smolicka komentáře u knih

Přiznám se, že na začátku mi byl Ove silně nesympatický a přemýšlela jsem, že knihu odložím do hromádky knih ´Jednou se k nim možná vrátím´. Ale pak jsem vydržela a nakonec knihu naopak zařazuji na seznam ´Knihy, které mě dojaly k slzám´. Ač psáno vcelku jednoduchou formou, autorovi se povedlo popsat smutný příběh veselým a někdy i velice vtipným způsobem, který mi přirostl k srdci. Myslím, že se zde povedlo zachytit velmi silný příběh, ve kterém se vyskytuje spousta situací, jež nás donutí zamyslet se nad dnešním fungováním systému, nad mezigeneračními vztahy, nad tématem smrti a nad mnoha dalšími tématy. Tato kniha se mi velmi líbila a určitě ji budu doporučovat dál.

9 14.03.2017

Vždycky jsem ke knihám s nálepkou "Bestseller" trochu skeptická, zvláště po světovém úspěchu Fifty shades of Grey (kterou jsem se zapřísáhla nikdy nečíst, ani nekoukat na film)...Proto jsem přečtení i téhle knihy odkládala a musím uznat, že moje skepse byla zbytečná. Kniha se mi moc líbila, myslím, že autor nastínil rozhodně ne nemožnou budoucnost lidstva, což je hodně k zamyšlení. Příběh je dle mého názoru pěkně propracovaný a napínavý, ale jak už někdo poukazoval, někdy je nesmrtelnost hlavních hrdinů až do očí bijící. I přesto se ale teď těším, až se začtu do druhého dílu, který mi poodhalí ještě více o světě, ve kterém jsou lidé odsouzení žít pod povrchem. Nevím, jestli je námět originální nebo ne, tolik sci-fi knih jsem zatím nepřečetla, ale rozhodně zajímavě nastiňuje chování lidí, pokud jsou někde uzavřeni dlouhou dobu, takový trochu sociální experiment ;)

5 02.11.2017

Na knihu jsem narazila díky loňské novince Nomád, kdy knihkupci doporučovali, že se bude líbit těm, kdo četli Já, poutník. Rozhodla jsem se tedy přečíst nejprve poutníka a musím říct, že jsem ráda, že jsem to udělala. Sama bych se k tomuto žánru asi těžko dostala, ale kniha mě hned od začátku vtáhla do děje. Je pravda, že některé pasáže byly delší, ale asi jsem vytrvalý čtenář a knihu jsem si moc užila. Nestalo se mi, jako občas u jiných detektivek, že bych už dopředu tušila, kdo to udělal a jak to bylo, což drželo mou pozornost neustále napnutou. Sonda do mysli muslimského bojovníka byla podle mě také hodně poučná a ukazující, že nic není černé nebo bílé.

4 31.05.2018

Přesně jak píše Anniie126, neměli bychom Dívku Grace srovnávat se Světly, autorův styl se v průběhu vyvíjí. Ačkoliv na tomto románu je vidět, že jde o autorův první velký počin, není to nudné čtení, některé části jsou vleklejší, hodně hloubavé, sondy do lidské duše a krás přírody, ale příběh plyne vcelku dynamicky. Je pravda, že hlavní postava Winklera se občas chová pro mnohé nepochopitelně, ale je potřeba to brát tak, že ten člověk je prostě velký introvert, který neumí moc vyjadřovat city, z čehož pramení jeho neschopnost vyjádřit se v důležitých situacích. Někdo hodnotil Winklera až nepříjemně, ale mně naopak přirostl k srdci, úplně chápu, proč se nevydal hledat dceru dřív, přesvědčil sám sebe, že je mrtvá, jeho forma řešení je prostě útěk od reality. Pro mě osobně román O dívce Grace mimo jiné také vyjadřuje fascinaci přírodou, je nádherné s jakou vášní se do zkoumání pouští jak Naalyah, tak Winkler. Velmi inspirující a k zamyšlení je také vidět, že i po dvaceti letech není pozdě na to zkusit navázat zpřetrhaná pouta. Mám prostě ráda to, jak autor dokáže mezi řádky nasadit čtenářovi do hlavy právě takové trochu filosofické myšlenky.

4 07.02.2018

Četla jsem všechny Ziburovy knihy a líbí se mi jeho vývoj se zlepšující se tendencí. Mám ráda jeho druh humoru, proto jsem knize dala plný počet hvězdiček, nicméně chápu, že ne všem tento styl zahrunjící velkou dávku ironie a nadsázky imponuje. Jak tady již někdo psal, ten "ustřižený" konec byl trochu překvapující, stále jsem čekala, že se tam ještě objeví příběh pána z kamionu, se kterým se svezl na cestě zpět domů. To se mi ale stávalo v průběhu celé knihy, že jsem čekala, kdy se tam objeví příběhy, které jsem již znala z facebooku nebo jeho přednášky. Proto bych určitě doporučila si nejprve přečíst knihu a až pak jít případně na besedu, měla jsem to obráceně a trochu mi to zkazilo překvapení z příběhu ;)

4 18.01.2018

Kniha, která mě dovedla k slzám (což se opravdu tak často nestává). Opravdu krásný a dojemný příběh, který je sice smutný, ale s nadějným závěrem. Autorův způsob vyprávění příběhu z pohledu smrti byl pro mě unikátní a tím pádem i velmi zajímavý. Možná i díky tomu jsem si tuhle knihu zamilovala ;)

3 06.01.2016

Soubor povídek Praha noir mě zaujal v knihkupectví svojí grafickou a typografickou úpravou a díky tomu se dostal do mé knihovny a díky tomu knize dávám 4 hvězdy. Samotné povídky pro mě byly na dvou úrovních, jedny naprosto skvělé s propracovaným příběhem, i přestože na to měl autor jen pár stránek, druhé tak nějak průměrné, ne zcela dotažené do detailu. Nicméně délka povídek je na ranní cesty metrem ideální.

1 12.06.2018