Bernský salašnický pes

21.07.2022

Berňák - slovo, které jakožto zkratka jednoho nepříjemného úřadu evokuje cosi nepříjemného... Nese ale i druhý význam: označuje plemeno bernského salašnického psa, jinak řečeno též "salašňák".
Podle FCI jej řadíme do 2. skupiny "Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi", konkrétně do sekce švýcarští honáčtí psi.
Je to už zhruba 15 let, kdy se nám do života něžně vkradl tento hrdý šlechtic s bílou náprsenkou. Vlastně by nás ani nenapadlo si takového psa pořídit, ale mamče se zalíbila fena salašňáka u sousedů: působila velmi ostrým dojmem a zdálo se, že i skvěle hlídá. Mamča si řekla, že "přesně tohle potřebujeme doma" - a skrz net jsme našli chovatelskou stanici, kde zrovna byla k mání roztomilá štěňátka. Chtěli jsme mrně, které mělo kolem krku krásný bílý límec, ale majitelé nám vysvětlili, že jde vlastně o vadu, vyřazující z chovu - navíc štěně bylo zamluvené. A tak jsme si vybrali - flegmouše, jemuž jsem hned dala "kouzelnické jméno" Merlin.
A kouzelný on byl. Měl hodně široké srdce a byl velmi vnímavý - dokonale vycítil náladu člověka a stál mu hned nablízku, aby "vychytal" případné chmury. Moc dobře věděl, kdy je mi smutno: pokaždé přišel, šťouchl do mě čumákem, že "svět se přece neboří, ale ať klidně spustím", a zůstal se mnou po celou dobu, kdy jsem mu třeba brečela do kožichu. Mohla jsem mu říci všechno: nikam ode mne neodcházel, nechal se hladit, trpělivě naslouchal a přitom mě bedlivě sledoval.
Chtěli jsme mít psa hlídacího, on však byl spíš "hlásicí": neměl v sobě tu agresivitu strážných psů. Zato si moc dobře pamatoval, co mu kdo kdy udělal - a když na něj táta byl někdy příliš tvrdý, nebál se po něm vyjet. On křivdy nezapomínal, ale úročil, a pak byl nemilosrdný. Zprvu na tátu jenom vrčel: hned jsem věděla, že si srandu nedělá, že to myslí smrtelně vážně. A když na něj otec křičel o to víc a chtěl mu dát na zadek, tak potom zaútočil a prostě ho hryznul. Tátovi jsem to přála - Merlina jsem ale raději odvolala k sobě. Bylo to ve velmi vypjaté chvíli, a já si až zpětně uvědomila, jak se vlastně celá klepu a třesu strachem, jak mě zaskočil tátův nečekaný afekt. Merlin mě před ním vlastně bránil - nikdy na to nezapomenu.
Vybavují se mi i chvíle, jak jsme spolu skákali do závějí: když udělal to své hop!, ihned mě celou svou vahou zavalil, a já se smála, dalo to práci vyhrabat se zpod jeho těla, zato on byl nevýslovně šťastný, že může někoho "zachraňovat". A jeho parťák, o rok mladší bígl Maňas, jenž pouze přiběhl "zkontrolovat situaci", hned zase upaloval slídit po stopách. Věřím však tomu, že kdyby se mi něco přihodilo, Merlin by se mnou zůstal - a Maňas by uháněl pro pomoc. Bylo zajímavé je sledovat, ty dva parťáky na život a na smrt... Akorát že ten "dobrácký obr" daleko více podléhal Maňasově diktatuře, bohužel i v otázce krmení, takže vlastní porce jídla dostával zvlášť.
Své honácké geny nezapřel: jakmile jsme vyšli na procházku ve vícero lidech, měl sklony nás "shánět" dohromady. Zkoušel to i ve stádě ovcí, které v té době táta choval, ale moc se mu to nedařilo: nějak nerozuměl tomu, co se od něj žádá, zato se nesmírně bavil povykem, který způsobil :-)
Merlin nás miloval, byli jsme mu vším - to on se tvářil provinile za alotria, která způsobil Maňas. Bylo mu asi necelých 10 let, když nám odešel - měl potíže s chůzí, se zadníma nohama, což je věčné prokletí těchto velkých plemen.
Tato publikace nám přinesla velmi cenné informace o chovu takového psa. Je přehledně uspořádaná, obsahuje i názorné fotografie. V první kapitole se dozvíme něco o historii plemene, nejen obecně známá fakta o původu psa, ale najdeme zde i fotografie z Bernu, ilustrující přímo "místo činu", získáme cenné informace o podobných plemenech v rámci skupiny a čím se od sebe odlišují, a nahlédneme i pod pokličku "míchání ras" a jejich křížení takovým způsobem, aby vznikl "ideál". V dalších kapitolách se případní zájemci o plemeno mohou dočíst o tom, zda je pro ně salašňák ten pravý: "Instinkt bernského salašnického psa shánět dohromady podbarvuje vše, co dělá. Berňák bude shánět každého a hlídat cokoliv." "Berňáci jsou také nadaní velkým smyslem pro humor a často předvádějí klaunské kousky, jsou-li středem pozornosti. Nicméně mohou mít někdy sklony k tvrdohlavosti, které je vedou k manipulativnosti."
Dozvíme se, jak jej zaměstnat, kde jej uplatnit - hodí se i pro canisterapii, agility a zábavu různého druhu, musíme však brát ohled na případné opotřebování kloubů. Zbylé kapitoly nám přiblíží radosti a strasti, spojené s pořízením takového mazlíčka: výběr vhodného krmiva a stravy, základní výchova včetně způsobu odměn, zdravotní péče a očkování, problémy se stárnutím - a zajímavý je i popis, jak postupovat, pokud se rozhodneme ze psa udělat "výstavní kousek", a na konci nalezneme i odkaz na patřičné organizace.
Případným chovatelům mohu z vlastní zkušenosti jen doporučit.