bohatí Afričané, pro něž sluhové nejsou lidmi, na druhé straně ti, kteří slouží bělochům... Dále pak dědictví koloniální země - území, na němž žijí příslušníci hned několika národností: Havsové, Jorubové, Ikbové a Fulbové, toužící po vlastní samosprávě... A v neposlední řadě svár mezi tradiční kulturou přírodních národů proti vzdělancům moderní éry. Když dojde k převratu, všichni jej vítají... ale následný válečný konflikt pak zcela zamává se životy všech zúčastněných a změní je v pouhý boj o přežití.
Své postavy autorka zvolila zcela záměrně: každá z nich zastává jiné hodnoty, navíc novinář Richard představuje nezaujatý pohled cizince na dění v cizí zemi, kde se ocitl téměř náhodou. Příběh je to věrohodný - a vlastně se mohl udát v jakékoliv jiné zemi, kde ještě doznívaly ohlasy kolonialismu. Text dokreslují výrazy v ikbotštině. Kniha se mi líbila, měla spád a o napětí rozhodně nebyla nouze: postavy mi natolik přirostly k srdci, že jsem se o mnohé nepřestala bát až do konce.
PS: zajímavě působí zmínka o botách od Bati i o Československu, kde mnozí z tehdejších intelektuálů studovali.

"Náhle si Ugwu přál, aby se pán jeho matky nedotýkal, protože její oděv čpí stářím a zatuchlostí a protože pán neví, že ji bolí záda a že vždycky měla bídnou úrodu na svém jamovém políčku a že má opravdu oheň na prsou, když kašle. Co vůbec o tomhle všem může pán vědět, když nedělá nic, než že pokřikuje s přáteli a v noci pije koňak?"
"Když se Ugwuova matka od něj dozvěděla, že on bude bydlet v garsonce pro sluhu, byla skoro ohromená. Je to, jako by dostal vlastní, oddělený dům, který bude mít pro sebe. Požádala ho, ať jí garsonku ukáže. Žasla nad tím, že je větší než její chýše. A potom řekla, že už se cítí tak dobře, že bude pomáhat v kuchyni."
"Lék, co mi dal doktor, má velkou moc. Ale co mě zabije, je ten pach." "Jaký pach?" "V jejich ústech. Cítila jsem ho, když tvá madam s pánem za mnou přišli dnes ráno a taky když jsem šla na záchod." "Aha, tak to bude zubní pasta. Používáme ji na čištění zubů." Ugwu hrdě řekl "používáme", aby matka věděla, že ji používá taky."
"Zpíval i Ugwu a opět zatoužil vstoupit do Ligy civilní obrany nebo do domobrany, která se vydává pročesávat buš a chytat skrývající se Nigerijce. Den vyvrcholil zprávami z bojiště. Po ohromně rychlém bubnování velkolepý hlas sdělil: 'Trvalá bdělost je cena za svobodu! Zde Rádio Biafra v Enugu! Následují zprávy z bojiště!' Ugwu snil, že po těch hřejivých zprávách vstoupí do armády. Biaferské jednotky zneškodňují poslední nepřátelské síly. Nigerijci utrpěli veliké ztráty na lidech. Končí vyčišťovací operace. Ugwu bude jako ti branci, kteří odcházejí do výcvikového tábora. Jejich příbuzní a sympatizanti lemují silnici a jásají."
"Říkám vám, že už nemůžeme důvěřovat těmhle menšinám, které nemluví igbosky." Odmlčel se a pak se ohlédl, když uslyšel pokřik nějakých malých kluků, kteří si uprostřed nádvoří hráli na válku. Vypadali tak na deset, jedenáct let, na hlavě měli listy z banánovníku a drželi bambusové napodobeniny střelných zbraní. Ta nejdelší patřila veliteli biaferské strany, vážnému chlapci s vysedlými lícními kostmi. "Kupředu!" zavelel. Kluci se plížili vpřed. "Palte!" Pořádné se rozmáchli a hodili kamínky. Potom sevřeli pušky a vřítili se na ty druhé kluky na nigerijské straně, kteří to musí prohrát. Vousáč začal tleskat: "Tihle kluci jsou báječní! Jen jim dát zbraně a oni ty vandaly zaženou."
"Kainene dala Baby plechovku na skladování nábojnic a řekla jí, ať spolu se staršími dětmi vyrábějí pastičky na ještěrky, ať se učí splétat palmové listí a dávat do něho zámotek plný termitů iddo. Kainene nechala Baby, ať si potěžká dýku vychrtlého muže, který ve dvoře pochodoval a mručel - jen ať vandalové přijdou, jen ať přijdou hned! Kainene taky dovolila Baby jíst ještěrčí nohu. "Měla by vidět život takový, jaký je," řekla Olanně. "Ty ji před ním zbytečně chráníš."

83 30.08.2022

Ačkoliv na nás z úvodní obálky kouká možná lehce zamračený pes, ve skutečnosti jde o velmi milé, komunikativní a přátelské plemeno. Bohužel natolik přátelské, že se jeho povahy dodnes zneužívá k laboratorním pokusům.
Podle FCI /Mezinárodní kynologické organizace/ jej řadíme do 6. skupiny, patří mezi lovecká plemena, konkrétně mezi honiče.
Když jsem si toho svého "parťáka na život a na smrt" pořizovala, vůbec jsem netušila, do jakého průšvihu se řítím :-) Dala jsem mu jméno "Money", poněvadž jsem za něj utratila poslední peníze - a dokonce jsem se i zadlužila v bance. Možná to byl jediný pes, který kdy byl pořízený "na splátky". Se mnou se určitě neměl špatně a ačkoliv jsem ho na koleji měla nelegálně, existence takového psa se utajit rozhodně nedá :-) "Jéžiši, ten je nádhernej, jak se jmenuje?" spustil na mě jednou zcela nečekaně milý pan vrátný, když jsem Maňase přenášela v báglu přes vrátnici a on se rozhodl podívat se na svět hezky zpříma. Čekala jsem všechno, ale ten zlobivák si uměl získat srdce všech, včetně uklízeček, které mu nosily něco na zub... a vrátnému ani nevadilo, že mu ukradl svačinu :-) Stal se místní celebritou, strávil tam se mnou nejhezčí prázdniny mého života. Naučil se něco málo poslouchat, ale ještě raději koumal. Nakonec jsem ho musela nechat u rodičů, kde se měl přímo královsky, ale svou povahu nezapřel: pro kus žvance by zaprodal duši ďáblu /moc rád chodil "na inspekce" do spíže/, žádné dveře mu nebyly svaté /otvíral je k sobě i od sebe, museli jsme se naučit zamykat/... a byl to paličák: když se mu nechtělo, nepřišel k noze hned, ale "až se uráčil". Naštěstí nebyl toulavý, jak je jim vrozené, ale své území si občas obejít musel.
Již pár let na mne čeká "tam za duhovým mostem", jak se říká. Jsem ráda, že se mnou mohl strávit svých 12 let. Myslím na něj ráda a často. Přesto nepatří do rukou každému. Je to pes milý, ale když si postaví hlavu, nehne s ním nic. A ke stáří pozor na stravu - Moneymu se bohužel stala cukrovka osudnou.
Na mnohé z toho mne tak trochu připravila i tato kniha. Pro majitele, který se rozhodne štěně bígla pořídit, je nezbytná. Je v ní to nejpodstatnější - a ještě víc. Historie a původ, charakteristika, plemenný standard, něco málo o výchově a výcviku, vystavování a výstavách... nechybí samozřejmě kapitoly, věnované výživě, každodenní péči i první pomoci - a v závěru navíc jedna velmi podstatná část, rozebírající zásadní téma, před nímž mnozí majitelé bohužel zavírají oči: stárnutí.
Kniha je přehledná, s velkým množstvím fotografií, místy suchopárný text oživují též krátké odstavce s názvem: "Víte, že..." Hodí se do rukou všem, kteří zvažují koupi štěněte; těm, kteří jsou fandové tohoto plemene i těm, kteří se toho o bíglech chtějí dozvědět víc. Přestože některé informace již vyžadují aktualizaci, např. co se týče čipů, které jsou dnes pro psy již povinné, rozhodně ji mohu doporučit.

83 06.07.2022

Pravděpodobně vůbec první kniha, kterou jsem dokázala přelouskat, jakmile jsem se naučila číst - pořád si pamatuji tu hrdost, že jsem to zvládla :-)
Nesmrtelná kniha, která se dědí z generace na generaci. Prostě patří ke zlatému fondu dětské literatury a neměla by chybět v žádné knihovně. A k tomu ještě geniální spojení Františka Hrubína a malíře Jiřího Trnky.
Začíná kapitolou různých zvukomalebných říkanek a hádanek, pokračuje oddílem Dvakrát sedm pohádek, přidává veršovaný Špalíček pohádek spolu s Pohádkou o Květušce - a končí těmi nejznámějšími pohádkami z Tisíce a jedné noci. Pevně doufám, že na ní vyrostou další a další generace malých čtenářů.

83 09.09.2021

Poslouchala jsem jako audioknihu, doslova jedním dechem. Soudím, že napsání takového románu vyžadovalo notnou dávku odvahy a musela mu předcházet mravenčí práce při hledání podkladů. Autor určitě musel vycházet ze skutečných osudů skutečných lidí, kterým stavba Temelína vzala domov. A náročného tématu se zhostil se ctí.
Zdá se mi, jako by téměř bezchybně "maloval" se slovy, vykresluje prostředí tak, aby si ho čtenář dokázal živě představit... Postavy rozhodně nepůsobí nijak plytce - oceňuji, že se jako muž dokáže natolik věrně vžít do ženské psychiky, že je zcela uvěřitelná. Líbilo se mi, s jakou až téměř fanatickou urputností Hana bojuje za své přesvědčení, za záchranu své vesnice, což se vlastně stalo i smyslem jejího života.
Kniha mi i pomohla trochu ozřejmit chování mé matky, kterou v dětství postihl podobný osud: její rodina se musela nuceně odstěhovat z rodného městečka, které skončilo pod vodní hladinou. Neumíme si ani představit, co ti lidé prožili: Hájíčkovi se to povedlo na jedničku. Jenom konec je takový... neurčitý. Ale knihu si určitě ještě přečtu.

83 27.08.2021

Na knihu jsem se moc těšila, ale nakonec jsem byla zklamaná. Sama o sobě není špatná, dětem se může líbit, je tvořená básněmi, v nichž převážně vystupují zvířecí postavy... Grafická stránka úžasná, obrázky nádherné - a to nepíšu jen proto, že ilustrátorku Olgu Václavkovou tak trochu znám a její tvorbě fandím.
Co však skřípe a sem tam pořádně vrže, to jsou bohužel samotné verše. Použité básnické prostředky a obsah jsou zcela v pořádku, jen ta forma, ta hapruje hodně. Asi nejvíc tím trpí rytmus a melodičnost, mnohdy nesedí počet slabik, rýmy chvílemi působí poněkud násilně až krkolomně... Vytvářet verše a dávat jim tvar není nic snadného, vždyť i zavedení a uznávaní básníci /Halas, Hrubín.../ přiznávali značné obtíže s tím spojené. Žádnou báseň - ani tu zdánlivě nejjednodušší, za níž možná takovou říkanku pro děti můžeme mylně považovat - netvoří pouze shoda rýmů na konci veršů. Už při samotném procesu jejího vzniku je třeba dodržovat pevně stanovená pravidla: není to jen ledasjaké skládání slov do obrazců tak, jak si zrovna zamaneme. A tak každý odvážlivec, který se do tvoření poezie vůbec pustí, by o těchto pravidlech měl být dobře poučený a měl by si je i řádně osvojit. Zde je ten určitý "nelad" již hodně znát: myslím, že by neuškodilo, kdyby si autorka alespoň pročetla kvalitní příručky, vztahující se k teorii verše, a mohla se tak lépe ve versologii orientovat.
Každá z básní sbírky v sobě nese jisté poselství či ponaučení, popř. má donutit k zamyšlení. Většinou v nich vystupují zvířecí postavy, jedná se o veršované bajky. Vzhledem k formě by možná bylo lepší zvolit prozaické vyprávění. Velmi však oceňuji autorčinu invenci, nápaditost a originalitu... a přidávám body za překrásné ilustrace.

"Když si vezmeme příklad z velryb,
z jejich vrozené schopnosti,
začneme dělat, co umíme nejlíp,
všichni žít budeme s radostí."
"V rezervaci v Sečuánu,
až v daleké Číně,
nudily se v horském chrámu
pandí přítelkyně.
Jedna panda černobílá
vždy nejlepší být chtěla,
soutěživá zvláště byla,
když dlouhou chvíli měla."
"Je jedno, nad kým zvítězíš
a v čem všem budeš král,
dokud sám v sebe nevěříš,
nic jsi vlastně nevyhrál."

82 26.07.2023

Zajímavá příručka do rukou nejen těm, kteří se starají o domácnost. Je rozdělena na několik tematicky zaměřených kapitol: Kouzlíme v kuchyni, Byt jako klícka, Osvěžte šatník, Pomoc bez lékaře, Krása ze spíže, Zahrádka na míru. Nabízí první pomoc při řešení nečekaných komplikací, jako jsou skvrny na oblečení, či různé vychytávky a nápady, nebo způsoby, jak si poradit s nevítanými škůdci - prostě jak si vylepšit prostředí, v němž žijeme. Líbí se mi formát, texty doprovázejí hezké fotografie, také papír je poměrně kvalitní. Mohu jen doporučit - a já osobně se nejvíc těším na to, až definitivně vyexpedujeme všechny mravence z kuchyně, kteří se u nás nějak namnožili: pevně doufám, že nějaká z rad konečně zabere :-)

82 24.03.2023

Musím říct, že se jedná o skvělý počin. Jak po stránce grafické, tak po stránce obsahové - zamlouvá se mi daleko víc než diář DK 2023. Nalezneme zde spoustu prostoru na vpisování poznámek, doprovází ho mnoho krásných barevných ilustrací a nezabývá se pouze pravopisem - již v úvodu mě mile překvapila Knižní výzva, pozitivně motivující případné nové čtenáře. Není sice tak obsáhlá jako ČV zde na Databázi, nabízí však další zajímavá témata k vyplnění. Navíc si sem můžeme vepsat jak knihy přečtené, tak i ty, které si přejeme sehnat, a do začátku nového roku si připsat i novoroční předsevzetí.
Každý měsíc je vlastně taková uzavřená kapitola, začíná vždy plánovačem a "to do" listem, nechybí ani pranostiky a původ názvu daného měsíce. Ve druhém týdnu se nám odkrývají perličky v podobě nečekaných záludností, nad nimiž se můžeme zamyslet, a v týdnu následujícím se celý jev vysvětlí. V týdnu čtvrtém nás čeká diktát, jehož se nijak obávat nemusíme, a pokud o svých odpovědích přesto pochybujeme, správné řešení si můžeme ověřit v klíči na konci publikace. K měsíci červenci si můžeme připsat i své tipy na dovolenou, kam se chceme podívat, a již u měsíce října přidat seznam dárků, které si kdo v našem okolí přeje.
Diář velmi oživují i zajímavé názvy některých zvláštních "svátků", jejichž dodržením si můžeme zpestřit život - Mezinárodní den štěstí, Mezinárodní den čokolády, atd. :-) Moc mě baví jím listovat, a to i přesto, že z hlediska obsahu mi nemá již tolik nabídnout - s valnou většinou popisovaných jevů se setkáme již na druhém stupni ZŠ, popř. na střední škole.

82 22.02.2023