Simouš komentáře u knih
Autorka objevila slovo "bizarní" a chce, aby to všichni věděli! Možná proto vytvořila spisek, který by tomuto označení odpovídal.
Klasická předvídatelná oddechovka. Nic víc, nic míň. Pro druhý díl si zajdu. Oddechovat člověk prostě potřebuje. :)
V celé knize jsem nenašla jediné nadbytečné slovo. Vše dokonale ladí a dotváří středověce syrově mrazivé pozadí několika zpackaných životů.
Stále váhám, zda by v mém finálním dojmu z knihy měla převažovat síla příběhu, nebo nemotornost vypravování. Není pochyb o tom, že autorka má co říct. (Nezáviděníhoně mnoho.) Vzhledem k časovému odstupu od událostí bych ale čekala, že vše bude podáno kultivovaněji (promyšleněji?) a že se v textu nebudou neustále opakovat myšlenky, neřkuli celé pasáže. (Naprosto alarmující skutečností pak bylo množství hrubek, které v textu zůstaly!!!) Protože se ale bojím být považována za cynického misantropa, který nemá pochopení pro lidské utrpení, vyškrábala jsem hodnocení až na čtyři hvězdy. Navzdory všem srdcervoucím momentům připomínajícím telenovelu v druhé části knihy, neboť s uvěřitelností reálného příběhu tězko polemizovat.
Já, beznadějný bibliofil a zoufalý češtinář, jsem našla svoji Bilbli. A je to ( v tom nejlepším slova smyslu) tragikomické počtení.
Druhý díl je naprosto srovnatelný s prvním. Jen vztahových dramat, zdá se, ještě přibylo a nepravděpodobnost jejich vývoje zavání telenovelou. Stále ale platí, že pro oddech a intelektuální výmaz se knížka perfektně hodí. A nemusíte se stydět přiznat, co čtete. :)
Nemá cenu dohadovat se, zda je lepší knížka nebo seriál, protože bychom se snažili porovnat neporovnatelné (trošku jako kdybychom hledali spojitosti mezi Draculou a Stmíváním). Zatímco seriál z předlohy vybral napínavou akční linku, kterou oprostil od mnoha vztahových dramat, kniha se zaměřuje právě na ně. Spíše než do žánru sci-fi by obsahu odpovídalo zařazení do moderní škatulky "young adult". Tři hvězdičky dávám hlavně za čtivost a dokonalý "prázdninový výplach".
Netradičně tradiční foglarovka. Vzhledem k období, ve kterém byla psána, jsem schopná Foglarovi odpustit i to, že se v průběhu knihy zvládnul několikrát pochválit za to, že tato kniha je jediná, která píše o "chlapcích, jací opravdu jsou". (A musím přiznat, že je to prozatím asi jediná mnou přečtená kniha pro mládež, v níž se čestní hoši pohoršují nad mravní zkažeností spolužáků majícich zálibu v nemravných obrázcích. :) )
Přestože je to ostudné, Minehava je moje první přečtená Štorchova kniha. Jsem mile překvapená tím, s jakou lehkostí je vystavěn příběh. Podle všech školních pouček jsem si představovala Štorcha jako těžkopádného, přehnaně didaktického popisovače dob dávno minulých. Vývoj příběhu je ale v mnoha místech předvidatelný. Další Štorchův titul zatím v plánu nemám, ale po této zkušenosti se mu rozhodně bránit nebudu.