Skip komentáře u knih

Psychothriller odehrávající se v Tokiu okolo Silvestra 1996. Spousta popisů duševních stavů, explicitně popsané scény násilí. Je to sice docela čtivé, ale když to dočtete, tak vám v hlavě jako první zazní: "Bylo to divný." Jo, bylo, a také to o ničem moc nevypovídalo, ač se o to autor nejspíš snažil. Zkrátka nic moc, asi jako polévka miso.

2 11.04.2012

Poslední Fanteho román, který diktoval své ženě, protože kvůli cukrovce oslepl. Opět, a bohužel naposledy, se čtenář setkává se spisovatelským a životnim loserem Arturem Bandinim. Lže sám sobě a lidem okolo, je to parchant, a přesto je sympatický, protože cítíte, že v podstatě není špatný člověk. Jen jaksi nemůže v tom podělaným životě najít místo pro sebe. A když už se zdá, že snad konečně...tak to zase podělá.

2 10.04.2012

Před lety jsem náhodou objevil Bukowskiho, když jsem si ho bez velkého zájmu koupil, protože mi to jméno bylo trochu povědomé. A dostal mě. Často se zmiňoval o Célinovi. Tak jsem ho zkusil a dostal mě také. Nedávno jsem četl Bukowskiho biografii a tam byl John Fante zmiňován jako spisovatel, kterého měl Bukowski ze všech nejradši. A tak jsem ho zkusil zadat na Kosmasu do vyhledávání. Měli ho, já ho koupil a...dostal mě.

Jeho styl je prostý, jednoduchý, neustále drží tempo, žádná zbytečná slova navíc. Prostě nemá chybu. Tohle mi maximálně vyhovuje, i když mi nedělá problém přeřadit na jiné styly např. Llosa, Márquez atd. Nicméně Fanteho styl mi skvěle sedí stejně jako ten Bukowskiho. Hlavním hrdinou Zeptej se prachu je Arturo Bandini rádoby spisovatel, žijící v levném hotelu, zamilovaný do Mexičanky Camilly, šílený parchant a zároveň člověk se srdcem na správném místě. Když už se Fante rozepíše na vážnou notu, přijde vtipný šleh, protože život není jen depresivní močál. Zkrátka skvělá kniha a kdo má Bukowskiho rád, ať si přečte i Fanteho, skvělého spisovatele, který ho tolik ovlivnil. Nedivím se mu.

5 10.04.2012

Kniha je složena ze dvou nesouvisejících částí Můj pes Blbec a Orgie. Ta první, delší, pojednává o rodinných radostech a strastech spisovatele Henryho Moliseho se sice dospělými, ale poněkud problematickými dětmi, s nalezeným psem, se svéráznou manželkou. Je to napsané s vtipem a svěže, je tam místo i k zamyšlení, ale žádné velké hloubky, prostě příběh ze života, který se může odehrát kdekoliv a kdykoliv. Orgie jsou spíš delší povídkou, pojednávající o italoamerické rodině a co se může stát, když má otec za nejlepšího kamaráda ateistu a dostane darem zlatý důl. Kniha nemá takové grády jako Zeptej se prachu.

3 10.04.2012

Tato kniha obsahuje kromě povídek i několik esejů, ve kterých je jasně vidět, že to měl Bukowski v hlavě dobře poskládané. Ale jeho odpůrce nebo ty, kdo mají o jeho tvorbě nic moc mínění, stejně nepřesvědčí. Nejvíc se mi líbila povídka Setkání s mistrem, v níž popisuje, jak objevil knihy Johna Banteho a po čtyřiceti letech se zasloužil o znovuvydání jeho knih a také se s ním setkal. Ve skutečnosti šlo o Johna Fanteho. Také zde opět ukázal něco ze svých sázkařských "technik". Sleduju dostihy v TV a jen tak fiktivně si sázím podle něj. Úspěšnost je překvapivě vysoká, a to nemám ani dostihový program. Jen vůbec nechápu ty sázky, kde je třeba kurz 8:5. Nevíte někdo náhodou, jak se z tohohle počítá potenciální výhra?

2 10.04.2012

Formálně docela zajímavá kniha, ale obsah poněkud pokulhává. Jde o fiktivní rozhovor nebo spíš monolog s přítelem či psychoterapeutem(?) (zřejmě i s několika autobiografickými prvky) vedený v mexické emigraci, kdy hlavní hrdina vzpomíná na dávnou lásku, osudovou ženu, do toho přimíchá vzpomínky na různé přátele, jsou zde ozvuky tzv. špinavé války v Argentině. V podstatě jde hlavně o jakési vyrovnání se s minulostí, především onou ženou a vlastně vztahu k ženám obecně. Je to tak trochu guláš, ale dá se v tom lehce orientovat, protože autor nepíše nijak nesrozumitelně. Jen mi není moc jasné, co vlastně chtěl svým románem čtenáři sdělit. Stokrát provařené téma v něco originálního těžko předělat. To mám mnohem radši Llosovu Zlobivou holku.

1 10.04.2012

Lolitovské téma, poněkud drsněji pojaté. Děj se opět odehrává v období špinavé války v Argentině. Autor píše velmi přímočaře, místy hodně explicitně, ale neexhibuje, což mu budiž přičteno k dobru. Posedlost mladou dívkou je sice nosné téma, nicméně si myslím, že Nabokov nasadil Lolitou tak vysokou laťku, že je jen těžko o tomto napsat něco originálního.

2 10.04.2012

Tahle kniha, to je soubor reportáží nebo možná fejetonů, nevím, jak to přesně nazvat, v nichž popisuje s humorem a sarkasmem různé aspekty amerického života a amerikanismu, dá-li se to tak říct, přičemž nijak neskrývá své levicové názory. A mimo jiné také píše o setkání s Chaplinem, kde popisuje jak Chaplin ne a ne přijít na to, aby diváci hned poznali, proč si slepá květinářka spletla Tuláka s milionářem ve Světlech velkoměsta. Kniha je to docela zajímavá, ale Kischův styl mi v tomto případě přišel takový nějaký kostrbatý, takže jsem se pořád musel vracet. Možná to ale bylo překladem, protože originál byl napsán německy. A propos překlad, v textu se objevovaly takové šílenosti jako "na Long Beachu", "v Los Angelesu", "po Market Streetu" apod.

10.04.2012

Kisch popisuje ve svých dlouhých reportážích (snad se to tak dá nazvat) různé aspekty života v Mexiku, od kukuřice, vanilky a chiclas (pryskyřice na výrobu žvýkačky), přes zrození vulkánu, až po bavlníkové plantáže, slídové a stříbrné doly. Zastaví se i u pyramid a nevynechá ani zmínku o peyote, po jehož požití se poblil, jak napsal. Levicové smýšlení Kischovo je stále přítomné. Vše, co píše, je velmi zajímavé, ale, jak už jsem se zmiňoval po přečtení jeho knihy Americký sen, jeho styl psaní je velmi kostrbatý, což je dost rušivé. Zkrátka tenhle náš velký zuřivý reportér měl podle mě čich na témata, ale podat je moc neuměl. Ovšem zase musím říct, že stejně jako u prvně zmiňované knihy může jít o záseky v překladu, protože původně byla napsána v němčině.

10.04.2012

Po několika letech jsem si je znovu přečetl. Kniha je to dobrá, i když mě některé úvahy Dannyho Smiřického docela otravovaly, ale on to byl nejspíš autorův záměr ukázat nám uvažování jednoho takového teenagera. Ale stejně toho někdy bylo příliš a o nějaké ty věty mohl klidně ty dlouhatánský odstavce zkrátit. Hodně mě překvapilo nadužívání slovesa "jsem". Ono to není vůbec jednoduché nějak ho zredukovat v ich-formě, aby nebylo x krát v jednom souvětí, ale tak uznávaný spisovatel by si s tím měl umět poradit. A co mě rozčilovalo, to bylo špatné skloňování. Je tam doktor Bohadlo, který je ve 2. p. doktora Bohadly a ve 4. p. doktora Bohadlu. Nemůžu si pomoct, ale je to blbě a jestli to byl záměr, tak mi uniká. Ale jinak dobrá kniha, jak už jsem řekl. Ještě taková zajímavost. Nedávno byl v pořadu Neznámí hrdinové - Pohnuté osudy Jaroslav Celba (mj. hudba ke Křemílkovi a Vochomůrkovi) a to byl jeden z té party, co hráli jazz. Ve skutečnosti mu říkali Jarýk a v literatuře je to Harýk.

Po Africe snů a skutečnosti a Za lovci lebek moje třetí kniha této cestovatelské dvojice. "Projel" jsem s nimi část Argentiny, Paraguyaye, Brazilie a Uruguaye. Byla to fajn cesta a určitě se vydám i na nějakou další, protože tu ještě několik jejich knih mám. Cestopisy jsou to sice staré, ale rozhodně stojí za přečtení. Takové cesty bych fakt chtěl podniknout. No jo, tak se u toho aspoň trochu zasním

2 10.04.2012

V této knize se naši nejznámější cestovatelé vydali z Argentiny přes Bolivii do Peru. Cesta do byla vskutku výživná, zejména co se týče výškových rozdílů. Během cesty autoři popisují peripetie jízdy po nekvalitních vysokohorských silnicích, nechávají se okouzlovat monhutnými horami, starobylými městy předkolumbovských civilizací a hodně kritizují sociální poměry v těchto zemích, kde původní obyvatelstvo dře v téměř otrockých podmínkách na hrstku boháčů, často americké národnosti. Jistě to chvílemi zavání jakousi poplatností komunistickému režimu v tehdejším Československu, ale ono to tak opravdu bylo a zas tak moc se dodnes ani nezměnilo, i když oproti tehdejší době jsou na tom Indiáni přeci jen o něco málo lépe.

1 10.04.2012

Krátké povídky uruguayského autora, z nichž mnohé dokážou zaujmout, ač se na první pohled mohou zdát zcela jednoduché, jako by o ničem. Čtenář čeká nějakou velkou pointu, ale autor povídku bez milosti utne a teď co s tím. Ale když se člověk jen trochu zamyslí (opravdu stačí trochu, nejsem příznivcem velkého hloubání), pak najednou zjistí, že Benedetti umí velmi dobře naznačovat a počítá s tím, že čtenář není úplný blbec. Povídky, v nichž se objevují ozvuky vojenské diktatury, jsou velmi silné, ač autor vůbec nezachází do nějakých drastických popisů. Opět mu stačí jen naznačit. Některé povídky jsou poněkud slabší, nebo mi spíš nesedly, ale tak už to bývá. Celkově však považuji knihu za velmi dobrou.

1 10.04.2012

Tento román nebo novela je napsaný formou deníku, do něhož si zapisuje své záznamy úředník Mario Santomé, který se chystá do důchodu. Na první pohled jsou to zcela běžné záznamy o práci, dětech, různé úvahy o životě, trochu i o Bohu apod. Ale ono je to jedno malé velké drama člověka, který je z kategorie, jíž se říká "obyčejný člověk". Neřekl bych, že by tato kniha byla někdy nějakým velkým trhákem. Je to spíš nenápadný záznam jednoho všedního života. Ale co je to všední život, že?

2 10.04.2012

Číst, co tahle chilská spisovatelka napsala, je vyloženě radost. Tři generace rodiny Truebů prožívají vzestup a pád, přičemž vůbec nejde o nějakou ságu, ale především o popis dějinných událostí, které zamávaly onou velmi dlouhou a úzkou zemí, která není jmenována, ale každý by měl pochopit, o jakou zemi jde, stejně jako by mělo každému dojít, kdo je oním Básníkem, kdo je Kandidátem a kdo tím, jenž v plášti imperátora převzal moc po vojenském puči. Jemné náznaky magického realismu jsou velmi příjemným kořením. Tahle kniha mě opravdu chytla a Isabel se stala mojí velmi oblíbenou spisovatelkou.

4 10.04.2012

Děj dalšího románu mé oblíbené spisovatelky, ke kterému jsem se znovu vrátil, se odehrává v polovině 19. století v Chile, Číně a Kalifornii v době vypuknutí zlaté horečky. Opět jsem byl hned od začátku pohlcen jedinečnými vypravěčskými schopnostmi autorky. Prvků magického realismu je zde poskrovnu, ale to vůbec neubírá na kvalitě knihy. Když Isabel píše o lásce, vůbec nemáte pocit, že je to "červenoknihovnové" psaní. Naopak dokáže popsat velkou vášeň velmi uvěřitelným způsobem, aniž by se uchylovala k nějakým profláknutým klišé. Dává čtenáři také nahlédnou do společnosti tzv. chilských aristokratů a britských přistěhovalců, ukáže společnost v Číně a velký kontrast s životem v Kalifornii tehdejší doby, kde vládl "soudce Lynch", bujel rasismus a divočina plná chamtivých zlatokopů se začínala krok za krokem civilizovat.

7 10.04.2012

Podruhé jsem přečetl tuto skvělou knihu a zase jsem se rozplýval nad vypravěčským uměním a fantazií této vynikající chilské spisovatelky. Věty plynou jedna za druhou, mnohdy v dlouhých odstavcích a čtenář je přímo unášen dějem, kde jsou dost výrazně použity prvky magického realismu. Vím, že to není moc známá kniha a nedosáhla ani takové proslulosti jako Márquezových Sto roků samoty, ale kdybych byl učitel nebo psal encyklopedie, tak jako příklad magického realismu budu vždy uvádět na prvním místě Evu Lunu.

2 10.04.2012

Když jsem četl první povídku z této knihy, chtěl jsem ji odložit. Ta povídka totiž byla dost špatná. Druhá povídka už byla lepší, alespoň se lépe četla, ale tak nějak o ničem, stejně jako ty další. Prostě takové vyprávění a najednou konec, jako by autorka nikdy neslyšela o něčem, čemu se říká pointa. Závěrečná a vlastně titulní povídka byla nejlepší, i když teda taky žádný extra skvost a Ang Lee z ní dokázal udělat docela dobrý film.

08.04.2012

Kniha je napsaná tak, že se čte jedním dechem a dokážu si představit, že kdo má ten dech hodně silný, zvládne ji na jeden zátah. Larsson umí perfektně udržet čtenářovu pozornost, ani chvíli nenudí a svoji "hru" umí slušně vygradovat. Považuji knihu za dost dobrou, ale patří pro mě k těm, ke kterým už se nikdy nevrátím, protože by to bylo zcela zbytečné. Nečekalo by mě nic, žádné další objevování, pouze dobře napsaný příběh, který už ale znám. Tenhle druh knih je jako spotřební zboží s krátkodobou trvanlivostí. Určitě si ale přečtu i další díly.

1 08.04.2012

Opět velice čtivě napsané. Tentokrát je to ale jediný klad knihy, protože to, co tam Larsson splácal, bylo něco neskutečného. Nevěřil jsem vlastním očím. Neskutečná stupidita prakticky všech postav, a to i těch, které mi byly v prvním díle sympatické. Autor vyloženě shodil sám sebe.

3 08.04.2012